Astonius Astonius komentáře u knih

☰ menu

Purpurové řeky Purpurové řeky Jean Christophe Grangé

(SPOILER) Velmi čtivé a zajímavé, moc mě bavil způsob, jakým byl příběh podán - dvě dějové linie zdánlivě nesouvisející, ale čtenář tak nějak tuší, že k tomu spojení dojde - a úplně jsem prožívala, když se naši vyšetřovatelé setkali :-) Tento typ vyšetřování a odkrývání tajemství mne velmi baví (něco podobného bylo v Mužích, kteří nenávidí ženy) a navíc když je to promyšlené a celkem logické, je to radost ze čtení. I když ta logika příběhu se prostě musí přijmout a nehnípat se v ní, jen číst a akceptovat to. Co se tomu dá vytknout je asi, že to celkově bylo přitažené za vlasy, a to jak vraždy, tak pachatel, ale co - někdy je ta kritika utlumená originalitou příběhu a způsobem vyprávění. Nejvíce mi asi vadily akční scény a nezničitelnost hlavního hrdiny, někdy to bylo až k smíchu. Viděla jsem i film (r. 2000), který sice měl skvělou atmosféru, prostředí a herce, ale jinak to byla velmi osekaná kostřička příběhu z knihy, která na diváka, který ji nečetl, musí působit dost zmateně a těžko k pochopení. Knihu ale doporučuji - záhada v ní líčená mi nedala spát a myslela jsem na ni každou chvíli :-)

22.09.2020 4 z 5


Mlýn Mlýn Michal Vaněček

Hvězdičky jsou jen za výběr námětu a historické události v knize zpracované, zpracování textu za mě na nule. Byla jsem velmi zklamaná, když jsem knihu otevřela a pokoušela se začíst - u tak vysoko hodnoceného díla jsem absolutně nepředpokládala, že to bude pojato tímto způsobem. Těšila jsem se na román (!) regulérně podaný s prokreslením jednotlivých postav a jejich vývojem - a vzhledem k tomu vysokému hodnocení jsem šla téměř na jistotu - ale dočkala jsem se převyprávění něčího podání, výtah z historie ozvláštněný přímou řečí, aby "se to líp četlo". Doba a osudy to byly zlé, neříkám, že ne, ale hlavní "hrdinové" mi k srdci nepřirostli, vše bylo povrchně a hrozně okatě podané jen z jejich strany, v jejich prospěch, takže oni byli nejlepší, nejspravedlivější, nejchytřejší, neodolatelní a kdo ví co ještě - a všichni okolo byli pitomci, idioti a psychopati - podle knihy na nikoho jiného pomalu neměli ve svém životě štěstí... Způsob, jakým je kniha napsána, bych si dovedla představit např. v delším článku někde v časopise, kde by se celá historie mlýna dala shrnout a v tom případě bych si přečetla se zájmem.

25.02.2020 2 z 5


Bestie Bestie Dominik Dán

Co jsem si představovala, že naleznu u populárních severských autorů, jsem našla zde - příběh, u kterého jsem ani nedýchala. Pocit hrůzy, který kniha vyvolává, umocňuje skutečnost, že je psána podle skutečných událostí - a velice, velice věrně - z pasáží, ve kterých se čtenář dostane do pachatelovy hlavy a sleduje jeho zvrácené myšlení, až mrazí. Jak jsem se dočetla, napsal to zřejmě policista - a díky tomu je zde velmi reálně popsána detailní práce policie, která dává nahlédnout do obtížnosti a mravenčího snažení, které vede -
někdy i bohužel dlouhodobě - k vypátrání pachatele. Kniha na některých místech - hlavně ze začátku - vyvolává znechucení, které u mne až hraničilo s nutkáním ji odložit, ale současně jsem absolutně nemohla přestat číst. Příběh je velmi uvěřitelný a reálný, i když zvrácený, ale takové věci se bohužel také v životě dějí - velmi se mne dotkl a mohu jen zopakovat, že většina těch fantasmagorií, kterých jsou plné severské detektivky a které jsou tolik populární, této knize nesahají ani po kotníky. Určitě budu ve čtení tohoto autora pokračovat.

