Jedenáct minut
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419/bmid_jedenact-minut-l5I-419.jpg
4
1797
1797
Román Paula Coelha vypráví příběh o lásce a sexu, ale především je odvážným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.
Přidat komentář
(SPOILER) "Vždycky to bude Paříž." Příběh o dětských zraněních v lásce, o (ne)poslouchání své intuice, o obyčejné brazilské dívce, jež nikdy nepoznala opravdovou lásku a nechá se tedy svést vidinou velkých výdělků, o tom, že nakonec všichni prodáváme svůj čas a tím i sebe. Ale také o naději, že je vždy Cesta zpátky nebo cesta z toho ven a že chybné kroky mohou vést nejen k velkému dobrodružství, ale i poznání. Ale taky samozřejmě o poznávání ženského těla, o sexu, o tom jak zevšedněl, jak je v dnešní společnosti více přítomen aniž by si obě pohlaví doopravdy porozuměla. A hlavně o tom, že mu můžeme vrátit zpět onu tak trochu vytracenou posvátnost (tento návrat symbolicky začíná právě na Svatojakubské cestě). Kdo čeká nějaké ty Odstíny šedi, najde zde i tuto část barevného spektra. Ačkoli Coelhova kniha (z roku 2003!) chvílemi působí jako z konce 19. století, je to docela dobré prázdninové čtení k vodě (tedy pro pány přeci jen chvílemi spíše ke čtení na břiše). Moudra prolínající se s brazilskou telenovelou - Paulo Coelho.
Chvíle, kdy jsem si slíbila, že si části z Mariina deníku přečtu jednoho dne znovu, je tady. A přečetla jsem si, po pěti letech, rovnou celou knihu. Pěkný román napsaný na základě skutečného vyprávění jedné prostitutky. Skutečný život, jehož děj ve skutečném životě nebývá častý, natož aby tak končil. Příběh se mi zdál ještě více neskutečný, než předtím, takže si snad Coelho vzal jen hrubý náčrt příběhu skutečné Marie, a zbytek je jen jeho fantazie. Alespoň mě ta knížka svou absurditou rozesmála, když už nic.
(audiokniha) Ze začátku byla kniha poměrně poutavá a zajímavá, ale časem už té erotiky a sexuality bylo zbytečně moc.
Taky mě iritovalo explicitně zvolené číslo 11. V tomto kontextu by byly vhodnější trochu obecnější časy jako třeba 5,10 nebo 20. Takto to akorát pusobí, že chtěl autor hlavně zaujmout názvem knihy.
Kniha o sexu bez sexu. Pak tam tedy nějaký orgasmus s bičíkem je, ale to už mě kniha přestávala bavit. Příběh Marie založen na skutečné postavě byl velmi čtivý, jenže postupem stránek začala filozofie převládat nad dějem. A mám podezření, že úvahy o milování a sexu, na který stačí 11 minut, už jsou myšlenky spisovatele, nikoliv postavy. Několik knih jsem už od autora četl, věděl jsem, že je to jeho styl. Takže kniha mě nezklamala a vlastně jsem dostal, co jsem čekal. Kniha je útlá, kdyby se však více ponořil do příběhu Marie ... ale to není jeho styl. Coelho má základní nastavení postav a ty poznáváme spíše díky myšlenkám než plastickému ději či vytříbených dialogů. Je tam dost zapamatování hodných myšlenek a knihu je dobré brát jako nosič jistého poselství. U Coelho více než u jiných autorů.
Zhruba do poloviny příběhu jsem byl přesvědčen o 5*, ale jak začínala nabývat na významu "posvátná stránka sexu", tak šlo mé hodnocení dolů.
Skoro bych řekl, že dokud knihu psala Marie, tak se jednalo o velmi zajímavý pohled brazilské venkovské ženy na přístup k životu a vlastní roli v něm, jakož i převzetí zodpovědnosti a aktivity. Coelhovy sexuální filozofie ovšem postupně, přes svoji nepopiratelnou neotřelost, postupně sklouzávaly k nakašírovaným, ale často prázdným slovům, leckdy spojeným s náznakem elitářství v duchu "pro pochopení prostě musíš být nějak výjimečný".
A to je škoda, protože hloubka příběhu Marie a jí podobných žen měla na silný příběh bez zbytečných berliček.
Coelho opět nezklamal, tenká knížečka a příběh, který se hltavě čte. Pro někoho možná kontroverzní ale to je to, co mě na tom nejvíce baví, autor otevřeně mluví o sexu a některých sexuálních praktikách. Upřímně by mě zajímalo, kde jako muž vzal takový náhled do ženského přemýšlení.Hlavní postava děje se postupně vyvíjí tak jak se vyvíjí příběh a celá pointa, kterou se autor snaží vylíčit se postupně vykresluje. Je to super, víc takových upřímných knih.
