Tancuj, tancuj, tancuj

Příběh mě zaujal, dobře se to četlo. Hlavní hrdina mě značně znervózňoval, tím jak měl stále spoustu času a nic na práci. Docela mě pobavily neustálé výčty hudebních kapel a písniček, které zrovna poslouchal. Škoda, že jsem většinu z nich neznal.

Typický Murakami – zvláštní, snový, plný podivných postav a otázek o životě, na které si musíš odpovědět sama. Některé části mě bavily hodně, jiné mi přišly až moc natažené. Celkově zajímavé čtení, ale nezanechalo to ve mně tak silný dojem, jak jsem doufala.

Knížku mám sice v knihovně, ale tentokrát jsem zvolila audioknihu.
Bohužel jsem nevěděla, že se jedná o navazující knihu ze série Myšák, ale i přes to byla kniha napsaná tak, že kdybych to nezjistila po přečtení, ani by mi to nevadilo. Hluboký příběh, který je psaný jako by byl na pomezí reality a snu. Tyto psychologicko - filosofické vsuvky dělají knihu dobrou knihou.
Detaily jsou popsány tak, jako byste byly na místě hlavního hrdiny, a tak jsem rada, že jsem si zvolila poslech.
Ponoříte se do změti různých vztahů z kterých je patrné, že ne vše, co lidé žijí je v pořádku.
Nechci moc prozrazovat protože pokud jste četli Hon na ovci, určitě se vrhněte na tuto knihu! 5/5

Od mého přečtení "Honu na ovci" uběhly už skoro tři roky, proto jsem si z děje knihy pamatoval jen útržky - naštěstí to při čtení "Tancuj, tancuj, tancuj" tolik nevadilo. Tento román fanoušky Murakamiho jistě nadchne: Přítomno je tajemno, paralýza nad životem a moderní společností, zvláště se chovající postavy (včetně hlavní, tradičně pasivní a znuděné), pohybování se na pomezí reality/snu. Shodnu se s dalšími čtenáři v tom, že by autor mohl ubrat - nic by se nestalo, pokud by čtenář nevěděl o všem, co vypravěč jí, co potkává cestou a jaké je počasí. Naštěstí Murakami psát opravdu umí, takže budiž mu odpuštěno. (Nad popisováním žen, zvláště pak nezletilých, každopádně pořád zdvihám obočí - zvláštní vztah mezi Juri a hlavní postavou mi připadal velmi nepříjemný.)
Celou dobu během čtení jsem si říkal, že už jsem od Murakamiho četl něco lepšího (takže jsem chtěl dát 4 hvězdy), nicméně závěr, a to, jak autor všechny dějové linie uzavřel a všechen symbolismus konečně dal úplný smysl, mě nadchl.

Bez přečtení Honu na ovci Vám tento příběh asi moc smysl dávat nebude. Souhlasím s názorem, že je to místy zbytečně rozvleklé. Větší spád by příběhu prospěl, jinak se vsak autor drží svého stylu, který mně osobně sedí a čte se to dobře. Murakami ve svých knihách často odkazuje na různé hudební skupiny či samotné skladby, i zde je tohoto plno. Někdo by si mohl dát práci a udělat z toho seznam.

Skúsil som, snažil som sa, nevydalo.
Podivný príbeh, podivného Japonca.
Ale nie zaujímavo podivného. Len podivne podivného.
Čítať by sa mi to určite nechcelo ale ako počúvanie to išlo celkom dobre s Matoušem "Lexou" Rumlem.
Rozprávanie nie je zlé, celkom mu to ide a je zvláštne podmanivé, dokonca sa na posledných troch hodinách stane príbeh aj zaujímavý, ale to nezachráni prvých 23 hodín.
Ale o čom je to rozprávanie?