24.02.2018 5 z 5


Harry Potter a Fénixův řád Harry Potter a Fénixův řád J. K. Rowling (p)

No tak dobře, už to asi nečtu jen tak, s možností, že toho můžu kdykoli nechat a nebudu se nutit.... Po tomhle díle už ne, to už to budu muset dočíst.... Je to jeden ohromný příběh sestavený z menších v podobě jednotlivých knih a je jasné, že musím vědět, jak to všechno dopadne. I když zde byl Harry v tom věku, kdy občas reagoval dost hystericky, celý příběh se četl dobře a nápady autorky byly opět velmi originální a neotřelé. Byla to radost číst a ani mi nepřišlo, že to má skoro 800 stran. Děj se stává vážným a dospělým.

17.11.2023 4 z 5


Kniha dvou cest Kniha dvou cest Jodi Picoult

(SPOILER) Bohužel, příliš mě to nebavilo. Kromě té pro mě těžko uvěřitelné zápletky, spousty vycpávkového textu a občas chaotického způsobu vyprávění to bylo i nějaké moc "uňahňané". Prostě mi přišlo, že hlavní hrdinka se pořád utápěla v nějakých citech, byla naivní a přemýšlela, jak když jí je 15 a nemá ještě žádné zkušenosti. Nemohla se rozhodnout mezi skvělým a dalším skvělým mužem, oba ji zbožňovali a nejraději by ji nosili na rukou. Ona jednomu udělá scénu pro něco, co se ani nepřiblížilo nevěře a pak se rozhodne zajet za tím druhým, který ji 15 let neviděl, vleze mu do postele a řekne mu, že s ním má dceru. Nato on všeho nechá, sice učinil největší objev svého života, ale co, mumie tu byla tisíc let, tak teď ještě počká, bohatá snoubenka ať se jde taky bodnout, já mám prý dceru a vrátila se ke mně moje holka, takže pardon, jedu pryč. Dvakrát spadlé letadlo jsem taky nepochopila. No a události na konci, jak se to všechno tak na úrovni a rozumně vyřešilo, všichni všechno velmi inteligentně pochopili a jestli neumřeli, žijí dodnes.... Nevím, no, ten příběh pro mě vůbec nedrží pohromadě, nejlepší vysvětlení, kterému bych věřila, by bylo, že se všechno hlavní hrdince jen zdálo...

28.04.2023 1 z 5


Hordubal Hordubal Karel Čapek

Detektivní a psychologický vesnický příběh se soudním vyústěním. Poslouchala jsem jako audioknihu v perfektním podání Igora Bareše a i když jde o poměrně jednoduchý a obyčejný případ, právě pro svoji uvěřitelnost a podání to bylo strhující. No a když si člověk najde potom ještě nějaké odborné rozbory, jak na dílo nahlížet, přináší to i spoustu materiálu k zamyšlení :-)

27.03.2022 4 z 5


Království Království Jo Nesbø

(SPOILER) Z knihy bylo cítit spisovatelské řemeslo, byla originální a i přes rozsah mne stále velmi bavila. Na hlavního hrdinu a vlastně i jeho bratra se ženou bylo nutné si v průběhu čtení opravovat názor, protože jejich skutky a minulost, které vycházely postupně najevo, je náhle zobrazovaly v úplně jiném světle. Musím ale také říct, že i když měl člověk tendenci Royovi fandit, ta podivná souhra náhod, které mu vždy hrály do ruky, byla ke konci až otravná, protože to příběh už hodně znevěrohodňovalo. Na dokonalý zločin moc nevěřím a tady k němu docházelo opakovaně, navíc když plno detailů, které autor uzavřel jako dané (a ku prospěchu akce) bylo dost diskutabilnich. Jinak ale kniha měla ohromnou atmosféru místa, kde se odehrává, člověk ji otevřel a rázem se octnul v opuštěném horském statku, kde profukuje stěnami a venku mrzne až praští... Základní téma vztahu dvou bratrů a vůbec celá psychologie mezi nimi byly zpracovány opravdu promyšleně a byla i radost číst vnitřní monology hlavního hrdiny týkající se obyvatel městečka a jeho plány, byly to hodně dobré postřehy z mezilidských vztahů. Knihu určitě doporučuji, ale je třeba udělat si na ni více času, na jeden zátah číst po větších kusech, aby čtenář netápal v ději, který v detailech stále navazuje na již dříve sdělované, obaluje ho novými skutečnostmi a způsobuje tak i to postupné opravování názoru čtenáře na události a postavy. Jakkoli jsem oběma bratrům na začátku fandila a litovala je, tak ke konci mi už žádná z hlavních postav sympatická nebyla a přála jsem jim, aby se konečně něco zvrtlo.... :-) Dobré to bylo, doporučuji - a spravila jsem si svoji čtenářskou chuť :-)

