Anasa

Příspěvky

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Otevřela jsem ji, začala číst první stranu a řekla jsem si, že to asi nedám. Román v dopisech. Jenže jsem knihu neodložila - ještě kousek a ještě kousek. Po několika stranách bylo jasné, že ji neodložím. Pak už bylo nad slunce jasné, že mne kniha nejen chytila, ale nadchla. Žasla jsem nad tím, jak se také dá psát o strašné realitě.
Nemám příliš ráda předvídatelnost, ale v osudech Elizabeth a Juliet mi nevadila. Jen jsem se smutkem čekala na pravdu o jedné a rozhodující událost či slovo u druhé.
Škoda, že autorka už nic jiného nenapíše.

24.04.2019


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Asi pět. Ne, že bych se chechtala nahlas, označení bláznivá komedie mi úplně nesedne. Prostě milé, vtipné, úsměvné. Sbírka bizarních lidiček, která i vyvolávala úsměv, ale častěji překvapující postřeh: Tak v tom nejsem sama? Tohle cítí i jiní? Pod tou protivnou slupkou se skrývá citlivý, zranitelný člověk? Někdy vyslovené moudro bylo moc do očí bijící, ale odpuštěno. Jindy mi totiž vyhovovalo, ponouklo k zastavení. A tentokrát se mi líbily šťastné konce!

06.12.2020


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaDiane Setterfield

Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)

06.07.2020


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Zase mi chybí, že nemohu dát čtyři a půl hvězdičky. Vysoké hodnocení si kniha zaslouží za dojmy, které zanechala, za tu lítost, již jsem nakonec cítila s postavami, které prožívaly každá své trápení. Spolu a každý sám. Naprosto v souladu s tím bylo také střídání kapitol a návaznost poslední a první věty. Ale jedno mi vadilo - až do zlomového okamžiku v životě Svatoplukovy rodiny mi připadalo, že děj sleduji z nadhledu, teprve poté jsem mohla začít vnímat emoce, které oněmi tichými roky přímo lomcovaly. Pěkná knížka.

28.09.2020


Hvězdný prachHvězdný prachNeil Gaiman

Tak tohle byla šťastná náhoda! Hledala jsem v synově pokoji jinou knihu a padl mi do ruky Hvězdný prach. Film jsem viděla, tak jsem si nakonec řekla, že ho alespoň srovnám s knihou. A dobře jsem udělala, příběh jsem si užila. Na obálce knihy se dočtete, že je to příběh, který stvořila sama fantazie, nelze než to podepsat. Bylo radostí procházet se tajemnou Elfií s jejími rozmanitými obyvateli a mnoha nepředvídatelnými tajemstvími. Také vyjadřování jsem si užila. Každé slovo mělo své místo, dýchala z něj poezie. Milé čtení, u kterého si odpočinete od dnešního světa.

11.02.2021


SovaSovaS. Bjørk (pseudonym)

Napínavé, výborné, ale autor se nezdržel motivů, které mi v detektivkách poměrně vadí. Zatáhnout mezi oběti či podezřelé vlastní rodinu? Možná jednou, ale nic se nemá přehánět. Také s postavou Mii bych přibrzdila. V prvním díle jsem ji chápala, ve druhém ne. Autor ji nechává klesat hlouběji a hlouběji. Brilantní vyšetřovatelka závislá na lécích a alkoholu? Čím dál tím víc mimo? A opravdu něco vyšetří? Další knihu ze série si zřejmě ze zvědavosti přečtu, ale vývoje hlavních postav se obávám. Pokud Bjork nezmění taktiku, musel by už třetí díl být konec Mii i Munchovy rodiny.

03.12.2017


Cela číslo 17Cela číslo 17Dominik Dán

Snažím se , snažím, ale nevím, za co ubrat hvězdičku. Od Dominika Dána jsem znala Rudého kapitána, muž četl Bestii a shodli jsme se, že je to dobré, ale tvrdé. Takže jsem po dalším Dánovi sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. Tvrdé to bylo také, nad slepotou hlavního hrdiny jsem nevycházela z úžasu, ale odtrhnout jsem se nemohla. Tenhle pán umí psát. Za dvě věci mu děkuji: Jednak mi vyhovovalo to, že když se děj prostřídal a vrátil se ke Kamilovým zápiskům nebo k jeho současnému pobytu ve vězení, opakoval se odstavec, takže se v ději nedalo ztratit, plynule navazoval. Jednak jsem opravdu ráda, že některé scény vynechal a spokojil se s tím, že i otrlí policisté zvraceli kvůli tomu, co našli. Takže příště zase Dána?

