Jedenáct minut

„Usměju se a mlčím, protože vím, že lék je horší než sama bolest: jednoduše se nezamilovat.“

Konečně kniha, kde jsou moudra zabalená do skvělého příběhu.

Netradiční kniha, která nabízí zamyšlení nad pojetím dobra a zla...

Knihu jsem četla na doporučení, takže už jen kvůli tomu jsem k ní měla silný vztah ještě před samotným rozečtením. Podle anotace jsem čekala něco malinko jiného, ale nakonec se z toho vyklubala krásná romantika plná hlubokých myšlenek a životních mouder. A asi mě zastihla přesně ve chvíli, kdy mě zastihnout měla.
"Milujme se, ale nesnažme se vlastnit jeden druhého."

Od prvních řádků jsem to věděla! Výborná knížka. Nechápu, jak se takhle niternou sondu do dívčí, potažmo ženské duše a všech jejích sexuálních zákoutí odváží napsat chlap. Několikrát mě v průběhu čtení napadlo, jestli bych dokázala zachytit takové citlivé životní okamžiky očima chlapce... muže. A vůbec si sebou nejsem jistá.
Jaktože toho pan Coelho o nás ví tolik? Celoživotní studium...? Zkušenosti....? Fantazie....?

"Když potkáme člověka a zamilujeme se do něj, máme dojem že s námi souzní celý vesmír...."

Tak anotace mě nalákala na úplně něco jiného. Od knihy jsem očekávala úplně něco jiného. Ale nejsem zklamaná, naopak. Čtení jsem si příjemně užila a ačkoliv je to kniha na zamyšlení - měla jsem ji přečtenou za 2 dny. A bylo to velice obohacující.

Neboť jsem první i poslední. ¨
Jsem oslavovaná i zatracovaná.
Jsem hříšná i svatá.
Jsem manželka i panna.
Jsem matka i dcera.
Jsem náručí své matky.
Jsem neplodná a bezpočet mám dětí.
Jsem šťastně vdaná a svobodná.
Jsem ta, jež rodí život, a nikdy nebyla plodná.
Jsem utěšitelka porodních bolestí.
Jsem žena i muž.
Můj muž mě stvořil.
Jsem matka svého otce.
Jsem sestra svého muže.
On je mým nechtěným synem.
Chovejte mne vždy v úctě,
neboť jsem hanba i skvost.

Hymnus bohyně Ísis, 3. nebo 4. století před Kr., nalezeno v Nag Hammádí

Kniha se mi četla dobře, rychle mě vtáhla do děje. Postavy mi byly sympatické a jejich vývoj dával smysl. Líbilo se mi, jak autor citlivě zpracoval téma sexuality a vnitřního hledání.

Ze začátku jsem si myslela, že knihu odložím, ale jsem ráda, že jsem ji dočetla. Opravdu jsou v ní krásné myšlenky. Na to, jak málo měla stran, jsem ji četla poměrně dlouho. Není totiž psaná tak, aby ji čtenář hned přečetl, ale tak, aby mu něco předala.

(SPOILER) "Vždycky to bude Paříž." Příběh o dětských zraněních v lásce, o (ne)poslouchání své intuice, o obyčejné brazilské dívce, jež nikdy nepoznala opravdovou lásku a nechá se tedy svést vidinou velkých výdělků, o tom, že nakonec všichni prodáváme svůj čas a tím i sebe. Ale také o naději, že je vždy Cesta zpátky nebo cesta z toho ven a že chybné kroky mohou vést nejen k velkému dobrodružství, ale i poznání. Ale taky samozřejmě o poznávání ženského těla, o sexu, o tom jak zevšedněl, jak je v dnešní společnosti více přítomen aniž by si obě pohlaví doopravdy porozuměla. A hlavně o tom, že mu můžeme vrátit zpět onu tak trochu vytracenou posvátnost (tento návrat symbolicky začíná právě na Svatojakubské cestě). Kdo čeká nějaké ty Odstíny šedi, najde zde i tuto část barevného spektra. Ačkoli Coelhova kniha (z roku 2003!) chvílemi působí jako z konce 19. století, je to docela dobré prázdninové čtení k vodě (tedy pro pány přeci jen chvílemi spíše ke čtení na břiše). Moudra prolínající se s brazilskou telenovelou - Paulo Coelho.

19.09.2024

Chvíle, kdy jsem si slíbila, že si části z Mariina deníku přečtu jednoho dne znovu, je tady. A přečetla jsem si, po pěti letech, rovnou celou knihu. Pěkný román napsaný na základě skutečného vyprávění jedné prostitutky. Skutečný život, jehož děj ve skutečném životě nebývá častý, natož aby tak končil. Příběh se mi zdál ještě více neskutečný, než předtím, takže si snad Coelho vzal jen hrubý náčrt příběhu skutečné Marie, a zbytek je jen jeho fantazie. Alespoň mě ta knížka svou absurditou rozesmála, když už nic.

