Grandhotel
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16457/bmid_grandhotel-bq8-16457.jpg
4
514
514
Hlavní postavou „románu nad mraky“ je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru. Jeho životu dává řád graf s počasím a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Fleischman, který nezná ani vlastní křestní jméno, pracuje jako holka pro všechno v Grandhotelu na Ještědu. Při pozorování oblohy na magickém místě mezi nebem a zemí zjistí, že cesta ven z obklíčeného města i jeho vlastního života vede jedině skrz mraky. Do jeho plánu ovšem vstoupí servírka Ilja, která se jednoho dne objeví v hotelové recepci. Rozhodnutí opustit město za každou cenu už ale není možné vzít zpět. Podle námětu knihy vznikl scénář pro film Davida Ondříčka Grandhotel (2006). V roce 2019 vyšel dotisk.... celý text
Přidat komentář
Dosud jsem od Jaroslava Rudiše nic nečetl. Knihu kdysi koupila dcera a já do ní jednou zvědavě nakoukl s tím, že když mě nezaujme, tak ji zase odložím.
Neodložil jsem !!
Nebudu tvrdit, že je to nějaké veledílo. Ale knihu, která mě baví, u které jsem zvědav, jak ten příběh bude dál pokračovat, těžko mohu špatně hodnotit.
Proč mě bavila? Protože byla od samého počátku psána takovým příjemným, lehkým jazykem a tónem.
I ti lidé mě bavili. Nejsou nijak výjimeční. Takových mezi námi je.
A Ještěd i ten Slovan Liberec jsou docela sympatičtí !!
Byla to moje první kniha od Jaroslava Rudiše. Byla mezi dnes vrácenými knihami v knihovně a netušil jsem, co mohu očekávat. Postavy jsou více než schématické a jejich podivnost je dotažena ad absurdum a v mnohém by se to snad i dalo připodobit absurdnímu dramatu. Ale právě to je na knize to krásné!
Rudišovi podivíni, chvíli sympatičtí, chvíli zase ne… Opět, jako u autora pravidelně, se dostávám do mně neznámého prostředí, a tím nemyslím Ještěd, ten je pro mě známý dost, tím myslím to společenství zvláštních lidiček, které bych asi v reálu zvládala s obtížemi. Které chápu jen tak napůl, ale kteří mě přesto občas dojmou a překvapí.
Česko - německá nota, Liberec – Reichenberg…, to už od autora znám a vítám, můj problém možná je, že čtu Rudišovy knihy odzadu, od novějších se vracím ke starším; Winterberg, který mě ohromil, je tady teprve naznačen, všechny pozdější autorovy knihy, které jsem četla, mě chytly o něco víc, a tak tady přece jen hodnocení o něco snižuji.
Ale funguje to u mě stejně, nejdřív odmítání a pak, díky způsobu psaní, které vypadá zprvu jako chaos a nicneříkajícího plácání, se náhle vynoří příběh a vše začne dávat smysl…
„Asi jako prostě jo.“
Knihu jsem si přečetl až na základě shlédnutí filmu a díky obému se ze mě stal "rudišovec". Film je skvělý a kniha ještě o level lepší. Nenáročný jazyk a skvělý styl vyprávění, postavy vám mohou připadat zvláštní, ale když se rozhlédnete kolem sebe, jsou jako vytažené z obyčejného reálného života. Navíc pan Rudiš zasadil děj do mého milovaného Liberce a na Ještěd - co víc si přát. Mám velmi rád knihy, které jsou čtenáři hodnoceny v celé možné bodové šíři. Prostě někoho osloví, někoho vůbec. Já naštěstí patřím k těm prvním.
Grandhotel už jsem jednou před téměř dvaceti lety četla, mezitím jsem viděla i film Davida Ondříčka, takže jsem věděla do čeho jdu. A ani tak jsem se nenudila, a čtení jsem si užívala. Miluju Rudišův vypravěčský styl a jeho podivínské postavy, které sice mohou působit často komicky, ale vlastně je to celé jinak.
Hodně se mi líbila kombinace práce s metaforami na počasí, melancholický nádech a těžká témata osamělosti, hledání smyslu života a touhy po úniku, která jsou ale napsaná jednodušším jazykem, takže si to užijí i nejen vyzrálí čtenáři.
Líbil se mi i film, ta všudypřítomná a všechno prostupující melancholie vyznívá stejně jako v knize. Hezky napsané vyprávění o obyčejných životech obyčejných lidí.
Humorné, ale zároveň citlivé až dojemné. Poetické paralely života a mraků. Chytne obzvlášť Liberečany.
Rudiše rád čtu a opět nezklamal. Kniha mě hodně bavila a to od začátku ,až do konce neměla žádnou slabinu. Doporučuji a hodnotím plným počtem hvězdiček.
Popis vcelku všedních zážitků zážitků hlavního hrdiny na mě působil hodně skličujícím dojmem. Ačkoliv autor zvolil krátké a úderné kapitoly, tak se děj na můj vkus strašně táhl.
Před lety filmová adaptace a teď audio kniha. Mám pro Rudiše slabost, Nebel, Winterberg, Fleischman. Hlavní postava je podivín, snad autista. Postavička ztracená někde v oblacích. Spíš hledající, ztracenci jsou ti ostatní, kteří mu ztrpčují život. Líbilo.
