pista53

Příspěvky

Nebe nad JemenemNebe nad JemenemTomáš Šebek

Lékaře bez hranic už delší dobu sleduji i podporuji a tak bylo celkem nasnadě, že přijde čas, přečíst si o jejich práci i nějakou literaturu. A že to je práce více než záslužná, to velmi dobře a bez jakéhokoliv sentimentu popisuje ve své poslední knize Tomáš Šebek alias Ohňostroj (ano, opravdu se v tamní řeči překládá jméno Tomáš jako Ohňostroj, čímž vzniká spousta nezapomenutelných situací a mnohdy to pomáhá odlehčit jinak tíživou chvíli).
V knize se popisují jednotlivé případy, medicínské zásahy, na které není připraven žádný běžný absolvent medicíny, ale musí je vyřešit akutně, s rozvahou a chirurgickou přesností. Popisují se zde válečná zranění i běžné operace apendixu či komplikované porody. K ruce si zde stojí křesťané, muslimové, zarytí věřící i ateisté. Skoro 60% všech případů zde tvoří děti, a ty, jak víme, by neměly ve válce vůbec co dělat.....
Není to však jen kniha o medicíně. Šebek si všímá i běžného života v Jemenu, ikdyž poznat jej na vlastní kůži je mu zapovězeno, neboť se smí pohybovat jen v rámci nemocnice, a to jen od 7-18 hodiny a pak bývá autem převezen do guesthousu nedaleko, odkud se nesmí vzdálit. Inu, přísné bezpečnostní předpisy. Pokyny ovšem obdržel i ve věci týkající se jednání s jemenskými ženami. Jak s nimi jednat, jak je moci vůbec vyšetřit či co je v jejich blízkosti přípustné. Zajímavé byly i jeho krátké medailonky dvou lékařek, které se mu podařilo vyzpovídat a které velmi otevřeně odpovídaly na Šebkovy zvídavé otázky. Jiný kraj, jný mrav, ale některé věci běžný Evropan prostě pochopit nemůže....

„...tihle lékaři popisují možnost léčit lidi jako privilegium. Jako něco, co vůbec není samozřejmé. A to je pro mě nejsympatičtější přístup, který bych si chtěl i pod tlakem zachovat. Tyhle prototypy lékařů přistupují ke svým pacientům s absolutní úctou, respektem, pokorou a vlastně i poděkováním, že je mohou léčit. Jinými slovy, podle mě by měl správný doktor před zahájením léčby pacientovi poděkovat za důvěru, kterou v něj coby lékaře vkládá, a velebit ho, že se vůbec nechá léčit! Připadá vám to přitažené za vlasy? Mně vůbec ne. Nikdy nikdo nebude dokonalým lékařem, který všechno zná a všechno umí. Budete na správné cestě, když budete v každém případě postupovat tak, jako byste léčili sami sebe anebo drahého rodinného příslušníka....“

Amen, Pane Šebku!

28. listopadu


Hladový lánHladový lánAndrew Michael Hurley

To je tak, když se člověk nechá zlákat velmi povedenou obálkou. Jméno autora neznám, ikdyž jsem si, (zpětně), zjistila, že už mu u Nakladatelství Argo jedna kniha u nás vyšla. Vlastně jsem ani nečetla anotaci....
Takže zprvu jsem si myslela, že půjde o komorní příběh rodičů, kteří se musejí vyrovnávat se smrtí svého malého syna. A já si řekla: Óoj, do čeho jsem se to jen pustila? Tohle je zrovna téma, kterého mi vůbec není zapotřebí! Pak se to přehouplo v příběh skoro duchařský, s hrozivou dějovou linkou sahající hluboko do minulosti vesnice, kam se mladá rodina přestěhovala z Edinburghu. A mě napadlo, že to sice není úplně můj šálek kávy, ale napětí to rozhodně nepostrádalo a to tajemství kolem pozemku jejich domu, mě napínalo jako kšandy. A v druhé polovině už to nebyl žádný čajíček, ale pěkné psycho. To už jsem se nedivila všem zúčastněným, že jdou raději mladým z cesty a s jejich synkem nechtějí nechávat o samotě ani psa, natož své děti.
Doporučuji tedy milovníkům napětí a duchařských historek.
P.S.: Zajíci nejsou tím, čím se zdají být.

