Albina komentáře u knih

Podle mého názoru výrazně přeceňovaná kniha, stejně jako některé další od současných autorek. Když jsem přečetla Němce od Jakuby Katalpy a začala číst Hanu, napadlo mě, že obě autorky snad musely chodit do stejného kurzu tvůrčího psaní: vezmi nějakou konfliktní rodinnou situaci v přítomnosti a hledej její kořeny v minulosti, nejraději dvě generace nazpátek, namíchej vztahový koktejl, okořeň prvky tragédie a úspěch se musí dostavit.

16 20.08.2019

Zaujal mě první díl seriálu, a tak jsem sáhla po knize. A to jsem neměla dělat. Kniha je plná nelogičností, které mě mátly hned zkraje. Diana Gabaldon se neobtěžovala studiem doby a místa, kam děj své knihy umístila. Například netuší, kdy skončila druhá světová válka - podle ní to byl duben, hrdinka v té době obdivuje obchody plné zboží, i když v Británii byl ještě dlouho po válce přídělový systém. Dále hrdinka se ocitne v 17. století a je únor, načež šest týdnů poté jde ve Skotsku do sadu trhat broskve .... Kameny přenesou člověka o dvě stě let zpátky, ale ona potká ženu z roku 1967, která je tam už dlouho před ní ...
Kniha je plná prázdných, zbytečných dialogů a dějové vaty, autorka se vyžívá v popisu násilí a sexu.
První díl jsem taktak dočetla a o další nemám zájem.

14 10.01.2016

Přečetla jsem čtyři knihy, první tři díly a prequel a utvrzuju se v dojmu, že Angela Marstons vylévá na papír svoje vnitřní démony v podobě zrůdných postav a odpudivého násilí. Netvrdím, že v realitě nic takového neexistuje, ale až v takové koncentraci? a tady vystupňované tím, že se to týká dětí, ať už Kim samotné nebo pak jiných dětských postav v ději. Zkraje jsem si myslela, že přečtu celou sérii, ale už mám dost, zvlášť po této knize, která je z mého pohledu jednoznačně nejslabší. Děj utrpěl výrazně změnou prostředí a přešlapuje na místě, z Kim je naprostá hysterka, její tým nemastný neslaný, nelogičnost si podává ruku s neuvěřitelností, obzvlášť pak ve finále. A poslední dvě kapitoly jsou úplně naivní až trapné.

8 03.01.2022

Kukly a Midwichské kukačky beru jako jednu problematiku, v níž autor nabízí dvě různá řešení téhož problému - jak se vypořádat s mutanty - nelidmi, nehledě na to, jaký mají původ. V Kuklách jsou mutanti důsledkem radioaktivního zamoření, v Kukačkách jsou mimozemského původu. Zajímavé na tom je to, že v první knize, Kuklách, autor s mutanty sympatizuje a hrdinové dostanou naději na záchranu. V Kukačkách autor pohled změnil. Ti, kdo nejsou lidi, musí být zlikvidováni, protože jsou pro lidstvo vážnou hrozbou.
Podobně také v Nonstopu Brian Aldiss řeší problém, co s nelidmi.
Dnes se jich už nezeptáme, jestli před šedesáti lety opravdu čekali jadernou katastrofu nebo invazi z vesmíru, ale řešili de facto problém dneška - mísení nekompatibilních kultur. Wyndhamova odpověď ale není jednoznačná a Aldiss vlastně ani odpověď nedává.
Jakou odpověď asi najde dnešní lidstvo?

8 18.01.2016

Mohl to být dobrý příběh, ale ta mozaikovost mu neprospěla. Čtenář ztrácí přehled o postavách a jejich vzájemných vztazích a prolínání přítomnosti s retrospektivními pasážemi roztříštěnost ještě posiluje.
Autorka uměle vytváří atmosféru tajemna a záhadnosti v souvislosti s tůní tonoucích, ale ve skutečnosti vlastně jde o to, že hlavní hrdinka Julie, je-li vůbec možné ji tak označit v tom množství postav, usiluje o vypořádání se s minulostí, s pochopením podstaty nedorozumění se sestrou a jejich vzájemného odcizení. A na základě toho se snaží přijít na to, zda smrt její sestry Nel byla nehoda, nebo sebevražda. Jelikož však v tůni zemřelo v průběhu let několik žen, rozkrývá autorka skutečné či zdánlivé souvislosti mezi úmrtími. V závěru se sice objasní, co bylo příčinou smrti těch žen, ale po všech peripetiích to čtenáře vlastně už ani moc nezajímá.

