Amazonka72 komentáře u knih

Tak já nevím.... nemyslím si, že to byla špatná kniha ani ztráta času si ji přečíst. Určitě jsem stejného názoru jako většina komentujících přede mnou, že jde o téma, které asi snadněji pochopí a přijmou ženy. A dodala bych, že ženy, které již mají děti a prošly celou tou anabází kolem početí, těhotenství a porodu.
Věřím tomu a dokážu se vžít do pocitů a myšlení ženy, které utíkají roky a stále nemá potomka. A rozumím i tomu, že v tuto chvíli přemýšlí o jakékoli alternativě, jak k vytouženému dítěti dospět. Dokonce si i dovedu představit, že se rozhodne pro anonymního dárce... Jak bych v dané situaci přemýšlela já, netuším. Je to silné téma, určitě je potřeba zvážit etiku a možné následky tohoto kroku do neznáma.
Mně se líbila více asi ta druhá část, která se právě "točila" kolem dárcovství spermatu a mateřství. První část věnovaná "prsům" mě zas tak nezaujala. Asi proto, že mám k danému tématu ryze rezervovaný postoj.
Líbil se my styl psaní autorky. To je asi dáno i tím, že jsem čtenářkou Murakamiho knih a současná japonská literatura je opravdu velmi specifická a je potřeba se ji naučit číst.

2 01.03.2022

Klasický román Dana Browna. Zajímavé, napínavé, nosná myšlenka nutící k zamyšlení.
Na knihách D. Browna mě asi nejvíce fascinuje preciznost při popisu míst, kde se román odehrává. Je patrné, že autor musí každé místo velmi podrobně prozkoumat včetně všech architektonických a historických detailů. K tomu se obvykle přidá ještě spojitost s nějakým literárním dílem, v tomto případě jde o Dantovu Božskou komedii.
Co bych opravdu ocenila - aby jeho knihy byly automaticky doplněné právě o náčrtky či plány staveb, které ve své knize popisuje. Hodně by mě to usnadnilo představu o jednotlivých místech. Vím, že v některých vydáních už tomu tak je.
Na druhou stranu jsou popisy někdy až natolik podrobné, že se v nich může čtenář ztácet, pokud dané místo důvěrně nezná. Občas se mi to stává.
Co je na tomto románu také zajímavé, je jeho hlavní myšlenka - tedy přelidnění a případná celosvětová pandemie. V současné době nás nutí k zamyšlení: co když nás všechny krize mají přinutit změnit své chování vůči přírodě, ale i vůči sobě. Vzhledem k blahobytu, ve kterém teď žijeme, je asi nutné přemýšlet o tom, jak daleko ještě můžeme zajít ... co se týče zvyšování životní úrovně a našeho pohodlí. Je to velmi složité téma, vůbec není jednoduché na něj jednoznačně odpovědět, často se týkají i morálních a etických otázek.
Inferno je určitě románem, který nás k přemýšlení nasměruje.

7 16.01.2022

Velmi zvláštní kniha... nechala jsem se tak trochu unést velmi pozitivním hodnocením zde na DK, ale pro mě to rozhodně nebyla kniha, která by mě "chytla za srdce". Celé to "lavírování" mezi životem a smrtí mi přišlo místy až patetické, zbytečně hrající na city. Ano, nikdo z nás netuší, co se nachází mezi životem a smrtí, někde uprostřed řeky mezi oběma břehy. Je to určitě velmi zajímavý námět pro filozofický příběh, v tomto příběhu mi však stále něco vadilo... Možná to byla postava syna Sama, který pro mě nebyl skutečnou postavou. Nevěřím tomu, že by se takto choval dospívající chlapec, byť i velmi inteligentní a empatický. Možná, kdyby jeho chování bylo přirozenější, celý příběh by vyzněl trochu více uvěřitelně. A láska Henriho a Eddie - bože, opravdu bych chtěla být optimistou a věřit, že takto "čisté city" jsou stále ještě možné... ale já tomu, zkrátka, nevěřím. Kdyby Eddie měla alespoň jednu špatnou vlastnot, kdyby se v některé situaci zachovala jako chybující žena... pak bych možná přijala celé vyprávění jako zajímavý náhled do světa mezi nebem a zemí.