13. října


Satanarcheolegenialkohrozný punč přáníSatanarcheolegenialkohrozný punč přáníMichael Ende

Většina lidí (včetně mě), má Michaela Endeho spojeného hlavně s Nekonečným příběhem a jeho velmi dobrým filmovým zpracováním, které ovlivnilo nejedno dětství či dospívání. K jeho další knize Punč přání, jsem se dostala až v dospělosti díky mým dětem, ačkoliv poprvé u nás vyšla už v roce 1993. Nakladatelství ARGO jí dalo velmi krásnou grafickou podobu a tou si mě, milovníka všech krásných dětských knih, naprosto získalo.
A každou čtenou stránkou jsem byla nadšenější a natěšenější, jak to všechno dopadne a prožívala s dcerkou každou minutu příběhu. Ten se totiž odehrává jednoho Silvestrovského večera, přesně od 17 – 00 hodin a vy tak můžete se zatajeným dechem sledovat vývoj situace a krácení nemilosrdně ubíhajícího času.
A o co že tam jde? Vlastně o všechno! O to, zda dobro zvítězí nad zlem, a zda podlý kouzelník Škodolib s přeukrutně zlou tetou Tyranií nakonec namíchají punč přání a po jeho požití obrátí svět vzhůru nohama. Výroba je však neskutečně obtížná, každý z nich musí přiložit svůj kus vědomostí k dílu, jeden druhého se u toho snaží přechytračit a navíc se u nich projevuje stále větší a patrnější účinek alkohrozného nápoje. „Oba sice měli dost vysmolená hrdla a leccos snesli, ale že museli pít v takovém spěchu a mok byl ďábelsky silný, měli brzy jaksepatří nakoupeno...“
A v neposlední řadě jim stáli v cestě dva protivníci, (původně jejich domácí mazlíčci), kteří je naštěstí včas prokoukli – opelichaný kocour Mauricio a revmatický havran Kuba. Dvojka jinak normálně v přírodě nepřátel na život a na smrt, okolnostmi však donucena spolupracovat a nakonec najít společnou řeč a táhnout za jeden provaz.
Kniha oplývá neskutečným humorem a takovým krásným jazykem a obraty, že je tu namístě poděkovat i překladateli Radovanu Charvátovi. Je to opravdu skvostné. Takže pokud hledáte něco ke čtení s dětmi, u čeho nebudete usínat, ale budete se náramně bavit a na každé večerní čtení se nesmírně těšit, namíchejte si tento silný a opojný drink. Budete nadmíru spokojeni!!!

07. října


Akira 1Akira 1Katsuhiro Otomo

V žánru mangy jsem stále ještě nováčkem a přečtené tituly by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Průvodce mi dělá moje 14letá dcera a když vyšel Akira a já jí nový přírůstek v našem knihkupectví nahlásila, její nadšení nebralo konce. A to, samosebou, vzbudilo mou zvědavost.
Naprostá klasika žánru, vydaného v Japonsku už v roce 1984, se odehrává v blízké budoucnosti roku 2019, kdy se svět vzpamatovává ze 3. světové války a v megapoli Neo-Tokio se připravují na olympiádu, která by měla naznačovat nový počátek, nový rozmach města i nastolení nového řádu. Ovšem všechno má svůj rub a líc a pod povrchem tu probublává druhá tvář města, ta „za tou dálnicí“, která spojuje zakázané místo, kde kdysi vybuchla vodíková bomba rozpoutavší válku. Tady vládne tvrdou rukou Plukovník a jeho armáda, je zde tajná laboratoř, kde se provádějí kdovíjaké výzkumy a vyrábí se pilulky, pro které by mnozí byli ochotni i zabíjet.
Seznamujeme se s teenagery, kteří se potulují po barech, bezstarostní, zvlčilí a bez zábran, štvoucí městem své nabušené motorky a bojující mezi sebou v různých motorkářských ganzích. Seznamujeme se s kámoši Kanedou a Tecuem, kteří drželi při sobě, dokud se na zakázané dálnici nestali svědky střetu s velmi podivnou bytostí – je to dítě či stařeček? A kam tak najednou zmizel? A kam se poděl zraněný Tecuo?
Děj uhání zběsile stejně jako Kanedova vytuněná Honda a je neskutečně akční. Honičky, přestřelky a souboje se střídají s napětím a s velmi mrazivým tajemstvím, které se ukrývá ve výzkumné laboratoři a vy byste tomu sakra chtěli přijít na kloub!!
Zatímco ruce by chtěly strašně rychle listovat stránkami a číst, co se stane, oči to vše zdržují a těkají po každém jednotlivém okénku, hledajíc každičký detail v kresbě, plechovku na chodníku, nápisy či graffiti na stěnách klubů nebo jemné hnutí emocí na tvářích hrdinů. Katsuhiro Otoma je totiž vskutku bravurní kreslíř a každá maličkost na stránce má své místo a smysl.
Jediné, co mě na tom znervózňuje, je fakt, že zatím není udáno datum vydání druhého dílu...

19. září


Pastva pro očiPastva pro očiMyla Goldberg

Knihy z odeonské edice Světová knihovna mám ve velké oblibě. Tato kniha se ke mně dostala opět na základě zadání Čtenářské výzvy a je velká škoda, že v přehršli ostatních téměř zapadla, nepovšimnuta. Myla Goldberg je autorkou celkem čtyř knih, u nás je bohužel přeložena zatím jen tato nejnovější, z roku 2019.

Forma vyprávění je nevšední, text je koncipován jako katalog k výstavě fotografky Lilian Prestonové, který dává po její smrti dohromady dcera Samantha Jane. Popisky u jednotlivých fotografií krásně ilustrují fotografčin talent, smysl pro světlo i danou chvíli a provázejí nás stejně naléhavě jejím životem, jako útržky z deníku, dopisů nebo vzpomínky jejích přátel.