21.03.2021 4 z 5


Pravda, nebo lež Pravda, nebo lež Colleen Hoover

(SPOILER) Čekala jsem, že dostanu víc... Námět byl velmi zajímavý - na téma předstírání nějakého postižení jsem možná viděla kdysi dva filmy, ale knihu jsem ještě nečetla - a celkově rozjetá temná atmosféra byla slibná. Jenže..... mělo to několik (víc) "ale", pro která to prostě pro mě nevyšlo. Pokud jde o osoby, musím říct, že z těch tří hlavních mi nebyl sympatický nikdo. Jeremy nastoupil na scénu jako rytíř ve zlaté zbroji úplně trapnou a zbytečnou scénou, která evokovala spíš začátek románku pro dívky a následný děj s ním a jeho rozvíjené důkazy o dokonalosti mne jen znechucovaly - až jsem si říkala, jestli nebude za vším stát nakonec on :-) Dále sexuální scény - zpočátku mi příliš nevadily, brala jsem je jako nutný prvek výplodu choré mysli, ale čeho je moc, toho je moc - ke konci už spíš zdržovaly děj a staly se nezajímavými - už mě opravdu nebavilo číst o tom, jak dokonalý měli hrdinové sex, což bylo jejich asi jediné měřítko lásky... A ještě musím zmínit ten nepravděpodobný a šroubovaný děj - zápletka je postavena na dětské představě o vztazích a lidech - ona něco napíše, on si to přečte a hned tomu věří, ona předstírá nemohoucnost, on má pochyby, ale věří tomu - a další a další věci, které pro mne vyvrcholily tou závěrečnou scénou, kdy Jeremy škrtí Verity, je u toho i Lowen a ta místo aby ho zastavila, mu řekne, že to musí vypadat jako nehoda.... Tím klesli oba pod úroveň normálnosti a prostě se stali vrahy a co si vůbec myslet o celém tom na hlavu padlému vývoji událostí. Čekala bych i víc napětí, to téma si o to přímo říkalo, ale kromě asi tří situací se kniha po polovině pořád jen táhla a najednou přišlo rozuzlení asi tak během dvou vět, kdy úplně bez jakékoli gradace byla Verity odhalena.... No, v této knize se mi zdálo skoro všechno špatně, ale abych jen nehanila - dávám jednu hvězdu nahoru za ten styl. Nevím, jak to autorka dělá, ale píše tak ohromně čtivě, že i když čtenář má námitky k tomu, co čte a kroutí nad tím hlavou, stejně se nemůže odtrhnout a stránky přímo letí před očima :-)

04.10.2020 3 z 5


Volání Kukačky Volání Kukačky Robert Galbraith (p)

Tak jsem dočetla, ale moc z toho nejásám. Autorka buduje atmosféru a seznamuje s postavami velmi pozvolna, aby pak mohla děj gradovat, ale u tak obsáhlé knihy je ta omáčka třeba na 250 stranách a to jsem se tedy musela do čtení nutit. Jednou jsem si i přečetla pár místních komentářů s pěti hvězdičkami, aby mě trochu nakoply.... :-) Druhá polovina knihy už mi tolik nevadila, ale stejně jsem měla pocit, že mě na celém příběhu zajímají jen pasáže týkající se osobního života dvou hlavních postav a jejich rodící se vztah - tedy bylo mi úplně jedno, jestli Lulu někdo strčil nebo skočila sama..... Těšila jsem se na vysvětlení v závěru, ale prostě mi přišlo, že to nějak skřípalo. Bylo tam moc detailů, které podle mě nebyly logické a i když byly našroubované tak, aby zapadly přesně do kostry příběhu, spíše jsem si řekla "no to určitě", než "páni"... Čtení samo o sobě dost zadrhávalo, protože text obsahoval převahu rozhovorů - výslechů, takže jakmile čtenář unavený po dni v práci a domácích pracích konečně zasedl ke knize, za chvíli ztrácel pozornost a mohl (musel) se velmi často vracet... :-) Takové to čtení, kdy oči jen letí po stránkách, to tedy nebylo. A také musím zmínit vulgarismy - pokud jsou v textu užity citlivě, je to podle mě jen ku prospěchu, ale tady mi přišlo, že si autorka udělala rozpis a u každého jména přiřadila, jaké vulgární slovo bude používat a pak to tam sázela skoro do každé věty. Časem budu ve čtení série asi pokračovat, přece jen je to nadprůměrné v porovnání s většinou nyní vydávaných "detektivek".

