Všechny Louisovy děti
Kamil Bałuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410612/bmid_vsechny-louisovy-deti-qyT-410612.jpg
4
60
16
Význam slova rodina se v posledních letech radikálně mění. Co to znamená být otcem? A co dítětem? Jaké to je v dospělém věku zjistit, že máte množství sourozenců, kteří pro vás byli až doposud neznámí? Polský reportér Kamil Bałuk se rozhodl ve své knize Všechny Louisovy děti vyřešit jednu dávnou záhadu. V osmdesátých letech se v Nizozemsku rodí děti, jejichž kůže je o něco tmavší, než bylo původně v plánu. Důvodem jsou zvláštní praktiky, které na jedné z klinik asistované reprodukce provádí doktor Jan Karbaat. Ukazuje se totiž, že jeden dárce nebyl tak docela podle přání klientek. Byl sice Nizozemec, ale původem ze Surinamu, byl zaměstnancem banky, ovšem ne jako vedoucí pracovník, ale jen jako její řadový zaměstnanec. A právě tenhle člověk se stal otcem více než dvou set dětí. Jedním z nich je též pětadvacetiletý Bjorn, který si jednoho dne řekne: „Najdu je všechny…“ Výjimečná kniha o tom, co dnes znamená být rodičem a dítětem, o tom, jaké to je, mít v malé zemi dvě stě sourozenců, ale také o muži, který se chtěl stát bohem. Krásný příběh o těch nejkřehčích věcech na světě – lidských vztazích.... celý text
Literatura faktu Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2019 , AbsyntOriginální název:
Wszystkie dzieci Louisa , 2017
více info...
Přidat komentář
Po obsahovej stránke nemám tejto knihe čo vytknúť. Autor sa kauze venuje naozaj dopodrobna a je vidieť, že ho to stálo veľa času a námahy. Našiel som v nej všetko, čo som potreboval o kauze vedieť. Šokovalo ma zistenie, ako bol tento, na prvý pohľad jednoduchý prípad, zamotaný. Kniha má však svoje muchy z hľadiska, nazvime to čitateľského komfortu. Text je miestami kostrbatý, vety krkolomné a niektoré pasáže repetitívne. Vedel by som si predstaviť, že by sa text preškrtal a potrebné informácie by aj tak ostali zachované. Videl som, že niektoré recenzie vytýkajú autorovi, že sa v knihe nenachádza žiadny rozhovor s obvineným lekárom a reportáži tak chýba pohľad druhej strany. Žiaľ aj napriek snahe autora, dotyčný lekár rozhovor poskytnúť odmietol, takže by som za to hviezdu určite nestrhával. Pokiaľ vás zaujíma etická otázka umelého oplodnenia, nemyslím si, že na slovenskom trhu nájdete lepšiu knihu. Odporúčam !
Další z "absyntovek", kterou jsem vzala do ruky, a určitě nejsem zklamaná, byť tentokrát hodnotím "jen" průměrně.
Autor se tu zabývá poměrně zajímavým tématem, pro mne docela novým v literatuře - ať už jde o fikci či non-fikci. Vyvolává to docela dost otázek - mají dárci být skutečně anonymní? Nebo mají děti právo vědět, kdo je jejich otcem? Kolikrát může muž darovat sperma, aby to bylo ještě "správné" a etické? A dá se to vůbec poměřovat? Pokud ano, podle čeho? Čtenář se pak sám může zamýšlet nad tím, do jaké míry by třeba jeho samého ovlivnila informace, že se narodil z darovaného spermatu. Je biologický otec důležitý, když ho X let neznáte a roli otce vám nahrazuje někdo, kdo se o vás skutečně stará a má vás rád?
Pro mne teda byla nejkontroverznější postava dr. Karbaata a jeho chování. Jeho podivné postupy a přetvářka v kontaktu se ženami, dětmi a vlastně i dárci - to se mi popravdě otevírala kudla v kapse. Chápu, že v době, kdy oboru dárcovství začínal, byla tu spousta nových věcí, co se musela řešit. Ale lživé jednání, kterého se tento pan doktor dopouštěl, to popravdě ve mně vyvolávalo dost nelibé pocity, přiznám se. Kdo jste četl, víte, o čem mluvím.
