Ajrad1981 komentáře u knih

Je to takové klidné čtení, na pohodu. Víc než vyšetřování se v knize popisuje dění okolo jednotlivých osob. Josef Bergman je tak trochu na pozadí, přestože je to vlastně hlavní postava. A soukromý život jakoby ani neměl, trochu nezvyklé, většinou se o hlavním vyšetřovateli i něco dozvíme, tady je to jen to, že má sestru, co sleduje seriály.

5 12.02.2018

Stará známá parta kriminalistů, vtipkujících snad za každé situace, známý Dánův styl. Kniha sice začíná poněkud smutně, život přece jen není procházka růžovým sadem, ale jakmile se objeví první mrtvola a začne vyšetřování, už je to dobré.
Musím nicméně přiznat, že mě několik věcí zklamalo. Ze všech možných předestřených motivů vraždy vyhrál ten, který se mi líbil snad nejmíň. Nebo to možná ani není tím, že by se mi nelíbil motiv, ale že pachatelem nebyl člověk, kterému jsem sakra přála, aby mu zatli tipec. Ale víc mi vadilo, jak bylo naloženo s "drogovou aférkou", její vysvětlení vyznělo dost divně, jaksi romanticky (ne, to není ten úplně přesný výraz, ale nic bližšího mě nenapadá).

6 08.02.2018

Tohle jako bylo co? Ty přízraky mi tam absolutně neseděly, šlo by to i bez těch pár stránek, které se jim věnují. Jinak klasický 87.revír. Začátek mě moc nebavil, ale to mohlo být tím, že se nic moc nedělo, kvůli Vánocům, pak už to byl McBain, jak ho znám.

4 01.02.2018

Nečetlo se to špatně, ale nebylo tam absolutně nic, co by se nedalo čekat. Žádné odhalení se mi nezdálo nějak moc překvapivé ani šokující, a že by mi běhal mráz po zádech? To už vůbec ne.
Nevím, čím to je, ale tohle se mi poslední dobou stává u thrillerů jaksi moc často. Nevím, jestli radši nezměním na čas žánr.

4 28.01.2018

Nápad je dobrý, téma zajímavé, jen provedení silně pokulhává. Hlavně v druhé části knihy. Největším zklamáním bylo hřiště. Od Jasmin coby vojáka - poručíka schopného velet jsem prostě čekala víc. Že tu přesilu vykompenzuje chytrostí a strategií. A závěr na hřišti? Něco jako deus ex machina. Škoda, že se tohle téma neuchopilo líp.

3 25.01.2018

Mně bylo toho hafana líto. Jen si to představte, je vám blbě, hůř a ještě hůř a vy nevíte proč, máte žízeň, ale vadí vám voda, světlo vás bodá do očí, každičký zvuk, i bzučení čmeláka, vám trhá uši a do toho nějaký blbec mlátí dveřmi od auta, mačká klakson, túruje motor - řekněte, nechtěli byste ho zabít? :-)

Ale vážně. Já jsem nejvíc litovala chudáka bernardýna. Byla to v celém příběhu nejsympatičtější bytost. Teda nejdřív. A pak už to byl jen chudák nemocný pes...

11 18.01.2018

Začátek mi přišel děsně infantilní. Když Henry ve svém vyprávění došel k tomu, že začal se svými kamarády hledat důkazy, tak jsem ani nečekala jestli, jako spíš kdy je najdou. Konec byl sice celkem překvapivý, ale ne moc, už před tím tam bylo několik ne moc logických míst, každopádně je to překombinované (asi móda poslední doby) a nepravděpodobné.
Mám věřit, že si šestnáctiletý kluk vymyslí jakýsi scénář s tolika neovlivnitelnými proměnnými a on mu do puntíku vyjde? Mám věřit, že člověk, který má problémy s agresivitou, se najednou na dalších několik let zklidní a neupoutává na sebe pozornost? A nakonec, mám věřit, že lidé kolem Granta a Jaye, kteří lustrovali počítačovou aktivitu všech lidí na ostrově, nedokázali odhalit identitu vyděrače?? Jejich další jednání by pak muselo vypadat jinak! No, ale aspoň se dají vysvětlit ta kostrbatá místa v Henryho vyprávění. Jo, a taky by mě mělo těšit, že pachatel byl svým způsobem potrestán, ale jinak mě to spíš zklamalo...

A jak už tady zaznělo, kniha byla zbytečně tlustá, tak široké okraje jsem snad ještě neviděla a řádkování taky mohlo být menší. Šetřme naše lesy.

