Tancuj, tancuj, tancuj
kniha od: Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432197/bmid_tancuj-tancuj-tancuj-M1H-432197.jpg
4.3
404
Myšák série
< 4. díl
Hrdina příběhu se vrací na nejsevernější ostrov Hokkaidó, kde před lety zažil napínavé chvíle při hledání tajemné ovce. Zároveň tam přišel o svou přítelkyni, která beze stopy zmizela z Hotelu U Delfína. Rozhodne se, že ji musí najít. Na místě starého, zpustlého hotýlku však stojí moderní, komfortní budova. Po zaměstnancích není ani stopy – jen uvnitř stále přebývá Ovčí mužík. Volné pokračování Murakamiho bestselleru Hon na ovci neodložíte ani na chvíli.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2021 , Odeon
Originální název:
ダンス・ダンス・ダンス (Dansu dansu dansu) , 1988
více info...
Komentáře (73)
Komentáře 73 Recenze 1
Když Vás kniha osloví názvem. Po otevření zjistíte, že originál napsal v roce 1988.
Někdo tomu říká náhoda, já tomu začínám říkat osud.(pro romantiky)
Nebo si vytvářím svou realitu.(pro racionalisty)
Tohle je moje první kniha od Murakamiho, a mrzí mne, že jsem s ním nezačala dřív. Nu asi dozrál čas.
Tancuj, tancuj mne odvál přesně na to místo filosoficky romanticky i mysteriózně, jako rozený detektiv a paní Coloumbová, chtěla se vrátit za ovčím mužíkem.
Slyším piano, šum LP desky...přetáčení magnetonových pásek... retro a japonský smysl pro detail a mistrnost chaosu.
Vše krásně v oparu...
(SPOILER)
!!!POZOR MOŽNÉ SPOILERY!!!
Ze začátku mi to přišlo takové trošku nemastné, neslané (proto ta hvězdička dolů). Později jsem sice taky uvažoval, o čem ta kniha vlastně je (co si budeme povídat, děj prostě jen tak nějak plynul), ale rozhodně to byla zábava. To, že Gotanda bude mít něco společného se smrtí těch holek, mě napadlo, takže moc překvapení se nekonalo :-).
Trošku mi bylo líto, že kniha přímo více neodkazovala na Hon na ovci (ovce nebyla zmíněna ani jednou).
Opravdu neskutečné a mistrovské vyjadřování těch nejniternějších myšlenek, které si i my nosíme v sobě a Murakami je pojmenoval. Asi by se vyplatilo mít při čtení u ruky tužku a dělat si poznámky:)
Poslouchala jsem audioknihu a velice mě překvapil přednes Matyáše Rumla.
Všechno bylo skvělé! Díky.
Tentokrát jsem se při čtení Murakamiho krapet zasekl a nezhltnul jsem jej během pár dní, jak tomu bylo zvykem. Nevím, jestli to bylo tempem knihy nebo jinými faktory, ale do čtení se mi příliš nechtělo. Začátek je poměrně solidní, kdy protagonista minulých knih pátrá po zmizelé dívce Kiki. Tentokrát se mu však do života připlete dívka Juki nebo sám autor v podobě Hiraku Makimury. V případě této knihy mi přišlo, že zde bylo vícero prázdných míst a závěr nebyl tolik silný, jako je u autora zvykem. Pořád je to ale slušná kniha, kterou si podle mě více užijete, pokud budete mít znalosti alespoň Honu na ovci.
Už je tu znát, že se Murakami "našel". Na Kafku nebo Wonderland to nemá, ale solidní to je.
Tento Murakami mě moc nebavil. Bohužel jsem tuhle knihu četl u moře a ...nedobrá volba pro mě. Místy jsem knihou svištěl, ale na druhou stranu jsem měl problém pochopit , o co hlavní postavě jde. A ta nedořečenost, nepochopitelné prolnutí míst. Možná se mi to ještě rozleží v hlavě a nakonec hodnocení dám výš, ale teď mi kniha přijde jako jeden velký nabobtnalý příběh s fantaskními prvky. Navíc hlavní hrdina mi přišel velmi zvláštní...