6 13.07.2018

Nejlepší Škvoreckého dílo, vyrostlé z autorových prožitků, skvěle vystihující lidskou povahu.

6 16.01.2016

Škoda, že u nás vyšly jen dvě knihy ze série o Montalbanovi. Camilleri dokáže napsat čtivý příběh zasazený do skutečných reálií světa, který dobře zná a který má rád navzdory všem jeho nedostatkům. Terakotový pes je příběh, jehož kořeny sahají až do válečných let. Montalbano vyřeší případ ze současnosti a zároveň objasní i starý případ. Montalbanovým cílem není rychle případ uzavřít a pokud si není jistý, pátrá dál a nenechává se ovlivnit ani naléháním nadřízených. Jeho metody jsou občas dost osobité a nadřízené dráždí, ale jelikož jsou účinné, nakonec mu neortodoxní postupy projdou.

5 13.07.2018

Mým dětem už táhne na čtyřicítku, a tak si nepamatuju kapitoly o těhotenství, ale moc dobře si vzpomínám, že mě kapitoly o "výchově" upřímně poděsily. Autorka jako by nevěděla, že dítě má potřeby nejen fyzické (jídlo, pití, teplo, pohodlí), ale taky emocionální, že potřebuje pocit jistoty a ten mu dává matka svou přítomností. Při čtení o tom, jak se přesvědčit, že je dítě najezené a přebalené, když pláče, a pak je nechat dál plakat/křičet samotné v sousední místnosti, mě napadalo, že autorka děti nesnáší nebo přímo nenávidí. Jestli toto je výchova, tak je to výchova k citové oploštělosti, prázdnotě a bezcitnosti. Hnus.

Z mého pohledu extrémně přeceňovaná kniha, i když jí neupírám některá pozitiva. Násilí a sex to ale rozhodně nejsou.
Jeden díl stačil, o další nemám zájem.

5 17.01.2016

Knihy otevírají dveře do jiných kultur i jiných časů a za totality to vlastně byl jediný snadno dosažitelný způsob, jak poznat život v jiné zemi. Sen v červeném domě je pro nás dnes sice románem historickým, ale ve skutečnosti autor píše o své současnosti, a tudíž obraz místa a doby je autentický, nikoli rekonstruovaný.
Román jsem četla dávno, dávno, ale dodnes naň vzpomínám. V té době mě zaujala Čína a všechno čínské, a tak jsem se přes čínské kuchařky a Gulikovy detektivky dopracovala až sem. Příběh samotný si už nevybavuju, ale napomohl mi k pochopení mnoha aspektů života v Číně v minulosti i dnes. Za dojem, který ve mně kniha zanechala, plný počet hvězd.

5 17.01.2016

Tuto knihu mi před lety vnutila knihovnice a zanevřela na mě, když jsem ji při vracení nepochválila, protože mi ji schovávala pod pultem.
Dodnes jsem nezapomněla, že jsem nechápala tu "tragédii". Ten příběh měl docela jednoduché řešení - když se tak milovali, proč prostě neopustili ty zlaté klece a nežili jen pro svou lásku? Protože by se pak ukázalo, že mají raději své pohodlí a přepych? Tím svým postojem fakt potvrdili, že v jejich podání Láska je jen slovo. A celý ten příběh romantická limonáda.

5 15.01.2016

Taky jsem Armádu koupila jako novinku, a tak mě zaskočilo, že jsou to vlastně povídky, co jsem už četla, nicméně těch peněz nelituju. Svým způsobem Žambochovi splácím dluh, protože knihy, které nebyly k sehnání, jsem si stáhla.
Ale už bych opravdu uvítala nějakou novinku.