23.03.2019


Soudné sestrySoudné sestryTerry Pratchett

Před několika lety jsem Pratchetta otevřela a zavřela. Teď jsem dostala audioknihu Soudné sestry a úžasně jsem se bavila, především tedy vždy, když se čarodějky daly do akce. Spolu byly dokonalé a užívala jsem si chvilky, kdy se Magrátiny představy o magii srazily se střízlivým přístupem jejích starších přítelkyň. A ještě jedna "maličkost", která mne baví - ta půvabná jména, takový Mášrecht je lahůdka sama o sobě..

22.04.2021


Tady byla Britt-MarieTady byla Britt-MarieFredrik Backman

Milá Britt-Marie, už jsem Tě trochu znala z knížky Babička pozdravuje a omlouvá se. Po několika prvních kapitolách jsem začala vrtět hlavou, co mě to popadlo chtít se s Tebou blíže seznámit. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla "z těch, co to vzdávají". Nebyla jsi jen otravná bába a bylo mi s Tebou fajn.

14.05.2017


Kouzelníkův únik z realityKouzelníkův únik z realityLars Vasa Johansson

Chvilku mi trvalo, než jsem knihu přijala. Na obalu se mluví o humoru a vtipu, zde je žánrově uvedená jako fantazy. Jenže on je to především příběh o poznání sebe sama. To nádherné na něm je, že hrdina, či spíše antihrdina dostane jedinečnou možnost ujasnit si, že jeho život i on sám stojí za houby, prostřednictvím magického světa. A ačkoli mu vlastně nikdo nic jiného ani nenabízí, z toho poznání mu svitne naděje. Ke konci jsem se bála jediného, že autor z magického realismu vybočí a vše prohlásí za sen. Nestalo se tak, na severu Evropy je svět pratvorů, jinotvorů a potomků čarodějnic příjemně reálný. A to je dobře.

10.08.2017


Blues pro bláznivou holkuBlues pro bláznivou holkuVáclav Hrabě

S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.

08.08.2019


Velký GatsbyVelký GatsbyFrancis Scott Fitzgerald

Je mi líto, Fitzgerald mne nějak míjí. Před lety jsem četla Něžná je noc a nijak mne neoslovila, tak jsem zkusila Gatsbyho. Žádné souznění se opět nekonalo. Uznávám, že při čtení jsem si utvořila obrázek o společnosti, ve které se příběh odehrává. Také jsem musela ocenit různá přirovnání a metafory. Ovšem stále se mi zdálo, že jsem nějak na povrchu, že nedokážu prožít emoce s postavami. Cítila jsem se vzdáleným pozorovatelem podobně jako Nick, takže jsem si docela vydechla, když jsem se dostala na poslední stránku. Sbohem, Gatsby, už se k tobě zřejmě nevrátím.

08.03.2020


Čarodějky na cestáchČarodějky na cestáchTerry Pratchett

Tak zatím pořád pokračuji v Čarodějkách, a přestože se mi Soudné sestry líbily krapet víc, nemohu než dát pět hvězdiček. Čarodějky mne jednoduše baví. S nadšením přijímám fantazii, pokud je milá a vtipná, takže mne potěšil například popis trpasličího chleba, ale i hlavologie bábi Zlopočasné, kterou uplatnila třeba při hraní karet. Setkání s čarodějkami, jejich zážitky, výroky, hašteřením i dopisy stařenky Oggové mi vždy přineslo dobrou náladu (jen trochu smutku při setkání s vlkem). Genova už mi tak milá nebyla - Eliška mi přišla neslaná nemastná, paní Gogolová spíše nesympatická. No, ale čarodějky to zládly i tady, a rozhodně nesmím zapomenout na Silvera, bez toho by se tentokrát rozhodně neobešly!

16.05.2021


Na co Alice zapomnělaNa co Alice zapomnělaLiane Moriarty

Jak už psal někdo přede mnou: Nejsem typická čtenářka ženských románů. U Alice to ale bylo něco jiného. Tady jsem "šla" s Alicí a často si říkala: To víš, holka, lidi a věci se mění. Zvlášť rozklad vztahu sester mi přišel životný. Ne vždy jsem s Alicí souhlasila, ale byla jsem udivená přesně tam, kde i Alice žasla, co se to s ní stalo. Určitě doporučuji k přečtení. Jen pro úplnost musím dodat, že Tři přání jsem nezvládla, ta jsem odložila nedočtená.

19.02.2017


Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seFredrik Backman

Poslechla jsem, tedy nečetla jsem, ale opět jsem poslouchala a vždycky jsem se těšila na další část. Vzpomínala jsem při tom i na svou babičku, taky za mnou stála. Hlavně jsem se ale bavila a obdivovala, jak postupně každý dílek skládačky zapadne na své místo. Kvůli těmhle dvěma věcem odpouštím i drobnou průhlednost ke konci, vždyť jde o příběh pro děti, ne?

