Jidáš

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nový román světoznámého izraelského prozaika, jeden z nejpůsobivějších textů autorovy kariéry, je příběhem o lásce, věrnosti a zradě a současně dramatickým obrazem neklidné podoby izraelského státu konce padesátých let. Poté co je neutěšenou rodinnou situací donucen přerušit studium, dělá izraelský student Šmuel za byt a stravu společnost chromému panu Waldovi, s nímž vede debaty o křesťanství a judaismu, ale také o problematických okolnostech vzniku Izraele. V domě bydlí rovněž starcova půvabná snacha Atalja, dcera někdejšího oponenta zakladatelů státu ocejchovaného nálepkou zrádce. Šmuela, který mezitím pokračuje na své doktorské práci o Ježíšovi, stále více přitahuje tragický příběh Ataljina otce i žena sama, přestože tuší, že citové vzplanutí k ní pro něj bude mít osudné následky…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320588/jidas-9UN-320588.jpg 467
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Paseka
Orig. název

Ha-bsora al pi Jehuda iš Kariot, 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Jidáš

Přidat komentář
Čičolina
31.12.2020

Zvláštní kniha, nedovolila bych si ji někomu doporučit, protože je velmi osobní. Taky mě trochu nebavila, ale přesto jsem žila v tom domě v Jeruzalémě. A to je pro mě vždy známka kvality, že žiji v ději a nerada hrdiny opouštím a musím si dát pauzu a nechat příběh doznít.

Taťka Hraboš
24.08.2020

Tři příběhy v jednom – příběh hlavního hrdiny, příběh Jidáše a příběh izraelského politika Šaltiela Abravanela a jeho blízkých. První příběh je takový hořkosladký, zavzpomínal jsem si u něj na svá vlastní „trapná“ mladá léta, léta hledání spřízněné duše a „smyslu života“. Je to také jediný příběh, který nekončí tragicky, mladý Šmuel má na rozdíl od ostatních postav ještě možnost a sílu se svým osudem zabojovat. Příběh o Jidášovi nám tuto postavu představuje v úplně jiném – mnohem lepším - světle, než je zvykem (a dlužno říci, že velmi přesvědčivě). A poslední příběh je jakousi paralelou k němu – pro českého čtenáře je nevýhodou, že se s Abravanelovou postavou seznamuje většinou až v této knize, ale i tak je to poučné čtení. Jinak jsem byl nadšen vypravěčskými schopnostmi autora, tak skvěle propracované postavy či nenásilně vložené zajímavé a hluboké úvahy se často ani v kvalitní literatuře nevidí.


vendy246
15.06.2020

V něčem sice mohu dát kritice v předešlých komentářích zapravdu, ale i tak jsem knihu přečetla jedním dechem. Moc mne bavil styl i obsah. Prolínání různých příběhů a názorů na vznik Izraele, vztah Židů k Ježíšovi a pro mne zcela nový pohled na Jidáše. Ještě bych chtěla vědět, čím prošli Šmuelovi rodiče...

000nugatovej
14.10.2019

Líbila se mi ta kniha? Šmuelovsky odpovídám: "Ne. Nevím. Ano. Ano, moc."

Šmuel, jehož trup, věčně stíhal popředu jdoucí hlavu, fialkovým parfémem vonící Atalja, starý ošklivý přemýšlivý Wald... Jejich osudy, třebaže postupně odkrývané v poklidném toku románu, jsou tragické. Tragický je osud Ataljina otce, který snil o nekonfliktním soužitím Židů a Arabů. Tragický je osud jejího muže. Tragédií je i její život - v dětství nemilována, ve zralé dospělosti smířená/nesmířená se svým osudem, až cynická. Tragický je i osud Jidáše, v pojetí, v němž ho vidí Šmuel a Wald, vlastně ještě tragičtější než je tradičně vnímán.