Příběh je rozkročen do období 50. - 70. let minulého století, kdy ženy umělkyně neměly zrovna na růžích ustláno, fotografie jako umělecký směr byla „v plenkách“ a nedejbože, aby se žena ještě k tomu všemu rozhodla vychovávat své dítě jako svobodná matka!

Tímto vyprávěním se nám otevírá obraz Ameriky, sešněrovaný konvencemi, kdy Lilian musí utéct z Clevelandu do New Yorku, aby mohla, přes zákaz rodičů, studovat na umělecké škole, až po postupné uvolňování v letech 60. a éru hippies. Je to však i kniha o mateřství, o přátelství a umění, za které musela autorka doslova bojovat a svá díla obhájit před veřejností. Za své dílo byla zavřena v Ženské detenční věznici a postavena před soud.

Pastva pro oči je skvělá kniha! Takže pokud chcete silný příběh, určitě se nechte zlákat!!

12. září


SmrkovecSmrkovecKlára Břicháčková

Poslední dobou je velmi těžké odolávat krásným knihám pro děti a stejně tak nešlo jen tak odložit tento krásný komiks, netradičně vyvedený v akvarelových obrázcích Kláry Břicháčkové. Velmi milý a krásně ilustrovaný příběh o malém obru Smrkovci, který se jednoho dne vyklube z vejce hluboko pod zemí a začne pátrat po tradičních otázkách smyslu bytí - odkud přicházím, kdo jsem a kam kráčím...Bavila mě mytologie kolem vzniku a života obrů....."Ty jsi obřinec, pocházíš z rodu, který vznikl díky velmi línému obrovi Slíďošovi...". Četla jsem se sedmiletou dcerkou a moc se jí to líbilo. Líbili se jí obři, seschlí jako rozinky a hlavně parťák na cesty, mravenec Miloš. Já jsem si zase užila nezištnou pomoc zvířátek, často přátel na život a na smrt i pro děti srozumitelně zpracovaný koloběh života.
Jen mě trochu mrzelo, že příběh není víc podrobný, spousta věcí je tam jen naťuklých, ráda bych se dozvěděla víc. Klidně bych si dala říct s pokračováním. Konec tomu přímo vybízí, tak třeba se dočkáme. Bylo by to fajn.
Vřele doporučuji!

26. srpna


Čtyřlístek na nebezpečném ostrověČtyřlístek na nebezpečném ostrověJaroslav Němeček

Příběh se nám moc líbil. Bylo dobré členění na krátké kapitoly, s malou dcerkou to hezky ubíhalo. Byla tam akce i legrace.

10. srpna


Truhla časuTruhla časuAndri Snær Magnason

Tato kniha islandského prozaika, básníka, ekologického aktivisty a dokonce i horkého kandidáta do prezidentských voleb v roce 2016 mě svou krásnou obálkou upoutala na první pohled. A byla to trefa do černého!
Je to příběh k zamyšlení, plný dobrodružství a otázek. Je vyprávěný ve dvou úrovních. V té první zůstala na světě hrstka dětí v čele se zvídavou Sigríd a stařenkou Lilian, která jako jediná zná legendu o princezně Havrantýnce a jejím otci, neohroženém králi. Chtěl dobýt svět a zvítězit nad časem. A v té druhé je chlapec Kári, jehož láska k princezně může zastavit Zlo, šířící se Pangeou. Ale je to vůbec legenda? Lze obelstít Čas? Je to kniha místy dost krutá, nabízející filosofické otázky nad plynutím času a nad silou přátelství a úcty k přírodě. A své si v ní najdou jak dětští čtenáři, tak dospělí.

27. června


Tři jablka spadlá z nebeTři jablka spadlá z nebeNarine Abgarjan

Nejprve se musím zpětně omluvit a hluboce sklonit před touto knihou! Už v první třetině jsem si ji dovolila odsoudit a hodnotit, ale to jsem ji tedy velmi špatně odhadla!!
Před ní jsem totiž na jeden zátah přečetla oba díly Šikmého kostela a začátek této knihy na mě opět padl jako těžká duchna. Opět těžké osudy lidí, tentokrát žijících v někdy až nelítostných podmínkách odříznuti v bohem zapomenuté vesnici Maran, kdesi v Arménii....ale tentokrát to bylo jiné. Čím déle jsem četla a poznávala příběhy jednotlivých rodin, jejich nelehkých údělů i zkoušek nakládaných na jejich těžkou prací sehnutá záda, tím více z toho překvapivě čišel optimismus a jakási všudypřítomná naděje. Že zítra bude líp, že přece znovu přijde jaro, zase vzejde obilí....
A co pro mě bylo nejvíce občerstvující, byly vztahy na vesnici. Žádné záště, pomluvy a nevraživost, ba naopak. Pospolitost, vstřícně podaná ruka v nouzi a všudypřítomná laskavost. Nakonec došlo i na pár vyloženě úsměvných okamžiků, dojemných a tak lidských, že mé srdce se opravdu tetelilo blahem.
Doporučuji k přečtení i pohlazení na duši!

