Andy74 komentáře u knih

Pokud chcete knihu, kvůli které budete spěchat domů, nebo se vám nebude chtít ven, tak sáhněte po této. Má to grády od samého začátku až do konce (popravdě, na ten konec doteď hledám to správné slovo ...... Ano, nasmála jsem se, taky jsem si hodně zapřemýšlela, každopádně touha mít někde v blízkosti "kmotřičku Tessu" nepřišla. Jsem nenapravitelná, sama si lezu se svojí racionalitou na nervy, takže bych tuhle neřízenou střelu vedle sebe "nezvládla". Ale žárlím na ni, a to řádně. Tahle holka je prototyp všeho, co nemám nebo nikdy nebudu mít :o)

2 30.03.2016

Pokud bych měla hodnotit anglickou stranu knihy, pro začátečníka je to velká kláda, pro hodně hodně hodně mírně pokročilé ( to jako pro mne, věčného studenta angliny :o) je to tak akorát. Louskala jsem pomalu, občas švindlovala pohledem na pravou stránku. Každopádně, ano, potvrzuji ostatní názory, tato verze je zjednodušená, kapitoly měly rychlý spád a dnes, když jsem dočítala, tak už jsem si říkala, že takový rychlý happy end snad ani není možný. Film jsem nikdy neviděla, originál jsem nikdy nečetla. Zatím. Ale i tak děkuji všem čtenářům, kteří mne navnadili k přečtení této knihy a "dopustili", že jsem zase malinko bohatější .......

3 30.03.2016

Knihu jsem četla ze zvědavosti, slyšela jsem krásné řečičky o filmu :o) Je to moc hezký příběh, nevadilo mi prostředí (já nějak ty statky a ovčí farmy nedávám). Vůbec by mi nevadilo, kdyby autor vynechal vlnící se stébla trávy s krůpějemi rosy na koncích třpytících se na bůhvíčím a padající bůhví kam ...... tyto pasáže jsem úspěšně přeskakovala. Na hlavních postavách obdivuji kombinaci všeho možného i nemožného - hloupost, naivita, posedlost, krása, moudrost .... Hlavní hrdince bych občas řekla svoje, jak mě štvala, ale nakonec má holka štěstí, že v její blízkosti i po tom všem zůstal anděl strážný, jménem Gabriel Oak.
Takže romantika .....

1 20.03.2016

Já četla nedávno Dobrá znamení a byla jsem přesvědčena, že už jsem se tak dlouho dobře nebavila. Omyl!!! Riskla jsem to s Mortem a musím říct, že tohle je počteníčko na dlouhé zimní sychravé večery.......Postavy mi byly od začátku sympatické, miluju je a je mi jedno, jestli vypadají jako na obálce knihy nebo docela jinak :o) Odpouštím jim kosu, červený nos s nudlí, křivé nohy a jiné mentální neduhy. Odpustím jim cokoli!!
Díky humorným hláškám a prima zápletce jsem si tuto knihu oblíbila a zařadím ji na svůj Top list 2016.

2 10.03.2016

Kniha je krásná, velice obsáhlá a to hlavně z hlediska historie. V dějepisu dosti pokulhávám,takže jsem některé záležitosti prostě nevstřebala. Co jsem si ale užila byly nádherné kostýmy, líčení, jídlo, zábava a v neposlední řadě láska, nenávist, hrdost, vzdor, vypočítavost, intriky. Pro mne dosti těžká četba, takže snad později znovu, s odstupem, s větší moudrostí .......

3 07.03.2016

Knihu jsem louskala něco přes měsíc a musím přiznat, že začátky byly těžké. Ztrácím se v problematice špionáže, v tajných službách , v americké politice - takže jsem si musela vypíchnout z jednotlivých kapitol momenty a těch se držet :o) A asi to zní morbidně, ale nebýt té kombinace Amerika vs. muslimské státy, asi by mě to až tak nechytlo.
Nakonec z toho byla úžasně neskutečně poutavá detektivka, která měla grády až do konce.
Co se mně jako čtenáři líbilo a moc mi pomáhalo, bylo to, že postupně se jednotlivé kapitoly zkracovaly a tím mi dělaly ten příběh tak nějak přehlednější.
Ale podruhé už to asi nepřečtu....

