Chlapec, který přežil pochod smrti

Tak o této knize vůbec nevím co napsat. Ze začátku se mi kniha líbila a bylo čtivé, ale během čtení mi narušovalo rozhození textu resp. poznámky pod čarou. Buď byly na druhé straně, nebo jsem musela přestat číst text a číst poznámky.... Fotky malé.....bohužel 2,5 hvězdy

Aniž bych chtěla jakkoliv snižovat hrůzy toho, co vězni v koncentračních táborech zažívali, obávám se, že výpovědní hodnota téhle knížky je v podstatě velmi malá. Ještě první třetina přináší zajímavé informace, i když samotný pobyt v táboře, a především v názvu knihy avizovaný pochod smrti je tu shrnutý do pár odstavců. Střední část je v podstatě jen výčtem jídel, až se nechce věřit, že budoucí novinář nedokázal ve svých 12 letech zachytit a popsat víc z toho, co prožíval a viděl kolem sebe. Poslední část už jen jinými slovy opakuje jednou řečené.
Jako rodinná vzpomínka a odkaz budoucím generacím určitě skvělé. V rodinném archivu ale tahle knížečka měla i zůstat.

Jsem po přečtení rozporuplná. První část se mi líbila. Válečné události a pobyt v lágru očima 11 letého dítěte. Ale, jak už tu někdo psal, v druhé části jsem se převážně jen dozvěděla složení stravy. Připisovala jsem to na vrub toho, že chlapec byl v lágru hladový a teď si jídla vážil.
Mrzí mě i velikost fotografií, jsou velmi malé, což je škoda. A nevím, zda rozhození textu došlo v tisku, ale poznámky pod čarou (mnohdy velmi zajímavé) se přelily i na další stranu.
Je mi to líto, ale víc jak 2,5 hvězdy nemůžu dát.

Kniha je hezky napsaná a příběh je sice smutný ale velice čtivý

Jak už bylo popsáno několikrát. První stránky knihy byly zajímavé. O životě a o tom, jak se autor dostal do několika táborů a pár událostech tam. O pochodu smrti. Další část o tom, kolik a jaké měli jídlo v nemocnici a jestli měl nebo neměl horečku mě nebavilo. Fotky a nějaké popisy byli zajímavé, ale jinak pro klasického čtenáře jako mě mi kniha nic moc nedala

Kniha je psána formou deníku, v níž autor, navzdory válečné době, převážně popisuje svou nemoc a příděly jídla.
Čekala jsem od knihy více.
Podle mě má tato kniha větší hodnotu pro autorovu rodinu.

Vždy čtu knihu s tématem druhé světové od autora, o kterém si později najdu informaci, že před lety nebo letos zemřel. Tohle je příběh Pavla...

Při pohledu na knihu vidíte obal sešitu, po jejím otevření máte pocit, že listujete zažloutlými stránkami cizích vzpomínekk. Už z pár slov v úvodu vás zamrazí v zádech. Proč? Spousta lidí, kteří přijeli do KT byli ještě dětmi a Pavel byl mezi nimi. Ze sběrného tábora jel transportem do Osvětimi. Tam poznal všechno možné, jen ne lásku, pocit bezpečí nebo svobodu. Naštěstí nepoznal selekce a měl doslova štěstí, že nevěděl, co jsou to krematoria.Ty už byly tou dobou zbourané. R. 1944, postup spojenců byl na dohled. Ten "zbytek", co zůstal, skončil v pracovním táboře Melk, dalším KT Mauthausen a později v Gunskirchenu. Po osvobození a následné dobré zdravotní péči toho stihl opravdu hodně: setkat se s vlastní rodinou, napsat svůj příběh, plně se zotavit po fyzické stránce, oženit se, založit rodinu, být hrdým otcem, dědou a žít šťastně .

Přikládám odkaz na rozhovor natočený před 4 lety, ve kterém pan Taussig popisuje válečnou dobu a nelehký život během ní.

https://youtu.be/9e0BykI_TW0?si=Xk1zqt8g0xO54rHq

Taká tá kniha, ktorú keby nečítam, nič sa nestane. Súhlasím so všetky kritickými príspevkami nižšie. Človeku mimo rodinu autora táto kniha ponúka veľmi málo.

Taková jiná kniha než znáváme z autentických příběhů z přežití koncentračních táborů. Spíš taková dokument, ale velice zajímavý.

Zajímavý příběh na pozadí hrozné doby. I přes všechny útrapy měl nakonec autor docela stěstí - přežil a setkal se se svou rodinou. Hezky se mi četlo tak prvních 100 stran, kde autor popisuje rodinný příběh i každodenní život před válkou. Deníček z koncentračího tábora mě naopak vůbec nenadchl a četl se mi velmi pomali. Jinak bych knihu doporučila.