12. června


Laura Deanová mě už zase nechalaLaura Deanová mě už zase nechalaMariko Tamaki

Další z řady výtečných komiksů Nakladatelsví Paseka, na které jsem se těšila. Určeno sice pro čtenáře od 13 let, ale jakožto máma dvou puberťáků si občas velmi ráda udělám výlet do jejich světa, do jejich hlavy, pro představu, lepší pochopení i z čiré zvědavosti. A musím říct, že jednoduché to tyto „děti“ rozhodně nemají.

Frederice Rileyové je 17, má fajn kamarády a jednu velkou lásku – okouzlující Lauru Deanovou. Udělala by pro ni všechno a Laura to, bohužel, ví.

Co všechno jsme ochotni obětovat lásce? A stojí to nakonec za to?

Nádherně zpracované téma křehkých vztahů a citlivých duší, skvěle ilustrováno!

17. května


Radost z obyčejnostiRadost z obyčejnostiRoland Merullo

Příběh vypráví o neplánované, neobyčejné a neoficiální společné dovolené Svatého otce a Jeho svatosti Dalajlámy. Jako komplice jejich útěku z pravidly sešněrovaného a ochrankou přísně hlídaného úřadu Svatého stolce si vyberou papežova osobního tajemníka, který je zároveň jeho bratrancem, a jeho ženu Rosu. Ta jim šikovně pomocí převleků zcela změní vizáž a tím začíná výlet plný dobrodružství, zvláštních setkání i nečekaných situací. Kniha přináší nejen veselé momenty pramenící ze snahy zůstat skryti před lidmi i stále sílícím policejním pronásledováním, ale hlavně velmi podnětné rozpravy obou Svatých mužů, které spolu na cestě vedou. Ať už na téma náboženství, nebo svobody a rozlišných názorů na život vůbec. A v tomto se tato kniha trochu lišila od těch běžných, odpočinkových limonád.

18. dubna


PotápěčPotápěčJeff Lemire

Po velkém zážitku, který mi přinesla sága Essex County, jsem se na nové dílo kanadského spisovatele a výtvarníka velmi těšila. I tentokrát nabízí hlubokou sondu, chcete-li ponor, do lidské duše, do mezilidských vztahů, do vnímání vlastní existence i úlohy na tomto světě.
Jmenuje se Jack Joseph, 33 let, profesí podmořský svářeč. Na první pohled má všechno - dobrou práci, starostlivou ženu a na cestě první dítě. Jenže to, co by pro jiné bylo středobodem a metou pro dosažení osobní spokojenosti, je pro Jacka koulí na noze. Trápí se minulostí, stále vzpomíná na otce, který zmizel za podivných okolností na rozbouřeném moři, když bylo Jackovi 10 let. A jemu je jasné, že dokud tuto záhadu nerozluští, nebude se moci odpíchnout a jít dál. Potřebuje se s minulostí vyrovnat, udělat za ní tlustou čáru. Jaký byl jeho otec? Byl to bláhový snílek nebo obyčejný násoska?
Kniha je výtvarně zpracována opravdu dokonale. Lemire buduje napětí každým jednotlivým políčkem, stačí mu k vyjádření dramatických pohnutí kapka vody na hladině či pohled na rozloženou dětskou postýlku....
Vlastní příběh je doplněn bonusovými materiály z výroční edice Potápěče, včetně prvních nápadů a skic a prvních návrhů postav. Je to opravdu výtvarný skvost, který by neměl žádný milovník komiksů a silných příběhů opomenout!

20. března


Rváčov IRváčov IDžian Baban

Tak tato kniha se opravdu povedla! Jak po grafické stránce, tak zpracovaným tématem! Stínadla, odkaz Jaroslava Foglara alias Jestřába, klučičí dobrodružství v uličkách Starého města. Ale nečekejte žádnou romantiku, kterou člověk občas pociťuje při čtení foglarovek. Ba naopak. Vyprávění je rozprostřeno do období mezi léty 1954-1989 a to, jak moc dobře víme, nebyla zrovna doba, kdy měla Foglarova poselství a skauting na růžích ustláno. Zachycuje zde zastrašování skautských vedoucí, perzekuci kněží, výslechy i všeobecný strach plížící se mezi lidmi.
A přesto se v této dusivé atmosféře objevily party dětí, které si našly odlehlá místa, neobydlené byty či půdní prostory, aby měly své klubovny, svoje touhy a malá dobrodružství. Dokud se ovšem neobjeví tajemný muž s maskou, který je pomocí indicií a mrtvých schránek přivede k tajnému deníku. Zprvu si myslely, že je to hra, ale brzy pochopily, že toto dobrodružství bude pěkně nebezpečné...
Knihu jsem přečetla dvakrát, hned po sobě. Tím, že je tam několik příběhů, které až na konci do sebe zaklapnou jako skládačka, musela jsem číst znovu, pozorně a soustředit se na jména, přezdívky a tváře. Zprvu jsem si myslela, že dám Rváčov synovi k 11. narozeninám. Asi ještě počkám...Ačkoliv je tam přiložen slovníček pojmů, hesel a jmen pečlivě osvětlující postavy a reálie dané doby pro neznalé či později narozené, spíš bych řekla, že to bude kniha pro nás, pro "starší ročníky" ???? Anebo pro rodiče, kteří si to přečtou společně s dětmi a budou vysvětlovat a povídat si nad knihou. A taková představa je mi ovšem také více než milá.....

