Alena_S komentáře u knih

První moje setkání s čínskou satirou a moc milý zážitek! Jen ta jména, ta jména - v tom jsem se trochu zamotávala... Přesto doufám, že se s tvorbou tohoto autora ještě setkáme.

6 28.07.2017

Od zápletky, která mi zněla jako "kluk hraje videohru a všichni to moc žerou", jsem moc nečekala - a byla jsem příjemně překvapená. Svižná, vtipná, chvílemi i uvěřitelná (snad až místy na ty záporáky) jízda na vlně "osmdesátek", a nemusíte být znalcem zmiňovaných her, abyste měli při čtení pocit, že se díváte na monitor spolu s hrdiny. Za což jsem ráda, protože mi pc hry nikdy moc nešly :-)

6 11.05.2017

Některé knihy můžou vyvolat chuť na panáka, a pak je tahle, u které asi leckdo zatouží po osvěžovači vzduchu, koupeli ve voňavce a slunění daleko od všech sklepů. Nevím, jak hodnotit - bez ohledu na to, kolikrát řeknu FUJ, bude to vlastně kompliment, protože to je patrně účel příběhu :)

Opět pro autora typické čtení, na které je lépe obalit si nervy dopředu a počítat se vším, a mezitím ovšem hromada námětů k přemýšlení, o které rozhodně nechcete přijít! Už při čtení knihy jsem se těšila na to, až ji budu časem číst znova. A pokud hledáte výbornou reklamu na ticho, v téhle knížce jste správně. :-)

6 16.03.2016

Povedla se, rozhodně potěší příznivce "staré" Anity, po které se nám tak stýská :)

Nebudu lhát, nabrečela jsem se - smíchy. :) Opravdu báječná, vtipná oddechovka. Jenom jedna věc mi nedává smysl - jak se může celkem soudně uvažující dcera narodit dvěma tak dokonalým šílencům, jako jsou její rodiče :-)

6 30.05.2015

Ta knížka bolela. Bolela hodně a dobře.
Tak dobře, že jsem ochotná odpustit paní autorce to, že je čuně, i to, že nechala Járu Cimrmana sestavit všechny ty rodinné/rodové/plodové vazby (jinak si ten spletenec neumím vysvětlit).
Bavila mě Lilith i ten jejich trojlístek. (Ach, sladké vzpomínky na dobu, kdy Anita Blake měla jen dva chlapy a ještě se to "dalo".) Vlastně mám po přečtení pocit, že mě kniha zmlátila do žeber.

Co už drhne moc, je Patientia. Začínám chápat, že ji nejde jen tak zrušit globálně, ale že by těch x zlých a ultraprachatých supermanů, co už tam krouží, nebylo schopných ji aspoň zahnat kus od vlastního rajónu? No, určitě se pro to v dalších knihách najde nějaké krutopřísné vysvětlení. Amo a Jára to vymyslí. :D

5 06.09.2023

Přece jen dojem z knihy nakonec dobrý. Během čtení mě trápily stejné neduhy, co už zazněly od mira.l níže, ale vyvážily to některé z fotek a hlavně vyprávění o tom, jak se šli na závěr výpravy dát zatknout hlídkou, u toho jsem se fakt smála nahlas. "Richard, ty problém..." :D

5 19.07.2023

Ten pocit, když dáváte hvězdičky, protože si je kniha zaslouží, přitom ale máte nutkání zdůraznit, že to není proto, že by se vám líbilo, co v ní je. Protože strašný, strašný, strašný.
Snad jediné pozitivum je v přítomnosti jisté naděje, když příběhy vyprávějí přeživší nebo jejich potomci, tím pádem víte, že se postavy konce války dočkají.

5 10.03.2023

Milý krátký příběh o několika záchranách Země - plný rozkošných národních stereotypů a ne-tak-rozkošných aspektů české nátury - a o superbrusiči a jeho cestě za vybroušeným koncem. :-)

5 07.03.2023

Originálně pojatý cestopis - ne "tady jsem byl", ale "tady to dělají takhle, tady zase takhle." Čili i rozdělená není kniha na navštívené země, ale na témata, na která se autorka ptá. Odpovědi představuje s otevřenou myslí a humorem. Těším se na další dva díly této rozkošné série v kapesním formátu. :3

5 10.07.2022

Jak jsem mohla zapomenout na tak skvělé čtení?! Jak se mi kniha dostala do ruky, musím přečíst paní Bombeckovou komplet, a touhle jsem začala.