Ehm, ehm...
Po tragických raňajkách, v tom týždni som iné nemával, dnes to bol stopkový zeler a pohár mlieka s veľmi pofidérnym dátumom spotreby, som nasadol do svojho vekom pozančeného peugeota a skôr než som sa ho s obavou pokúsil naštartovať, som v spätnom zrkadle uvidel svoju susedu.
Ženu, ktorá so mnou pri každej príležitosti nehanebne flirtovala. Mohol som sa s ňou vyspať už mnoho krát, ale k prejdeniu tejto spoločenskej hranice, po ktorej sa všetky zažité pravidlá radikálne menia sme sa ani v najmenšom nedopracovali.
Bolo to možno mojim slušným vychovaním.
Alebo úctou k dobrým ale nekomplikovaným susedským vzťahom.
Alebo možno tým, že svoje 40. narodeniny oslávila ešte v minulom tisícročí a ostala tu len žena na sklonku života, v ošuntelej bunde pod ktorou sa klenul posmutnelý hrudník asi o 30 cm nižšie než pred 30 rokmi.

Šuchtavým krokom venčila svojho psa ktorý po mne vždy nevraživo vrčal a pri tom ma sledoval škúlivým pohľadom.
Pes neznámeho plemena, ale patril k tým, čo sú veľké ako prachovka a vždy sa vás pokúsia kusnúť do lýtka, teda skôr do achillovky, keď sa mu otočíte chrbtom.
Prešiel zopár psích krokov, pokojne sa učupil na našom trávniku, pozrel sa mojim smerom aj keď s tými krivými očami to nebolo isté, a labužnícky naň začal pokladať bobek.
Evidentne tokto manifestuje svoj svetonázor o vlastníctve, pričom ho kataster absolútne nezaujíma a kadí si kde chce.
Po grandióznom výkone posmešne zaštekal, pobral sa ďalej a svoju pani si odviedol so sebou.

No!, autorovi fanúšikovia mi snáď odpustia.

Stejně zvláštní jako Hon na ovci a celkově asi stejně zvláštní jako většina Murakamiho knih
Tancuj, tancuj, tancuj se četlo jako všechny, autorovy knihy úplně samo, bohužel, mi kniha přišla zbytečně dlouhá, až jsem si kolikrát říkal, že kdybych vynechal půlku o nic bych nepřišel, po přečtení mi přijde, že mám i pravdu a opravdu by knize neuškodilo seškrtání..
Tentokrát nemohu dát více než 3*

Farebné aj čierno biele, magické aj japonsky únavné... za mňa bez výhrad. Ono najhoršie na Murakamim je aj tak iba to, že o ňom pesničku napísal Tomáš Klus a volá sa "Haruki", uff... Prosím, (ak už nie je neskoro) určite ju nepočúvajte.

Četl jsem mnoho od Murakamiho a čtení mě - samozřejmě - bavilo!
I když si myslím, že nějaké části opravdu nebyly nutné, aby příběh postoupil dál.
(Osobně si myslím, že je to má vlastní chyba, jelikož jsem tohle četl jako moji první knihu ze série Myšáka, takže předpokládám, že se k této knize vrátím, až dočtu Myšáka od začátku!)
Tak jako tak, velmi příjemné čtení! :)

..., ale v životě nás uhranou spíše obroučky. Jsem nejšťastnější člověk na světě, že to ví i Murakami.

Hezké vyvrcholení celé série o Myšákovi.

Předchozí díl měl taky něco do sebe, ale tohle bylo už víc "Murakami" styl. Havaj, tajemství, alkohol, ženy a můj oblíbený Ovčí mužík..

Na ději tak nezáleží, ale má to spoustu fajn myšlenek a když se začtete, tak hezky protancujete s hlavním protagonistou až do cíle...

Návod jak "protancovat" životem?

Sledujeme příběh jednoho bezejmenného třicátníka. Již od začátku je do děje vsazena tajuplnost a magičnost, jelikož náš protagonista slyší pláč. A tuší, komu nejspíše patří a kam na 100 % musí jet. Znovu se zde potkává s Ovčím mužíkem, potká novou lásku a malou Juki, která má určité schopnosti. Ty budou v příběhu také důležité. Zároveň se stane vražda a tak se ponoříme do lehce detektivní atmosféry. Jak tohle asi vše dopadne?

I přesto, že kniha má skoro 650 stránek, přečetla jsem ji rychle a velmi se mi líbila. I když některé kniha tolik nenadchla, já jsem na opačné straně.

