Ajrad1981
komentáře u knih
Taková normální rodinka
Fan Vavřincová (p)
Měla jsem trochu obavy, jestli byl dobrý nápad číst knihu, když seriál znám málem zpaměti, jestli mě kniha nebude nudit. Obavy se rozplynuly během první kapitoly. Znalost seriálu nebyla na škodu, právě naopak, aspoň jsem si popisované scény vybavovala v nezapomenutelném provedení Dany Medřické, Zdeňka Řehoře, Jaromíra Hanzlíka, Eduarda Cupáka, Marie Rosůlkové, Jany Štěpánkové, Daniely Kolářové a dalších, a celou dobu jsem se výborně bavila. A stejně jako v seriálu, i v knize jsem si nejvíc užila část Škola manželů.
Knihy džunglí
Rudyard Kipling
Kdybych to četla v dětství, asi by to bylo za plný počet. Škoda!
Romány, menší prózy
Hermann Ungar
Po zjištění, že se autorovi říká moravský Kafka, jsem se trochu lekla, s Franzem jsem si totiž fakt nesedla. Ale nebylo to tak zlý. Takhle, ty romány se četly dost ztuha, ale aspoň jsem je pochopila. Tedy doufám. Krátké prózy v druhé části knihy byly mnohem přijatelnější.
Přestože jsem si Ungara chtěla přečíst už dlouho, dokopala jsem se k tomu až letos díky Čtenářské výzvě. A nelituji.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Námět skvělý, napsáno čtivě, ale jaksi odosobněně, skoro tam nejsou znát emoce. Například když by mi před očima zemřela kamarádka, tak by ten smutek, zoufalství, beznaděj byly na úplně jiné úrovni. Kdyby to bylo vyprávěno třetí osobou, tak budiž, ale v ich formě mi to tam docela chybí.
Artemis
Andy Weir
Asi jsem měla po Marťanovi moc velká očekávání. Jazz je kráva, byť skoro geniální a manuálně zručná (podle mě je to nekompatibilní), se svojí inteligencí si dávno mohla vybrat jiný - účinnější způsob, jak získat to bohatství, po kterém toužila.
Celý ten příběh mi navíc přijde dost divný, chování některých postav má sice jistou logiku, ale pochybuji, že by se takhle v reálu opravdu rozhodli. Kdyby to mělo jiný konec, myslím v otázce deportace, nemusela bych tak dlouho váhat mezi dvěma a třemi hvězdami.
Abych jen nekritizovala, čte se to dobře, v tomhle je opravdu poznat ruka stejného autora, i v těch hláškách, které měly být vtipné. No, asi byly, jenom mě jaksi nic nenutilo smát se. Ale ty nadsázky oceňuji, to zas jo.
Chlapec, který přežil pochod smrti
Pavel Taussig
Knihy s tématikou koncentračních táborů mě zajímají, ale tady tahle mě zrovna neoslnila.
Rudý kapitán
Dominik Dán
Tak nějak si nejsem jistá, jak knihu ohodnotit, dost mě mate fakt, že je to něco jiného, než ostatní dánovky, teda podle mého názoru. Kromě StB jsou v příběhu zamotaní i templáři a nacisti, pátrání podle pouhých náznaků, šifer mi připomnělo spíš Dana Browna, nebo Arnošta Vašíčka, když bych chtěla s přirovnáním zůstat u nás doma. Ale kdybych čekala, že budu číst příběh tohoto rázu, tak na plný počet by to nebylo. Tak na 85 - 90%.
Ale klobouk dolů před Krauzem, tu poslední klíčovou větu, o dědictví, jsem na rozdíl od Richarda absolutně nepochopila.
Brány Anubisovy
Tim Powers
Nic, co by se nedalo čekat, říkala jsem si na začátku. No jo, pak tam bylo nečekaných událostí celkem dost, ale celé mi to přišlo strašně překombinované, chvílemi jsem se mezi všemi ka a originály a vyměněnými těly i ztrácela. Na druhou stranu má autor můj obdiv za to, že dokázal uzavřít všechny dějové linky a zbavit se všeho nežádoucího, co muselo v knize vzniknout.
