Naše dítě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Názory a rady v knize obsažené jsou získány dlouholetou zkušeností kvalifikovaných pracovníků a představují dnešní mínění vedoucích odborníků čs. dětského lékařství. Oddíly "Než přijde dítě", "První rok" a "Dítě po prvním roce"jsou velmi důkladně rozčleněny (obsah čítá 16 stran). 90 fotografií, obrázky v textu nejsou číslovány. 36 stran předmětového rejstříku...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101590/nase-dite-101590.jpg 1.210
Žánr
Literatura naučná, Rodina
Vydáno, Práce
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Naše dítě

Přidat komentář
jatox
01. červenceodpad!

Nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli tu knihu rituálně spálim, nebo si ji naopak nechám jako studijní materiál a schovám pro příští generace jako odstrašující svědectví toho, na základě jakejch informací se dřív vychovávaly děti. (Druhá možnost vítězí a doufám, že to bude brzo exemplář do nějakýho informačního muzea hrůzy.) Doporučila bych to všem v rámci nějaký self terapie i terapie (soužití, vztahy) s druhýma lidma, pro uvědomění, čeho se vyvarovat ve výchově dětí.

Je to už moje druhá sonda do socialistickejch knih o výchově. Trošku jsem se už rozohnila u profilu knihy https://www.cbdb.cz/kniha-105674-prvni-rok-ditete-prvni-rok-ditete#128797 . Tahle je ještě o něco starší, a těch husťáren bylo v tak obsáhlý publikaci poměrně hodně. A mně je z toho čtení dost ouzko. Zároveň jsou to občas i takový aha momenty.
Třeba aha, tak proto je tolik lidí neschopnejch žít svůj život tak, jak chtěj a potřebujou. Oni vlastně ani neuměj ty svoje potřeby vystopovat, natož jim jít vstříc, chtít od druhejch, aby jejich potřeby respektovali.
Aha, proto se rozkojilo a úspěšně kojilo tak málo žen, pokud byly všude takhle strašně špatný informace, který dělaj všecko pro to, aby matka vlastně nekojila.
Aha, proto lidi často neuměj nebo nechtěj vyjadřovat svoje emoce, mluvit o svejch problémech.
Aha, proto tolik lidí vlastně vůbec odmítá a popírá to negativní, nepřizná (si) problémovost čehokoliv.
Aha, proto je bohužel i dneska pro většinu obyvatelstva každej doktor pán bůh, před kterým se všichni posereme, necháme si odnýst naše novorozený děti, aniž by nám to přišlo vůbec divný, natož špatný! Proto na sobě necháme páchat naprostý zvěrstva od lidí, který na sobě nosej bílej plášť. Protože ty se musej poslouchat a věděj všechno nejlíp.
Aha, odtud se berou ty dementní rady dnešních prababiček, a někdy bohužel i babiček, o škodlivosti chování nemluvňat.
Aha, a někdy, jako by i pediatři zaspali pár desetiletí, že některý i dneska považujou kojení od určitý doby za něco méněcennýho, co je potřeba nahradit umělou srajdou.
Aha, tady je to podhoubí, proč se některý rodiče pustěj do metod vyřvání nebo kontrolovanýho pláče. Asi je ubezpečila širá rodina, že je to v pohodě, protože to bylo vlastně aplikováno skoro na každýho, a přece "taky žijeme" a "nemáme následky". Je blbý, když do výchovy kecaj lidi, který maj právě kvůli takovejm přístupům totální nedostatek sebeúcty a sebelásky.
Kromě toho jsem taky zjistila, že vlastně všechny problémový situace - mimo nemoci - který s dítětem řešíte (odmítání jídla, brečení a vztekání, neodplenkování /samozřejmě myšleno v roce dítěte!/, neschopnost usnout a buzení, ...) jsou způsobený čím, nebo kým? No jasně, že vychovatelem, respektive zpravidla matkou. Jojo, všechno je to tvoje vina, protože jsi neschopná. Protože kdybys své dítě dobře vedla, tohle by se nedělo.
Hořce mě pobavila taky všeobecná posedlost hygieničností. Hygiena, kolektiv a poslušnost. To, jakým způsobem socialismus vycházel vstříc matkám, je taky hodně tragikomický. Ovšem co je na tom hodně smutný, pomalu ale jistě jako bychom se chtěli zase vracet k tomu brzkýmu odkládání dětí do institucí.