15. února


Bouřňákův ostrovBouřňákův ostrovCatherine Doyle

Byl to celkem náhodný dárek pro syna k narozeninám. Nenápadná kniha, která v té záplavě jiných dětských může velmi snadno zapadnout. A věřte, byla by to velká škoda!! Kniha totiž oplývá zcela originálním a neotřelým příběhem. Vše se točí kolem jedenáctiletého kluka Fionna, který až dosud vyrůstal v Dublinu, ve velkoměstě, s mámou a starší sestrou Tarou. Tento jen zdánlivě poklidný život se však rychle změní, když oba sourozence máma odveze na ostrov Arranmore. Ostrov, odkud jeho rodina pochází, o kterém dosud neměl tušení a kde bydlí jeho dědeček. Je to velmi milý, zábavný pán a je to - Bouřňák!! A před Fionnem se rázem otevírá nový svět. Svět magie, divokých živlů a neobyčejných obyvatel ostrova, v čele s dávnými čaroději Dagdou a zlověstnou Morigan.
Je to příběh o odvaze, statečnosti, krásách i nástrahách moře a taky o odpouštění a opouštění. A nejlépe se čte při svíčkách....
Opravdu doporučuji pro malé čtenáře i jejich rodiče!

24. ledna


Pan králPan králRaija Siekkinen

Moc pěkný, jednoduchý příběh pro malé děti o tom, jak je důležité mít kolem sebe někoho, kdo Vás potřebuje, koho máte rádi a s kým si můžete povídat. Z počátku to byl kocour, který si říkal Tygr. A pan Král, který si myslel, že ke štěstí nutně potřebuje poddané....

Doplněno překrásnými ilustracemi.

10. ledna


Ztracené květiny Alice HartovéZtracené květiny Alice HartovéHolly Ringland

Tato kniha byla jasnou volbou do Čtenářské výzvy jako "Kniha s květinou na obálce". Nejen obálka je povedená, ale i ilustrace u jednotlivých kapitol, vždy uvedených popisem, výskytem a významem v květomluvě. Květiny totiž hrají v příběhu opravdu důležitou úlohu. Dozvíme se zde nemálo informací též o přírodě a krajině Austrálie, což mě na knize bavilo nejvíc. Některé rostliny si svůj prostor pro život musí těžce vybojovat, potřebují k tomu silné kořeny a mnohdy i velký požár, aby mohly růst. A zde je krásná paralela se životem hlavní hrdinky.

Příběh je to silný a neveselý. Vypráví o dívce Alici, v dětství krutě týrané, následně osiřelé a marně pro sebe hledající nějaký pevný bod, místo, kořeny, domov....Osud ji zavede na květinovou farmu ve vnitrozemí, kam ji odveze babička, o které dosud neměla ani tušení. A jak se postupně dozvídá, v jejím životě, i v životě jejích předků, je až moc tajemství a věcí, "o kterých se raději nemluví". Její cesta vede i do pouště, kam, jak si naivně myslí, může uniknout před sebou sama. Historie se však opakuje a dokud si Alice neudělá jasno sama v sobě, těžko bude moci žít dál.

Je to příběh o vnitřní síle a touze někam patřit. Zapustit kořeny jako svensona úhledná.
Občas to na mě bylo moc sladkobolné, ale za ty úžasné popisy přírody a květin přidám jednu hvězdu.

25.11.2020


SobotaSobotaIan McEwan

McEwan, jindy šokující a pobuřující, mě v této knize velmi překvapil. Žádné patologické, rozvrácené vztahy, nýbrž harmonické manželství a spokojený život respektovanéno neurochirurga Henryho Perowna. Příběh jediného dne, zdánlivě obyčejné soboty však není tak úplně běžný. Už od brzkého svítání vznikají situace, které na sebe řetězí další události, mající nedozírné následky a jakoby zkoušely , proklepávaly pevnost hlavního hrdiny. Forma knihy se mi líbila, četla jsem jedním dechem hemžící se myšlenky,rozbíhající se do všech stran. Dávaly nám nahlédnout do Perownova soukromí i do lékařského prostředí, což bylo fascinující! Vztahy se svými dospělými dětmi, které byly nádherné až záviděníhodné, k matce či k problematickému tchánovi, který se sice jevil jako neruda-alkoholik, ale nakonec, jak se ukázalo, měl zásadní vliv jak v rodině, tak i v tu osudnou sobotu. To vše rámováno velkými dějinami, neboť svět se nachází po útocích 11.září ve strachu a v nejistotě a válka v Íráku je na spadnutí.
Doporučuji!

