StephenKingje
přečtené 349
Dlouhá trať
2020,
Viktorie Hanišová
Mé první setkání s „Dlouhou tratí” proběhlo už měsíce zpátky. Přečetl jsem tehdy úvodní „Běžkyně na dlouhou trať”, která mne vytočila natolik, že jsem knihu zklamaně odložil. Vrátil jsem se k ní teprve teď, hlavně kvůli tomu, abych zjistil, proč jsem na ni vlastně tehdy měl tak negativní reakci. A po dočtení musím konstatovat, že úvodní povídka je zdaleka nejhorší v knize: Ale to neznamená, že bych s ostatními také neměl vážné problémy. Povídky nejsou napsané špatně. Své výhrady bych našel (např. sice oceňuji pokus do povídky „Zbytečný člověk” zabudovat mladistvý slang, ale výsledek byl dost krkolomný), celkově to však je OK. A obecně, čistě po řemeslné stránce je tato kniha dobrá. Příběhy mají ve své krátké formě spád, jsou strukturovány dobře… až mne mrzí, že musím dát této knize jen tři hvězdy (a to hodně slabé tři hvězdy mimochodem). Proč tedy je mé hodnocení spíše negativní? Protože citát Alberta Camuse z „Mýtu o Sisyfovi”, jenž je uveden na začátku knihy, je podle mě zdaleka nejlepší a nejchápavější pojednání o sebevraždě, co v této knize najdete - a nepochází ani od autorky knihy. Přesně toto je věc, která mne natolik vytočila o úvodní povídce: Je to portrét naprosto plochý, apatický přímo. A jsem si vědom, že je těžké o takovýchto tematikách psát; tak těžké, že i spisovatelští velikáni na něm selhávají. Ale když už se paní Hanišová rozhodla napsat celou povídkovou sbírku o sebevraždě, očekával bych, že bude připravena dávat detailnější, hlubší zobrazení tohoto velmi závažného fenoménu. A tímto faktem jsou do určité míry souženy bohužel všechny povídky v knize, včetně dokonce i těch dobrých. Postavy prostě zůstávají cizí, vzdálené; až nelidsky fiktivní.Má zdaleka nejoblíbenější povídka byla „Manažerka”, ale ne protože by líčila téma sebevraždy lépe, než ty ostatní, nýbrž kvůli krásně vylíčené mateřské lásce hlavní hrdinky. Zdá se, že s ní autorka souzní daleko více. A to je skvělé - Ale literatura mi je o tom se dostat i do jiných lidí, ať už zlých, či dobrých, ať šťastných, smutných, zvrácených, normálních; muži, ženy, nebinární lidi, děti… je to o tom poznávat lidi. A ano, je opravdu náročné po všech stránkách zobrazovat lidi, co chtějí ukončit svůj život; protože pokud ukážete příliš empatie, příliš blízkosti, vždycky je hrozba toho, že budete obvinění z glorifikace sebevraždy. Ale na druhou stranu… je potřeba psát tyto příběhy. Protože sebevraždy jako fenomén existují. A pokud z něj stále budeme dělat něco, o čem se nesmí mluvit, nijak tomu nepomůžeme. Proto jsem byl zvědavý na tuto sbírku a respektoval autorku, že si vzala tak náročný koncept - ale na konci dne jsem byl zklamán, protože jsem nepochopil, pro koho byla napsána. Pro empatii je příliš chladná, pro kritiku ale zase příliš neurčitá. A nechci Hanišovou odsoudit - jsem si jist, že měla dobré úmysly, když „Dlouhou trať” psala. Ale za mne nebyla bohužel ani zbla dotáhnuta ke svému plnému potenciálu. P. S. - Jen chci dodat, že pokud se Vás „Dlouhá trať” dotkla (a jak naznačuje celkové hodnocení, asi mnohou ano), jsem za to pro Vás moc rád. Toto je opravdu čistě osobní názor a nechci, aby se četl jako cokoliv jiného.... celý text
Jestli chceš
2016,
Helle Helle (p)
Trochu jsem si při čtení musel vzpomenout na hned dva české autory, Jana Balabána a Jaroslava Rudiše. „Jestli chceš” sice neobsahuje ani onen zvláštní Rudišův humor, ani Balabánovu krutou poetiku; ale existenciální agónie tady je stejně až až. Přesto však Helle Helle nikdy není emočně jednoznačná: Ona melancholie nepramení z jakéhosi vyjímečně tragického příběhu či vyjímečně pesimistického stylu. Vlastně bych řekl, že opak je pravdou. Smutek „Jestli chceš” je způsoben všedností a zbytečností celého příběhu; ze strohosti a apatičnosti vyprávění. Z faktu, že ať už příběh skončí jakkoliv, nic se vlastně nestane. Je to syrové, pomalé a částmi skoro nepříjemné čtení. Ale nemohu tvrdit, že bych si jej neužil. Možná je to kniha tak nějak o ničem; či možná je to kniha tak nějak o všem.... celý text
Normální lidi
2020,
Sally Rooney
Očekávání jsem měl velká: a byla masivně předčena. Dlouho už jsem si tak moc upřímně neužíval čtení, jako když jsem hltal „Normální lidi”. Mnoho lidí v komentářích vyjádřilo mé pocity už dokonale, takže jenom krátce dodám; tato kniha opravdu žije svým vlastním životem. A ano, třeba nemá ten nejsilnější příběh, ten nejsilnější konec; ale podobá se jedné z mých oblíbených knih, Kunderovy „Nesmrtelnosti”, v tom, že dokazuje, že nepotřebujete nutně nejsilnější příběh pro skvělou, čtivou knihu, když jste úžasný spisovatel. A Rooney úžasná spisovatelka opravdu je.... celý text
Jedenáct minut
2009,
Paulo Coelho
No… jsem rozpolcen. Paulo Coelho mi nikdy nevadil, ani jsem nikdy nebyl jeho fanouškem. Ale těšil jsem se na „Jedenáct minut”. Příběh prostitutky, vyprávěn pohádkovým stylem, mi přišel jako zajímavý kontrast. Navíc na Coelha jde o nezvykle odvážné téma. A jsou věci, které se mi na knize líbily. Líbily se mi mnohé postřehy ohledně mužské a ženské sexuality, líbil se mi nezvykle sympatický pohled na prostituci, který Coelho podává, a celkově musím říct, že se kniha v druhé polovině o dost zlepší. Ale po dočtení knihy musím konstatovat, že se částmi zdálo, že onen pohádkový styl slouží jako výmluva na to, proč se Coelho nedostává hlouběji do některých témat, do kterých by se opravdu hlouběji dostávat měl (jako např. deprese a sebevražedné myšlenky, kterými hlavní hrdinka trpí). Chápu, že toto jsou těžká témata - ale při čtení knihy jsem nemohl nemyslet na to, že jiný (a upřímně, lepší) spisovatel by zvládl tento příběh odvyprávět lépe, s více nuancí. Tak, jak kniha je, je v pořádku. Není mizerná a nelituji toho, že jsem ji četl. Avšak bohužel, dle mého názoru nebyl její potenciál plně využit.... celý text
Cop
2018,
Lætitia Colombani
Šel jsem do „Copu” prakticky naslepo; skoro náhodně jsem na něj narazil v knihovně a rozhodl se ho vyzkoušet. A jsem za tu nevědomost rád; toto je opravdu příběh, o němž chcete slyšet předem co nejméně, abyste si jej mohli plně vychutnat. To jediné, co stojí za to vědět předtím o této knize, jsou dvě věci: 1) Začíná citátem Simone de Beauvoir. 2) Je naprosto nádherná.... celý text