Byť z doktorovy stránky máme nějaké odpovědi na to, proč jednal tak, jak jednal, i tak je tam pro mne z jeho strany stále mnoho nezodpovězeného. Což ale nedávám za chybu autorovi této knihy - pokud onen lékař odmítal mluvit do větších detailů, tak s tím člověk moc nenadělá....
Byť se kniha zabývá zajímavým tématem, v porovnání s ostatními, co jsem zatím četla, pro mne asi nejslabší titul - asi v tom, že to bylo místy trochu suché a občas repetitivní. Přitom téma je tedy fakt nosné.
Tvrdili mi, že dárce byl běloch. Ve skutečnosti měl tmavou kůži a Aspergerův syndrom.
Reportáž o řekneme anarchistických začátcích asistované reprodukce v Holandsku. O vynikajícím? lékaři J. Karbaatovi, jeho snaze pomoci všem ženám mít děti - inseminací spermatu dárců. O lžích, falešných informačních pasech dárců. O dárci, který je patrně otcem několika stovek dětí.
O otázkách důležitosti otce v rodině, poznání biologického otce, o vztahu nebiologických otců k takto počatým dětem. O genetické bombě, která ještě čtyřicet let poté v Holandsku tiká.
Reportáž o desítkách mladých dospělých toužících poznat svého biologického otce, hledání pomocí testů DNA i TV shows typu Jak jsem poznal svého otce. O nalezení desítek sourozenců a zklamání.
Vyšlo mi, že 1524 návštěv ve třech spermabankách během 20ti let může znamenat víc než dvě stovky dětí.
Proč jsi chtěl mít tolik dětí? Člověk, který má nejvíc potomků, je nejúspěšnější ze všech.
V roce 2019 je známých na šedesát polovičních sourozenců jednoho dárce.
Opět absyntovská kvalita, výborně zpracované, čtivé trochu kontroverzním téma, tak jak to u tohoto nakladatelství máme rádi.
Na knize mě zaujal kromě přiblížení samotného případu Luise i popis fungování „spermabank“ v 80. letech v Holandsku, které bylo velkým byznysem takřka bez pravidel. Kniha navozuje spoustu zajímavých otázek např. anonymní dárcovství versus právo dítě znát své biologické kořeny, popisuje dilema dětí narozených ze spermatu dárce, zda se setkat s biologickým otcem, zamýšlí se nad tím, jaké informace by budoucí matka měla předem o dárci vědět, zda a jak omezovat počet dětí, které mohou být počaty od jednoho konkrétního dárce, zda by měla existovat pravidla, kdo se může a nemůže stát dárcem spermatu, a jaká by měla být pravidla pro příjemkyně spermatu (věk, rodinný stav apod.). Bohužel mi úplně nesedlo zpracování knihy, která se dobře četla, ale místy byla trochu zmatená a zdlouhavá. Dávám 5* za téma a 3* za sepsání.
Téma téhle reportáže z edice Absynth je výborné - všemožné trable, které se v divoké době pionýrských spermobank mohly stát, se opravdu staly. Včetně případu, kdy se jeden zvláštní chlapík stal otcem desítek dětí, i když by pravděpodobně neměl vůbec dostat možnost sperma darovat. Zpracování textu je už trochu slabší, místy nudí, na což v téhle řadě nejsem zvyklý. Kdyby nějaký redaktor autorovi vyškrtal třetinu opakujících se motivů, mohlo to mít trochu větší spád.
Výborná kniha o vysoko aktuálnej téme. Plodnosť žien aj mužov rapídne klesá a toto je pohľad z druhej strany, od detí, ktoré sa narodili vďaka darcom a biotechnológiám. Atwoodová v realite, "služobník" a jeho potomstvo. Problémy, ktoré to môže spôsobiť. Odporúčala by som knihu prečítať vsetkým, ktorí odkladajú rodičovstvo a myslia si, že asistovaná reprodukcia všetko vyrieši. Podané je to zrozumiteľne a celkom pútavo, ako bonus sú tam aj prehľadné informácie o Asperger syndróme - jednej z foriem autizmu.