18.11.2020


Olinka a kouzelná truhlaOlinka a kouzelná truhlaPetr Hugo Šlik

Až doposud jsem znala tohoto spisovatele spíše jako autora píšícího pro starší děti dobrodružné povahy. Když jsem tedy narazila na jeho čerstvou knihu určenou pro děti 6+, hned jsem po ní dychtivě sáhla a nebylo to jen tím, že knížka je opravdu na první pohled velmi zdařile vyvedená, s pěknými ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové, kterou už známe z jejích předchozích knih Holub Kolumb a Pilot Pírko a nejnověji i z knihy Lesní soud, na který se, mimochodem, taky velmi těším. Zaujala mě i svým obsahem a tím, že je tu hlavní hrdinka šestiletá holka Olinka. Ta je o letních prázdninách poslána na venkov k dědovi, se kterým si moc nerozumí. Bručí, moc nemluví a Olinku vlastně ani moc nebere na vědomí. Ta se tedy utíká na půdu, kde najde něco, co jí doslova změní život.

Knížka se mi líbila svojí fantasií a tím, že zpracovává velmi pěknou a srozumitelnou formou počáteční odcizení a následné sblížení dvou lidí. A přitom je to pohádkový příběh, kdy zlé síly svedou napínavou bitvu a dobro nakonec přece jen zvítězí. Navíc se tu dává dětem krásný příklad, že na stránkách knih je možné přenést se až za hranice všedních dnů, ať už je to do tajemné džungle za Mauglím nebo za kluky do stínadelských uliček.

Takže hurá na ni! Zaklapněte víko a leťte!

31.10.2020


Velká dobrodružství medvěda Nedvěda a medvídka MiškyVelká dobrodružství medvěda Nedvěda a medvídka MiškyZbyněk Černík

Kniha je sestavena z krátkých a velmi zábavných příběhů, ideálních jako pohádka před spaním. Ovšem s užitečným přesahem! Nejenže se tam ti medvědi k sobě moc hezky chovají, ikdyž u nich sem tam propukne nemoc brlohová (tedy obdoba té lidské, ponorkové), ale krásně se tam vysvětlují různá pořekadla a rčení, které nám, dospělákům, už přijdou normální, ale děti z toho bývají občas krapet zmatené. Skvěle se tu vysvětluje, co to znamená např. někomu vyluxovat lednici, přidat ruku k dílu, mít svou hlavu, či jít bručet….a je to tak vtipné, tak milé a ty obrázky k tomu!

Vřele doporučuji všem milovníkům medvědů, medvědářům a hravým rodičům se zvídavými dětmi! Budete se dobře bavit!

27.10.2020


Strašidelný krámek a ztracené zubyStrašidelný krámek a ztracené zubyMagdalena Hai

Ani druhý díl Strašidelného krámku nezklamal a dcerce se líbil. Možná byl o něco lépe rozvyprávěný, než díl první, který mi přišel tak nějak "na rozjezd". Jen je to taková jednohubka, velmi jednoduché čtení, škoda, že se spisovatelka víc nerozepíše. Potenciál by příběh určitě měl.

18.10.2020


Strašidelný krámek a příšerný lechtiprášekStrašidelný krámek a příšerný lechtiprášekMagdalena Hai

Blíží se Halloween, tak to chce navodit tu správnou, strašidláckou atmosféru. A k tomu jsme si s naší 6 letou dcerkou vzaly veselou a náležitě napínavou knížku o správné holce Nině, která se nechá zaměstnat jako výpomoc do Strašidelného krámku. Tomu vévodí děda Podiva a k ruce má ducha Petra a Slizíka Krakatidla, což je něco jako domácí mazlíček. Trochu neposedná a taky zlobivá chobotnice.

Knížka je určena pro děti 5+, ale myslím si, že by příběhy mohly být klidně víc rozvyprávěné, složitější a propracovanější. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a skončí tak nějak napůl cesty. Přitom mají velký potenciál rozvinout se do skvělé akce. Určitě bych nepodceňovala pětileté děti, že by u toho nevydržely či nezvládly delší čtení. Dcerka se u toho skvěle bavila a rozhodně bychom si přečetly další a další dobrodružství této zvláštní partičky. Příběh je doplněn velmi povedenými ilustracemi, které jsou vtipné a do detailu vykreslují všechny vychytávky, které se nalézají v této povedené domácnosti.

18.10.2020


Šalina do stanice touhaŠalina do stanice touhaIva Hadj Moussa

Na tuto knihu jsem si brousila zuby od chvíle, kdy se objevila na pultech knihkupectví. Ráda objevuji nové české autory a zde mě zaujala velmi povedená obálka a samosebou mně milé prostředí Brna.

