Grandhotel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavní postavou „románu nad mraky“ je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru. Jeho životu dává řád graf s počasím a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Fleischman, který nezná ani vlastní křestní jméno, pracuje jako holka pro všechno v Grandhotelu na Ještědu. Při pozorování oblohy na magickém místě mezi nebem a zemí zjistí, že cesta ven z obklíčeného města i jeho vlastního života vede jedině skrz mraky. Do jeho plánu ovšem vstoupí servírka Ilja, která se jednoho dne objeví v hotelové recepci. Rozhodnutí opustit město za každou cenu už ale není možné vzít zpět. Podle námětu knihy vznikl scénář pro film Davida Ondříčka Grandhotel (2006). V roce 2019 vyšel dotisk....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/16457/grandhotel-bq8-16457.jpg 3.8304
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Labyrint
více informací...


Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Grandhotel

Přidat komentář
ziriant
03.12.2019

Nebylo to pro mě úplně to pravé ořechové. Například co se týče jazyka, který zde mnozí vyzdvihují - mně jako prostě nesedí :-) Ale našla jsem si svoje. Celkové ladění knihy, ač poměrně neuchopitelné a nerozebratelné (taky dobře) má v sobě něco mi blízkého, stejně tak některé téměř poetické momenty. A také ono "člověk musí skončit tam, kde se narodil" v kombinaci s touhou překonat své vnitřní hranice a za života se dostat dál, abychom ocenili právě to místo, jež bylo naším výchozím bodem - to je asi ústřední myšlenka, kterou jsem si z knihy vzala. Ač možná trochu jinak, než byla zamýšlena. Každopádně jak tu již bylo několikrát zmíněno, kniha je zvláštní, je jiná. Možná trochu jinak jiná, než mám ráda, na druhou stranu pořád lepší jiná než obyčejná či průměrná. Něco ve vás nechá. Nejspíš.

Gracian1964
02.12.2019

Film som videl ako prvý, neraz. Páčil sa mi, dokonca aj naďalej sa mi páči, i keď je asi o niečom inom, ako kniha, možno čiastočne o niečom inom. Kniha je skvelá, omnoho lepšia ako film, hlbšia, skrátka iná. Som urputne spokojný, Rudišov spôsob písania mi vyhovuje a oslovuje ma. Nebolo to moje prvé stretnutie s týmto autorom. Mám chuť navštíviť Liberec a horu Ještěd. Kedysi som tam bol, dávno, vyše tridsať rokov tomu nazad :-))

broskev28
11.11.2019

Ve shodě s komentářem Inozuka mi hned po několika stránkách naskočila podobnost se stylem B. Hrabala. Není to totéž, ale společné rysy se najdou. Přitom si nemyslím, že by autor klasika "kopíroval".
Ani Fleischman své okolí neposuzuje a neodsuzuje, prostě jenom pozoruje a popisuje. Jeho propojení s německou minulostí rodného města, odkazy na neustále přejmenovávaná náměstí a ulice, významy (německých) jmen, to je něco úžasného, podobně jako jeho nepřetržité zaujetí počasím a všemi jevy s ním spojenými.
Příběhy všech postav, z nichž některé se časem doslova vyloupnou ze své slupky a vypadají úplně jinak - další významný prvek tohoto románu. Kniha poměrně útlá, ale velmi hutná. A podle mě skvělá. Zkouším si představit film, a tady mi ta podobnost s Hrabalovým stylem naskakuje okamžitě. Snad se k němu časem dostanu.
"Člověk musí skončit tam, kde se narodil."

PPS
05.11.2019

Hlavní postavou a vypravěčem je Fleischman, řečený Mrakomor, člověk, kterého trauma z dětství a jeho špatné zvládnutí (způsobené až apatickým nezájmem okolí) ovlivnilo na zbytek života. Líbilo se mi jeho vyjadřování, jak opakuje události, mlží a říká, "ale k tomu se ještě dostanu" nebo "kdyby vás to zajímalo" nebo "Jako prostě" Příběh sám byl zajímavý a dobře napsaný, ale to podání: Než se prokoušeme přes seznamování kdy/kdo/co/kde/jak/proč/za kolik, tak je osmdesát stránek pryč. Potom se to rozjede, ale stejně se tahle kratičká knížka táááhne jako týden před výplatou.

anna0480
22.11.2018

Další Rudišovo kniha, co mě naprosto dostala. Je fakt, že se člověk do příběhu musí ponořit a na začátku se ve čtení trochu přemáhat, ale pak, pak vás to do děje naplno vtáhne a vy se najednou přistihnete, že máte pocit, jako byste byli na Ještědu společně s hlavním hrdinou, Fleischmannem. Jako byste společně s ním cítili onen chlad a samotu, která tam převládá, která vás naprosto obklopuje a prostupuje vším. Fleischmann, tak trochu blázen, který je toho názoru, že za všechno může počasí. A o ničem jiném než o počasí vlastně ani nemluví, nic jiného ho nezajímá. Fleischmann, který je tak trochu chudák, který se vymyká měřítkům "normálnosti".
Během četby jsem si ho ale (a možná právě proto) zamilovala a nejradši bych ho objala, jak mi ho bylo líto. Někdy naše životy nejsou jednoduché a tento příběh je toho jen ukázkou.
A závěr knihy, bože... běhal mi mráz po zádech.

witko
15.11.2018

Při čtení této knihy jsem si říkal, kam to všechno povede a jaký to má vlastně za cíl, vyprávět takovýhle příběh. Přesto že jsem nechápavě kroutil hlavou, kniha ve mne zanechala jakýsi divný pocit, kniha mi nedávala smysl a přesto ji považuji za zajímavě napsanou.

stefinam
13.11.2018

Knihu jsem si vybrala ke splnění výzvy a nemůžu říct, že by mě nebavila. Je"zvláštní".

růžovámakrela
02.11.2018

O lidech, který jejich strach, zvyk a sentiment donutil zamrznout tam, kde jsou nešťastný - doslova i obrazně. O lidech, který vás viděj tak, jak se jim sami sebe rozhodnete prezentovat. O lidech, který už nejsou, ale vidíme je pořád. O lidech, který si vlastní minulost vymysleli tak, aby se k nim líp hodila. Proč taky ne, když jim nemá kdo dosvědčit, že to bylo jinak. Krátkej, ale fakt moc povedenej lomcovák pro melancholický duše, navíc podtrhnutej Ještědem, kterej je prostě melancholickej sám o sobě.

"Sebevrahy nemá nikdo rád. Možná proto, že jim lidi závidí tu odvahu, kterou sami nemají. Odvahu udělat ten krok, odvahu zariskovat. (...) Myslím, že ti lidé jsou možná opojení z toho, že tady nahoře se ocitnou přesně mezi nebem a zemí, že jsou opojení krásou nahoře a krásou dole, krásou, kterou já nemůžu opustit, krásou, kterou miluju a nenávidím. Tou krásou jsou tak opojení, až z ní sami před smrtí zkrásní."

1