4 28.12.2021

Velmi zajímavá kniha z pera estonské spisovatelky. Po přečtení knihy mám velmi podobný pocit, jako několik čtenářů přede mnou. Syrový příběh, žádné čtení s romantickou zápletkou. Zaujala mě již recenze, prostředí a doba, do které je příběh zasazen. Osud Pobalstských republik ve 20. století je bouřlivý. Vůbec doba po skončení druhé světové války až do pádu komunismu v zemích Sovětského bloku ve mně vyvolává nepříjemné a mrazivé pocity. Pokud se opravdu zamyslíme nad osudy "obyčejných lidí" poznamenané dobou, kdy bylo potřeba bát se sousedů a mnohdy i vlastní rodiny, protože kdokoli mohl kohokoli udat...
Příběh dvou žen různého věku - Aliide a Zary odkrývá hrůznost komunistického režimu, jak ovliňoval životy prostých lidí, jejich jednání a postoje.
Kniha není "lehkým čtením", ale jak velmi často ve svých komentářích zmiňuji, je velmi důležitým dokladem doby, ve které jsme žili.
Doporučuji k přečtení a těším se na některou z dalších knih této (pro mě dosud neznámé) autorky.

2 15.12.2021

Opět velká spokojenost při čtení pohodového cestopisu Ládi Zibury. Moc se mi jeho knihy líbí, právě proto, že se nás Ladislav nesnaží ohromit svými dobrodružnými zážitky, ale vsází na laskavý humor a příhody, které s sebou nese život sám. Jsem moc ráda, že se tentokrát věnoval i naší zemi. Jednak proto, že jsem díky tomu měla možnost poznat, kolik míst ještě neznám... a jednak proto, že jsem spoustu míst poznávala a bylo tak velmi příjemné ponořit se i do vlastních vzpomínek a zážitků, které se k dané lokalitě vztahují. A že těch míst, která máme společná, nebylo málo...
Největší zážitek - asi postřehy řidiče začátečníka (ocenila jsem, že se jako začátečník chová i řidič - muž, obvykle všeobecnému posměchu bývá vystavena řidička - žena). A pak mě opravdu moc pobavila příhoda s putování s oslem. Docela by mě zajímalo, jestli letošní cestu do Santiaga de Compostela Ladislav opravdu uskutečnil v doporovdu oslíka. Takový příběh bych si totiž velmi ráda přečetla, abych se u něj mohla od srdce zasmát. Knihu doporučuji, určitě Vás nezklame.

9 19.11.2021

Takový "nemastný neslaný" příběh. Co mi přišlo zajímavé - určitě prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Továrna na výrobu espadrilek (přiznám se, že jsem do této doby netušila, že jsou to boty). Zajímavé osudy "vlaštovek", které tyto botky ručně vyráběly.
Ale to je asi tak všechno. Žádné velké emoce, žádný podrobnější náhled do duše kterékoli z hlavních představitelek. Vše tak trochu "klouzalo po povrchu" (a nejsem první, kdo to takto cítí). Za sebe jsme měla i pocit, že děj nesedí časově - četla jsem příběh a měla jsem pocit, že se čas posunul cca o 5-10 let a ono ejhle - najednou jsem se ocitla z roku 1923 v roce 1940... Příhoda s Chaplinem byla celá už trochu překombinovaná. Za mě spíše 2 a půl hvězdičky, ale kvůli zajímavému prostředí dávám tři.

1 12.11.2021

Klasická Keplerovka - sáhla jsem po ní z naprosto prozaického důvodu - přečíst si něco oddychového. A jako každá předchozí kniha této spisovatelské dvojice, ani Písečný muž nezklamal. Krátké kapitoly, jasně členěné, díky tomu se kniha výborně čte. Stejně jako čtenářka "slunicko 1958" beru příběh jako "pohádku pro dospělé", takže nepřemýšlím o tom, co je reálné, a co již trochu "drhne". Těším se na další Keplerovku, až zase budu mít chuť při čtení jenom tak relaxovat.

7 09.11.2021

audio kniha na ČR Dvojce
Tohle byla opět "jízda". Navíc v podáná paní Hany Maciuchové - velmi doporučuji poslech, pokud je možné ještě celou knihu na ČR stáhnout.
Netíhnu k východní kultuře, nikdy mi tato část světa nebyla blízká. Ale je velmi důležité vnímat a snažit se pochopit, jak zrůdný může komunistický režim být, pokud se celá filozofie komunismu převrátí do naprostého fanatismu a kultu osobnosti. Celý příběh byl opravdu drastický, vůbec si nedovedu představit, že bych v takové atmosféře vyrůstala. Zrůdné na tom je také to, že ti prostí lidé tomu dlouho opravdu věřili. Opět se ukázalo, že vzdělaná společnost je pro jakýkoli totalitní režim naprosto nepřípustná. Že je potřeba pracovat pouze s masami lidí, pokud možno bez vlastního názoru... Ještě teď mám husí kůži, když si vzpomenu, čím vším musela rodina autorky projít.
Je to další z knih, která by se měla "číst" a měla by být součástí každé školní knihovny. Pokud zapomeneme na hrůzy, které se kolem nás v době nedávné děly, budeme se stále dopouštět stejných chyb.