14.03.2017


Projekt manželkaProjekt manželkaGraeme Simsion

Milé čtenářky, doporučuji tuhle knížku mít při ruce, třeba v nočním stolku. Až budete někdy naštvané na své blízké muže, až budete vrtět hlavou nad mužským chováním, zalistujte. Určitě si za chvílí s úsměvem řeknete, ale on ten kolega, manžel, brácha ... je úplně zlatý! Dona Tillmana si zamilujete, ale jen na papíře!

08.04.2017


Tajemství letního odpoledneTajemství letního odpoledneKate Morton

Alespoň pro sebe ohodnotím knihu po částech. Za první a druhou část dávám tři hvězdy, místy snad dokonce dvě. Rozvláčnost a nesympatická Dolly, myslela jsem, že knihu odložím. Pak se to změnilo, třetí a čtvrtá část mě nutily sedět a číst, teď bych dala hvězdiček pět. Vše zapadlo, v ději nezůstala ani skulinka a příběh ve mně ještě doznívá.

24.07.2017


Geniální přítelkyněGeniální přítelkyněElena Ferrante

Po prvních několika desítkách stran, kdy obě kamarádky byly sotva ve věku školou povinném, jsem knihu na čas odložila. Pak jsem se k ní vrátila. Holčičky trochu povyrostly a začaly objevovat své okolí. A já s nimi. Vtáhl mne svět italské periferní čtvrti, chování a zvyky tolik odlišné od těch našich a teď. Příběh sám by se možná dal vypravovat několika větami, ale ten barvitý a pestrý svět! Málokdy mám při četbě takový pocit proniknutí, poznání lidí a prostředí, které je formovalo.

27.01.2018


PočátekPočátekDan Brown

Právě jsem přidělila tři hvězdičky, ale uvažovala jsem i o dvou. Začala jsem číst s tím, že už znám schéma Brownových knih, ale to vůbec nevadí, protože se čtou samy. Nadšení mne velmi rychle opouštělo. Ačkoli se stala vražda, přišlo mi, že se vlastně nic neděje. Poměrně rychle jsem si vydedukovala další postup i to, o co vlastně jde. Pak jsem četla spíš proto, abych si potvrdila své domněnky. Tak z osmdesáti procent vyšly, takže mne Brown ani nepřekvapil.

01.04.2018


HordubalHordubalKarel Čapek

Trochu jsem váhala s hvězdami. Hordubal se mi líbil, vracet se k němu asi nebudu. Děj jsem samozřejmě znala, ale ne dobře. Znala jsem Polanu tak, jak ji vidí vesničané - zlou, chamtivou poběhlici. Ani jako matka nestála za nic. Na druhou stranu jsem při četbě pochopila, že tak černobílé to nebylo. Muž je osm let pryč a z toho pět let nepíše? Žije? Má jinou? Vrátí se? A život ubíhá ... Nemám si ho zařídit jinak? Dobře to Čapek načrtl, je to podnět k přemýšlení, nejde jednoznačně litovat a jednoznačně soudit. Tak nakonec přece jen za pět hvězd.

17.09.2018


Nenech to býtNenech to býtHarlan Coben

Čtivé, nevyřešený případ chytne, napětí se stupňuje, záhady hromadí, pravda se dlouho neodhaluje. Ale je to má čtvrtá kniha od Cobena a je v tom právě to Ale. Schéma (alespoň u těch, které jsem četla) je stejné, takže kdybych mezi Cobenovými thrillery neměla dost velké rozestupy, nudilo by mne to.

11.02.2019


Srpen s bejbinkouSrpen s bejbinkouFrantišek Nepil

První slovo v anotaci je trefné: nenáročná. Litovala jsem jedné věci - že neposlouchám vyprávění samotného pana Nepila, který svým vyprávěním vždy texty povýšil. Nějaké pasáže mne až tak moc nebavily, ale líčení některých míst se mne opravdu dotklo. Také jsem si zamilovala okolí St. Gilgen, takže ve mně vyvolalo milé vzpomínky.

28.08.2019


VzplanutíVzplanutíJiří Březina

Klasická, dobrá detektivka, poctivé pátrání v současnosti i v minulosti. Nevzbuzovala napětí, ale zvědavost. Tomáš Volf si zasloužil úspěch i sympatie.

