Ales.BD komentáře u knih
Poklad v Taitově jezeře. Mladá krásná a příhodně ovdovělá vědkyně cestuje po Africe v doprovodu Indiany Jonese, zlotřilého Rusa, slabomyslného znalce místních poměrů a proti vůli zvrhlého Němce a jeho četných pohůnků. Všechno se koná v tradičním britském přesvědčení, že cokoliv v cizí zemi najdu, můžu ukrást bez ohledu na škody a ztráty na životech. Wilbur Smith by se měl držet svého kopyta, které se jmenuje Starověk.
Zajímavé jsou snad jen popisy dobových reálií. Příběh je křečovitě naroubován na několik málo známých faktů. S postavami je zacházeno přinejmenším nešikovně - třeba jak z toho vypadne fiktivní dr. Jordan je katastrofa. A nakonec se dozvíte, že se nic nedozvíte. Místo celé knihy by téměř stačilo přečíst si doslov.
Harry plave, a místy se topí, v takovém moři chlastu, že už nemůže mít dost mozkových buněk ani aby se poznal v zrcadle, natož aby něco vypátral. Navíc mu přibylo další trauma, takže buď kvoká u Chocholouška, nebo je nadčlověk. Nejlepší by bylo, kdyby šel do penze a vzal to za něj Sung-Min Larsen. Jinak tento díl patří k těm povedenějším.
Hromadu kudos autorovi za to, jak přesně se mu podařilo nadávkovat poměr cynismu a jakoby nechtěné účasti vypravěčky. Myslím, že právě to a nic jiného dělá z této knihy knihu výjimečně dobrou.
Zábavné, ale příliš nereálné. Škoda také, že autor lépe nepromyslel příběh, aby čtenáři docvakl až po přečtení obou částí.
Tady už je té sprostoty a detailních popisů řezničiny příliš. Místo toho by se hodil aspoň nějaký příběh. Kvality předchozích dílů nedosahuje.
Kniha pro děti. Jednoduchá nerdovsko geekovská pohádka o štěstí nalezeném v počítači a zároveň jeden velký fanservis stárnoucím pařanům. K tomu je přidána dávka drsné kapitalistické reality, takže nejen štěstí, ale i peníze. Pro mě bylo toho uctívání tzv. popkultury trochu moc. Ale všechno dohromady je to docela zábavné čtení.
Existenciální krize, deprese, lenost a kritika současné společnosti. Sex, politika a Evropská unie jsou násilně přimíchané, aby kniha mohla být jakože kontroverzní, ale spíše to příběhu stojí v cestě. Dá se číst, ale rozhodně nic výjimečného.
Čtvrtá kniha do počtu. Majetkové tahanice, vzpomínky na minulost (čili co už bylo ve starších knihách), opakované motivy (všichni se bojí strašného Tase, další zbytečná rodinná tragédie) a také stále větší podivínství pána z Vlkova. Ještěže alespoň závěr se docela povedl.
Kazatel / Kohelet / Ecclesiastes: Moudrost, která promlouvá ke dnešku přes propast více než dvou tisíc let. V moderním jazyce perfektně srozumitelná. Neuvěřitelně aktuální úvahy a rady pro dobře prožitý život. Krásná audiokniha s Lukášem Hlavicou v hlavní roli.
První jsem četl Ztracenou bránu a ta se mi zdála lepší. Tady autor na můj vkus příliš tlačí na pilu. Místo doslovného vysvětlování bych ocenil více tajemna. Jinak svižné a docela zábavné.
Další případ a další policajti, kteří bez Enza nic nepochopili. Další žena do postele, další rodinné příhody, další útok na Enzův život, další reklama na Skotsko. Po zdlouhavém začátku s otravnými popisy vaření jídla se jakž takž rozjelo a předvídatelně skončilo.
Docela pěkně a uvěřitelně popsané partnerské peripetie s jakousi literární přidanou hodnotou. Ale napadalo mě, že se v tom hlavní postavy tak plácají proto, že vlastně nemají co dělat a s pokračujícím příběhem jsem přestával chápat proč se Janek s Ninou vůbec unavuje.
Zlovolný hotel mi nepřipadá jako dobrý nápad ani na horor ani na nic jiného. Výčet nepravděpodobných hrůz je duchamorně dlouhý a občas směšný (útočící ostříhané keříky). Místo napětí a strachu nuda. Kniha prostě není automaticky dobrá jen proto, že ji napsal King.
V záplavě detektivek pořád nad průměrem. Možná proto, že detektivní zápletka není zase až tak důležitá. Výbušná situace v Německu mezi válkami je v každém případě atraktivní a je dobře vystižena. Vadí mi jen drobná selhání překladatele, který každou chvíli používá divnou nečeskou konstrukci "x dnů/měsíců/let zpátky" i jiné podivnosti, čímž mi kazí čtenářský zážitek.
Autor se docela dobře ptá, ale čekal jsem, že se bude ptát moudrých bláznů a ne bláznů bláznivých. Takhle z toho vyšlo obludárium.
Uvěřitelné, závažné. Jen toho vzteku, který pořád zachvacoval matku a otce bylo až nereálně příliš a uťatý konec mě nepříjemně překvapil.
Americká kniha o válce ve Francii, kde osudu vzdorují silné krásné hrdinky. Úmorně rozvlekle dlouhé, nereálné, plné okatého patosu, humpoláckých dojemných scén, romantiky za každou cenu, klišé, sentimentu a zbytečné vaty. Kdyby to Renata Volfová tak dobře nenačetla pro audioknihu, do předvídatelného melodramatického konce bych určitě nedošel.
Spravedlivý mstitel převezme digitální život potrestaného a najde v něm věci, které nečekal. Nečernobílé, realistické, poutavé, předpokládal jsem jiný konec. Lepší než celé Metro.
Není to žádná oddechovka, není to humorné, nedá se to číst nepozorně a není to o tom jací jsou vesničani. Je to důmyslně sestavený popis lidských povah takových, jaké opravdu jsou a všechna čest autorce za to, že se jí to povedlo poutavě a srozumitelně na obyčejných příbězích obyčejných lidí.