09.03.2024 3 z 5


Skryté obrázky Skryté obrázky Jason Rekulak

(SPOILER) Kniha by dle mého měla patřit svým jednoduchým stylem s malým množstvím postav a duchařskou zápletkou do čtení pro mladé a dospívající. Spíš než abych se bála, přišlo mi to jako pohádka, zejména tím množstvím zážitků s "místním duchem", který byl více než ochotný nechat se vyvolat kdykoli to šlo. Většina děje se nevyhnula mnohým klišé, protože v oblasti zjevování duchů jsou tyto příběhy pořád stejné - děti jsou na to citlivější, hlavní hrdince nikdo nevěří, dějou se různé věci, maléry, které jsou mylně interpretovány, pátráním v historii se odhalí dávný zločin apod. Konečné odhalení v tomto případě bylo trochu jiné, ale popsaný zločin velmi naivní a málo uvěřitelný. A úplný závěr, který měl být asi nejvíce napínavý, mne absolutně ponechával chladnou, protože jsem tak nějak ani na okamžik nepochybovala o tom, že vše dobře dopadne. Vložení obrázků do knihy bylo příjemné zpestření a díky tomu jsem přidala jednu hvězdu - dá se říci, že bez nich by kvalita ještě víc poklesla.

06.01.2024 2 z 5


Kalmann Kalmann Joachim B. Schmidt

Fargo mi to nepřipomínalo, spíš Forresta. Skvěle napsané, čtivé, humorné, s překvapivou a originální pointou. Příjemně napsaná věc, která prostě plynula až do nečekaného závěru.

20.10.2023 4 z 5


Tajemná řeka Tajemná řeka Dennis Lehane

Člověku se občas dostane do ruky kniha, u které si potvrdí, že někdy prostě svoje požadavky na kvalitu nemusí omezovat a hledat si alespoň části, které by vyzdvihl. Ač (jen) detektivka, způsob, jakým byla napsaná, byl opravdu řemeslný a šel do hloubky. Některé pasáže myšlenek, úvah a vzpomínek jsem upřímně obdivovala, takové knihy si zaslouží být vydávány, u nich si člověk uvědomí ten rozdíl mezi spisovatelem a pisálkem, kterých je v současné době tolik a jejichž výtvory psané bez umu se houfně vydávají. Příběh byl uvěřitelný, i popsané policejní vyšetřování, i když pachatele jsem si tipla už zhruba v polovině knihy a jak se ukázalo, správně. Určitě si vyhledám další autorovy knihy, tuto moc doporučuji.

07.05.2023 5 z 5


Poupátka Poupátka Hana Lehečková

(SPOILER) Abych pravdu řekla, nic světoborného. Nevadil mi styl - naopak, způsob, jakým je to psáno, velmi umocňoval vypravěčku knihy a její vrstevníky i způsob myšlení takto starých dětí. Jen se mi zdá, že se v příběhu nic moc nedělo. Už jsem byla skoro na konci a všechno stále byly jen nějaké dohady a domněnky, co se asi děje, vypadalo to, že naše hlavní hrdinka bude vše sdělovat stále jen zprostředkovaně. Ne, že bych nějak pásla po detailech, ale od knihy na toto téma jsem je očekávala. Skončilo to v době, kdy bych celý příběh teprve chtěla poznat, tedy vyšetřování Mirka s podrobnostmi, které by vyšly najevo i s jeho soudním potrestáním. Tento příběh byl pro mě jen popisování pocitů pubertální dívky vyrůstající v neutěšených rodinných podmínkách a fixující se na divadelní kroužek a jeho vedoucího. Když se děj konečně pohnul, byl konec.