1 24.01.2016

Je jedno, jestli dám 2,3 nebo 5 hvězdiček... ono je to fuk. Je to prostě romantika a krmení pro dívčí a ženské duše. "Perfektně" jsem načasovala čtení, povánoční depka, dospělé dcery fuč, nekomunikativní partner - no jdeme dál .....Pan Sparks mi brnkal na city už od začátku, pofňukala jsem si dost :o) Je to krásný příběh, v některých momentech odlišný od filmu, ale co, nevadí. Jsem ve věku hlavních postav, neprožila jsem nic akčního jako oni, ale co mi celou dobu běželo hlavou bylo to, že dnes lituju toho, co jsem JEMU nikdy neřekla a lituju toho, co jsem nikdy kvůli své zbabělosti neudělala. A ještě něco ... Amando, víš co? strašně jsi mi lezla na nervy s tou svojí morálkou a ohledama na ostatní .... obětovala ses, a co z toho... Ano zlehčuju to, jen chci říct, že já dneska znovu potkat toho svého "Davsona" , šla bych za láskou, i kdyby to nedopadlo. Riskla bych to....

3 03.01.2016

I já podlehla reklamě - v tento čas jsem ale nehledala žádné extrémně hloubavé téma, nechtěla jsem a ani nemám v úmyslu nějak hodnotit kvalitu této knihy. Byla to pro mně detektivka, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Mně se líbilo to přeskakování - kapitola Rachel - kapitola Megan - kapitola Anna .... napínalo mně to (ale uznávám, že jindy, kdy je méně času na čtení, mi to dost vadí a neorientuju se ..). Osobně mně to donutilo přemýšlet, až kam jsme schopny my ženské zajít, když nám prostě něco nevyjde, když nevyjde vztah, tužba, přání, život. Jak je jednoduché spadnout na dno žumpy, ponižovat se, opíjet se do bezvědomí, klesnout do bahna. Jak je jednoduché vyhrožovat, vnucovat se, připomínat se. Jak je jednoduché být slepá a důvěřivá....... Mluví se zde o labilitě, o slabých lidech, o lidském egu, o zoufalství, o moci, o bezmoci ... pro mne bylo důležité si tohle přečíst a připomenout si cosi sama v sobě .... knihu nebudu soudit z pohledu psaní a kvality, neumím to. Příběh se mně dotkl niterně - a podotýkám - aniž bych něco tak akčního prožila. Jako dcera alkoholika vím, jak je berlička jménem alkohol zrádná...

4 01.01.2016

Azirafal a Crowley? Kámoši na život a na smrt? No a co, že je jeden padlý anděl a ten druhý občas neví, na kterou stranu se přidat ....... Když to vezmu obecně, byl to fajn příběh s "nějakou" zápletkou - nechtělo se mi v tento čas moc přemýšlet o vážných věcech - takže jsem to nechala těm dvěma :o) ....debata o mozkách velryb anebo o malinkých ptácima, kteří vytrvale chodí štreku na vysokou horu, aby si tam obrousili zobáky doplacata . Oblíbila jsem si i ostatní "kámoše" - čarodějku Novotrikovou, Newtona Pulzifara, Adama, Pepřenku, i toho jejich PSA, pekelného výlupka pekla a nepřítele koček. Vlastně bych se nechala klidně až do konce krmit jejich historkama, které byly vlastně pořád o tom samém.... Každopádně v části, kde začalo jít do tuhého - zkáza a armagedon přichází, mě to moc nebavilo. Vím, asi to byl cíl, ukázat nějakou "humornou" formou vážný problém, to čeho jsme my lidi schopní a co tropíme sami sobě a přírodě, co příjde když ......... no, smutku mám dost a mně se nechce o tom přemýšlet. Mám ráda Azirafala za jeho snahu, nebýt padlým andělem a nepropadat panice a mám ráda Crowlyho za to, že i když je hajzlík, často použije srdce. A to jeho "mluvící rádio" - hotový Orwel 1984 :o)))

4 01.01.2016

Knihu jsem si kupovala ze zvědavosti, přiznám se, že jsem o ní poprvé slyšela při čtení knihy Pravidla moštárny. I přesto jsem se jí nějakou dobu vyhýbala obloukem, já ten studený anglický venkov nedávám ani při horkém čaji a praskajících polenech v krbu!!! Každopádně. Bylo to propletené, bylo to napínavé, bylo to občas úsměvné, bylo to posedlé, vzdorovité, nespravedlivé ..... Tato kniha je jednou z mých TOP pro můj soukromý čtenářský deník za rok 2015.

2 02.11.2015

Knihu jsem dočetla před třemi dny, potřebovala jsem si to nějak schroustat. No nepovedlo se.
Stále si pokládám otázku: "proboha co to bylo?" Jsem, asi jako každý, chycená filmem, takže jsem čekala nádherný příběh plný mouder a pravd. Ony tam v podstatě byly, ale přehlušily je stupidity a nesmyslné příběhy. Knihu jsem si koupila s nadšením, ale musím říct, že ji na 100% převálcuje filmová podoba.