Jen je mi líto, že nikdy nezažila usmívající se kočku. Ty, co znám já, se kření v jednom kuse.

5 28.02.2022

Užila jsem si ji. Zábavná a svěží cesta do hlubin mladé metalákovy duše. A že jsou to taky jenom lidi. A jejich démoni jsou taky jenom lidi, a někdy bohužel i obráceně. To je prostě život, někdy dostanete odpověď a někdy ne, ale vždycky to nějak dopadne.

5 15.12.2021

Opět se ukazuje, že pozor na to, co si přejete. Aby se vám to nesplnilo.
Tak jsem doufala, že u knihy zavzpomínám na devadesátkové dětství (tímto díky za Milagros).
Jenže atmosféra knihy tomu nějak nepřála. Tu bezmoc nezletilosti ani naivní víru, že dospělost bude výrazně lepší, si zas tolik připomínat nemusím, jednou denně stačí, děkuji pěkně.

Přiznám se, trvalo mi se začíst. Odměnou mi ale byl nádherný svět originální magie, který se tu otevírá doširoka a funguje "zkrunděně" dobře. Jakmile se vám v něm zalíbí, už nebudete chtít ven.
Jen mi to časem začalo připadat už hodně upovídané. Jako by postavy, bytosti ani stroje nechtěly, aby to skončilo, zatímco čtenář už se dávno těší, jak to dopadne. :-) Další odměnou je ale zábavný konec a navnazení do pokračování.

5 22.02.2021

Síla to byla. Jedna z těch knih, u kterých mi v hodnocení brání dilema - jak hodnotit něco, co se mi líbilo po umělecké stránce, ale fyzicky bolelo číst?
(Můžu si za to sama; mám ráda, když je mi při čtení hezky, a stejně jdu a sáhnu po něčem, co se musí dávkovat...)
Takže se přikloním ke komentářům ostatních, snad s výjimkou Díry - smysl mi dává, je to jako u té Běžkyně. Paní chodí dokola kolem díry, která jí slibuje klid, co nikde jinde nemá; myslím, že se jí není co divit.

Hlava mi to nebere, ale zřejmě je to skutečně pro mladší čtenáře. Teda, až na ty drasťárny tam. Celé mi to trochu připomínalo české Urban games, které ale myslím nebyly tak překombinované. Tady jsem měla na konci chuť napsat hlavním špatňákům onu hlášku z Pelíšků: Co to muselo dát práce, a přitom taková blbost...

Kdyby se byť každý padesátý člověk pohrdající něčím "utíkáním z reality" zamyslel nad tím, proč je z ní potřeba utíkat, jak by tady bylo krásně...
Takže za mě jeden velký souhlas a pět hvězd, i když pátá je spíš propagační. (Marně, já vím. Pokud má někdo s fantastickou literaturou problém, nebude chtít zřejmě číst ani tuhle knihu.)
Moc se mi líbily části o souvislostech s přírodou a divokostí v ní (a v nás?), které jsme si odvykli vidět a navykli nevidět. Hned jsem měla chuť sáhnout po nejbližší fantasy, nebo aspoň po něčem o zviřátkách.

5 09.06.2020

Milé, krátké, hebké. Moje oblíbené části:
Štěstí je zadarmo – Když o tom místě čtete, chcete tam být. A vrnět.
Kocour školníkem – zfilmovat ihned, prosím!
Bubamara – totéž, a s obsazením jako v Románu pro ženy
Dům hrůzy – „Tadá, oranžovej kocour!“ Rozesmál mě nahlas :D

5 27.01.2020

Reportáž má zajímavou zápletku, dobré zpracování, a mohla by být opravdu poutavá, jen kdyby, jak píše Palivo, zkrátili všechnu tu Poštu pro tebe. (Nevyznělo by to pak, jako když se z komára na holandské klinice dělá velbloud.)