Na knihu jsem opravdu těšila
Pána obdivuji, že to zvládnul
Ale jako kniha mě ti nebavilo, opravdu mě nebavilo číst pořád dokola o tom jakou má teplotu.
Pro rodinu autora je to jistě zajímavá četba ale pro veřejnost nikoliv

Na knihu jsem se těšila a upřímně jsem byla zklamaná. Autora samozřejmě obdivuji za vše, čím si musel projít, toto téma mě nikdy nepřestane fascinovat a zároveň k smrti děsit. Ale tato kniha bohužel opravdu není zpracovaná dobře. Jak už bylo řečeno, kniha je napsána hodně povrchově a zdaleka nezdůrazňuje hrůzu všech zážitků, což budí dojem, že si autor ničím natolik hrozným vlastně neprošel. Je to napsáno prakticky bez jakýchkoliv emocí. Co mi dost vadilo, bylo, že víc než polovinu první části, tvořily poznámky pod čarou. Neustále ve čtení přeskakovat na stránce nahoru a dolů bylo po chvíli dost otravné. Poslední části zápisků z nemocnice pro mě byly absolutně nudné, opravdu nepotřebuji 60 stránek číst jen o tom, jak vysokou měl teplotu a co bylo k jídlu. Pro uchování vzpomínek do deníku OK, ale v knize to být opravdu nemuselo. Fajn byly přiložené autentické fotografie a dokumenty, ale ani jedno mi celkový dojem bohužel už příliš nezlepšilo.

Upřímně obdivuji každého, kdo dokázal přežít peklo koncentračních táborů a soucítím s nimi. Bohužel v této knize jsem se nic nového nedozvěděla, ani mě nebavilo číst stále o výši tělesné teploty a porcích jídla. Každopádně, kniha je určitě hodnotná pro autorovu rodinu.

Knížka o chlapci, který si prošel koncetrákem. Kniha je rozdelena do tri casti. Z toho prvni cast je cely pribeh, ktery autor vypsal, kdyz se dostal z koncentraku. Tato cast je hodne povrchove popsana, urcite v koncentracnim tabore prozival peklo. Z jeho zapisku mi to ovsem tak neprislo. Tato cast je dopsana informacemi pod carou, ktere autor dodal pro doplneni. Druha cast je psana jiz po osvobozeni, tentokrate to je denik dne za dnem. Celou dobu ale vesmes ctete, co vsechno jedl a kolik mu namerili telotu v nemocnici. Treti cast je autoruv pohled z teto doby, kde si vesmes prectete celou knizku ve zkratce.

Hodnotim tremi hvezdickami, ac autor prozival v koncentraku peklo, z meho ctenarkeho pohledu se clovek moc nedozvedel. Ocekavala jsem z knizky vetsi hloubku. Nikomu takovy osud nepreji a prave tyto knihy by mely jeste vice poukazat na zlo, ktere se delo za druhe svetove valky.

Další kniha přeživšího holocaustu v mé knihovně. Četla se dobře, také dávám plus obrázkům, které v těchto knihách většinou chybí. Jen děj byl dost rychlý a stručný, ale autor vycházel ze svých tehdejších zápisků, takže to chápu. Celkově zajímavá kniha s výjimečně dobrým koncem.

Dobře čtiva kniha a samozřejmě se ani nedivím, že zápisky byli víceméně hlavně o jídle...

Smutná kniha ako každá z tohto obdobia, ale s dobrým koncom.
Avšak čitateľná bola len 1/3 knihy. Ďalšiu tretinu tvoria listy a kópie preukazov. A posledná tretina, tak tú som len preskakovala, pretože informácie o tom koľko akého jedla zjedol každý deň a akú mal každý deň teplotu, ma moc nebrali.

Posledne mesiace vojny a mesiace po oslobodeni ocami 11 rocneho chlapca.

Kniha mne lehce zklamala. Není to první kniha podobného tématu, avšak zde se toho čtenář moc nedozví. Vše je jen rychle shrnuté a o pochodu smrti je tam stěží odstavec. Chápu, že příběh je vyprávěn a i zápisky psal chlapec ve věku 11 let, na druhou stranu je v druhé části většina zápisků jen o jídle. Rozumím, že po tom, co zažil to asi byla jeho hlavní starost - najíst se. Právě proto nehodnotím hůře. Je to celkem zajímavý vhled mladého kluka do strasti, která ho potkala a hrůz, které zažil, avšak mrzí mne absence větší vypovídací hodnoty o zážitcích. Ale potěšilo mne zase, že do toho později vepsal i svůj další život a život další vlastní generace. Člověk pak cítí ten hřejivý pocit, že navzdory všem hrůzám dokázal pak žít hezký a relativně normální život. Za vše toto děkuji, zapomínat by se nemělo.