Dobrý silvestr všem. Než začne opět oblíbená kratochvíle Kolik hodíš petard, tolikrát si retard, tak si tady ještě odložím poslední recenzijošku roku. Rok byl napiču, co si budem povídat - stihl jsem jen 30 knih, což je největší katastrofa končícího roku. Snad bude příští rok lepší.
A ještě k tomu jedna katastrofa - Všechny Louisovy děti jsou první blbost od absyntu. Jako věrný fanoušek kupuji na blind vše co vyjde česky a do teď dobrý. Až na tuhle přešlapku. A o co tam šlo? Mladý polský Kamil se vydá do Holandska aby přišel na kobylku spermadárcovskému skandálu, kdy jeden Louis chodil na hon do kelímku tak často, až z toho doktor udělal 200 dětí. V knize tak sledujeme profily a trable některých z 200 biologických dětí a je to pořád dokola to samý. Pak následuje pohled Louise, pak doktora a pak tahle Pošta pro tebe naštěstí skončí.
Co tim autor chtěl říct netušim, trošku se v tom ztratil a když mne to trochu začlo zajímat, tak jsem musel na gůgl abych si dočetl informace. Pak mne to ale zajímat přestalo a tak jsem rád, že ta kniha skončila. 4/10, protože jsem velkorysý člověk.
Další z absyntovek, která pro mě otevřela úplně nové téma a donutila k zamyšlení. Sice je hlavní linkou povídání o dětech jednoho z holandských dárců, který je otcem asi desítek dětí a jejich cesty nalezení svých bratrů a sester, ale já si v ní našla především otázky týkající se rodiny. Proč je pro nás biologický otec tak důležitý, i když je opravdu jen dárcem spermatu, co znamená pojem rodina apod. Žádná z částí knihy mě nenudila, četla se opravdu skvěle. Dárcovství je poměrně nové téma, které dlouho nemělo žádná pravidla ani etiku. Případy, které se na konci století děly v Holandsku jsou opravdu dost zajímavé.
Reportáž má zajímavou zápletku, dobré zpracování, a mohla by být opravdu poutavá, jen kdyby, jak píše Palivo, zkrátili všechnu tu Poštu pro tebe. (Nevyznělo by to pak, jako když se z komára na holandské klinice dělá velbloud.)
Ďalšia zaujímavá reportáž tentokrát o oplodňovaní a klinikách, kde sa takéto úkony dejú v Holandsku. Divoké 80.roky v tejto oblasti vybrali svoju daň- bez regulácie, kontroly a presne daných noriem bolo možné pohrať sa so systémom a zrazu sa začali rodiť mulati, vaše deti nemuseli mať rovnakého otca (aj keď vám to lekár sľúbil), dokonca sa darcom spermie vašich detí mohol stať aj váš ošetrujúci lekár. A potom sa nečudujte, keď máte zrazu po vyše 200 bratov a sestier, alebo v prípade lekára zhruba 50 súrodencov. Súhlasím s komentármi nižšie, že občas sa téma opakovala, a každý nový príbeh znel ako z Pošty pre teba, ale nesmieme zabúdať na to, že ľudia nie sú ani v tomto prípade čísla, a každý má nárok na to, aby bol jeho príbeh vypočutý. Bola to téma, o ktorej som veľa nevedela, ale podarila sa mi opäť rozšíriť svoje obzory. Autora pokladám zatiaľ za mladého nádejného reportážneho reportéra, tak uvidíme, o čom bude písať nabudúce.
P.s. Celkom by ma zaujímal komentár rodiny toho lekára, ktorý sa v Holandsku hral na malého boha...