(audiokniha) Ze začátku byla kniha poměrně poutavá a zajímavá, ale časem už té erotiky a sexuality bylo zbytečně moc.
Taky mě iritovalo explicitně zvolené číslo 11. V tomto kontextu by byly vhodnější trochu obecnější časy jako třeba 5,10 nebo 20. Takto to akorát pusobí, že chtěl autor hlavně zaujmout názvem knihy.

Kniha o sexu bez sexu. Pak tam tedy nějaký orgasmus s bičíkem je, ale to už mě kniha přestávala bavit. Příběh Marie založen na skutečné postavě byl velmi čtivý, jenže postupem stránek začala filozofie převládat nad dějem. A mám podezření, že úvahy o milování a sexu, na který stačí 11 minut, už jsou myšlenky spisovatele, nikoliv postavy. Několik knih jsem už od autora četl, věděl jsem, že je to jeho styl. Takže kniha mě nezklamala a vlastně jsem dostal, co jsem čekal. Kniha je útlá, kdyby se však více ponořil do příběhu Marie ... ale to není jeho styl. Coelho má základní nastavení postav a ty poznáváme spíše díky myšlenkám než plastickému ději či vytříbených dialogů. Je tam dost zapamatování hodných myšlenek a knihu je dobré brát jako nosič jistého poselství. U Coelho více než u jiných autorů.

Díky CV. Po velmi dlouhé době jsem se ke knize vrátila a nezklamala.

Zhruba do poloviny příběhu jsem byl přesvědčen o 5*, ale jak začínala nabývat na významu "posvátná stránka sexu", tak šlo mé hodnocení dolů.
Skoro bych řekl, že dokud knihu psala Marie, tak se jednalo o velmi zajímavý pohled brazilské venkovské ženy na přístup k životu a vlastní roli v něm, jakož i převzetí zodpovědnosti a aktivity. Coelhovy sexuální filozofie ovšem postupně, přes svoji nepopiratelnou neotřelost, postupně sklouzávaly k nakašírovaným, ale často prázdným slovům, leckdy spojeným s náznakem elitářství v duchu "pro pochopení prostě musíš být nějak výjimečný".
A to je škoda, protože hloubka příběhu Marie a jí podobných žen měla na silný příběh bez zbytečných berliček.

Coelho opět nezklamal, tenká knížečka a příběh, který se hltavě čte. Pro někoho možná kontroverzní ale to je to, co mě na tom nejvíce baví, autor otevřeně mluví o sexu a některých sexuálních praktikách. Upřímně by mě zajímalo, kde jako muž vzal takový náhled do ženského přemýšlení.Hlavní postava děje se postupně vyvíjí tak jak se vyvíjí příběh a celá pointa, kterou se autor snaží vylíčit se postupně vykresluje. Je to super, víc takových upřímných knih.

Za mne to byl hluboký, velice hluboký příběh. Kde je ústředním motivem sex. Zároveň je to ale i příběh plný touhy, poznání i odhodlání. Touze po pravé a upřímné lásce. Závěr možná přejde až v jakousi pohádku o rytíři na bílém koni, ale ruku na srdce, kdo po něčem takovém netouží. Já osobně bych tedy raději princeznu, ale to už je jen detail. Kdo touží po tomto stylu, tak rozhodně doporučuji. :)

Tak tahle se nepovedla. Jako by ji napsala S. Monyová.

Četla jsem od autora lepší knížky. Tenhle příběh byl zajímavý, ale nevzala jsem si z něho nic, jako třeba z jiných knížek, která Paulo Coelho napsal.

Plynulý příběh o mladé slečně, která se nakonec nestala modelkou, ale prostitutkou, aby mohla vydělat co nejvíce peněz pro sebe a rodinu. Poznala lásku, sex a vše kolem něj..

Romantický až poetický příběh o jedné prostitutce. Už to zní divně, že. Prostitutky nikoho moc romanticky nepřitahují, pominu-li filmy typu Pretty Woman a už vůbec by neměly být poeticky založené.
Rozhodně zajímavé čtení nejen o sexu, protože na mně až tolik eroticky nepůsobila. Rozhovor s knihovnicí o sexu byl tedy celkem nečekaný, ale hodně povedený a výmluvný. :-)
Příběh spíš o hledání, nalézání, ztrácení, strachu z citů, objevování hranic a splynutí duší.
A jsem moc ráda za dobrý konec, každý občas potřebujeme dobrý konec, který může být i dobrým začátkem.

"Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív než se setkají těla. K takovým setkáním dochází většinou, když už člověk nemůže dál, když potřebuje zabít své city, aby se mohly znovu zrodit. Ta setkání na nás čekají, ale my se jim většinou vyhýbáme. Když jsme už zoufalí a nemáme co ztratit, nebo jsme naopak nadšeni životem, neznámý se objeví a náš svět nabere nový směr.
Těla se naučí hovořit jazykem duše, říká se tomu sex, a v tom bude spočívat můj dar muži, který mi vrátil duši, přestože si sám úplně neuvědomuje, jak důležité místo v mém životě zaujímá. O tohle mě požádal a já mu to dám, přeji si, aby byl velmi šťasten."