Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků

2 21. září

Kniha je to skvělá a autorka má moc zajímavé a sympatické názory. Jde poznat, že se prostě zabývá dětským čtenářem a fantasy a ví, co má čekat. Nicméně knize by vůbec neuškodilo mít více odborný nádech, protože to sice jsou eseje, ale víceméně je to vyprávěno jako příhody, zejména pak příhody kdy Le Guinová někde něco přednášela a někdo se na něco zeptal apod. Sice to je pak čtivější, ale postrádá to váhu a někdo by mohl říct, že autorka si nedokáže stát za svými názory, ale spíše opatrně kolem tématu našlapuje. Přitom kniha samotná by mohla být hezkým manifestem uznání opovrhovaného fantasy. Ale v tom se skrývá i největší slabina, kniha jasně nedefinuje, co se uznat má a co ne, autorka vyjmenovává co jí přijde dobré, co ne, ale nejde to nijak generalizovat. Navíc si často protiřečí, např. když popisuje nešvary fikční literatury, které jsou podle ní úplně nejvíc proti všemu, ale později tak nějak zapomíná, že tyhle nešvary má i její milovaný a protežovaný Tolkien, na kterého se dle mého názoru nedokáže dívat kriticky a staví ho jako modlu, kterou není třeba obhajovat a automaticky je to fantasy god (přitom mnoho jiných článků a literatury často o přiřazení Tolkienovy tvorby pod fantasy pochybuje).

Ve výsledku se tak vracím kruhem zpět k začátku a myslím, že kdyby kniha byla odbornější, musela by být více promyšlená, jinak by některé názory mohly být velmi kontroverzní. Takže esejistická podoba "já si myslím tohle a vy si myslete co chcete" je vlastně docela progresivní a člověk s nadhledem se může jedině inspirovat a příjemně si počíst. Koho to nechytne, tak ať knihu odloží bez větší kritiky, protože tohle je skutečně na jedincích. Le Guinová zkrátka nepíše knihu na základě literární teorie, ale na základě moderního čtenářství dětí a mladistvých, což si myslím, že je dnes ten nejlepší způsob, jak literaturu pořádně pochopit. :)

2 09. září

Fantasy sice čtu jen velmi zřídka, ale přesto mě kniha velmi zaujala a donutila mě více se zamyslet nad tímto žánrem. Navíc oceňuji i množství odkazů a poznámek.

3 09. června

Kdyby se byť každý padesátý člověk pohrdající něčím "utíkáním z reality" zamyslel nad tím, proč je z ní potřeba utíkat, jak by tady bylo krásně...
Takže za mě jeden velký souhlas a pět hvězd, i když pátá je spíš propagační. (Marně, já vím. Pokud má někdo s fantastickou literaturou problém, nebude chtít zřejmě číst ani tuhle knihu.)
Moc se mi líbily části o souvislostech s přírodou a divokostí v ní (a v nás?), které jsme si odvykli vidět a navykli nevidět. Hned jsem měla chuť sáhnout po nejbližší fantasy, nebo aspoň po něčem o zviřátkách.

3 14. května

Velmi, velmi překvapivá kniha s myšlenkami, se kterými se jednoznačně ztotožňuji! Deset esejů nejen o tom, jak důležitá je fantasy literatura pro život, ale také o roli zvířat v knihách a její proměně, o dětských knihách apod. Za mě skoro až nutnost pro všechny milovníky fantastické literatury :)

4 09. února

Nebudu-li počítat Cliva Barkera (se kterým jsem s jeho přechodem k fanatsy skončil), je Ursula K. LeGuin vlastně jediný fantasy autor, kterého si kupuji plánovaně. Jsem totiž na tom s fantasy tak trochu jako kritici, které v knize několikrát zmiňuje. Tedy, ne úplně přesně stejně, nijak tenhle žánr (moc) nesnižuji (i když citace "Z fantasy se stal velký komerční žánr. Potřebujete jenom mapu s divnými názvy a máte to. Každý má meč a umí čarovat, na čem stojí ekonomika, není známo, a všude probíhá obligátní Bitva mezi Dobrem a Zlem. Dobré a zlé chlapíky od sebe rozeznáte jen těžko, jelikož všichni reagují na všechny situace násilím a násilí je pro ně řešením všech problémů. Dobří jsou proto ti, kteří ve třetím díle trilogie zvítězí" jako by byla mým echem) a uznávám jeho status v literatuře (přesně, jak se to pokouší LeGuin ve svých esejích obhájit. Jen mě prostě nebaví. Musí se ale nechat, že LeGuin o fantasy píše moc hezky a vlastně její eseje jsou mnohavýznamové (ať už z pohledu literatury obecně nebo sociálněpolitického kontextu - což je vlastně ono, dostal jsem se k LeGuin původně právě z té sociálně-politické stránky, díky jejím esejům o své tvorbě a jejímu sociálně-kritickému kontextu, díky výbornému VYDĚDĚNCI a geniální LEVÉ RUCE TMY). A tohle povídání nejen o fantasy, ale i o dětství, dospívání, dospělosti a přístupu k myšlenkám, postojům a žánrovým polohám je naprosto super kniha.

1 12. ledna

„Dospělý není mrtvé dítě, ale dítě, které přežilo.”

Jako celek jsou eseje Le Guinové milé a je z nich znát láska k fantasy i k příběhům. Zaměřují se hlavně na fantasy literaturu pro děti a/nebo o zvířatech a já osobně nejvíc oceňuju pasáž, v níž autorka popisuje, jak se měnící se vztah člověk-příroda projevil v literatuře.

Co celkový dojem ale dost snižuje, je to, jakým způsobem autorka fantasy literaturu (respektive tu fantasy literaturu, kterou považuje za „správnou“) obhajuje. Namátkou: žánry jako červenou knihovnu, westerny, historické romány nebo detektivky označuje za „nechutnou šlichtu“, kritikům zase vzkazuje, ať si mistra Tolkiena berou do pusy teprve ve chvíli, kdy své názory obhájí vůči Tolkienově eseji o „vílích vyprávěnkách”, apod. apod.

Je to škoda. Fantasy literatura byla až donedávna (ne vlastním přičiněním) v jakémsi ghettu (a úplně venku ještě není ani dnes), neměli by se tedy jeji zastánci snažit spíš příkopy zakopávat a fandit všemu, co rozvíjí lidskou imaginaci a příběhy?

3 03. ledna

Vždycky mám problém napsat hodnocení knížky, která mě absolutně nadchla.... jak můžu vynášet soudy o něčem tak výjimečném? Eseje jsou opravdu mimořádně vtipné a trefné, vášnivě hájí právo na fantazii – je přeci součástí samé podstaty lidského vědomí, není na ní nic dětinského.
Mimo to lze knihu použít i jako soupis doporučené literatury a významných autorů oboru, což je fajn.
PS: jen škoda té měkké obálky. Bojím se, že tenhle svazek moc nevydrží. Ale i tak jsem ráda, že to někdo přeložil a vydal.