Zaplať pandu, že dneska už máme tu možnost volby. A kéž by to bylo tak, že ty socialistický ženy často nebyly tak uvědomělý a schopný, aby jely touhle cestou popření mateřskejch pudů ve jménu nějakýho chimerózního kolektivního dobra. Jenže když se podívám kolem sebe, přijde mi, že ta zažranost toho všeho byla fakt silná. A bohužel ještě v určitejch podobách přežívá dodnes. A taky v určitejch věcech byla realita horší, než tahle kniha předkládá. Třeba proklamovaná nevhodnost bití a peskování, a další skvělosti, o kterejch se kniha ani nezmiňuje (citový vydírání, uplácení), což byly výchovný prostředky číslo jedna. Škoda, že nemám nikoho blízkýho z generace, která v těch 60, 70. letech vychovávala. Docela bych o tom poklábosila. Ale možná radši ne:D

(Kdyby někoho zajímaly ty konkrétní hemzy, který se v knize píšou, mám vyfocenejch docela hodně stran. Ráda pro studijní účely pošlu.)

Worbitka89
01. června

Pomineme-li povídání o socialistických pracujících ženách (děti hned po šestinedělí strkat do jestlí a nestarat se o ně mimo pauzy na kojení) a zbytečné psychice dítěte, které se láskou rozmazluje (nechovat, nevracet se, jen pozorovat z dálky a nechat vybrečet do odpadnutí) , kniha dává vcelku dobrý přehled o příkrmech a fyzickém růstu dítěte. Což jsem v jiných knihách marně hledala. Je třeba zvážit kdy a jak byla kniha psána a vytáhnout z ní opravdu jen to potřebné a použitelné i v dnešní době s ohledem na moderní výzkumy a techniky a pravidla. Neinspirovat se s péčí o duši dítěte!


Albina
27.05.2017odpad!

Mým dětem už táhne na čtyřicítku, a tak si nepamatuju kapitoly o těhotenství, ale moc dobře si vzpomínám, že mě kapitoly o "výchově" upřímně poděsily. Autorka jako by nevěděla, že dítě má potřeby nejen fyzické (jídlo, pití, teplo, pohodlí), ale taky emocionální, že potřebuje pocit jistoty a ten mu dává matka svou přítomností. Při čtení o tom, jak se přesvědčit, že je dítě najezené a přebalené, když pláče, a pak je nechat dál plakat/křičet samotné v sousední místnosti, mě napadalo, že autorka děti nesnáší nebo přímo nenávidí. Jestli toto je výchova, tak je to výchova k citové oploštělosti, prázdnotě a bezcitnosti. Hnus.

bamba
27.12.2016odpad!

z môjho pohľadu príšerná kniha - dieťa držte za sklenenými dverami a pozorujte ho občas cez okienko....Našťastie som mala ešte aj inú literatúru a dosť ma naučili naše mačky. V prírode žiadna matka nenechá svoje mláďa plakať - mohol by ho zožrať okoloidúci.Ako recesia možno ujde, ale nikdy by som na základe tejto knihy nevychovávala svoje vlastné deti.

reader.007
22.11.2016

Nestačím zírat, jak je tohle (mám vydání z roku 1956) nadčasová kniha. Těhotenská výživa a životospráva vůbec, péče o dítě při porodu, po něm a výchova i výživa v prvních cca 3 letech...
No nebýt toho "neškodného" jablka před spaním, poněkud pomýlené kapitoly o potlačení dědičnosti správnou výchovou a dalších několika pitomostí, které snad každá soudná, citově založená máma přejde s úsměvem a zaťukáním si na čelo, mohla by se z fleku vydávat znova a strčila by většinu moderních encyklopedií a příruček o matce a dítěti do kapsy.
I když uznávám, že já bych na domácí porod nervy neměla, už jen kvůli tomu, že bych se musela po tom výkonu zvedat a jít ten binčus uklízet, místo abych si muchlala nového červíčka.

Doporučujeme

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše
Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Koncept kontinua
Koncept kontinua