13 09.11.2021

Útlá knížka, který nutí k přemýšlení. Asi je potřeba ji vzít do ruky v tu pravou chvíli - kdy máte klid a čas zamyslet se nad svým životem. Najdete v ní obecně známé pravdy, které si ale někdy nechceme připustit. Nemám moc ráda knihy, které dávají "návody" jak žít, abychom byli šťastní, ale tato kniha takto nepůsobí. Je zasazena do příběhu, autor nikomu nevnucuje svůj názor, jenom nás nutí zamyslet se nad tím, co se nám často honí hlavou, ale málokdy máme strach si tyto "pravdy" připustit. A někdy stačí udělat malý krok a věci kolem nás se začnou měnit. Knihu doporučuji, jako terapii...

4 09.11.2021

Další z knih, které popisují příběh židovského děvčátka za 2. světové války.
Byla to rozhodně zajímavá kniha, válka je zde popisována pouze okrajově, tak, aby dokreslila příběh Ráchel. Zaujal mě příběh Nansenovy nadace, která podobně jako Sir Nicolas Winton pomáhala židovským dětem dostat se do západních zemí, kde byla větší šance na přežití. Tentokrát se příběh odehrává v Oslu a Bergenu. Tedy v zemích, o kterých se knihy moc často ve spojitosti s holocaustem nezmiňují.
Asi od poloviny knihy jsem odhadovala, jak příběh dopadne. Každopádně kniha vyznívá i tak, že nic není v životě "černo-bílé", a že pokud má člověk vůli něco ve svém životě změnit, je to pouze v jeho rukách a není to věc nemožná... Líbilo se mi, že se Ráchel dokázala vždy postavit na vlastní nohy, nenechala se zlomit, a díky tomu byl její život místy i šťastný... Příjemné čtení, lidský příběh.

4 17.10.2021

Poslouchané jako audio kniha na ČR Dvojce. Opět velmi zdařilá dramatizace této světoznámé knihy. Moc se mi líbila, bylo to napínavé a těšila jsem se na každý další díl... Vzpomněla jsem si, jak mi v mládí maminka zakázala tuto knihu číst, asi se bála, co to se mnou udělá, když ještě nemám vlastní děti... Takže jsem byla velmi překvapená, že to zas takový "hororový příběh" nebyl, v dnešní době bych to nazvala tak trochu strašidelnější pohádkou pro dospělé. Zajímavý byl vývoj Rosemary, od celkem naivní holčičky po ženu, která prozře a za každou cenu brání své dítě...
Příjemný poslech a zajímavá kniha.

3 17.10.2021

Četla jsem ve volných chvílích, během téměř celého roku... ve chvíli, kdy jsem měla chuť sáhnout po knize, která se věnuje horám. Nebylo to špatné čtení, ale ničím mě kniha neuchvátila. Mnohem více jsem prožívala knihu o neštěstí na Everestu - Peklo blízko nebe - od J. Krakeuera. Ale život Scotta Fischera byl rozhodně velmi dobrodružný a zajímavý. Lidé podobného životního nastavení zkrátka nemohou prožít svůj život klidně a bez dramatických zvratů. Dobrodružství a adrenalin k nim patří, stejně tak neustálá touha "vypadnout někam ven". Jeho život byl krátký, ale určitě naplněný.

1 17.10.2021

Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...

2 17.10.2021

Tato kniha ležela v mé knihovně dlouho... a čekala na tu pravou chvíli, kdy si ji přečtu. Nebylo to snadné čtení, každopádně Isabel Allende je velkým překvapením.
Poutavý příběh (sága) jedné chilské rodiny - ne úplně tradiční. Zasazen do 20. století, který končí krátce po převratu v roce 1973.
Zajímavé charaktery postav, tak odlišných - mystická Clara, despotický Esteban Trueba, jejich synové a dcera Blanca... a mnoho dalších. Každá postava má v knize své místo. Každá je jiná a její osudy jsou mnohdy velmi propletené až nevuěřitelné. Vše je zasazeno do historických událostí, pro nás velmi exotických, protože o dějinách Chille se ve školách obvykle neučíme.
Hvězdu ubírám právě za ty historické události, mě tam trochu chybělo podrobnější zasazení děje do historie, někdy jsem trochu tápala v tom, v jakém období se asi zrovna nacházím... a co se v té době v Chille dělo. Pomohla mi v tom kniha o dějinách Chille, kterou jsem měla připravenou hned vedle Domu duchů a stále jsem si v ní listovala a četla, co se vlastně tou dobou dělo... Převrat v roce 1973 mě doslova "vyrazil dech". Musela to být opravdu hrůza, a přitom šlo o demokratickou zemi...
Děkuji za tento příběh, je potřeba o těchto věcech psát a připomínat si je.

