ajasin
komentáře u knih
Les oběšených lišek
Arto Paasilinna
Stylem mi to připomínalo knihy Jonase Jonassona. Netušila jsem, že má tento typ knih ve Skandinávii tradici. Líbí se mi celá ta směska absurdit, ironie, trochy sarkasmu a hlavně inteligentního, černého humoru.
Zkrátka, komu se líbí „ Stoletý stařík „ bude se mu nejspíš líbit i příběh Oivy Juntunena.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Čtivá – jistě. Děsivá – stoprocentně. Na druhé straně mi to celé přišlo povrchní, prvoplánovité, v některých ohledech těžko uvěřitelné. Prostě mám pocit, že vážné téma, kterým se kniha zabývá, by si zasloužilo podstatně lepší zpracování.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Zajímavá kniha. Jsem poměrně nadšený houbař, takže pasáže o houbách pro mě byli vítané, poučné a zajímavé. K samotnému příběhu. Děj se točí kolem činu, který je zvrácený a pro naprostou většinu lidí nepochopitelný.
A zajímal by mě názor vystudovaného psychiatra na popsané reálie z léčebny.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Příběh je skutečně ze života. Nádherně popsaný proces sebedestrukce hlavní hrdinky. Každý se nejspíš při čtení párkrát pozná nebo v duchu pokývá hlavou a řekne si: „ jo, tohle mi něco připomíná“. Autorka nám zde ukázala, jak problémy neřešit pokud se člověk nechce nervově zhroutit. Možná by bylo fajn napsat pokračování. Mě by určitě zajímalo.
Stoupenci plamene
David Morrell
Tak jsem si díky čtenářské výzvě dala opět repete. Tuto knihu jsem četla cca před dvaceti lety a jediné na co jsem si pamatovala, že jsem byla z příběhu nadšená. No napodruhé se už takové nadšení neopakovalo. To mé prvotní bylo dáno tím, že to pro mne nejspíš byla první kniha tohoto typu. Je v ní tajemno, akce, pár tajuplných vražd. Stopy a indicie k vyřešení vedou do hluboké minulosti. Řekla bych, že Dan Brown v ní možná našel inspiraci.
Nahoře ve starém hotelu
Joseph Mitchell
V této knížce jsem objevila malý poklad. Nádherným způsobem jsou zde popisovány zapadlé kouty New Yorku. Míst, která zažila rozmach a slávu, na kterou už jen s nostalgií vzpomínají staří usedlíci. A ze vzpomínek vždy vyvstane i několik zajímaných postav. Lidí, kteří zde žili svůj obyčejný, všední život, ale svým charakterem a konáním se zapsali do historie a paměti většiny tehdejších obyvatel.
Tato knížka pro mne byla opravdovou lahůdkou.
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Zajímavě propracovaný dystopický svět kde musí být všichni zdraví. A pokud jsou zdraví, musí být i šťastní. Prostě musí! Úřad se o to postará. Ať už chtějí nebo ne.
„Ne všichni si takovéhle zřízení přáli. Zdaleka ne všichni.“
„Tak proč vzniklo?“
„ Protože ne všichni měli možnost říct svůj názor.“
„Myslíš volby?“
„K tomuhle ani přání většiny nebylo třeba. Občas stačí, když se najde skupina lidí, která má dostatečně velký vliv a křičí dost nahlas. Taková skupina pak dokáže změnit svět podle svých představ. A ani nemusí být nijak zvlášť velká. Stačí, když určití jedinci svoje osobní preference prezentujou jako jedinou správnou možnost a přednesou je natolik nahlas, až vzbudí dojem, že za nimi stojí zapomenutý a zanedbaný masy.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Už dlouho se mi nestalo, abych se od knihy nemohla takhle odtrhnout. A přitom na ní není nic extra zvláštního. Obyčejný manželský trojúhelník. Ale kdo je tu padouch a kdo ... no hrdina tu asi opravdu není nikdo. Na konci si nejspíš řeknete, že něco takového není možné. Stejně jako já. Ale pak se vám hrůzou zježí vlasy, když si řeknete " A co když ano".