1 05.10.2015

Nikdy nepochopím, jak v takové situaci a při spáchání takového ohavného trestného činu jsou schopny soudy rozhodnout tak jak rozhodly. Moci vykonat odplatu "napůl".
Nejsem slepá a taky vím, jak odlišné kultury od nás směrem na východ žijí.... ale....
Já knihu přečetla na jeden zátah a stále jsem v textu hledala ten "návod", jak tohle všechno
ustát, jak přežít. Ameneh psala o tom, jak našla sílu, vnitřní sílu přežít a vyrovnat se s tím, popisuje boj s úřady, justicí, s okolím. Vím, že je to rozepsáno v horizontu několika let, ale přeci jen mi to hlodá v hlavě........ Ona se stále ptá Boha, proč zrovna ona, co jí chce tím říct, kolik ještě musí vydržet...... Nejsem věřící a kolikkrát se ptám úplně stejně. A odpověď nepřichází. Jsou to zkoušky? Děkuju pěkně.... Být v její kůži, dávno to ukončím sama. Možná nejsem tak silná, jak si o sobě myslím.
Slzy mi tekly při posledních stránkách (asi jsem opravdu divná) - kdy její dědeček vystihl to, co bych já lépe neřekla: "........... takže spolu soutěžíte. Něco ti povím, mé drahé dítě. Soutěž o lidskost vyhraje ten, kdo odpustí. Ne ten, kdo bere nebo ničí. ....... Dnes tě opěvují a slaví s tebou tvé vítězství, ale už zítra tebou budou pohrdat, Ameneh, to mi věř."
Je to hloupost, hrát si na matku Terezu a mít rozežraný obličej a zbytek těla kvůli nějakého islámského debila a jeho ega. Přiznávám. Ale ta dědečkova slova mají pro mne osobně dost velký význam.
Ať už tak, nebo tak, útoky kyselinou a jiné znetvořování žen je tu stále a myslím, že ani netuším, kolik takových Ameneh Bahramí chodí po světě. To je fakt děs!

2 01.09.2015

Pobrečela jsem si až ke konci..........během čtení, ale hlavně u posledních pár stránek jsem bojovala s myšlenkou, že přeskočím kapitoly a dočtu nejdřív jeden příběh a pak druhý.....
Neudělala jsem to.
Přemýšlím, jak bych se v dané situaci zachovala já.
Obdivuji sílu hlavních hrdinů, vlastně obdivuji sílu všech lidí i v běžném životě. Lidí, kteří se nevzdali, postavili se zpátky na nohy a šli si ten "svůj" život pěkně odžít dál. I když to hlavní hrdinka udělala opačně, potřebovala odvahu a sílu k tomu, co udělala.
Po dočtení knihy mě napadlo. Co bych udělala, kdybych měla 5 dní?

1 29.08.2015

5 hvězdiček za to, že to je prostě to pravé dovolenkové čtení. A taky za to, že je tato kniha vysvětlením úpně obyčejného pořekadla: "člověk míní, druhý mu to v cukuletu změní.." A za to, že je to návod, jak nezahodit život ........Chtěla bych mít za sousedy temperamentní těhotnou íránku, slepici s velkýma brýlema co všude tahá na vodítku "sněhuli", IT maniaka s drátovýma sluchátkama a vlastně i samotářského mrzouta, kterému někteří nedovolí sakra ani v klidu umřít .......
Knihy těmto podobným bych dávala na recept místo prášků :o)

3 17.08.2015

Tuto knihu jsem původně četla v e-podobě, ale brzy to vzdala. Pak jsem ale narazila na papírovou verzi a po dobu dovolené jsem se prokousávala pomalinku celým dějem.
Ty dlouhé popisy mě moc nebavily, bzučící včelky a pučící květy šeříků fakt nemusím - asi nejsem dost romantická....a hlavně jsem alergik :o)
Každopádně, Dorian mi byl od první chvíle sympatický, ale přemýšlím, že asi jen tím, že z něj byl takový ten mladý blonďatý cukrouš - krasaveček, co se na ně fajn kouká :o) Pak už mě štval.
Lord Henry mi povahově seděl, jeho názory na život, na muže, ženy, manželství - to je fakt síla.
Malíř Basil by si zasloužil v tomto románu víc místa, čekala jsem nějakou zápletku Basil vs. Dorian, ale ne vražednou.
Nemůžu ale přijít na jednu věc. Co věděl Dorian Grey na svého kdysi přítele doktora Cambella? Čím ho vydíral, když ho nutil zbavit se těla Basila? Drogy? Prostituce? Homosexualita?
V knize mám plno záložek a kancelářských sponek - některé myšlenky si opravdu musím uchovat
v písemné podobě.
Jednu kapitolu jsem opravdu musela rozdýchávat - to když Henry psychologicky vysvětlí Dorianovi, že to, že Sibyla spáchala sebevraždu, není jeho věc! V knize se dost vůči jiným lidem užívá výrazu "mělký člověk".
Ti dva by to měli nosit připíchnuté na čele.