V knize je jako maly zertik jmeno jednoho z hlavnejsich hrdinu jmeno, ktere vzniklo presmickou jmena autora.
Kniha uz tak nejak zapadne mezi ostatni Murakamiho texty. Clovek vi, co dostane, co ho ceka. Vi, ze se bude potapet v tajemnu, ze fantazie bude zase malovat vsemi barvami... ty knihy jsou jako svickova. Je to svatek je vzit a otevrit vzdy s odstupem mezi sebou...jinak zacinaji splyvat a mizi zazitek jedinecnosti.
Minimálně první polovina knihy mě bavila. Moc. Neskutečně si užívám autorův jazyk, dobře se čte, používá krásné obraty, hluboké a dojemné popisy. Ve druhé polovině už ale bylo na mě až moc opakování. Opakování pocitů, opakování bezradnosti, zmaru. Pokud by byla knížka tak o sto stran kratší, asi bych si ji užil víc. Ve druhé půlce už byly části, které jsem jen přeletěl očima. Tím neříkám, že je to špatná kniha. Určitě není. Jen mi přišla zbytečně dlouhá a opakující se myšlenky mi nakonec zkazily pocit, které ve mně z knihy pravděpodobně přetrvá. Bavil mě hlavně vztah hlavního hrdiny k dopívající Juki. Byla to právě tato dvojka, která mě držela u čtení. Vyšetřování a zápletka s kostlivci naopak zase tolik ne. Filmová hvězda si mé srdce také nezískala a konec jeho linky mi přišel nějak přitažený za vlasy. Jako celek to určitě dávalo smysl, ale upřímně bych už o hlavním hrdinovi číst nemusel. A to přesto, že autor některé pocity, situace a životní strasti popsal tak, že by jen málokdo v jeho popisech nenašel střípek ze své vlastní historie, zkušenosti z vlastního života. Murakami píše skvěle a těším se na další knížky, které si od něj přečtu. Doufám hlavně, že budou o kousek kratší.
murakamiho tvorba je naprosto dechberoucí a omračující. jeho hlavní postavy jsou pro mě vždycky velmi blízké a ani tentokrát tomu není jinak - bezejmenný hrdina se potlouká svým dosavadním životem, nechává se silně ovlivňovat minulostí a touží po nalezení vlastního smyslu. kniha se četla poměrně snadno a rychle, místy se děj trochu táhl, ale vždy v takových místech následně přišel zvrat, který příběh zase rozhoupal. osobně se mi moc líbily tři citáty:
"komu jde v sexu o spravedlnost, měl by se možná radši nechat proměnit v zelenou řasu anebo něco takového", "když je někde hodně povídání, je nejlepší mluvit po troškách" a "lidi se ale občas mohou zamilovat proti vší logice"
Kdo určuje, jak se má tančit? Jsme to my sami, nebo jsou to náhodné okolnosti?
A hudba, ta bude hrát dál, a ten kdo bude zaostávat, ztratí kontrolu sám nad sebou, nad svým životem, nad svými sny a nad čímkoli. Jenže pokud zůstaneme uvězněni ve stejném tanci, který nám už nepřináší radost nebo nám nevyhovuje, můžeme se cítit ztracení a ztratit kontrolu nad svými cíli a přáními.
Takže hlavním trikem je vyměnit desku, když hudba přestane vyhovovat.