Za mne to byl hluboký, velice hluboký příběh. Kde je ústředním motivem sex. Zároveň je to ale i příběh plný touhy, poznání i odhodlání. Touze po pravé a upřímné lásce. Závěr možná přejde až v jakousi pohádku o rytíři na bílém koni, ale ruku na srdce, kdo po něčem takovém netouží. Já osobně bych tedy raději princeznu, ale to už je jen detail. Kdo touží po tomto stylu, tak rozhodně doporučuji. :)
Četla jsem od autora lepší knížky. Tenhle příběh byl zajímavý, ale nevzala jsem si z něho nic, jako třeba z jiných knížek, která Paulo Coelho napsal.
Plynulý příběh o mladé slečně, která se nakonec nestala modelkou, ale prostitutkou, aby mohla vydělat co nejvíce peněz pro sebe a rodinu. Poznala lásku, sex a vše kolem něj..
Romantický až poetický příběh o jedné prostitutce. Už to zní divně, že. Prostitutky nikoho moc romanticky nepřitahují, pominu-li filmy typu Pretty Woman a už vůbec by neměly být poeticky založené.
Rozhodně zajímavé čtení nejen o sexu, protože na mně až tolik eroticky nepůsobila. Rozhovor s knihovnicí o sexu byl tedy celkem nečekaný, ale hodně povedený a výmluvný. :-)
Příběh spíš o hledání, nalézání, ztrácení, strachu z citů, objevování hranic a splynutí duší.
A jsem moc ráda za dobrý konec, každý občas potřebujeme dobrý konec, který může být i dobrým začátkem.
"Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív než se setkají těla. K takovým setkáním dochází většinou, když už člověk nemůže dál, když potřebuje zabít své city, aby se mohly znovu zrodit. Ta setkání na nás čekají, ale my se jim většinou vyhýbáme. Když jsme už zoufalí a nemáme co ztratit, nebo jsme naopak nadšeni životem, neznámý se objeví a náš svět nabere nový směr.
Těla se naučí hovořit jazykem duše, říká se tomu sex, a v tom bude spočívat můj dar muži, který mi vrátil duši, přestože si sám úplně neuvědomuje, jak důležité místo v mém životě zaujímá. O tohle mě požádal a já mu to dám, přeji si, aby byl velmi šťasten."
První, co mi napadlo po přečtení bylo...Pretty woman, aneb co se honí Vivien hlavou. Zajímavá sonda do lidské mysli při hledání sama sebe a významu partnerství a sexu v lidských životech. Bavilo mě sledovat hlavní hrdinku, jak se v průběhu sice relativně krátkého času proměňuje a vyvíjí v názorech. Dost často jsem si ale říkala, zda je tento vývoj adekvátní k jejímu věku (možná jo, její život ji učil rychle). Rozhodně si z knihy člověk něco vezme, jak do života, tak do partnerských vztahů.
Odebírám hvězdičku za ten konec, ale jinak kniha naprosto super, nemám slov. Člověk si to musí přečíst, aby pochopil. Nebo naopak zjistil, že nic nechápe? To nechám na čtenáři :-)
Tato kniha asi nepatří úplně mezi nejlepší knihy od autora, které jsem měla doposud šanci si přečíst, ale rozhodně byla velice naučná, plná mouder. Styl, kterým mi byla tato moudra podána a předána, byl opravdu zvláštní a netypický, ale o to víc možná zajímavý.
Nečekala jsem, že bude kniha až tak moc erotická, jak se nakonec ukázala být. Toto zjištění někdy ke konci mě docela překvapilo, ale i tak byla knížka moc pěkná. Hodně jsem se nad ní zamýšlela. I teď pár dní po dočtení ve mě hodně zanechala.
Na to o jakých tématech kniha pojednává, se příběh zdál být možná až příliš pohádkový, především v závěru. V tomto případě mi to nijak nevadilo a kniha se opravdu příjemně četla. Dle mého názoru tady totiž samotný příběh není to hlavní. Je potřeba číst mezi řádky. Tato kniha je spíš dost k zamyšlení. Není to jen oddechovka o dívce, která se stala prostitutkou. Ve výsledku je kniha dost hluboká a jen tak na ni nezapomenu.
Zajímavá kniha, od autora ji řadím k těm lepším. Moc se mi líbí, jakým způsobem se Coelho věnoval psychologii hlavní postavy, ale i popisu prostředí. Děj ubíhal velmi rychle, v žádné chvíli jsem se nenudil, deníky mě moc bavily. První část každopádně hodnotím o něco lépe než tu druhou, připadalo mi, že se toho více dělo a autor méně filozofoval. Hvězdičku strhávám za jistou "vyumělkovanost", kterou vytýkali i někteří přede mnou - příběh jako takový je nádherný, ale velmi těžko uvěřitelný.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Ze začátku jsem si myslela, že knihu odložím, ale jsem ráda, že jsem ji dočetla. Opravdu jsou v ní krásné myšlenky. Na to, jak málo měla stran, jsem ji četla poměrně dlouho. Není totiž psaná tak, aby ji čtenář hned přečetl, ale tak, aby mu něco předala.