tan
přečtené 411
Obléknu si půlnoc
2011,
Terry Pratchett
Obléknu si půlnoc je jiná kniha. Celá sága o Toničce pro mě byla jiná, nejdříve mě moc nebrala, ale Zimoděj mě chytnul a Půlnoc si mě definitivně udržela. Ale je to jiná kniha. Svým způsobem vážnější a smutnější, což ovšem není na škodu. A celou tu dobu jsem měla v hlavě slovo \'loučení\'. \"Tak to s myšlenkami máte. Myslí si samy a pak vám vpadnou do hlavy v naději, že vy budete myslet stejně. A náhle se to všechno zbortí a zbude jen nepříčetné pochechtávání.\"... celý text
Vzala jsem si komunistu
2010,
Philip Roth
"Jenže jakmile člověk začne vášnivě toužit po něčem, co je mimo jeho dosah, ocitá se na nejlepší cestě ke zklamání - připravuje se na to, že ho to srazí na kolena." Americký hon na komunistické čarodějnice a šílené manželství s pořádnou porcí chorobného chování. Pan Roth je, tedy alespoň na můj vkus, místy až příliš popisný a rozvláčný, nicméně i tak napsal poměrně čtivý a hodně zajímavý příběh, který graduje až na hranici samotné absurdity. Vášně, které tančí na hranici spalující touhy a nesmiřitelné nenávisti táhnou celý ten vůz vpřed k neodvratnému konci, která však bezprostřední účastníci nejsou schopni vidět.... celý text
Pí a jeho život
2004,
Yann Martel
Znáte to, čtete, čtete a pak je najednou konec a vy na to koukáte jak tele na nová vrata. Tak jsem koukala na konci Pičínova vyprávění, respektive za doslovem. Kurňa, jak to tak mohl...no nebudu tady někoho připravovat o ty konce. Řeknu jen tohle: Pí nemá hranice, ale má Boha, Pí má hranice, protože má tygra, tygr a Pí mají hodně společného. Nevěřte na bratrství a lásku s člověkem, se kterým jste zdánlivě na jedné lodi, pokud se jmenujete příjmením Parker, zvažte, zda svého syna pojmenujete Richard. A na konec, já si vybírám ten lepší, byť se obávám, že je jsou spolu ty příběhy neoddělitelně spjaty.... celý text
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
Kniha, která figuruje na předních příčkách amerických i světových žebříčků zcela oprávněně. Autorka si mě získala hned několika prvky. Není žádná sranda napsat knihu z pohledu malého dítěte, rovněž nebyla sranda psat tuto knihu na dané téma v tehdejších (potažmo dnešních) podmínkách, není sranda napsat knihu, kde pomocí několika různých osudů obyčejných lidí neobyčejně popíšete sociální, politické, kulturní a historické vazby a vztahy jižanského maloměstského života. Autorka nenapsala ani slovo zbytečně. Malá Čipera vnímá okolní svět s leckdy překvapivou dětskou ostrostí, která se však, jak už to tak u dětí bývá, úzce prolíná s dětskou naivitou a neinformovanosti. Její vlastní radosti i trápení jsou poprve v životě konfrontovány s lidskou zlobou, nesnášenlivostí a zbabělostí. Zárověň se devítiletá dívka musí vyrovnat s pubertou a dospíváním staršího bratra, který pro ni byl vždy nejlepším přítelem, ale hlavně vzorem. Hodnoty, které jí byly otcem vždy vštěpovány, nejsou každému vlastní, ale někdy je nesmírně těžké vysvětlit to dítěti, o to překvapivější a radostnější bývá, když ono dítě dokáže objevit souvislosti, které nám kolikrát unikají. "Ano, tatínku, rozumím...To by přece bylo, jako zabít ptáčka, jako zastřelit mnohohláska, že?"... celý text