Anotace slibovala humor, (ikdyž jízlivý a nemilosrdný), takže jsem očekávala spíše oddychovku. No, zpočátku jsem se smála, především, když se nám představovala Sandra, hlavní hrdinka…..“Ona má přece všechno, co potřebuje. Vyšší odborné vzdělání, určitě i talent, píli...Všeobecný přehled: měla přečteného celého Viewegha, Paula Coelha a Hůlovou…..“ její životní láska Mirek už je na tom hůř, je to zoufalec s dluhy, kam se podívá, ale s velkou neochotou zapojit se do nějakého normálního pracovního poměru. A tady už ta legrace přestává. Autorka tu odkrývá jednu specifickou sociální skupinu lidí, s velmi radikálními názory na svět. Úspěšnost měří počtem lajků na sociálních sítích a tučností konta. A pro ještě větší a lepší LCD televizor jsou ochotni zadlužit se, aniž by mysleli na to, z čeho to budou splácet. A když vymyslí plán, který by jim mohl pomoci se z této šlamastyky dostat, je to opravdu tragikomické a nevěřila jsem vlastním očím. Ale přitom je to všechno uvěřitelné. Vůbec nepochybuji o tom, že takoví lidé tu mezi námi žijí, mají podobně blbé nápady i vymeteno v hlavě.

Moc se mi líbil styl psaní. Dialogy byly tak trefné, pravdivé, že jste měli pocit, že je slyšíte přes sololitovou stěnu někde v nonstopáči v Komíně.

15.10.2020


Pan Kdybych hledá kamarádaPan Kdybych hledá kamarádaPavel Šrut

Ač je kniha takové krátké čtení před spaním či při poobědové relaxaci, je tam obsaženo velké moudro a hlavně krásný, laskavý humor, který ocení děti i dospělí. Jde totiž o hledání kamaráda. A to už samo o sobě velké téma je. Protože nikdo přece nechce být sám, hrát lízaný mariáš sám se sebou a za společnost mít plyšového, ikdyž velmi milého, pejska, kterému navíc chybí jedno ucho. A tak pan Kdybych potkává pana Nebycha, Abycha, Cobycha a dokonce i paní Květu Ledabych, aby pak nakonec přece jen toho kamaráda, se kterým může jít do hospůdky, našel.

08.10.2020


Jmenuji se FigaroJmenuji se FigaroPavla Jazairiová

Jmenuje se Figaro a jeho matku Ferru si babička Pavla (tak ji pes oslovuje v příběhu) přivezla z poutě do Santiaga de Compostela. Je to tedy příběh vyprávěný z pohledu psa, který má věcné a zajímavé postřehy, jak to vlastně na tom světě chodí. Četly jsme to s mojí šestiletou dcerkou a myslím, že pro tento věk je ideální. Je psán velmi příjemným, srozumitelným jazykem a zabrousí do mnoha různých sfér. Pavla Jazairiová je cestovatelka a proto se podíváme do Španělska, Indie i na Sardinii a poznáme tak život psů a lidí i jinde než v české kotlině. Autorka se velmi nenápadně dotkne témat uprchlíků, chudoby ve světě, ale třeba i toho, jak se mají krávy u nás a v Indii, proč psům tolik voní srnky a jak je moře slané. A pokud máte doma zvídavé dítě, budete u čtení zavaleni spoustou doplňujících otázek, které je radost zodpovídat!

26.08.2020


Safíroví ledňáčci a GlutamanSafíroví ledňáčci a GlutamanBogdan Trojak

Co se týká knih ( je jedno, zdali jsou určeny dospělým či dětským čtenářům), jsem jako lovecký pes. Jdu po stopě zajímavé obálce. A tento můj instinkt mě neomylně přivedl ke knize Bogdana Trojaka. Podle anotace jsem čekala příběh podobný např. Rychlým šípům či Prašině. Prostě parta dětí a jedno velké dobrodružství. Kniha samosebou nabízí i toto, ale také mnohem, mnohem víc! Zavádí nás do Prahy, kde proti sobě stojí nejen dvě party dětí – Safíroví ledňáčci na straně jedné a Drajerovic draci na straně druhé, ale také kapitán Paprskář a šílený vědec Glutaman, který chce svými vynálezy ovládnout svět. Hned po pár stránkách jsme se se synem řehtali jako koni. Dětské postavy jsou tam úžasně vykreslené, prostředí podzemní továrny je plné fantastických nápadů, včetně důmyslného propojení pěti pražských rotund, které se dávají do pohybu olíznutím nějakého specifického místa v interiéru. Čte se to nesmírně dobře, čeština je tam opravdu krásná a já si to nesmírně užívala!
Proto doporučuji všem dětským čtenářům a taky dospělým s hravou duší. A taky milovníkům P. Stančíka a Prahy a všem, kterým nevadí octomilky.

25.08.2020


Červené klubíčkoČervené klubíčkoIrena Hejdová

Knihu jsem pořídila hlavně pro její krásné grafické zpracování. Bohužel text hodně zaostává. Sice jsme přečetli, dcerka si plnila při četbě úkoly i hledala cestu klubíčka, ale nějak mi to připadalo hrozně plytké. Pošleme dál. Je mi to líto, ale tohle není kniha, ke které se budeme vracet, ani nezůstane uschována pro další generace.

