Alto98 komentáře u knih
Moderní Robinson Crusoe ve vesmíru. Autor mu v pravidelných intervalech posílá do cesty překážky, ke konci knihy už dost nevěrohodné. Jednoduchý, americky optimistický styl vyprávění.
Výborně napsaná kniha, hranice detektivního žánru jsou jí malé.
Jen několik fejetonů mě zaujalo. Spíš povídání o životě, teologicky nezajímavé.
Originálním stylem psané krátké příběhy ze života městských strážníků. Krásné grafické zpracování knihy.
Přečteno po shlédnutí filmu. Zvláštní styl psaní, suše vysvětlujícími větami připomíná spíš scénář. Obsah podobný knížkám od Viewegha. Děj i postavy přepálené, žádná mi mi srdci nepřirostla. Film dobrý (hlavně díky hereckým výkonům), kniha už méně.
Na naprosté většině článků se podepsal zub času. Dnes jsou zajímavé snad jen tím, že dokazují, jak je naštěstí nemožné budoucnost předpovědět. Z několika desítek mě zaujaly cca 3-4 úvahy.
(Poznámka: Čtena jen druhá novela, Vlny ztišují vítr. První, groteska Pohádka o trojce, mě nezaujala.)
Po mnoha letech jsem zase četl Strugacké. Výborně napsáno, tak krásně ruský styl vyprávění i jednání postav. Forma pamětí s mnoha "dokumenty", řemeslně výtečné, "autentické".
Kniha kompozičně nedrží moc dobře pohromadě. Pomohlo by, kdyby autor ilustroval oněch sedm zákonů pouze na příbězích z historie. Rušily mne vložené komentáře k naší bezprostřední současnosti (covid, sociální sítě, česká politika, ...), kterým chybí potřebný odstup, protože jsme těchto událostí účastníky. Kapitola o vztahu sedmi zákonů k současnému světu mohla být na závěr samostatně.
Svět v okamžiku dějinného zlomu, probíhá boj o nové rozdělení moci. Intriky všech proti všem. S každou další kapitolou vypadají předchozí události trochu jinak.
Nejvíc se mi pořád líbí první kniha, kde ještě příběh není tak rozvětvený.
Kniha je oproti originálu zestručněna, což jí přidává na čtivosti. Byly vynechány popisy, převzaté z jiných knih. Jádrem vyprávění je návštěva biblických míst v Jeruzalémě. Dnes se asi těžko někomu podaří strávit v Chrámu Božího hrobu celou noc s jen několika málo dalšími poutníky... Hezké jsou drobné postřehy z každodenního života. Škoda, že nebyly použity dřevoryty z Harantova vydání.
Autorka je empatická a píše dobře. Ale pro knižní vydání příspěvků z blogu bych ocenil nějaký úvod do děje, předmluvu, nebo komentář k životě v Itálii a k psaní blogu. Kniha není webová stránka, je to jiný žánr.
Přirostl mi k srdci, císař Maxmilián, k trilogii se budu určitě vracet. Vize uspořádání střední Evropy jako soustavy moderních křesťanských monarchií je mi sympatická. Závěrečná kapitola mi připomněla kapitána Nema, taková romantika 19. století, hezké.
"Lidský život, veškeré nadání a vyměřený čas jsou darem, neboť žádný jedinec si je před svým narozením nemohl a nemusel zasloužit. Z daru nelze vyvozovat žádná práva, za dar lze pouze děkovat."
Pokora, ta nám dnes dost chybí...
Informace o činnosti Lékařů bez hranic a zapomenuté válce v Jemenu jsou zajímavé. Ale opět se potvrzuje, že pouhým publikováním Facebookových příspěvků nebo blogu dobrá kniha nevznikne. Působilo to na mne jako pracovní verze rukopisu. Informace se opakují, občas jsou v ději naopak mezery. Pomohlo by také kapitoly datovat.
Děj se natolik zkomplikoval, že jsem chvílemi ztrácel orientaci. Ale za to si můžu sám, četl jsem velmi rychle a téměř najednou.
Je zajímavé, že se zatím vůbec neobjevilo žádné pozemské náboženství. Země v té době už nejspíš žádnou víru neměla.
Doporučuji nový překlad Kateřiny Hilské, Slovart 2017. Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Jsem nadšen. Dramatický děj s nečekanými zvraty, tempo rychlejší než v prvním díle.
Po Než jsem tě poznala je to zklamání. Úplně jiný styl, postavy jsou komiksově jednorozměrné. Snaha o humor za každou cenu nedopadla dobře. Příběh nevěrohodný.
Vtipná, svižně napsaná knížka o soužití se psy i o partnerských a rodinných vztazích.
Napínavé, prostředí Olomoucka je fajn. Ale zápletka je opravdu nevěrohodná a překombinovaná.
Vynikající české sci-fi světových parametrů. Dnes, v době převahy fantasy žánru, velmi vzácná kombinace. Autorka se s čtenářem nemazlí, od první věty ho vrhá do svého světa, bez vysvětlivek, dodatků, předmluv a doslovů. A ono to funguje! Je potřeba si postupně skládat kousky informací z pohledu různých postav. Těším se na další díl a držím palce Pinkertýně Wardové!