Knihu jsem četla spíš ze zvědavosti, naprosto neznalá a nazasvěcená do mafiánských praktik :o)
Snad někde se mi vybavují útržky z italského filmu Chobotnice a komisaře "Katányho", který jsem kdysi hltala v televizi.....viděno z pohledu strážců zákona.
Ve spoustě věcí jsem našla myšlenky, které by se hodily na dnešní dobu - velice se mi líbí taková ta "rodinná soudržnost", oceňuji moudrost starého pána Corleoneho - ty jeho myšlenky by se měly někam tesat. Ta psychologie! Slovní manipulace s nepřítelem až sám nakonec odkýve i to co nechce, ty věčné službičky a protislužby, zločiny, které se nezapomínají a oplácejí se až za několik let - až když obě strany "vychladnou".
Chybí mi takový "táta Corleone" - já bych určitě byla skvělá mafiánská dceruška :o))

Přesně jak tady píšou někteří čtenáři - dlouho (několik let !!) mi trvalo, než jsem tuto knihu vzala do ruky. Byla to nádherná četba v křesílku na zahradě, umocněná myšlenkami na kdysi shlédnutý film v televizi.
Saturnin v podání Oldřicha Víznera se mi moc líbil, ani mi nevadilo, že v knize byl Saturnin popsán jako blonďák. Šílená teta Kateřina ( s příšerně namalovanými rty :o) s přísně zvednutým prstem a chrlícím přísloví jedno za druhým a hlavně Milouš, absolvent zvláštní školy pro prý (?) extrémně nadané hochy :o))). V knize jsou parádní fráze, které stojí za to si zapsat nebo aspoň podtrhnout tužkou protože ... no prostě protože...... Když už nic, tak vám to na chvíli vykouzlí úsměv na tváři.

Přiznávám se, že jsem se u knihy trošinku trápila, ale bylo to způsobeno mou neznalostí jejich politické situace. Dějepis mi nikdy moc nešel :o) Každopádně miluju suchý a břitký anglický humor - já našla tolik slovních obratů, že jsem je nestačila ani zapisovat.
Ráda bych někdy shlédla i seriál v televizi, ten rejpavý humor s tím všemožným ksichtěním musí být super podívaná !!

1 04.07.2015

Moje druhá kniha Marka Zusaka. Na styl psaní si musíte zvyknout, ale jakmile pochopíte, už to "jede". A čtyři hvězdičky za to, že Zlodějka knih byla první a zasáhla mně.
Když pominu to, že Ed je devatenáctiletý povaleč, je mi dost sympatický, tím, jak bere život.
Jednotlivé úkoly - výzvy mě vlastně nutily zamyslet se nad tím, že možná kolem nás existují a žijí lidé, kterým opravdu stačí změnit cestičku života zmrzlinou nebo předčítáním Větrné hůrky.
Ne, není to tak jednoduché, nejsem naivní, ale nádherně se o tom čte. Jednoduše? Někdy stačí opravdu málo ke změně nebo k rozkopání šedého stereotypu. To mi to musel říct Ed?
P.S.: Popis osob a děje je prostě autentický. Nevím jak vy, ale já cítím smrad z Portýra ještě teď :o))) Všude !! (a to mám uklizeno :o))

8 25.05.2015

Můj první "Remark" ..... jsem na sebe pyšná :o)
název Tři kamarádi ..... jak prosté :o)
Už jsem zapomněla, jaké to je číst starou klasiku. Přitom je to tak jednoduché téma, že?:
kamarádi, zážitky, bary, auta, osudové lásky, těžká nemoc - stačí mrknout na televizi nebo na program kina v současné době.....
Asi stárnu, ale u mne vyhrála jednoznačně klasika. Čímdál víc nacházím v těchto knihách životní moudra, které bych ještě před několika lety jen tak přelítla.
Jen jedna věc mi nejde do hlavy ........." chlapi, co na to množství vypitého alkoholu říkala vaše játra?"

6 11.05.2015