6 07.01.2018

Čteno kvůli Čtenářské výzvě. Nechtělo se mi do toho, (s panem Bromfieldem už jsem jednu nezábavnou zkušenost měla, ale dávám druhé šance), tak jsem to odkládala, odkládala a stihla to taktak. A opravdu mě to nebavilo.

Indii jsem dosud nepoctila svým zájmem a asi to tak zůstane. Byť autorovy popisy míst i charakteristiky lidí jsou tak podrobné, že není problém si Rančípur i jeho obyvatele představit, místy to byly právě ty popisy, které mě nudily, kdy jsem se jen násilím donutila nepřeskakovat.
A ti lidé! Šílenost! Společnost sériového vraha je rozhodně zábavnější (na stránkách knih, pochopitelně). Nechtěla bych s nimi strávit ani den. Přestože tam je i několik obdivuhodných charakterů - major Safka, slečna MacDaidová, Smileyovi - nedokázala jsem si nikoho oblíbit (což je pravděpodobně jedním z důvodů, proč mě to nebavilo). Do přírodní katastrofy jsem vkládala naděje na změnu, ale marně. Nebavilo mě to pořád stejně.

Přesto knize nemohu upřít jistou zajímavost - bohužel ne pro mě. V hodnocení jsem váhala mezi dvěma a třemi hvězdičkami, hlavně kvůli těm mistrným popisům bych hodnotila lépe, nakonec jsem se rozhodla být na konci roku shovívavá a dávám za tři. Ale třetí šanci Bromfieldovi v dohledné době rozhodně nedám.

3 31.12.2017

Kdyby tohle byla první knížka s Evou Dallasovou, která se mi dostala do ruky, nikdy bych si tuhle sérii neoblíbila. Detektivní děj byl parádní, ale vedlejší (citová) dějová linie mě znechutila.

Tak takhle nějak jsem hodnotila knihu kdysi, po prvním přečtení. Teď, když jsem si ji pořídila domů a znovu přečetla, mě samotnou překvapilo, jak se to ostří mé nelibosti otupilo. Možná proto, že už jsem si na Evu a Roarka tak nějak zvykla. Nebo proto, že už jsem věděla, co v knížce najdu za příběh? Nevím. Každopádně nynější hodnocení by bylo o hvězdičku vyšší, ale já zůstanu u toho prvního. V rámci objektivity.

2 30.12.2017

Tahle knížka se čte pěkně blbě. Hlavně na začátku a na konci. Teda pokud nemáte ruce jako lopaty. No fakt. Držet v jedné ruce 900 stran je dost mazec. ;-)

Příběh samotný je ale nečekaně dobrý. No, nečekaně... Kladné recenze a doporučení jsem samozřejmě zaznamenala, ale pokud do ruky dostávám nějakého autora poprvé, už se snažím být očekáváníprostá. Je vidět, že si autor fakt dal tu práci a nastudoval si o stavění chrámů snad vše, co šlo. Je to čtivé, napínavé, vžíváte se do děje i do postav. Přesto nedokážu dát plný počet. Snad proto, že jsem musela tak dlouho čekat, až domelou boží mlýny. A taky mě dost zklamal popis Alieniny cesty do Santiaga, když hledala Jacka. Sice je nutno obdivovat, že to zvládla bez google map a navigace a že Jacka našla, aniž by měla možnost mu dát vědět telefonicky, mailem či smskou, ale její pouť nedostala prakticky žádný prostor. Přitom to, z jejího pohledu, musela být strastiplná cesta plná nástrah, naděje, zklamání. Chápu, že tohle nebylo hlavním tématem knihy a že by to pak bylo mnohem tlustší čtení, ale bylo to dost odfláknuté a vzhledem k podrobným popisům všeho ostatního to působilo jako pěst na oko.

8 30.12.2017

Můj druhý Pratchett vylepšil moje mínění. Vzdáleně jsem vzpomínala na Malou čarodějnici - čarodějka konající dobro.
Přestože je to poslední díl série, nebyl to problém, příběh spěl k dramatickému závěru - který ovšem dramatický nebyl. Škoda, mohlo být o hvězdičku víc.
Jo, a fíglovština je úžasný jazyk.

1 27.12.2017

Durrell a jeho zvířecí příhody nikdy nezklamou. Jen se mi víc líbí ucelené vyprávění o nějaké výpravě, jako například Dva v buši, než takhle rozkouskované povídání pro rozhlas.

3 24.12.2017

Stará dobrá klasika :-)

4 24.12.2017

Tenhle díl se mi líbil víc než Na ostří nože. Jednalo se hezky o kompaktní příběh, žádný prudký skok v napínavosti se tentokrát naštěstí nekonal a i ten Bird mi byl o něco sympatičtější. Doufám, že se to bude i nadále zlepšovat.

