Whobey Whobey přečtené 231

☰ menu

Dánská dívka

Dánská dívka 2011, David Ebershoff
4 z 5

Kniha se silným příběhem. Literárně skvěle napsaná kniha, krásné obraty, a ačkoliv by se někomu mohly zdát popisy krajin či místností zdlouhavé, myslím, že to bylo adekvátní tématu. Přece jen šlo o knihu, v níž malířství a umění figurovalo na vysokých příčkách. Myslím, že téma je docela ještě neprošláplé, hodně lidí se k této knize dostalo jen díky filmu, ale myslím, že je to krásná sonda do povědomí takového člověka. Charaktery měl autor zmáknuté naprosto perfektně, dokázal udělat hlubší náhled do jejich nitra, hraje si s pochopením identity a dělá to skvěle. Knihu doporučuji, ačkoliv si uvědomuji, že takové téma není pro každého :)... celý text


Už je tady zas

Už je tady zas 2013, Timur Vermes
2 z 5

Nápad skvělý. Celkově se dala kniha pojmout děsivě, ubírat ji nepříjemným směrem nebo naopak jako těžká satira, kdy Hitler objevuje internet a showbyznys. Mohlo to být možná i obojí, nicméně podle mě se neprojevilo ani jedno. Kniha postupuje, Hitler se objevuje, ale děj se neprohlubuje, nejde ani do humoru, ani do děsivé předzvěsti opakování historie. Děj prostě tak nějak plyne a plácá se. Navíc autor je publicista, a to se projevuje na jeho stylu psaní, je věcný a nepíše příliš "literárně", což by ani nevadilo, ale po nějakých dvě stě stranách jsem si říkala, že by bylo lepší napsat fejeton a ne celou knihu. Dvě hvězdy za myšlenku, kterou si tam člověk najde, za nápad, a za začátek knihy, který byl opravdu nadějný jako humoristická kniha.... celý text


Kroniky Prydainu – kniha první

Kroniky Prydainu – kniha první 2004, Lloyd Alexander
5 z 5

Kniha mého dětství, ke které se moc ráda vracím i v dospělosti. Pohádková fantasy, kde jsou charaktery milé a dějové linky jednoduché. Celkově je příběh krásný, kouzelný a milý, je to takové pohlazení na duši. :)... celý text


Pýthiiny rady

Pýthiiny rady 2015, Erik Axl Sund
2 z 5

Trilogie Vraní dívky jsem se rozhodla komentovat až na úplný závěr, protože celou dobu, co jsem četla tuto trilogii, jsem úplně netušila, co si o tom myslet. Celé téma zneužívaných dětí mi připadalo strašlivé a musím říct, že se mi to nečetlo úplně nejlépe. Stejně jako překlikávání mezi jendotlivými postavami působilo zmateně, neboť se to prolínovalo i s náhledy jiných postav. Ale abych nebyla úplně negativní, policejní komisařka a její kolega byli opravdu báječní a sympatičtí, myslím, že snad hlavně kvůli jejich prima charakterům jsem vydržela číst do úplného konce.... celý text


Kód horečky

Kód horečky 2017, James Dashner
4 z 5

Z knihy jde trochu cítit, že je to kost hozená fanouškům. Trochu mi chybí některé detaily, které by měly být vysvětleny. V určitých momentech je kniha natahovaná a jako by uměle prodlužovaná. Nicméně pro fanoušky Labyrintu je to samozřejmě ráj. Oblíbené charaktery vídáme v mladší verzi, což je chvílemi docela vtipné. Teresa, Thomas, Ava Paige... ti všichni jsou tu vykresleni víc do hloubky, Dashner trochu víc poodkrývá jejich pohnutky, jejich povahy. Stejně jako první prequel to nemá na sérii Labyrintu. Nicméně je to pěkné doplnění, kterou každý fanoušek Labyrintu ocení :)... celý text


Rozkaz zabít

Rozkaz zabít 2016, James Dashner
3 z 5

Tento příběh mi ze všeho nejvíce připomínal seriál The Walking dead. Taková apokalypsa a všichni utíkají od někoho, utíkají někam. Je to o poznání slabší příběh, nicméně dokresluje celkovou podstatu Labyrintu. Pro fanoušky Labyrintu to bude takový základní kámen k celému příběhu. :)... celý text


Příběh služebnice

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood
5 z 5

Co se týče způsobu psaní, tak Atwoodová píše opravdu dobře. Styl je podmanivý, drží čtenáře v napětí. Ze všech věcí, které jsem kdy četla, mi Příběh služebnice připomínal 1984. Paranoia, deprese, strach. 1984 však bylo cíleno na celou populaci, Služebnice je však zamřená velmi markantně na ženy, na jejich hříchy, jejich jediný cíl - počít potomky. Takový návrat do dob temna na mě doléhal opravdu tíživě. Celkově však kniha byla výborná. Četla se lehce, ačkoliv občasná absence uvozovek v přímé řeči mě mátla a musela jsem si na ni zvyknout. :) Střídání přítomnosti se vzpomínkami bylo hezkým oživením děje. Rozhodně doporučuji (ale ne jako oddechovou četbu :))... celý text


Ďáblova lest

Ďáblova lest 2009, Arnošt Vašíček
4 z 5

U této knihy mě mrzelo, že charaktery nebyly nijak hlouběji propracované, celkově to nedokreslovalo děj příběhu. Kniha je psaná dost stroze, stručně, což v tomto případě není ale úplně na škodu. Až na ten konec (který mě teda neoslnil) to však mělo spád a střídáním dějových linek budila kniha i napětí. Ačkoliv to není kniha, kterou bych si zrovna koupila, aby mi zdobila knihovnu, myslím, že za přečtení stojí. Já se určitě k tomuto autorovi vrátím, neboť v rámci české tvorby představuje pan Vašíček něco nového a jiného než sto padesát tisíc stejných knih od Viewegha. :)... celý text


Povídky

Povídky 2008, Zdeněk Svěrák
4 z 5

Svěrákův styl mám ráda, je to takový návrat ke kořenům krásné češtiny. Povídky jsou milé, občas smutné, občas veselé. Každopádně se čtou pěkně, pro deštivé odpoledne je tato kniha jako dělaná :))... celý text


Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl
4 z 5

Trochu jsem se této knihy bála, prvně mi ji doporučila známá, která absolutně zbožňuje Vieweghovy příšernosti, což je řeka, do které už opravdu vkročit nechci. Nicméně když mi kolegyně v práci vrazila Prvoka, Šampóna, Tečku a Karla do ruky, rozhodla jsem dát Hartlovi šanci. A jsem ráda, že jsem tak učinila. Možná i tím, že jsem od toho nečekala nic závratného, mě ta kniha docela mile překvapila. Je to oddechovka, místy velmi zábavná, místy až tragická, ale výborně realistická. Styl psaní pana Hartla mi taky výborně seděl, příběh měl hlavu i patu, vtáhl do osudů čtyř přátel. Prima kniha, jestli hledáte něco na oddech, je to to pravé! :)... celý text


Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil

Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil 2016, Dominik Landsman
4 z 5

Děníček moderního páru jsem měla přečtený raz dva, královsky jsem se u této knihy bavila. Opravdu jsem si uměla představit pana Landsmana jako Nadsamce Jindřicha, příležitostně jsem litovala Natašu (ale i Nadsamce Jindřicha) a hlavně jsem se velmi často hlasitě smála. Zejména teda návštěva nemocnice mě doháněla k slzám. Není to žádná klasická literatura, je to oddechovka na zasmání. Svůj účel splnila, já se bavila, rozhodně dporučuji. :)... celý text