10 29.08.2021

Další z audio knih, resp. počinů ČR2, která zařadila četbu této knihy do svého prázdninového programu.
Moje první setkání s autorkou. I přesto, že literaturu, která se odehrává v historii, zrovna moc nevyhledávám, začínám až tak na přelomu 19. - 20. století, mě tato kniha zaujala. Nejsem si jistá, zda bych ji zvládla přečíst (obávám se, že bych se ztratila v množství postav a jmen), ale audio podoba byla velmi zdařilá a každý večer jsem se už těšila na příběh Mary a jeho pokračování. Skvěle vykreslená ponurá atmosféra anglického venkova. Zajímavé zakončení celého příběhu.

6 29.08.2021

Velmi zdařilé dílo další ze současných českých autorek. Na knihách Petry Soukupové se mi líbí, že dokáže velmi nenásilnou formou převyprávět naprosto banální příběh, který velmi často většina z nás prožívá. Ať se jedná o vztahu dvou manželů, či matky a dcery, případně sourozenců...
Věci, na které nastal čas je příběhem ze života. Klasický model - láska, manželství, první a následně druhé dítě, partnerský stereotyp, a pak přijde osudová 40, děti povyrostou a najednou se hrdinové ocitají v situaci, kdy si začnou uvědomovat, že jejich život není ideální, a že si ho vlastně představovali trochu jinak... jenže, ono to není tak jednoduché vše přetrhat a začít žít úplně nový život. Mnohdy nám dojde, že ani ten starý nebyl zase tak špatný, a že ten stereotyp možná ke šťastnému životu patří.
Moc se mi líbilo, že autorka popisovala danou situaci vždy z pohledu všech zúčastněných - a to jak Alice, tak i Richarda a jejich dětí - Káji a Loly. Monohdy stejné věci vidíme každý trochu jinak.
Opět se zde objevuje skutečnost, že pokud si v partnerství neříkáme o svých pocitech a nejsme schopni partnerovi dát jasně najevo, co nám vadí, nemusí si to druhá strana vlastně vůbec uvědomovat.
Knihu doporučuji, čte se velmi pěkně, děj je svižný. Je určitě dobré a zajímavé přečíst si o tom, co většina z nás téměř každý den prožívá.

8 29.08.2021

Tohle je kniha, kterou je nejlepší "zhltnout" na jeden zátah, třeba během deštivého víkendu. Plná zajímavých myšlenek, které se nám často honí hlavou...
Oceňuji, že jsou tyto myšlenky zasazeny do celkem zajímavého příběhu. Díky tomu nevyznívají tak pateticky. Nemám ráda knihy a návody typu: "jak být šťastný, úspěšný, aktraktivní... atd". Mnohdy jde o klišé, která moc hezky vypadají napsaná na papíře, ale o to hůře se aplikují do skutečného života. A ono to většinou tak jednoduché není. Proto je dobře, že autor svoji úvahu o tom, co je v životě opravdu důležité, zasadil do příbehu Johnatana, který si myslí, že má před sebou posledních pár měsíců života. A najednou si začíná uvědomovat, nebo spíše začíná intenzivněji vnímat, svět a dění kolem sebe.
V knize se objevuje spousta "pravd", které si uvědomujeme, ale někdy se jim podvědomě bráníme. Protože nás nutí měnit své životy. Spousta z nás již také přišla na to, že peníze, majetek a ani vysoké postavení není zárukou spokojeného a šťastného života. Že štěstí, nebo životní vyrovnanost, je důsledkem úplně jiných věcí.
Kniha mě donutila se nad některými věcmi opět zamyslet, podívat se na ně z více stran. Ale... konec mi přišel poněkud uhlazený, jako z červené knihovny. Zkrátka moc prvnoplánovaný, aby vše dobře skončilo. Jsem z toho trochu v rozpacích, mám pocit, že to celou knihu poněkud znehodnotilo.
V životě se postupně vyrovnáváme s osudem, bojujeme sami se sebou a nakonec zvítězíme. A to i přesto, že všechny věci kolem nás nemusí skončit vždy šťastně.
Za mě 3,5 hvězdy, za čtivý jazyk a opravdu velmi pěkně formulované myšlenky, ke kterým se chci i v budoucnu vracet, dávám nakonec 4*.