4 09.12.2017

Tahle kniha mě bavila zatím nejmíň z těch čtyř, které jsem v této sérii přečetla. Možná je to tím, že jsem nějak podvědomě fandila pachateli a nechtěla jsem, aby byl dopaden. A i ta drastičnost byla ve srovnání s ostatními díly trochu slabší - jen se nedá říct, jestli je to plus nebo mínus. ;-) Na pět hvězdiček to bylo tak možná od autonehody, to mě pak děj naplno pohltil.

Katiin nový šéf pro mě nebyl překvapením, protože už jsem četla Výkupné pro krále, nicméně já na jejím místě bych toho šovinistu nakopala do koulí a odjela s Johnem do Ameriky :-)

5 03.12.2017

Začátek mě nebavil. Fakt ne. Později to začínalo být zajímavější, ale rozhodně jsem měla problém s Marianne. Jak ta mohla šéfovat policejnímu týmu! Vždyť jen rozdávala úkoly, jinak převážnou většinu zásluh přisuzuji jejím podřízeným. Některé postupy mi přišly podivné, například jsem myslela, že při hledání komplice se prověřují bývalí spoluvězni. Nebo Vasilova smrt. Když zjistili, že to nebyla nehoda, a když věděli, co hledal, nebylo by logické si to okolí víc prohlédnout?
Závěr už byl takový, jaký měl být - napínavý. Teda až na poslední kapitolu, ta tam byla proč, proboha?! Už tak nesympatická Marianne byla díky tomu ještě nesympatičtější. Jinak klobouk dolů před Angie. SMSka plná hrubek, ale jako šachista by neměla konkurenci, její schopnost předvídat a myslet tak daleko dopředu mi přišla až neuvěřitelná.

Ale po většinu knihy mi v hlavě strašila jedna zásadní otázka, která nebyla zodpovězena - kdo měnil / dobíjel baterky?!

3 26.11.2017

Čtivá oddechovka :-)

1 18.11.2017

Já to nechápu. Dnešní autoři se předhánějí v tom, kdo popíše víc stránek, kdo bude mít víc mrtvol, čí hrdina trpí většími depresemi nebo kdo víc natáhne chvíli, než hrdinu někdo v hodině dvanácté zachrání od jisté smrti, jen aby napsali ten top příběh, bestseller bestsellerů a já nevím, co ještě. A Dick Francis před 40 lety? Napíše příběh na necelých dvou stech stranách, který, ač má být jen o tom, jak majitele dostihových koní ve velkém okrádá trenér, je plný napětí a kouzla, které některým současným knihám s nálepkami bestsellerů tak zoufale chybí. A vůbec nevadí, že padoucha znáte od začátku a jde jen o to, jak použít jeho zbraně proti němu.

13 16.11.2017

Tak nevím. První díl jsem četla před víc jak 18 měsíci, takže mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientovala na Arrakisu a v postavách. Část, kde se pouze kuly pikle mě nebavila, zdála se mi moc politická, aspoň tedy vzhledem k mému aktuálnímu psychickému rozpoložení. V pasáži, kde opravdu došlo na realizaci spiknutí, bylo napětí, nebezpečí, ta byla fajn. Ke konci se mi fakt nelíbilo, jakým způsobem Paul viděl, když zabíjel nepřítele, i když vím, jaký žánr jsem držela v ruce, tak mi to přišlo divné, no. Ale úplný konec, tak to klobouk dolů před Paulem. Kdo z vůdců by tohle dokázal?
Přestože hodnotím jen třemi *, další díl si přečtu (doufám, že dřív jak za rok a půl). Jsem prostě zvědavá :-)

3 15.11.2017

To byla magorovina. Překombinované, ale bez obratů o 180°, které tak skvěle umí Deaver nebo Nesbo. Navíc tam nebyla jedna jediná sympatická osoba a normální byl snad akorát Rasbach.
Už před čtením jsem si říkala, že na thriller dnešní doby je to jakési tenké, ale to možná bude tím, že to vedle thrilleru prošlo obloukem. Snaha tam byla, ale jakmile bylo naznačené nějaké šokující odhalení, tak bylo prakticky přímo vzápětí prozrazeno, napětí by asi byl zbytečný luxus. Nebo obava, že by to napětí čtenář nevydržel?
Bezprostředně po dočtení jsem si říkala, že mi tam nesedí konec, ale to byl jen zřejmě další pokus udělat z toho thriller. Koneckonců můžu být ráda, že to neskončilo ve stylu: všechno jsme si vyjasnili,všechno jsme si odpustili, hlavně že se máme rádi.

6 03.11.2017