02.12.2019


Sedm smrtí Evelyn HardcastlovéSedm smrtí Evelyn HardcastlovéStuart Turton

Překvapivě nevidím štítek mysteriózní, což je asi nejpřesnější označení. Nejdřív mi kniha přišla tak zmatečná, že bych ji možná i odložila, ale byl to dárek. Nakonec jsem ji přečetla během čtyř dnů, přesto jsem ke konci přemýšlela, kdo vlastně všechno zemřel, takový to byl masakr a tak jsem se občas v ději ztratila. Většinou moc nevnímám označení kapitol Den první, atd., ale tady se to nevyplácí, čtenář musí být pořád ve střehu. Až nepochopitelně však autor dokázal všechny postavy a linky propojit a zmatek uvést do pořádku. Ačkoli zapeklitý případ je vyřešen, zůstává mnoho věcí k přemýšlení.

03.01.2020


KaštánekKaštánekSøren Sveistrup

Výběr byl jasný - dánská detektivka s výborným hodnocením. Zklamání propastné. Už začáteční morbidita mne odrazovala, v půlce knihy jsem přemýšlela o tom, jak dlouho to bude autor natahovat, i když příběh sám nebyl špatný. Provázelo ho však spousta minusů: Hlavní vyšetřovatelka byla neskutečně nesympatická, navíc jsem do konce knihy nepochopila, proč se stále zmiňuje její inteligence a vyšetřovatelské kvality, nějak to nevyplynulo. Nejen ona, i další postavy mi přišly sotva načrtnuté. Velmi zvláštní styl psaní, který tu už dost čtenářů zmínilo. Občas stránka "suchého" textu, s krátkými větami, spíše reportážní, pak přešla v text se sáhodlouhými souvětími, ve kterých byly občas věty připojené špatným spojovacím výrazem. Velmi mi vadilo neodůvodněné střídání minulého a přítomného času, někdy se to přihodilo i v souvětí. Je to prazvláštní styl autora, nebo je to překladem? Knihu jsem dočetla, vzala jsem si totiž na krátkou dovolenou jen ji, po další od stejného autora asi nesáhnu.

08.08.2020


Směšné láskySměšné láskyMilan Kundera

Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.

25.04.2021


Zelená míleZelená míleStephen King

Zelená míle - film jsem viděla před několika lety, líbil se mi, ale prostředí a chování některých postav, to pro mne bylo dost drastické. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych se pustila do knížky, až mě k ní dovedla čtenářská výzva. Ještě že tak! Jakmile jsem Zelenou míli otevřela, vtáhla mne. Civilní vypravování dozorce, dobrého a vlídného člověka, který vzpomíná na to obyčejné i pozoruhodné, co tu zažil v "roce Johna Coffeyho" bylo působivé. Spolu s ním jsem cítila překvapení, obavy, nechuť a odpor i soucit a lítost. Jen jedno jsem s ním nedokázala - prožít popravu Delacroixe, v tom jsem Paula Edgecomba nechala samotného, u Johna Coffeyho jsem byla s ním, potřeboval přátele a já jsem se stal přítelkyní jich obou.

16.05.2021


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)Jonas Jonasson

Těšili jste se na nového Jonassona? Myslím, že Vám bude stačit několik stránek, abyste se utvrdili v tom, že poměrně nízké hodnocení má právem. Zabijáka jsem přečetla, ale tak nějak z povinnosti - je to přece další Jonasson a na knihu jsem se těšila! Měla jsem ji odložit. Nic zajímavého, nového, vtipného se totiž až do konce neobjevilo.

22.08.2016


Neviditelný strážceNeviditelný strážceDolores Redondo

Právě jsem doposlouchala audioknihu. No, skousla jsem ji jen proto, že jsem momentálně neměla nic jiného, při čem by se dalo vařit. Mystika mi rozhodně nevadila, ale dlouhé úvahové pasáže a tragické vzpomínky na dětství, kterým bylo věnováno více prostoru než vyšetřování, ty ano. Kdyby autorka příběhy rozdělila a napsala jednu knihu věnovanou osudu A. Salazarové a druhou jako klasickou detektivku, mohl by být výsledek lepší.

23.12.2016


Zlodějka příběhůZlodějka příběhůMichaela Klevisová

Dobrý detektivní příběh se zbytečně dlouhým rozjezdem. Zhruba prvních sedmdesát stránek tvořilo předehru k vraždě a uvádělo do děje. Celkem zbytečně, protože spousta údajů o postavách se v průběhu knihy několikrát připomínala, stejně jako byla neustále uváděna jejich celá jména. Nebylo ani třeba postavu detailněji představovat hned, jak přišla na scénu, vadilo mi to. Jedna drobnost mě částečně popuzovala, částečně rozesmívala: Postavy často bubnovaly prsty do stolu - a hned také byla příležitost dodat, zda to byla ruka s krátce ostříhanými nehty, nalakovanými nehty, ...
Škoda, celkový dojem byl průměrný.

16.08.2017


1