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Taková krátká super jednohubka. Byť jsem kdysi viděla i filmové zpracování, vraha jsem si naštěstí nepamatovala, i když některé momenty jsem si vybavovala celkem přesně.
Prach
Hugh Howey
Mezi jednotlivými díly jsem měla dost velké časové rozestupy, takže jsem si některé věci, o kterých se v knize mluvilo, tak úplně nevybavovala. Spíš mi vypadávaly informace z Turnusu, ale dalo se s tím číst.
Hodnotím to lépe než Turnus, na druhou stranu Silo se mi líbilo přece jen víc. Tady mi děj přišel místy předramatizovaný, méně je někdy více.
Ďábel v Bílém městě
Erik Larson
Musím přiznat, že jsem čekala něco malinko jiného. Čekala jsem, že to bude o vraždách na pozadí světové výstavy, a ono je to o světové výstavě a vraždy, nebo spíš jen zmizení osob, vypadají zmíněné jen tak mimochodem. Čekala jsem víc detektivní příběh, možná i proto mě nejvíc bavily poslední strany, které jsou přímo o pátrání, obětech, o vrahovi.
Ale jinak je to hodně zajímavě zpracovaný příběh jedné světové výstavy, plný informací, o kterých jsem doteď neměla tušení. Z pohledu úředníka mi přijde nejvíc fascinující, že dokázali vybudovat celé výstaviště za dobu, za kterou by tady a teď nedokázali vyběhat ani stavební povolení. :-)
Jinak moc nedoporučuji číst knihu po troškách, je tam strašná spousta jmen a aspoň já jsem se místy celkem ztrácela, když jsem četla tempem tak 20 stran denně. Rozhodně je lepší udělat si čas a čtení zbytečně neprotahovat.
Pokrevní pouta
Angela Marsons
Po většinu knihy mi byla vražda absolutně ukradená. mnohem víc mě zajímala Alex. Po zjištění třetí oběti se moje pozornost upnula znovu k hledání vraha, nicméně Alex mě nepřestávala udivovat. Skoro až nepředstavitelné, co všechno dokázala vymyslet, z vězení to zorganizovat, kolik lidí dokázala zmanipulovat...
Krvavé sestry
Graham Masterton
U první vraždy jsem si myslela, že byl autor zrovna nemocný, přišla mi na jeho dosavadní styl dost nudná. No, ale u těch dalších už jsem nepochybovala o tom, že to napsal Graham Masterton. A tentokrát mě kupodivu zajímal i soukromý život hlavní hrdinky.
Pražská zima
Madeleine Albright
Kniha, kdy autorka "příběh" nenapsala, ale jen popsala. Popis o to autentičtější, že její otec byl prakticky přímo v centru politického dění.
Ve škole v dějepise jsme se nedostali dál než k anšlusu, veškeré další informace o letech 1938 - 1939 znám díky a knihám a filmům a seriálům, jako např. Vlak dětství a naděje, z poválečných let znám důležité události naší historie spíš heslovitě, takže jsem si doplnila znalosti.
Politické kličky, vyjednávání a dohadování mě většinou moc nebere a nebaví, ale tady mi to ani nepřišlo. I když mnohem víc jsem pochopitelně hltala části týkající se Terezína, holocaustu a atentátu na Heydricha. A nejvíc emocí u mě jednoznačně vzbudila první část. Nejdřív to bylo i celkem zábavné, stručné shrnutí našich dějin pro Amíky a jiné cizince (i když mám obavy, že i pro mnohé Čechy to byly překvapivé informace), pak jsme se dostali k Mnichovu a to jsem se pěkně vztekala! Mít Daladiera s Chamberlainem po ruce, tak jim křísnu hlavami o sobe, aby se jim vyjasnilo! Jak si proboha mohli myslet, že Hitlerovi, který už předtím obsadil Porýní a Rakousko, budou stačit Sudety? A když už slavnostně vyhlašovali, že do války půjdou, až když to bude vypadat, že Říše chce ovládnout celou Evropu, co dělali v březnu 1939?? To už jim muselo být jasné! Ne čekat až na září! (vím, že to rozčilování už nic nespraví, ale nedokážu to jen tak přejít...)