Z tohoto podhoubí vyvěrají hluboké, a ač se obávám, že pravdivé, velmi pesimistické úvahy: Třeba ta o společenských změnách: "Tragédie lidstva netkví v tom, že pronásledovaní a zotročovaní touží získat svobodu a narovnat záda... Ne. Zlo se skrývá v tom, že otroci ve skutečnosti tajně sní o tom, jak budou sami zotročovat ty, pod jejichž bičem dosud trpěli. Pronásledovaní prahnou po tom stát se pronásledovateli. Sluhové se opájejí představou, že se stanou pány." (str. 189). Nebo: "Téměř všichni projdou životem od narození až do smrti se zavřenýma očima. Kdybychom je na jediný okamžik otevřeli, vydral by se nám z hrdla strašlivý řev a křičet bychom nepřestali. Jestliže ve dne v noci nekřičíme, znamená to, že máme oči zavřené." (str. 173)

Jenže svět a život nejsou černobílé. I tady Šmuel (a s ním i my, čtenáři) čte, co mu v dopise píše jeho sestra: "Možná je už načase, abys konečně přestal hledat nějakou neexistující pravdu a začal skutečně žít." (str.140) A sama vyhořelá Atalja mu (i nám) dodává sílu: "Celý svět je plný medu. A ten čeká jen na tebe." (str. 241)

Líbila se mi ta kniha? Ano, moc.

Gi-Gi
30.09.2019

Musím říct, že mě autor překvapil. Nevím, co jsem čekala, ale tohle ne. Spousta hlubokých myšlenek, které se schovali do dialogu. Pravd, které si uvědomíme, až když je někdo vysloví nahlas. Není to rozhodně oddechovka, musí se číst pomalu. Ale stojí to za to.

IvaKo
24.07.2019

Komorní příběh o hledání sama sebe, lásky a vyrovnání se s minulostí je vyprávěn klidným stylem s důrazem na detaily všedního dne a atmosféru Jeruzaléma. Zajímavé jsou pasáže o okolnostech vzniku izraelského státu a také nevšední úvahy o Jidášovi, které však v knize zaujímají jen malou část. Moje první setkání s tímto autorem mne nezklamalo.

simona5r
26.04.2019

Jsem ráda, že jsem knihu četla nyní v období Velikonoc. Vyprávění o Jidášovi se mi četlo nejlíp. Jinak je příběh velmi pomalý, jde hlavně o myšlenky a velmi zdlouhavý popis, což mě bohužel místy dost nudilo

Elmo
26.04.2019

Po románu "Exodus" jsem hledal něco na téma vznik Izraelského státu. Volba padla na Oze, protože jako věřícího mě i jiný pohled na Jidáše lákal.
Bohužel jsem se trochu zklamal a do dočtení knihy musel trošku nutit. Možná by i dvě a půl hvězdy snesla, ale po akcí nabitém Exodu byla strnulost Jidáše studenou sprchou.
Možná je to ale vysoká literatura, kterou jsem nepochopil. To je opravdu možné a pak bych byl rád, kdyby mi někdo skryté významy vysvětlil. Ale proč se tam pořád popisuje, co přesně si dali k večeři, a jestli se Šmuel pocintal marmeládou nebo máslem? Zbytečné mi přišly stále dokola stejné popisy postav ("hlava, která jakoby chtěla předběhnout tělo"). Někdo z komentátorů tady trefně poznamenal, že tři hlavní postavy a jejich vztahy jsou nepravděpodobné. Milostný vztah Šmuela (jeho pasivita) a Atalji mě osobně rozčiloval a odpuzoval.
A pokud všechen děj měl být pouze nosičem hlubokých myšlenek, našel jsem jich jen pár. Linka s Jidášem mě moc nezaujala, ačkoliv vložená pasáž, kdy je vyprávěn příběh Ježíšova ukřižování z Jidášova pohledu je osvěžující.
Ani jsem nepochopil, jestli se autor ztotožňuje s politickými názory Abravaela nebo někoho jiného z postav.

1