(SPOILER) Zhruba devět let před vydáním Lynchova filmu "Lost Highway" napíše Murakami román vystavěný na obdobném principu vyprávění. Na rozdíl od Lynche servírujícího neproniknutelně beznadějnou temnou projekci hrdinova pádu však vraždí Murakamiho bojovník sice mnohonásobně víc, avšak nikoli reálně, ale pouze ve své mysli, aby mohl být konečně šťastný. Ze světa sprovodí dvě ženy, symbol veškerého ženství jeho života, které mu mohlo dát lásku, ale nakonec tak neučinilo. Kdyby nevyhodil tohle smetí, nevzpamatoval by se. Pomůže mu k tomu vize dávného spolužáka. Samotný spolužák, dávný mindrák a komplex větší úspěšnosti a okouzlení, díky tomu nabyde podobu ne tolik dokonalého vzoru, ba dokonce něčeho v důsledku osobnostně menšího než hrdina, čímž může být pod tíhou viny z mladistvého zabíjení koček, zapalování poštovních schránek a strčení do spolužáka, bezpečného vzoru kamaráda, který hrdinovi kdysi na střední škole umřel, utopen v hnusně snobském autě v moři, v klidu zahozen spolu s bolestivými ženami. Co zbývá? Snad jen jednoruký muž v kapitalismu, člověk milý a úslužný. Toho bude nejlepší nechat přejet autem. Chromé utrpení je načase pod koly se vší precizností nahradit novou silou. A pak ta mladá slečna. Tu dokonce ani třeba není zabíjet, byť možná vize třináctiletého dítěte, které ve čtyřiatřiceti letech mohlo být vaší vlastní dcerou, je představou nejbolestivější. S trochou duševního vzmachu ji celou ztracenou pošleme do školy, a ukážeme jí tím jako správný otec směr. Plni nejisté samoty pak konečně vystoupíme z fantazie zpět do života a přijmeme novou příležitost harmonické lásky. Je dobré mít uvnitř sebe ovčího mužíka. Potom se dá vedle temných zákoutí Lynchových duší se životem ještě mnohé dělat. Jako pětatřicetiletý tleskám tomuto Murakamimu optimistickému obratu v tvorbě.
Naprosto dokážu pochopit čtenáře, kterým Murakamiho styl nesedne. Vše je pomalé, hrdina pasivní a věci se dějí tak nějak pozvolna. Ačkoliv jsem autorův věrný příznivec, vím co mě čeká a obvykle se snadno nechám vtáhnout do jeho abstraktních světů (a užívám si je), tady jsem lehce bojoval. Hrdinovo tápání v prostřední tokijské části příběhu mi přišlo už lehce úmorné a myslím, že zkrácení o pár stránek by nebylo od věci. V hodnocení sice pod čtyři hvězdy nepůjdu, protože dílo mělo své naprosto skvělé pasáže a protože Murakami, ale tentokrát je to s odřenými zrcátky od subaru.
Moje první filosofická kniha. O postavu jsem se nebal, je to dáno stylem psaní který je takový dost popisný. Motiv hudby je zde zřejmý. Stejně i kritika kapitalismu.
Zdráhám se knihu hodnotit, jelikož dle recenzí jiných lidí chápu, že příběh je mnohovrstevný a schovává v sobě spoustu zajímavých a chytře ukrytých myšlenek a témat... Nerada bych svým nižším hodnocením ublížila tak sofistikovanému románu.... Za mě by to bylo jinak 2 nebo max. 3 hvězdy.
Příběh se vlekl, nic moc se nedělo (což chápu, že byl záměr), knize chyběl větší spád a zajímavější dialogy - naopak od předchozího dílo série Hon na ovci.
I tak mě to stále trochu táhne číst další Murakamiho knihy, vždyť, když jsou tak oblíbené a opěvované, něco na nich přeci určitě je :) Tak možná zase někdy mu dám další šanci a budu doufat, že to nebude tak nudné.
Knihu jsem vlastně "dočetla" jen díky tomu, že jsem ji poslouchala jako audioknihu během procházek a tak jsem neměla takový pocit, že tím ztrácím čas.
Do knížky jsem se pustila, díky loňské čtenářské výzvě a upřímně mě teda knížka neuchvátila. Celé mi to přišlo až moc abstraktní, nedávající žádný velký smysl a navíc se to hrozně vleklo. Být celá knížka třeba o 150 stran kratší určitě by jí to prospělo.
Navíc mi nepřišly sympatické ani postavy. Tohle nebude úplně autor pro mě.
Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a chtěla, přesto je to tak nějak slabší Murakami. Atmosféra, odkazy na evropské kulturní dědictví a k tomu mix asijského prostředí, tajemný děj, prapodivná mystika a až kouzelné dění… jenže to nějak jako celek ne úplně zafungovalo. Nevím proč, prostě tenhle Murakami mi přišel slabší hlavně v popisu vnitřního života postav. Jsem u něj zvyklá na daleko lepší úvahy, pohnutky, tak nějak lepší hrdiny. Takže hodnotím 4, ale je to spíš 3,5 a ze sentimentu tu hvězdičku nechávám a neubírám, protože tohohle pana spisovatele mám opravdu moc ráda.
Dočteno před koncem roku 2022, ale kvůli nemoci zapisuji až po novém roce.
(SPOILER) A teď schválně, komu tedy nakonec patřila ta poslední kostra?)). Já ty jeho snové příběhy hledání sebe sama prostě žeru!
Hluboký, mnohovrstevnatý příběh o hledání lásky a životního smyslu s přesahem do moderních japonských dějin. Ačkoli je román poměrně dlouhý, čte se velmi dobře, nikoliv však jedním dechem. Jeho čtení trochu bolí, protože vás nutí přemýšlet o smyslu života a o plytkosti všedních dnů. Pokud máte rádi surrealismus a Kafku s nadějí na konci, vřele doporučuji.
Po delší pauze od čtení jsem sáhla po této knize, a velice se mi líbila. Byla to trochu jiná "Murakamiovka", ale přišla mi velmi osvěžující a děj za mě příjemně ubíhal.
Už si příliš nepamatuji děj předchozí knihy Hon na ovci, ale i tak mi dávalo mnoho věcí smysl a četbu to příliš neovlivnilo.
Murakamiho knihy jsou specifické, a proto k nim nikdy nepřistupuji z kritické pozice (ostatně obdobně se to snažím praktikovat i u jiných knih :) ), a proto pro mě celkově každá jeho kniha byla zajímavá, příjemná a inspirativní.
Na můj vkus příliš abstraktní, ale celkem dobré. Murakami snad ani neumí napsat špatnou knihu.
Hodně zvláštní kniha. Po přečtení předchozí knihy Hon na ovci jsem měla velká očekávání. Ze začátku mi tedy přišla kniha trošku vláčná. Říkala jsem si, co asi tak může psát na těch šesti stech stránkách. Trochu mě to i odrazovalo. Ale pak se vše pěkně rozbalilo a objevovaly se nové a nové zápletky a "zvláštnosti v pojetí". Až jsem Murakamimu přišla na chuť. Konec byl ale tak seklý, že jsem pak hledala nějakou pointu v doslovu. Z doslovu, recenzí a komentářů jsem dostala klíč k pohledu na tento příběh.
Jednotlivé postavy jsou zajímavě zvolené a opravdu zvláštní. Zajímalo by mě propojení postav v kontextu se současnou japonskou společností.
Zajímavě se pracuje i s názvem knihy. Když je poprvé vyřčen Ovčím mužíkem, tak je pak na vás si za těmito slovy představit význam pro hlavního hrdinu, který se mimochodem v dalším ději k podstatě těchto slov také vrací.
Kniha TANCUJ, TANCUJ, TANCUJ je volným pokračováním knihy HON NA OVCI, kterou jsem v minulosti četl.
Kniha Tancuj, tancuj, tancuj se mi líbila. Je to pořádná bichle, ale četla se rychle. Autorův styl psaní nemusí sednout každému čtenáři, obzvláště u románů, které přesahují 600 stran. Nicméně Murakami dokáže vytvořit skvělou atmosféru a všechno do sebe zapadá, takže čtenář si knihu užije. V některých momentech mě pořádně mrazilo. Mimochodem hlavní hrdina má v oblibě také kávu, takže se mi to také hodilo do čtenářské výzvy v DK (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu).
Mám přečteny všechny autorovy knihy, které vyšly v češtině. Budu zvědavý na další autorovy knihy, které u nás vyjdou.