Dánská dívka
David Ebershoff
Líbilo se mi, jak byl popisován vztah Einara a Lily, vlastně celý ten trojúhelník Einar - Lily - Greta. Přestože je obdivuhodné, jak se Einar dokázal s celou situací srovnat, i když slyšel "diagnózy" některých lékařů, podle mě nejvíc obdivu zaslouží Greta.
Brána do pekla
John Connolly
Je to kniha pro děti (no, spíš pro odrostlejší děti, mládež), tedy aspoň se tak dá usuzovat z věku hlavního hrdiny, byť já osobně jsem v 11 letech neměla potuchy o nějakém urychlovači, dokonce i o protonech a neutronech nás ve škole určitě učili až o něco později. Jako dítě bych z téhle knihy měla neklidné spaní, jako dospělák to snáším úplně v pohodě, jen jsem místy byla napnutá, jak autor z dané situace vybruslí. Jako dítě bych spoustu hlášek a narážek přešla bez povšimnutí, nepochopila bych vtip, nyní jsem se bezvadně bavila. Tak stejně nevím, pro jakou věkovou kategorii je kniha určena :-)
Od Johna Connollyho jsem zvyklá na jiný styl a série s Charlie Parkerem je mi bližší, ale tohle rozhodně není špatné!
Řbitov zviřátek
Stephen King
Kdysi, hodně dávno, jsem viděla film. Pamatovala jsem si zhruba kostru děje a závěr, který se mi vryl do paměti hodně hluboko. Závěr, který odpovídá epilogu v knize. Závěr, který mi přišel efektnější ve filmu (zbytek porovnávat nemůžu, když si to pořádně nepamatuji).
Vůbec mi nevadilo, že většina knihy je jen takové "povídání". Je to taková dlouhá předehra, než děj začne gradovat. Ani mi nevadilo, že jsem se nebála, to může být i tím, že jsem ze všech těch thrillerů zocelená. Protože to napětí na konci, to teda bylo hustý! Skoro by se dalo krájet. Asi jako mlha u rybníčka Brčálník.
Noční lov
Robert Bryndza
Podle komentářů níže je to lepší než Dívka v ledu. Asi ano, i když mezi nimi byla spousta dalších knih, takže se mi takhle zpětně trochu hůř porovnává. Ale stejně dám o bod míň.
Za prvé kvůli Erice. Ta ženská snad není normální. Nemyslím kvůli tomu, že neposlouchá rozhodnutí nadřízených, mezi námi, kdyby nejednala na vlastní pěst, tak vraha nechytnou. Ale ptát se šéfa, jak to vypadá s jejím povýšením, ve chvíli, kdy od něj dostává kapky...
Druhý důvod je ten, že jsem měla pocit, že jsem tohle už někde četla. Nemyslím tu linii vražd. Ale někdy v první cca čtvrtině knihy byla zmínka o jednom z nejhorších případů týrání dítěte a o holčičce, kterou její matka připoutala k radiátoru. A to mě navádí k Angele Marsons. Její Kim Stone byla matkou připoutána k radiátoru, i se svým bratrem. A právě titulek novinového článku, který tady použil Robert Bryndza, mě praštil do očí, protože ta samá věta byla použita i Angelou Marsons (nebo přinejmenším něco velmi podobného). Nejsem si sice jistá, v kterém díle série to bylo použito, jestli v prvním, nebo v druhém, ani jak to přesně znělo, zkontrolovat to teď nemůžu, knihy jsem půjčila, ale když jsem se dívala na rok vydání (originálů, pochopitelně), tak oba první díly s Kim Stone stejně vyšly dříve než tento druhý případ Eriky Fosterové.