Serotonin
Michel Houellebecq
Audio. Skvěle načteno panem Prachařem. Muž ve středním věku bilancuje, ne příliš kladně, svůj dosavadní život. Nic pro jemné, romantické duše. Pan autor se s ničím moc nemaže a některé aspekty života svého hrdiny popisuje dost naturalisticky. Zajímavá kniha.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Zajímavý, přiměřeně dlouhý výlet do mysli lidí, kteří svět vnímají naprosto odlišně než většina nás ostatních.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jako skalní nadšenec jsem měla velké obavy a celkem zbytečně. Pro mě osobně velká nostalgie. Že budu číst divadelní scénář jsem věděla. Na obálce knihy je to jasně definováno a nakonec mi to ani nijak nevadilo. Spíš naopak. Bylo to takové zpestření. Příběh byl fajn. Za mě spokojenost
Sůl moře
Ruta Sepetys
Příběh – dech beroucí, čtivost – stoprocentní. Po literární stránce by si ovšem dle mého názoru zasloužila o trochu lepší zpracování. Pak by totiž v konkurenci s touto knihou obstálo jen málokteré dílo. Nicméně i přes to dávám maximální počet hvězd. Rozhodně doporučuji.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Za mě pět hvězdiček. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Příběh skvělý a dobře napsaný. Zajímavá přehlídka lidských charakterů, psychických poruch a závislostí.
Kufr paní Sinclairové
Louise Walters
Skoro každá rodina má své tajemství. Nebo alespoň něco, čím se nechlubí. O jednom takovém větším tajemství je i tato kniha. Čtivý, příjemný příběh.
Italské listy
Karel Čapek
Dojmy z cest, popsané tak, jak to uměl jen pan Čapek. V této době jsem si trochu pocestovala alespoň četbou.
Dalajlamova kočka
David Michie
Téhle knížce bych dala bez rozmýšlení přívlastek milá. Milé, na sebe navazující jednotlivé příběhy s životním poselstvím. Některé i mně, téměř výhradně pragmatické a duchovnem se nijak zvlášť zabývající osobě, pomohli si ujasnit životní priority.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Této knize snad nic lidského nebylo cizí. Je tu vše. Skoro každá lidská vlastnost, jak dobrá tak špatná, smrt, narození, i vše ostatní. Sám o sobě krásný příběh, trochu taková polévka pro duši.
Bohužel části s podobenstvím z pohádkového světa mne osobně nijak neoslovili.
Veselí
Radka Třeštíková
Popsaný kousek života jedné mladé ženy, která nějak neví co chce. Neví co se sebou, ani se svým životem. Mě příběh bavil. Různých životních eskapád, nad kterými člověk kroutí hlavou, jsem už zažila, vyposlechla i sledovala dost na to, aby mi kniha přišla celkem věrohodná.
Cesta na sever
Karel Čapek
Pan Čapek podnikl tuto cestu před víc jak osmdesáti lety. Já ji podniknu za pár dní a pravda, nepojedu tak daleko.
Rozepisovat se tu o páně Čapkově neskutečné slovní zásobě by nejspíš bylo házením hrachu na zeď. Narazila jsem i na několik slov, která jsem nikdy neslyšela a netušila, co znamenají. Ale co já, dokonce ani Google a to je opravdu na pováženou. Na druhou stranu je pravda, že autorovy mistrné mnohoslovné popisy mě občas donutily k zívání. A zase bylo i pár vtipných momentů v knize uvedených, které z národní ikony udělaly normálního člověka.
Četla jsem elektronickou verzi, která neobsahovala ilustrace. Musím si ještě půjčit v knihovně papírovou a znovu prolistovat. Bez ilustrací je to takové neúplné.