Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování
Magdalena Grzebałkowska
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504459/bmid_vojenka-o-detech-ktere-dospely-bez--qis-504459.jpg
4
28
7
Malí uprchlíci, malí vojáci, malí vězni lágrů. Děti v místech, kam nepatří. Ze všech zvěrstev války jsou tato nejhorší. Ochránit nejslabší, nenechat jim ublížit. To je pohled dospělých. Jak ale válku vnímají děti? Magdalena Grzebałkowska se rozhodla vypátrat pamětníky, kteří by jí dokázali vyprávět o tom, co zažili v době druhé světové války, když jim bylo pár let. V době, kdy by si měli hrát a chodit do školy. Místo toho se z nich stali sirotci, museli nahradit rodiče v péči o mladší sourozence, opustit svůj bezpečný domov, stanout po boku vojáků. Nebo zjistit, že jejich milující otec je zločinec a vrah, jako to pochopil Niklas Frank. Každé z dětí se muselo vyrovnat s nespravedlností a traumaty, překonat překážky, které by byly náročné i pro dospělého. Zkušená reportérka si zároveň dobře uvědomuje, že vzpomínka není historická pravda, a ukazuje na různých osudech, jak se osobní příběhy mohou lišit od skutečnosti. Někteří hrdinové jí sami vyprávějí několik verzí své „vojenky“. A možná že právě to je na knize nejzajímavější – citlivá, reportérská zpráva o tom, jak funguje lidská paměť v okamžiku, kdy se vám před očima zhroutil celý váš svět.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2022 , AbsyntOriginální název:
Wojenka: O dzieciach, które dorosły bez ostrzeżenia , 2021
více info...
Přidat komentář
Vojenka predstavuje súbor dvanástich kratších reportáží zachytávajúci život detí počas druhej svetovej vojny z rôznych krajín sveta. Okrem krutej, všeobecne známej téme koncentračných táborov sa venuje aj oveľa menej známym udalostiam. Nájdete v nej reportáž o transporte španielskych detí do Sovietskeho zväzu, o životoch japonských prisťahovalcov v USA, o živote dieťaťa jedného z najvýznamnejších nacistov v Poľsku či príbeh ženy, ktorá kvôli vojne nevie odkiaľ pochádza ani ako sa skutočne volá. Chcel by som vás upozorniť, aby ste sa pri čítaní nenechali odradiť hneď prvou reportážou. Tá sa mi vôbec nepáčila a prišla mi divná. Myslím, že pri nej ešte sama autorka nevedela, ako chce zbierku koncipovať. Tiež si myslím, že by bolo dobré niektoré reportáže skrátiť. Inak sa jedná o naozaj silnú, emotívnu knihu ukazujúcu koľko zla je človek schopný napáchať. Vojenka je kniha, ktorá otvára oči, rozširuje vedomosti a ja ju všetkým odporúčam.
Strašně skvělá práce - tohle slovní spojení tady "sedí doslovně"... Jak se z dítěte během chvilky stává malý dospělý? Kdy končí hra a začíná boj? Co jim válka "vzala" a "dala"?
Autorka s velkou poctivostí a přesahem zpracovala neuvěřitelně těžké téma, ve kterém nevynechala vlastní babičku nebo syna Hanse Franka, děti Nikkei (japonská diaspora v USA) v internačních táborech, židovská ghetta, sirotčince a dětské domovy, lágry na dálném Sibiři, pracovní tábory v Německu, ale i osudy dětí v odboji při Varšavském povstání či při sovětském tažení na Berlín... Děkuji, že jejich (ne)dětství nezůstane zapomenuto...
Souhlasím s komentáři pode mnou, člověk dává plný počet hvězd za tak šílené utrpení, ale nelze jinak. Opět skvělá Absyntovka.
Pokud je něco tak šílené a neuvěřitelné, je to jistě pravda, protože takové fikci by
nikdo neuvěřil. Lidé čtěte!
Záslužná práce nakladatelství Absynt, že přináší takovéto skvosty.
Ten pocit, když dáváte hvězdičky, protože si je kniha zaslouží, přitom ale máte nutkání zdůraznit, že to není proto, že by se vám líbilo, co v ní je. Protože strašný, strašný, strašný.
Snad jediné pozitivum je v přítomnosti jisté naděje, když příběhy vyprávějí přeživší nebo jejich potomci, tím pádem víte, že se postavy konce války dočkají.