16.07.2020


V zajetí zimyV zajetí zimyNaomi Novik

Naomi Noviková – V zajetí zimy

Touto knihou jsem se prokousávala velmi dlouho a musím se přiznat, že z počátku čtení dost drhlo. Nejsem nikterak skalní fanynkou fantasy, spíš do tohoto žánru občas zabloudím s dětmi. Proto jsem byla spíš zvědavá, než natěšená.
Příběh byl vyprávěn velmi poutavě, bavilo mě střídání jednotlivých vypravěčů, kdy jsme mohli na jednotlivé situace pohlížet z více úhlů, s různými zkušenostmi a postupně tak skládat střípky mozaiky až do dechberoucího finále.
Ale bohužel s těmi postavami jsem měla trochu problém. Všechny hlavní hrdinky byly udatné, silné, chytré a samostatné ženy, které si dokázaly poradit v každé situaci a před ničím se nezalekly. Nevím, pro jakou věkovou skupinu je tato kniha určena, pokud je to bráno jako YA chápu, že většina dívek 13+ jistě o takové své budoucnosti sní. Bohužel mi tam jaksi chyběli ti stejně udatní a úchvatní muži. Aspoň ze začátku tam byla většina mužského pokolení vykreslena jako násilná, slabošská a tyranizující hovada (pardon), která jsou ženě akorát na obtíž. Ke konci se trochu zvetil a „polepšil“ jeden arcilotr, ale i tak mi to přišlo trochu málo. Nějak mi v tom chyběl cit…
Ba naopak mě bavil ten svět, ve kterém se celý příběh odehrával. Neurčitá doba, litevské reálie a do toho pohádková mythologie.
Sice mé hodnocení není nikterak vysoké, ale přesto nelituji, že jsem knize čas věnovala. Občas není na škodu, zabrousit do jiných čtenářských vod, než na které jsem zvyklá.

01.07.2020


Duchové neklepou na dveřeDuchové neklepou na dveřeEulàlia Canal

Přečetly jsme s dcerkou a knížka se nám moc líbila. Má skvělé, vtipné ilustrace a na příběhu se dá dětem pěkně vysvětlit, co všechno obnáší přátelství.

31.05.2020


Pršeli ptáciPršeli ptáciJocelyne Saucier

Na první pohled nenápadná knížka, jejíž název odkazuje k tragickým událostem začátku 20. století, přesněji na dobu kolem roku 1916, kdy okolí Toronta zasáhla řada Velkých požárů.
Příběh má hned několik hlavních postav, jejichž očima střídavě nahlížíme na celý děj. Jednotící linkou a společným jmenovatelem všech těchto osudů je Velký požár v Mathesonu a lidé, kteří tuto apokalypsu prožili a přežili. A tyto svědky se vydává hledat fotografka, která by o nich ráda napsala a nafotila reportáž. A protože je pamětníkům většinou bezmála sto let, jejich rozhovory se točí kolem svobody, naděje a všudypřítomné smrti. Kupodivu to ale není čtení depresivní. Ba naopak. Tento příběh mě velmi potěšil a pohladil. Vlastně byl až něžný.

20.05.2020


PrakPrakMichal Vrba

Témata zločinu a trestu či viny a odpuštění byla v knihách zpracována bezpočtukrát. Není to lehké téma a kdo ví, jak bych se v podobné době, vypáčené z kloubů, sama zachovala...čili kdo je bez viny, hoď kamenem…
V této knize je do nelehké situace postaven hlavní hrdina Marek, který (snad z nedostatku větší odvahy, snad z osobní pohodlnosti) zůstává v zaměstnání, kde začali úřadovat Němci a pro které píše úderné, agitační pamflety oslavující Třetí říši. Co ho čeká po válce je nasnadě. Ikdyž se své svědomí snažil utišit rádoby „hrdinskými“ činy, v očích ostatních Čechů zůstal nadále kolaborantem.
Tento Markův příběh se dozvídáme z jeho deníkových záznamů, které náhodou objeví dcera jeho bývalé manželky. A zde to začíná být zajímavé, ba napínavé. Všemu totiž přihlíží rodinný přítel Tonda. Jeho prostřednictvím je totiž krásně vidět, jak lehce se dá historie překroutit, upravit podle toho, jak se to komu hodí. Jak snadno uvěříme lžím kamarádů, protože kolikrát zní milosrdněji nebo prostě proto, že to je v danou chvíli příjemnější.
Kniha zůstává na konci nedovysvětlena, není tam jasné, „jak to bylo „doopravdy“, ale v hloubi duše to čtenář podvědomě moc dobře ví, cítí rozuzlení. Tedy aspoň mně se u toho nervozitou kroutily palce….a o to to bylo silnější.
Jediné, co bych příběhu vytkla, je forma deníků, kdy byla jen těžko uvěřitelná jejich přílišná popisnost až poetičnost, užití přímých vět či dvě časové roviny. Ale kdo ví, třeba si někdo takový deník píše.

Za mě tedy vřelé doporučení.

20.05.2020


1