pista53
přečtené 336
Malinka
2017,
Dita Táborská
Syrový příběh!! Toto bylo tak hutné čtení, že jej budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Příběh, ve kterém musí každý jedinec doslova bojovat o své místo v životě, o přijetí, pochopení, o lásku i o sebe sama a své právo na štěstí. Člověk má při čtení až nepatřičný pocit, že někomu nahlíží okny do obýváku, přes rameno mu čte deníkové zápisky či se mu přímo vrtá v hlavě. A byly chvíle, kdy je to až trýznivě nepříjemné, kdy se cítíte jako voyer, vetřelec, že zkrátka strkáte nos tam, kam nemáte právo a vlastně ani chuť... Rodina Hlineckých je na první pohled zcela běžná a ničím nápadná. Milující rodiče a tři, už dospělé, děti. Mají se rádi a dokáží se vzajemně podržet. To je ovšem ten první dojem...na ten druhý už to s nimi tak růžově nevypadá. Nejmladší Malka je totiž adoptovaná. Je nepřizpůsobivá, sobecká a svým způsobem nevděčná. Kolikrát jsem měla při čtení sto chutí s tou mladou dámou zatřást, aby se už konečně probrala! Jasně, neměla zrovna dobrý start do života, ale dostala se do milujicí rodiny už jako miminko, tak kde je problém? Ve skoro až opičí lásce jejích rodičů? V její snaze chtít stále víc než má? Těch otázek mi při čtení naskakovala spousta, člověku se z toho úplně točí hlava a stejně nic nevymyslí...a co je na tom nejhorší, že bité jsou na tom děti. A to je setsakra špatně!! Ditu Táborskou jsem si postavila na roveň stejně štiplavě drásavé a syrově přímočaré Petry Soukupové. Ráda bych si přečetla i její druhý román BĚSA, ale kde vzít tu energii a odvahu a nekrást.... DOPORUČUJI!!... celý text
Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi
2022,
Marie Bardiaux-Vaiente
Jeruzalém, 11.4. 1961. Začíná proces s Adolfem Eichmannem..... Eichmann je postaven před soud a obviněn ze čtyř zločinů: ze zločinů proti židovskému národu, ze zločinu proti lidskosti, z válečného zločinu a z členství ve zločineckých organizacích. Tento proces je nám zprostředkován třemi novináři: Šimonem Abecassisem (šéfredaktorem The Jeruzalem Post), Hannah Arendtovou (významnou myslitelkou a korespondentkou pro The New Yorker) a Jeanne Amelotovou (francouzskou novinářkou z L´Express). Všichni si jsou vědomi, jak významné události jsou přítomni. Nejen pro mladý izraelský stát, ale pro celostvětové vypořádání se se Šoa. Proces se zabývá Eichmannovou rolí ve stranické hierarchii, jeho pravomocemi v ní a vůbec možnostmi býti činným ve věci „Konečného řešení židovské otázky“. Nakolik byl osobně aktivním, či naopak pouze vykonával rozkazy a byl tupě poslušen svým nadřízeným. Velký prostor je zde také věnován Eichmannově potrestání. Pro mnoho lidí byl přijatelný jen a pouze trest smrti. Ten však byl v Izraeli, až na dvě možnosti připouštějícími výjimku, v r. 1954 zrušen. Židé, jako národ, odmítají trest smrti už ze své podstaty. Bůh život dal, proto o něm nikdo jiný rozhodovat nesmí.... Další zde nastolenou otázkou je, KDO vlastně je Eichmann. Na jedné straně „ztělesněné zlo“, přitom na straně druhé zcela obyčejný člověk, vzorný otec rodiny, co jen poslušně sloužil totalitnímu systému. A, jak podotkla Arendtová: „ Právě ta jeho normálnost je děsivá...“ Kdy se tedy z člověka může stát takové monstrum? Jak lze odolávat ideologii? Lze rezignovat na svědomí? Je trest smrti v takovém případě žádoucí? Správný? Výchovný? I přes tyto rozpory a naléhavé otázky byl nakonec Adolf Eichmann 1.6.1962 popraven. Byl to poslední případ hrdelního trestu, který byl v Izraeli vykonán. Ti, kdo četli Maus a životní příběh Arta Spiegelmana, Wannsee či Deník Anny Frankové, vědí, že komiksově se dají velice zdařile zpracovat i taková témata. Proto doporučuji všem, kteří se nezaleknou nastolených otázek, stále aktuálních a palčivých i v dnešní době.... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2022,
Karin Lednická
Už v předchozích knihách nám Karin Lednická ukázala, že je PANÍ SPISOVATELKA, že ve svých příbězích odvádí neskutečnou mravenčí a poctivou práci. Při studiu v archivech, při pročítání dobových kronik i při umění naslouchat pamětníkům. V zatím dvou dokončených dílech zamýšlené trilogie Šikmý kostel i teď nově, v Životicích, se jí povedlo odkrýt, troufnu si říci, pro mnohé bílé místo novodobých dějin. Ve školních osnovách se toto nevyskytovalo, či bylo bráno tak, jak se to zrovna hodilo „těm nahoře...“ a o to více mi přijde tato kniha záslužná. Příběh Životic je rozkročen do období od r. 1941 a sahá až do let poválečných, kdy zůstali ti, kteří přežili, ti, kteří se museli vypořádávat s nastalou situací i s nástupem nového, ne o nic méně krutého režimu. Musím říci, že mně hodně pomohlo k celkovému pochopení přečtení obou dílů Šikmého kostela, kde se čtenáři dostane širšího vhledu do poměrů i celkové politické atmosféry tohoto regionu. Protože, jak je psáno v knize: „ Během války zde panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu....“ Velmi mi sedla i forma vyprávění, kdy fakta střídají zbeletrizované pasáže ze všedního života obyvatel Životic, doplněná o bohatou obrazovou přílohu. To vše do sebe geniálně zapadá a utváří tak krutě reálný obraz jedné (po)zapomenuté tragédie. A je velmi dobře, že díky této neobyčejné knize se dostala opět na světlo a lidé si ji mohou připomenout či ji vůbec poznat. Doporučuji vřele!... celý text