Jelikož se jedná o reportážní literaturu, není jednoduchá ke čtení. Já se nedokázala do knihy tolik začíst, jako do klasického příběhu. Rozhodně to není literatura pro všechny. Ten kdo zase nemusí moc klasické příběhy a rád si přečte něco kvalitního a lehce odborného, bude tohle trefa do černého. Jak už název lehce napovídá, kniha pojednává o všech Louisových dětech. Nejsou to však jen tak obyčejné děti. Jsou to děti, které vznikly díky dárci spermatu. Jak takové datování probíhalo, když bylo teprve na začátku a jaké má dopady po x letech nám touto knihou ukázal Kamil Bałuk. Je neuvěřitelné, že se něco takového stalo a Louis díky tomu všemu má v Holandsku velkou kupu dětí. Kniha je to tedy opravdu zajímavá. Mě se však ne lehce četla a není to šálek mé kávy. Nicméně hodnotím vysoko, protože po stránce zpracování je to velmi kvalitní čtení.
Ahojda lidičky,
Vítejte u literárního guláše s dvěmi sty knedlíky.
I kdž je to k nevíře, jsou mezi námi tací, kteří chtějí mimina a dokonce si kvůli tomu dojdou do pekárny opravit troubu. Já když chci dobrodružství, tak si prostě nazuju naopak boty nebo si dám jogurt na chleba, ale budiž, každý to má prostě trochu jinak. Tahle knížka je o tom, že jeden pekárník v Nizozemí napekl mnoho kroasántů z jednoho těsta a všichni tihle kroasánti na to pak jednoho dne příjdou a setkají se i s těstem, tedy jak se ve staročeštině říká, poznaj fotra. K tomu všemu vede ubíjejících sto stránek, na kterých se stále dokola děje totéž: poznáme nějakýho sourozence, ten blekotá o tom, že mu v životě chyběl otec, pak zjistí, že má sestru nebo bratra, ten blekotá to samé a nakonec blekotají společně, zatímco nám autor napíše, že v 80tých letech to prostě nebylo tak moc kontrolovaný. Wow.
Jestli někdo čekal, že dojde k rozplétání praktik v pekárnách, nebo ke konfrontaci s pekárníkem, pak je na omylu. Místo toho si 200 krát znovu a znovu projdeme Poštu pro tebe, ve který nějaký děcko blekotá o tom, jaký to je nemít otce a pak je konec. Gratuluji Kamilovi ke stvoření nejzbytečnější, nejnudnější a nejhallmarkovatější reportáže na světě.
Je to zajímavé téma, na druhou stranu zas tak moc mě to neoslovilo a už vůbec ne dojalo... Kdo ví, jaký záměr je v tom, že některé zkušenosti jsou bohužel nepřenositelné... Třeba ta, že pokud svůj osud (či život) svěříme do rukou druhého, už nastává možnost, že toho ten druhý jakkoli zneužije...
Chápu matky, chtěly děti. Chápu děti, chtěly poznat otce. A jestli někdo věří, že před pár desítkami let byly všechny děti dětmi rodičů, se kterými vyrůstaly, ať věří dál.
Tuto knihu bych rozhodně zařadila k těm zajímavějším absyntovkám.
Je zde velmi poutavě a čtivě napsané nejen o “problému” jako takovém - různá nahlédnutí jak se vnímá umělé oplodnění a názory okolo, pohled z pozice dítěte hledajícího biologického otce nebo jak to vnímají rodiče, ale také hlavní kauza - jak bylo vůbec možné, že jeden dárce má více (mnohonásobně) potomků než je na jednoho dárce povoleno.
U příběhu Poloviček jsem pak zažívala všelijaké pozitivní emoce: přijde mi úžasné, že i přestože zjistili, že mají vlastně desítky nevlastních sourozenců, dokázali se tak sjednotit a být si navzájem oporou. Louisův záměr neomlouvám, nemělo se to takto stát, ale měla jsem pochopení i pro jeho strach/motiv.
Sedí mi tu pořekadlo “všechno zlé je pro něco dobré”. Zlé, s ohledem na vyrůstání dětí s odlišností a hledáním svých kořenů, dobré pak kvůli tomu, jaký vztah mezi sebou sourozenci vybudovali. Rozhodně kniha člověka donutí k zamyšlení.
Štítky knihy
Všechny Louisovy dětiKniha Všechny Louisovy děti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 75x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 84x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 1x |
Téma, na které by stačil článek v časopise. Podle toho také kniha vypadá.