02.07.2022 2 z 5


Ztracený v pustině Ztracený v pustině Jane Harper

(SPOILER) Síla téhle knihy je rozhodně v atmosféře. I přesto, že to nebylo příliš dějové, jsem ke knize byla doslova přikovaná a nutilo mne to zjistit o rodinných vztazích a vykreslené záhadě všechny podrobnosti. Velice jsem ocenila, že autorka nepoužila v příběhu takové ty berličky ve formě nedorozumění, nemožnosti promluvit si o daném problému nebo skrývání pravdy průhlednými vytáčkami, aby nahnala stránky - naopak, když nastal problém, úplně normálně si o tom zúčastnění dokázali promluvit a vyjasnit si to. Nebyl to žádný thriller, pokud mohu soudit, ale rodinné drama, ale námět a vůbec celý děj byl tak neotřelý a uvěřitelný, že jsem to četla s radostí a napětím. To konečné rozuzlení mě však zklamalo - sice to bylo šokující a nečekané odhalení, ale pro mne bohužel i krajně nevěrohodné, za což šla jedna hvězda dolů. Kdybych ten závěr měla přijmout, tak si rozhodně nedokážu představit další pospolitý život jednotlivých členů té rodiny s vědomím pravdy...

08.05.2022 4 z 5


Prokletý kraj Prokletý kraj Michaela Klevisová

Já se tedy přiznávám, že jsem nedočetla a tentokrát jsem příběh ani nepřeskákala na konec, abych zjistila rozuzlení. Mě to prostě nebavilo a kniha mne k sobě ničím nelákala - dočetla jsem za půlku a přišlo mi, že pořád čtu jen nějakou vatu. Dojde k nějaké příhodě, kterou čtenář prožije v době, kdy k ní došlo a pak je zdlouhavě popisována ještě v další kapitole další osobou, která se to dozvěděla. To samé se stávalo i např. v souvislosti s vylíčením něčí minulosti - Gerda v myšlenkách popisuje svůj život a následně skoro to samé vykládá Vladan. Všechny osoby byly divné a nesympatické. Mrzí mě, že to nedopadlo, protože nevím proč, ale česká literatura mne dost míjí - a přitom na začátku této knihy to vypadalo dost nadějně. Lituji, ale můj šálek kávy to nebyl.

24.01.2022 1 z 5


Ústav Ústav Stephen King

(SPOILER) Další skvělá Kingovina :-) Jeho knihy mne prostě baví.... Nemůžu říct, že bych šla primárně po příběhu, i když mne to samozřejmě také musí chytit, ale hlavně jeho styl je pro mě zárukou kvality - a může tím pádem psát, o čem chce, ale podává to tak, že čtenář (tedy já :-)...) ani nedutá. V tomhle případě mě hodně naladil už ten začátek s Timem, že bych o něm klidně četla dál a nechtělo se mi přeskakovat na další (hlavní) dějovou linku. Avšak i ta se hned rozjela a člověk tím příběhem úplně žil. Největší napětí a gradaci jsem cítila v době Lukova útěku, tam oči letěly po stránkách jak to šlo a pořád to bylo pomalu... :-) Naopak mírné zklamání bylo pro mne v závěru, počínaje událostmi v DuPray, kde jsem se těšila na víc psychologie a méně zbraní - jak se to tam všechno postřílelo a pak ty manévry až k ústavu, to už jsem nedokázala nijak prožívat, to už pro mě bylo za hranicí mé ochoty uvěřit (v rámci možností příběhu samozřejmě). Moc pěkně bylo vymyšleno, jak se zachránily děti - jejich společné zapojení a příval energie včetně popisu toho, co vnímají, byly úchvatné... Kniha mne velmi bavila a myslím, že mně osobně by stačilo i obyčejné líčení nadprůměrně chytrého Luka se špetkou jeho nadlidských schopností v běžném životě, bez únosu a ústavu - kdyby to napsal King, mělo by to stejně grády :-) Určitě doporučuji....