Citáty:
... odhrabování kulturního sněhu
Smrt na člověka přichází až moc rychle. Lidský život je totiž mnohem křehčí, než si představuješ. Proto je potřeba chovat se k ostatním tak, abys pak nemusela ničeho litovat. Spravedlivě a pokud možno čestně. Lidi, co se o to nesnaží, a pak když někdo umře, jsou samý laciný brekot a lítost, nemám rád. Z čistě osobních důvodů.
Po doposlechnutí této knihy zas nevím, jestli Murakamiho mám ráda nebo ne. Buď má krátké bezpointové knihy nebo ukecané rozvláčné.
Kdyby audioknihu nečetl M. Ruml, odložila bych to asi ve třetině. Asi by to byla škoda, protože druhá půlka se mi už docela líbila.
Zatím pro mě jeho nepřekonaná kniha zůstává Na jih od hranic, na západ od slunce.
Tady mě opět, stejně jako u Komtura, vytáčelo neustálé "řekl jsem já", což je v audio verzi snad ještě umocněno. Očima už to čtenář asi přeskakuje.
Ale tímto mám splněnou letošní Čtenářskou výzvu, tak si asi dám od Murakamiho zas na čas pokoj.
Pokračování Honu na ovci, které je dokonce i o něco lepší, než první díl. Tedy aby bylo jasno, díly se mi líbily oba, ale v tomto dílu je hlavní postava snad ještě o něco cyničtější, praktičtější a rezervovanější než v díle předešlém. A proto mi snad ještě více sedla. Ani nevíme, jak se hlavní postava jmenuje, ale podstatné to není - důležité jsou opět hlavně myšlenky, kdy Murakamiho hrdina pomocí parafrází a metafor hledá sám sebe, což se mu nakonec poměrně překvapivě podaří a příběh má happy end - což u Murakamiho pravidlem rozhodně není.
Haruki Murakami - dva dny jsem tančila, co to dalo.... já vím, že nesmím přestat ....
Další z působivých děl tohoto autora, který se rád pohybuje mezi světy reality a imaginace ....
Něco tajemného volá hlavního hrdinu zpět do hotýlku Delfín .... a on se vrací a hledá svoji zmizelou přítelkyni ....
Aby se vymanil z minulosti, musí tančit životem - a hledat propojení v uzlovém bodě ....
Za působivých zvuků hudby /v tom je Murakami mistr/ jsem se pročítala k detektivní zápletce - a závěrečnému vyústění / v začátku Ray Charles - a Born to lose/ ....
A to už napovídá o běhu života - o životních ztrátách ... a zde i o cestě, kterou musíte projít, aby se dalo navázat na další evoluční vývoj ....
" Lidské vědomí zkrátka přebývá v hlubokých temnotách ....
Je hrozně spletité a komplexní .... a je v něm strašně moc věcí, co vůbec nejdou analyzovat ...."
Začíst se do knih Murakamiho není na jeden pokus .... já se vždy vracím .... a doporučím.
Autora mám moc ráda, proto jsem pro výběru do čtenářské výzvy neváhala a vybrala tuto knížku. Opět nezklamal, vtáhl do děje a nedokázala jsem knihu odložit
(SPOILER)
Můj Murakami mi rozumí:). Nádherné čtení,čisté, krystalické a přímé,bez mnoha odboček.Takové poklidné,ale velmi čtivé,vtipné i dojemné.
Závěr,to je dokonalost sama.Střezte se své třinácté komnaty nebo vás pohltí nadobro.
Murakami je už dávno mým oblíbencem, takže mě jeho styl psaní nepřekvapuje, naopak mě baví. Přesto se mi zdálo, že asi v polovině knihy děj nějak ustrnul a začal mě trochu nudit, prostě už bylo až dost těch popisů jídla, oblečení, hudby a celkového nicnedělání hlavní postavy, ale v závěrečné části se věci naštěstí pohnuly a dočtení příběhu zase bylo potěšením. Celkově mám z této knihy trochu slabší dojem než z jiných.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura tajemství zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Tancuj, tancuj, tancuj je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 539x |
| Čtenářské výzvě | 106x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 243x |
| Chystám se číst | 257x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 5x |