Alto98 komentáře u knih
Hluboce kočičí příběhy, spíše jen črty. Čteno jako protiváha Doktoru Živagovi.
S velkým porozuměním připravená kniha. Dodnes ji lze použít jako zdroj inspirace pro opravy i nové stavby na Jesenicku. Fotografická část vynikající (2. díl knihy), textová část už místy není úplně aktuální.
S velkým porozuměním připravená kniha. Dodnes ji lze použít jako zdroj inspirace pro opravy i nové stavby na Jesenicku.
Výborně zpracováno - obsahem i graficky, radost číst. Je úžasné prostřednictvím těch starých krásných domů nahlížet do minulosti.
Několikaměsíční cesta stárnoucího spisovatele z New Yorku a psa po USA v roce 1960. Několik zajímavých postřehů a setkání s lidmi.
Radost z četby mi kazil kostrbatý překlad (Jiří Valja, přeloženo 1964). Americké idiomy jsou přeloženy doslovně a zejména některé dialogy tak nedávají smysl. Řada tiskových chyb (vydání z roku 1993).
Kniha je jeden dlouhý, naléhavý a vášnivě napsaný výkřik. Už dávno nejsem cílová skupina, ale rád jsem si ji přečetl. Požadavky a rady jsou maximalistické, málokdo jim asi dokáže plně dostát. Ale je potřeba o nich vědět, mít je před sebou a směřovat k nim.
Jako motivace kniha účinkuje výborně.
Jako výběr z hroznů, povedené.
Velmi by mne zajímal Cílkův vztah k víře. V esejích jsou často náznaky, krouží kolem, ale nikde se přímo nevyjádří. Rád bych si od něj přečetl teologickou esej.
Jedna z nejlepších Cílkových knih. Výborně zachycuje náladu současného stavu světa.
Taková ilustrovaná historie. Čekal jsem milostný příběh, ale tomu bylo věnováno málo prostoru.
Nemůžu uvěřit, že autor je ročník 1987. Styl psaní je dosti archaický. Skoro jako bych četl něco od Klostermanna. Téma soužití Čechů s Němci mě zajímá, ale tohle bylo místy až melodramatické. Snad to byl záměr, nevím.
Vidlákův blog čtu rád. Vybrané články jsou z let 2018 - 2022. Autor má zdravě sedlácký, praktický přístup k životu.
Vynikající. Jen si ještě musím přečíst Fausta, na kterého se kniha taky odkazuje.
Informace jsou zajímavé, autor je jistě schopný kameraman a novinář. Ale do Číny jel s nechutí a i po letech pobytu zemi příliš neporozuměl, spíš se o to ani nesnažil. Vedení země nenávidí, sinology (i české) většinou nesnáší. A ta neustálá naštvanost a nechuť se do textu pochopitelně propisuje.
Pro jiný pohled doporučuji Zápisky z Orientu Stanislava Komárka.
Intelektuálovy zápisky z cest po Asii v devadesátých a nultých letech. Osobitý styl s mnoha překvapivými postřehy a přirovnáními. Nejvíc prostoru je věnováno Číně, autor ostatně dělí svůj život na dobu před její návštěvou a po ní.
Motto knihy: "Do Asie jezdíme proto, abychom viděli, jak bizarní, na pouhé konvenci založené a často škodlivé jsou tamní zvyky. Když přijedeme, vidíme pak, jak bizarní, na pouhé konvenci založené a často škodlivé jsou zvyky naše."
Příjemné překvapení! Nejvíce se mi líbila první povídka, Něvská třída.
Rodokapsový, lehce cynický styl. Čtivé a zábavné. Netřeba hledat hlubší smysl. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.
V celé sérii jsou zatím víra i náboženství prezentovány tak, jak by vypadat neměly.
"Chytrý telefon je hrací automat. Platí se časem a pozorností."
Velmi špatně napsáno, škoda. Další Doktor v domě to rozhodně není.