Albina diskuze u autorů

Knihy s Derrickem Stormem nejsou do češtiny přeloženy? Teď zrovna čtu Brewing Storm a dost se mně to líbí.
Od Heat série mě odrazuje počeštění jejího příjmení, fakt mně to vadí. Navíc se v překladu ztrácí slovní hříčky v titulech.

Jeho texty jsou básně všedního dne, mají v sobě hloubku, krásu a imaginaci.
"Jsem jenom loutka na provazech deště ...."

Po prvním setkání s Otou Finkem jsem hledala další knihy a celou sérii jsem přečetla snad za dva měsíce. Tak mě zaujala. Kromě zajímavého děje mi radost dělal kultivovaný styl a vytříbený jazyk.
Naprosto mě nadchly první knihy série kontrastem chlápka, který v padesátých letech osm hodin denně zařezává ve fabrice u soustruhu, věnuje se svazácké práci a miluje zapálenou, socialismu oddanou soudružku Růženu a zároveň ve stylu drsných maníků americké detektivní školy řeší kriminální případy.
Ve druhé části série, kdy je Ota Fink už v důchodu a má svou detektivní kancelář, mně přišlo trochu úsměvné, jak si starší pánové ve svých dílech plní sny o své neodolatelnosti pro ženy a dívky o generaci až dvě mladší (viz také třeba Zdeněk Svěrák v Koljovi. Nic ve zlém, pánové, každý o něčem sníme!)
Ota Fink je charismatický člověk, inteligentní, zvídavý a skromný, má rád přírodu, lidi, zvířata a hudbu, má rád i svou práci a dělá ji precizně.

Harry Potter je fenomén, ale já nejsem jeho vyznavačka. První knihu jsem přečetla kvůli dětem, další jsem četla už jenom anglicky jako trénink, v češtině bych je nedala. První díl byl nejlepší, protože do té doby neznámou spisovatelku držel na uzdě vydavatel. Na slavnou spisovatelku si už editoři tolik netroufali, a podle toho ty knihy taky vypadají - jsou čím dál tlustší a je v nich čím dál víc dějové vaty. K tomu, aby byly opravdu dobré, chybí radikální ořez.
Milým překvapením ale pro mě byly detektivky, od první se autorka zatím jen lepší, Career of Evil je prozatímní vrchol. Postavy hlavních hrdinů jsou uvěřitelné, líbí se mi, že jejich vztah zůstává profesionální a nesklouzává do mileneckých klišé, i když náznaky vřelejších citů se mezi nimi vyskytují. Děj je dostatečně napínavý a jsou v něm překvapivé zvraty, takže čtenáře nenudí. Odhalit pachatele se mi podařilo až v té třetí, ale i tak bylo řešení překvapivé.

Můj oblíbený spisovatel. Získal si mě svým vztahem ke zvířatům i lidem, schopností psát o nich strhujícím způsobem a svým smyslem pro humor. Opakovaně se vracím k jeho částečně životopisným knihám o životě na Korfu pro jejich hlubokou úctu ke všemu živému a obdiv k němu. Gerald Durrell našel krásu ve všem živém, od mikroskopických vodních živočichů až po obry v savanách.
Za oblibou jeho knih v češtině stojí skvělé překlady Zory Wolfové. Ty nové jsou ostudné až hanebné, jazykově i věcně, pro překladatele není rozdíl mezi hrochem a nosorožcem a podobné perly. Tudíž pokud kupovat Durrellovy knihy, pak raději v antikvariátě.

Miluju knihy Terryho Pratchetta, mám jich asi 40 v originále a nevímkolik česky, ale vrcholem pro mě zůstávají hned první dvě a pak Zajímavé časy. Ty jsou geniální. Je v nich spousta vtipných postřehů, humorných situací a nepřeberně slovních hříček.
S postupujícím časem a narůstajícím počtem knih a vyčerpáváním témat humoru a vtipu v knihách ubývá a zůstává spíš jen jeden nosný nápad a dobré řemeslné psaní.
Série o Tiffany Aching ale už je pro mě nestravitelná. Takže asi po čtyřiceti knihách (přičemž některé jsem koupila dvojmo, v originále i v nedostižném Kantorkově překladu) jsem se Terrym Pratchettem rozloučila, ne však ve zlém. Zůstávám mu vděčná za řadu knih, ke kterým se s radostí vracím.
Velmi jsem ocenila i sérii o Nomech a koupila si i knihy o Johnnym, o Kobercích a knížku věnovanou kočkám, které zůstávají ve stínu Discworldu.
Měla jsem štěstí, že jsem se mohla zúčastnit i pražské autogramiády a několik knih mám s Terryho podpisem a věnováním.
Na všech Pratchettových knihách si cením úcty k životu ve všech podobách, optimismu a absenci glorifikace násilí. Terry svými knihami dokázal rozdávat radost a potěšení.
Díky za ně.

František Niedl umí bezesporu napsat dobrý, čtivý příběh. Líbí se mi jeho historické série, více ta o Tasovi z Boru. Přečetla jsem i knihy o Pavlu Venclovi, i když ty jsou mnohem méně strhující. Podle mého názoru jsou hodně schematické, je to jedno a totéž pořád dokola, nicméně jsem je dočetla.
Ke všem knihám bez rozdílu ale mám závažnou výtku, konkrétně ke stylu. Při čtení mě neopouští pocit, že čtu špatný, neohrabaný překlad z angličtiny. Je to způsobeno nadužíváním přivlastňovacích zájmen (svýma rukama, do svých rukou) a navíc někdy nesprávně použitých, neobratných větných konstrukcí a frází (v nebezpečí života - !!!, módní obrat "je to o tom" v promluvě historické postavy apod. ). Nudné jsou jednotvárné popisy obdobných situací - obzvlášť milostných scén.