(SPOILER) Na polské autory nedám dopustit. Jejich badatelský a vypravěčský talent jen tak něco nepřekoná. Kniha Vojenka mi ovšem tak úplně "nesedla". Byla to již druhá Absyntovka na téma detí ve válce, ale z mého pohledu byla o něco slabší než jiné kousky z reportérské řady. U některých kapitol jsem měl opravdu co dělat, abych je dočetl do konce. Svědčí o tom i fakt, že jsem ji přerušovaně četl téměř čtyři měsíce. Některé další pasáže byly naopak docela "silné kafe" - napřiklad výpověď o hladomoru v ruských lágrech, kde děti zaháněly hladovění konzumováním svých výkalů... Od polské autorky jsem očekával víc výpovědí z polského prostředí (např. z židovských ghett, etc). Na mé zklamání se ovšem autorka zabývala predevším sovětských prostorem, škoda...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) děti a válka děti a nebezpečí
Vojenka: O dětech, které dospěly bez varováníKniha Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 31x |
| Chystám se číst | 76x |
| Chci si koupit | 28x |
„Každý muž, který zradil vlast, je nepřítelem národa a musí být potrestán smrtí nebo odsouzen k pobytu v lágru. Pokud ten muž žil se ženou, tak je i ona nepřítelem národa a musí být poslána do lágru. Tato žena se od té chvíle nazývá rodinným příslušníkem zrádce národa. Kdyby spolu měli děti, každé z nich se stane nepřítelem národa a musí být potrestáno a odsouzeno spolu s matkou a následně podrobeno resocializaci v dětském domově pro nepřátele národa. Může se stát, že nepřítel národa porodí nepřítele národa až v lágru. V tom případě musí být takové dítě matce odebráno a předáno do výše uvedeného dětského domova. Každý den nezletilého nepřítele národa musí začínat společným veselým zvoláním: ,Děkujeme, soudruhu Staline, za naše šťastné dětství!“
--
Jak se na autory polská literární reportáže sluší, opět naprosto výjimečně napsané, bez patosu, bez dramatičnosti. A přitom co může být dramatičtějšího než válka očima dětí, které dospěly bez varování. S těmi dětskými dušemi, žijícími ještě dnes v různých koutech světa, si autorka povídala, pozorovala, jak po tak dlouhé době funguje lidská paměť a že všechny válečné děti mají něco společného. Jakýsi stesk, mezeru v životě. Malý Artur Pawłowski nevěděl, jestli má sourozence a rodiče, Georgij Karietnikov nerozuměl ani slovu matka a malá Dina Michajlovna si myslela, že všechny děti na světě bydlí v sirotčincích a jejich mámy v lágrech, že život v Sovětském svazu je prostě normální.
Nevynechala vlastní babičku Władziu, která prošla německým pracovním táborem, mluvila se synem samotného Hanse Franka – Niklasem (pozoruhodný člověk, doporučuju Vám podívat se na jeho úsilí), s dětmi z varšavského ghetta i s dětskými bojovníky Varšavského povstání, o kterých toho v Čechách víme pořád žalostně málo, a přitom jsou ty děti mimořádnými hrdiny evropských dějin. Ještě méně známé jsou příběhy internovaných amerických Japonců nebo malých Basků vyhnaných do SSSR.
Pro nás vyšlo opět díky Absyntu, jen je velká škoda, že do českého vydání se z originálu nedostaly ty spousty fotek, na kterých jsou vidět všechny děti tehdy a teď, jako už velmi staří a usmívající se lidé. V roce 1946 taky polské ministerstvo školství požádalo děti z celé země, aby nakreslily, co si z války nejvíc zapamatovaly. Místo sluníček a princezen malovaly výbuchy, prchající lidi, letadla bombardující města a používaly hodně červené a černé pastelky. Tyhle dětské práce od sebe v polské edici oddělují jednotlivé příběhy a děti.
--
„Světlo měsíce prosvítalo větvemi stromů a tvořilo divné vzory na špinavých zdech v ložnici sirotčince. Ostatní kluci už spali. Ale Olek nemohl usnout. Bál se, aby se ve spánku nepomočil jako posledně. Zase ho spolubydlící z pokoje zmlátí a vyhodí mu matraci oknem?
Přemýšlel, co ho v budoucnu čeká. Byl si téměř jistý, že jeho rodiče jsou po smrti. Kdyby tomu tak nebylo, dávno už by ho odtud odvedli. Už uplynuly tři měsíce od konce války, ale oni nepřicházejí. (...) Strašně se mu po nich stýskalo.
Najednou uslyšel, že jde někdo po chodbě. Kdo to mohl být? Už je dávno po desáté večer a nikdo v tu hodinu nesměl odejít z ložnice. Dveře se pootevřely, stála v nich ředitelka domova. V měsíčním světle vypadala jako anděl. Přistoupila k posteli, na které ležel Olek, a zašeptala: ,Mám zprávu od tvé mámy“