Jedna z horších Murakamiho knih, ale přesto velmi čtivá. Bohužel se nelze ubránit dojmu, že by vše mohlo být lepší. Jindy má Murakami přetlak nápadů, že je až člověku líto, co všechno je jen zmíněno a dále nerozvito, ale tady z textu vane jakási autorská bezradnost. Jistě, v mnoha místech je bezradná hlavní postava, ale to jen málo ospravedlňuje velké množství výplňového textu, který je mezi pasážemi, kde se reálně něco odvíjí.
Jazykově také na autorův standard podprůměr. U Murakamiho knih jsem zvyklý vypisovat si pozoruhodná slovní spojení a věty.
(např. z 1Q84: "Takové sny jsou zřejmě jako hlubokomořské ryby, které také nemohou vyplavat do blízkosti hladiny. A i kdyby vyplavaly, rozdíl v tlaku vody je stejně zdeformuje k nepoznání.")
Tady jsem si taky vypsal dva zajímavé kousky, ale nemají takovou sílu jako u jeho jiných knih.
Pokud máte Murakamiho rádi, tak si přečtěte i tuto knihu. Pokud jeho tvorbu neznáte, tak bych pro seznámení doporučil spíše 1Q84, Kafka na pobřeží, Kronika ptáčka na klíček nebo Komturova smrt.

Když Vás kniha osloví názvem. Po otevření zjistíte, že originál napsal v roce 1988.

Někdo tomu říká náhoda, já tomu začínám říkat osud.(pro romantiky)

Nebo si vytvářím svou realitu.(pro racionalisty)

Tohle je moje první kniha od Murakamiho, a mrzí mne, že jsem s ním nezačala dřív. Nu asi dozrál čas.

Tancuj, tancuj mne odvál přesně na to místo filosoficky romanticky i mysteriózně, jako rozený detektiv a paní Coloumbová, chtěla se vrátit za ovčím mužíkem.

Slyším piano, šum LP desky...přetáčení magnetonových pásek... retro a japonský smysl pro detail a mistrnost chaosu.

Vše krásně v oparu...

(SPOILER) !!!POZOR MOŽNÉ SPOILERY!!!
Ze začátku mi to přišlo takové trošku nemastné, neslané (proto ta hvězdička dolů). Později jsem sice taky uvažoval, o čem ta kniha vlastně je (co si budeme povídat, děj prostě jen tak nějak plynul), ale rozhodně to byla zábava. To, že Gotanda bude mít něco společného se smrtí těch holek, mě napadlo, takže moc překvapení se nekonalo :-).

Trošku mi bylo líto, že kniha přímo více neodkazovala na Hon na ovci (ovce nebyla zmíněna ani jednou).

Opravdu neskutečné a mistrovské vyjadřování těch nejniternějších myšlenek, které si i my nosíme v sobě a Murakami je pojmenoval. Asi by se vyplatilo mít při čtení u ruky tužku a dělat si poznámky:)
Poslouchala jsem audioknihu a velice mě překvapil přednes Matyáše Rumla.
Všechno bylo skvělé! Díky.

Tentokrát jsem se při čtení Murakamiho krapet zasekl a nezhltnul jsem jej během pár dní, jak tomu bylo zvykem. Nevím, jestli to bylo tempem knihy nebo jinými faktory, ale do čtení se mi příliš nechtělo. Začátek je poměrně solidní, kdy protagonista minulých knih pátrá po zmizelé dívce Kiki. Tentokrát se mu však do života připlete dívka Juki nebo sám autor v podobě Hiraku Makimury. V případě této knihy mi přišlo, že zde bylo vícero prázdných míst a závěr nebyl tolik silný, jako je u autora zvykem. Pořád je to ale slušná kniha, kterou si podle mě více užijete, pokud budete mít znalosti alespoň Honu na ovci.

Už je tu znát, že se Murakami "našel". Na Kafku nebo Wonderland to nemá, ale solidní to je.

Tento Murakami mě moc nebavil. Bohužel jsem tuhle knihu četl u moře a ...nedobrá volba pro mě. Místy jsem knihou svištěl, ale na druhou stranu jsem měl problém pochopit , o co hlavní postavě jde. A ta nedořečenost, nepochopitelné prolnutí míst. Možná se mi to ještě rozleží v hlavě a nakonec hodnocení dám výš, ale teď mi kniha přijde jako jeden velký nabobtnalý příběh s fantaskními prvky. Navíc hlavní hrdina mi přišel velmi zvláštní...