04.04.2021 4 z 5


Tiché roky Tiché roky Alena Mornštajnová

Tak koukám, že jsem proti drtivé většině.... :-) Nemůžu za to, ale mě to prostě nudilo a vůbec mě to nebavilo :-) Možná je škoda, že je to moje první knížka od autorky, protože jestli je Hana (případně další jiné knihy) lepší, myslím, že na to ještě dlouho nepřijdu, protože se mi do ní teď nechce. Já prostě očekávala kvalitní román s historickým a rodinným dramatem, něco k zamyšlení, ale tohle bylo jen unylé vyprávění, co se kde stalo a co kdo řekl, já to prostě vůbec neprožívala. Postavy se podle mne chovaly nelogicky a nepřirozeně, důraz se kladl hlavně na negativitu, všeobecně ve všem. Možná jsem na to nebyla správně naladěná, ale když i po polovině knihy jsem byla ráda, že jsem dočetla kapitolu a přemlouvala se, abych četla aspoň ještě jednu, bylo něco špatně. Alespoň jsem se těšila na autorčin tolik vyzdvihovaný styl psaní, ale pokud je to toto, pak se obávám, že to není pro mě - vůbec mě to nedokázalo polapit a neviděla jsem v textu nic extra, spíš naopak, bylo to psáno tak jednoduše, že mi to příběh zrychlovalo a odbývalo. Za mne bohužel zklamání...

10.08.2019 1 z 5


Dvojitý kříž Dvojitý kříž Chris Carter

Ze všech stran jsem slyšela chválu na Chrise Cartera, až jsem ho tedy také vyzkoušela a je to pravda, je dobrej :-) Bylo to čtivé, zápletka celkem uvěřitelná, padoucha jsem předem neodhadla a celé konečné vysvětlení v rámci příběhu reálné. Své mouchy to samozřejmě také mělo - způsob vyšetřování byl trochu jednoduchý, hlavní hrdinové pořád tápali, tápali a pak se to najednou rozseklo během jednoho pohnutí mysli. Také bych ocenila bližší seznámení s Hunterem a Garciou, více detailů z jejich soukromí, ale to předpokládám přijde s dalšími díly. Občas jsem se pozastavila nad slohovými těžkopádnostmi v podobě nevhodně zvolených obratů, ale to mohlo vzniknout i překladem a nebylo toho v textu mnoho. Brutální scény, kterých jsem se především bála, se daly zvládnout - zřejmě je pro mě horší to sledovat v televizi, než o tom "jen" číst. Celá série má velmi vysoké hodnocení, tak se zřejmě mám na co těšit - rozhodně budu ve čtení pokračovat, s touhle knihou bylo o zábavu postaráno :-)

19.05.2019 4 z 5


Modlitba za mlčení Modlitba za mlčení Linda Castillo

I druhý díl je velmi čtivý a naprosto pohlcující. I když jsou tam líčeny brutální věci, čtenář to hltá a chce vědět víc, je to, jako by na místě činu sám procházel a věci, které "vidí", ho nutí číst dál a dál, aby se vysvětlilo, kdo a proč tohle udělal. Myslím, že jsou to spíše detektivky pro ženy, nejen pro vedlejší milostnou linku (velice okrajovou), ale i pro ženský pohled z pozice hlavní hrdinky. S ní mám menší problém, zdá se mi, že o ní nic moc nevíme, tedy z nějakého lidského hlediska - stále omílá trauma prožité v dětství a práci, nic víc. Při čtení myšlenek Tomasettiho o ní a o tom, jak se mu "vryla pod kůži" jsem si říkala - proč? Tyhle podrobnosti si má zřejmě čtenář jen domyslet, těmi se autorka nezabývala. Také ten alkohol mi k ní moc nejde - při představě, jak sedí sama v baru v uniformě a lije do sebe jednoho panáka za druhým, by zřejmě moc autority neměla... To jsou však jen taková "ale", která si člověk u každého příběhu najde a záleží na tom, jestli jich je moc a jsou proti logice nebo, jestli - jako v tomhle případě - nad nimi člověk mávne rukou :-) Doporučuji - napínavé a zajímavé čtení :-)

27.01.2019 5 z 5


Světlo mezi oceány Světlo mezi oceány M. L. Stedman

Zajímavý příběh - přinášející plno otázek, jak by se člověk ve stejné situaci zachoval sám. Chvíli před koncem, kdy jsem ještě neznala rozuzlení, jsem přemýšlela o tom, že lze pochopit všechny zúčastněné a všechny svým způsobem litovat a že správné východisko ze vzniklé situace prostě není...

24.12.2018 4 z 5