Zdlouhavý příběh, ve kterém je čtenář pořád o krok před detektivem. Docela mě vytáčely okolnosti kolem toho psa - nikdo neví, co s ním, nikoho nenapadne, že vycvičeného, drahého slepeckého psa by mohli vrátit instituci, která ho vycvičila. Oni uvažují uvažují o útulku! Pravda, autor měl se psem záměr, ale ten byl taky průhledný jako sklo.
Průměr, dvě a půl hvězdy

4 20.01.2019

Bez ohledu na to, kým/čím autor obohatí realitu, měl by se základních rysů reality držet. Nesmrtelní druidové, monstra, bohové, mluvící zvířata, kouzla - proč ne.
Ale těžko mě přesvědčí, že si obyvatelé malého městečka celá léta nevšimnou, že hlavní hrdina nestárne, není jim divné, že "student" místo školy pracuje ve svém vlastním knihkupectví.
Taky je těžko uvěřitelné, že hlavní hrdina ve svých zhruba jedenadvaceti obsáhl takové vědění jako žádný jiný druid, což mu dává faktickou nesmrtelnost. A přitom by stačilo, aby byl vzhledově neurčitého věku, aby stačil naakumulovat vědomosti a přestal stárnout někde kolem čtyřicítky.
Zápletka samotná je taky docela chatrná, o tom se zmiňují někteří přede mnou (Lea).
Nicméně kniha je docela čtivá, takže tři hvězdy.

4 11.02.2018

Přečetla jsem už mnoho, mnoho knih, obsah a děj většiny jsem zapomněla, z jiných zůstal dojem a jen pár z nich se mi nesmazatelně zapsalo do paměti. Tato kniha je jednou z nich.
Její děj není složitý a je přehledně shrnutý v anotaci. Výrazným rysem knihy je jednoduchý jazyk, který podtrhuje pocit cizosti prostředí, v němž se hrdina ocitl a kterému rozumí jen zhruba.
Claudel dokazuje, že pro napsání silného příběhu není třeba ani květnatý jazyk ani mnoho slov.

4 07.02.2018

Rytířská Červená knihovna v historických kulisách. Tas z Boru se rozdvojil do Wolframa a Beneše. Jako Tas Beneš i Wolfram pocházejí z chudobné nižší šlechty, jako Tas se Wolfram vrací po letech z ciziny. Jako Tas Beneš obnovuje zničené rodinné sídlo a stavbu navrhuje a řídí. Jako Tas si Wolfram přiveze exkluzívního koně z Itálie, jako Tas Beneš zakládá chov koní, jako Tas Wolfram slouží králi a je jeho nepostradatelným pomocníkem, jako Tas jsou Wolfram i Beneš mimořádně charakterní, naprosto spravedliví a troufalí, čímž si získávají přízeň svých pánů, obdiv žen a nepřátelství lumpů všeho druhu... dál není třeba pokračovat.
Autorovi se nedaří práce s jazykem, postavy tu použijí archaickou mluvu, tu zase hovorovou, autor sám píše víceméně spisovně, ale používá spojení typu bysme, děvčata byly, ve všech knihách jsou hrubky v i/y - třeba pobyl (zdržel se někde) místo pobil (pozabíjel), běžné jsou hrubky ve shodě ...
Ale knihy jsou docela čtivé, dokazuje to vysoké čtenářské hodnocení. On se čtenář rád ztotožní s idealizovanou postavou už jen proto, že v běžném životě takové lidi nepotkává.
Troufnu si tvrdit, že stejnou čtenářskou oblibu si získají i další díly, protože dobrodružství našich hrdinů bez bázně a hany ještě zdaleka nekončí...

4 25.12.2017

Možná by stálo za připomínku těm, co je zaráží vědecké a technické pasáže v knize, že sci-fi neboli science fiction znamená česky vědecká fantastika. V této knize konkrétně je hrdinova znalost fyziky a chemie jádrem celého příběhu. A sledovat ho, jak využívá svých znalostí k přežití v téměř beznadějné situaci, je to největší dobrodružství.
Jedna hvězda dolů za švindl s deníkem - aby překvapil čtenáře, vynechá autor některé hrdinovy zásadní myšlenky a nápady. Hrdina se například vydá na cestu a my se až z pozemských pozorování dozvíme, že směřuje jinam, než jsme očekávali. Možná je to efektní, ale psychologicky zcela nepodložené.

4 31.01.2016

Radost z návratu zaklínače Geralta, radost z četby. Prosím o další díl.

4 17.01.2016

Nesrovnávat se ságou o zaklínači. Výborný, vyvážený obraz turbulentní doby husitství, šmrncnutý magií.

4 17.01.2016

Nehodnotím, protože ani na několikátý pokus se mně nepodařilo se do knihy začíst. Zkusila jsem Hobita, se stejným výsledkem. Vypadá to, že ač mám ráda fantasy, Tolkienovo dílo a já jsme nekompatibilní. Když jsem o tom mluvila se svým známým, Američanem, okomentoval to krátce: Bored by the Rings :D