Asi to nebude zrovna má srdcovka, až jsem knihu chtěla odložit. Dočetla jsem a nevím, no... Tři hvězdy. :-)
Příběh o obyčejných lidech, kteří žijí své stereotypní a nudné životy pořád dokola a snaží se jim každý po svém dávat různými způsoby smysluplný směr. Řekla bych, že takových Fleischmanů, Patků, Jégrů a holek jako Ilja nebo Zuzana je mezi lidmi většina, každý se snaží najít sám sebe a nějakým způsobem se vypořádat se svou samotou. Pokud má člověk štěstí, najde toho správného parťáka pro svou životní cestu anebo jí alespoň udá hlubší smysl.
Grandhotel Jaroslava Rudiše je první audioknihou, kterou jsem poslouchala u nočního kojení na @ceskyrozhlas . Pojednává o životě Fleischmana, mladého muže, který nikdy neopustil své rodné město Liberec. Jeho osud je předurčen už ve velice nízkém věku, kdy utrpí obrovskou ztrátu. Možná proto je Fleischman tak trochu jiný.
Jeho dospělý život se odehrává především na Ještědu, kde pracuje a bydlí v hotelu svého strýce. Také se seznamuje s jedním bývalým občanem Liberce, který byl po válce odsunut do Německa a s ním zažívá nejrůznější absurdní dobrodružství.
Grandhotel byl částečně zajímavou sondou do duše Fleischmana, částečně jsem si neustále kladla otázku, jaký smysl vlastně kniha má? Upřímně nevím. Nad některými scénami jsem se pousmála, ale upřímně řečeno mi kniha nepředala vlastně vůbec nic a ani se mě nijak zvlášť nedotkla. Vyzdvihnout však musím interpretaci Petra Stacha. Jeho hlas byl do ucha nesmírně příjemný a bavil mě i způsob jeho přednesu.
Interpretace vytáhla hodnocení této knihy na 3 z 5 :)
Napůl bavilo, napůl nebavilo. Myslím, že za dva týdny si už nevzpomenu o čem kniha byla.
Takže, prošel jsem tady ty komentáře a nějak mi to nesedí... Ale to může bejt, třeba jsem divnej a zralej na odlet balonem...
Nicméně jsem to poslechl jako audio v Rozhlasu a hodnotím nejvíš, jelikož je to příběh z jiného úhlu pohledu a i takový úhel mě přijde dost zajímavý. Od autora to je dle mého názoru výkon.
Ti, co tady dole pode mnou něco píší o honění jsou ti největší honimírové a kdo tvrdí, že to není pravda je největší...
Audio této knihy je profi práce.
Tak to je opravdové zklamání. Asi jsou jiné Rudišovy knihy, které jsou překládány a je to slavný spisovatel, ale toto byla jeho první kniha, kterou jsem vzal do ruky. Řeknu Vám, slabota.
Miluju Ještěd, chtěl jsem ocenit to, že ho tehdy autor udělal hlavní postavou, jistě ho pomohl zpopularizovat, Ondříčkův film to jistě potvrdil. Asi nejvíc mi na příběhu vadil způsob, jakým byl vyprávěn - je to samá slovní manýra ("K tomu se ještě dostanu" a "kdyby Vás to zajímalo"), která mě vytáčela do nepříčetnosti. Přihodilo se mi, že jsem se neztotožnil ani s hlavní postavou, a to je co říct - přesto, že jsem její generace a všechny tyhle věci jsem paralelně v jiné podobě také zažil. Nevěřil jsem ji Rudišovi - celé to vypráví jakoby v křečovité póze, póze uvolněného, mírně mimózního chlápka, který ale zažil ty "správné" věci a "správně" (dědeček s tankem na libereckém náměstí 1968 apod.), která je ale absolutně nepřesvědčivá. Je to intelektuální hra autora se čtenářem. Není v tom špetka autenticity. Doporučuji Rudišovi si přečíst Lavríkovy Nedělné šachy s Tisem, to je jiná káva. Tam to vypráví pronikavě myslící osoba, kterou všichni považují za mimoňku a je to osobité, autentické a taky se dotýká "velkých" dějin. Tady se hlavní postava dotýká maximálně různých situací v Grandhotelu, které nemají dohromady žádný přesah, žádné poselství, je to kaleidoskop vzpomínek "Husákova dítěte", která se jen tváří, že od někud někam vede. Nevede.
Chtěl jsem knihu dvakrát odložit, vydržel jsem to kvůli Ještědu jako takovému. Ale jestli se někdy dostanu k nějaké další Rudišově knize, to se budu muset hodně přemlouvat.
Jak se říká neurazí nenadchne, tak v tomto případě spíš nenadchne, kniha o ničem, jak mám ráda popis přírody, tak tady to na mě vůbec nefungovalo, Fleischmann taková nezajímavá postava, asi k tomu ani nemám co víc říct... bohužel
Štítky knihy
zfilmováno sudetští Němci Sudety rozhlasové zpracování Liberec Ještědsko mraky, oblaky Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
No já nevím knihu sem louskal 2měsice na to jak je tenká a krátké kapitoly je mi hamba ale film je lepší a vtipnější