5 02.08.2021

Můj oblíbený "pan spisovatel" opět nezklamal. Bohužel jsem četla knihu docela dlouhou dobu (asi měsíc), s neustálým přerušováním... takže dojem po přečtení není tak silný, jak bych si přála. Murakami se zkrátka musí číst v jednom zátahu, jedině tak mě kniha vždy naplno pohltí.
Každopádně, byl to opět velký zážitek. Příběh bezejmenného mladého muže, který tentorkát velmi volně plyne... a dává nám prostor nahlédnout do duše hlavního protagonisty. Prožíváme s ním jeho vnitřní boj o to, být součástí "života na téhle straně" nikoli "na tamtom světě". Narozdíl od jiných knih se mu tento boj podaří úspěšně vyhrát, možná "najít sám sebe" v tomto podivném světě... Díky tomu je konec tentokrát přeci jenom optimističtější, než tomu bývá v jiných Murakamiho dílech.
Zajímavá je i postava třináctileté Juki. Pokud se hlavní protagonisté cítí osamělí, tak Juki je osamělá dvojnásobně.
Kniha plná hudby 60. a 70. let, kterou si zkrátka musíte při čtění knihy alespoň jednou pustit, aby byl dojem úplný a uzavřený.
Inspirace českou kulturou, Kafkou (to už je taková tradice). O to více mají Murakamiho knihy něco společného s naší kulturou, i když je tak odlišná od té japonské. Možná proto jsou u českých čtenářů tolik oblíbené.

9 01.08.2021

Velmi zajímavě napsaný příběh. Bohužel jsem ho četla velmi přerušovaně, takže mám v plánu uložit do knihovny a přečíst si ho ještě jednou - za pár let.
Je zde velké množství postav a příběh je značně propleten, proto je velmi důležité mít na čtení čas a opravdu se do příběhu ponořit.
Nádherně vykreslená atmosféra předválečné a poválečné Barcelony. Hned mám chuť se tam vypravit, zavřít se do nějaké literární kavárny a číst. Nejlépe v zimě vpodvečer.
Moc se mi líbil i nápad s pohřebištěm knih. Místo, kde je každá kniha uschována, tak, aby se neztratily v propadlišti dějin (a knih). Přemýšlím, jak velké by pohřebiště muselo být, když vychází takové množství nových knih... :-) Každopádně jde o magické místo opředené tajemstvím.
Resumé - objev španělské literatury, kniha, kterou stojí zato uschovat v domácí knihovně a občas se k ní vracet.

9 20.07.2021

Nevím, čím to je, ale mám pocit, že poslední dobou si velká většina českých autorů a autorek ve svých románech řeší "krizi středního věku". Stejný pocit jsem měla i při čtení Chirurga. Musím ocenit styl autorky, která se velmi přesvědčivě dokázala vžít do kůže 45-letého muže. Navíc bylo z textu patrné, že se opravdu pečlivě seznámila s prostředím nemocnice. Jazyk, který používala, "doktorský sleng" přidal knize na autentičnosti.
Co se týče příběhu - neumím jej správně uchopit. Poslední dobou mi začíná vadit, jak všichni stále řeší, že po čtyřicítce není život není takový, jaký jste si ve dvaceti představovali. Najednou všichni žijí v manželství, které nefunguje tak, jak by mělo, jde spíše o stereotyp - ráno do práce, večer z práce, hádka s partnerem, do toho pubertální děti... občas dluhy, občas milenky... Já tomu nerozumím, podle mě má každý svůj život v rukách a záleží jenom na každém z nás, jak ho uchopíme. Nebaví mě stále dokolečka řešit, že k někomu je život nespravedlivý.
Hlavnímu hrdinovi jsem neporozuměla. Respektive bylo mi jasné, proč jedná tak, jak jedná, ale nemohla jsem se s ním ztotožnit, pochopit ho a omluvit jeho "přešlapy".
Souhlasím s Michalkou98, objevuje se zde tradiční vzorec - manželka je nesympatická, milenka chápající... ale hrdina vlastně nechce tuto situaci nijak řešit. Asi mu to tak vyhovuje...
Za mě tři hvězdy, kniha se čte velmi pěkně, ale ten příběh není ničím objevný... a vlastně ve mně zanechal pouze podivnou "pachuť".

7 13.07.2021