pista53
přečtené 336
Ledová obluda
2020,
David Walliams
David Walliams pro děti prostě psát umí. Tentokrát jsem sáhla pro Ledovou obludu a byla to opět sázka na jistotu. Neboť jeho knihy pobavit a zaujmout opravdu umí. Příběh má šmrnc a spád a umí být vše, jen ne nudný. Hlavní hrdinkou je sirota a uličnice Elsie, která si najde velmi nevšední kamarádku, deset tisíc let starou, právě rozmraženou Mamutku. Je to příběh nejen veselý, ale i dojemný. K tomu, aby ji dostala domů k její rodině, jí pomáhá laskavá, leč dosti natvrdlá uklízečka z Přírodovědeckého muzea, její milý vojín Špunt a bandička veteránů z Královského špitálu, v čele s vysloužilým Admirálem. A že toho na cestě na Severní pól zažijí víc než dost, to Vám jistě nemusím povídat! A ať už budete dítěti číst vy, nebo máte doma samostatného čtenáře, doporučuji!... celý text
Winterbergova poslední cesta
2021,
Jaroslav Rudiš
„....A potom Winterberg usnul. Tak rychle, jak to umí jedině on. Vytáhnout špunt. Vypustit vzduch. Zavřít oči. Dobrou noc.....“ Nastal klid, kdy si člověk mohl při čtení aspoň na chvíli oddechnout. Protože Winterberg stále vyprávěl. Vyprávěl o dějinách Rakouska-Uherska. Vyprávěl o dějinách nově vzniklého Československa, které tolik miloval. Vyprávěl svůj příběh skrze dějiny. Winterberg a jeho záchvaty historie. Tuny informací, které nutily při čtení přemýšlet a mnohdy i zjišťovat a studovat literaturu mimo, navíc. Winterberg, starý pán, tak starý, jako naše republika, jako žároviště v Reichenbergu. A vedle něj pan Kraus, jeho průvodce a kapitán při jeho poslední plavbě. Velmi osamělý muž, který si životem vláčí nejedno břímě. Zpočátku se mi kniha nečetla lehce. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na trochu specifický styl psaní. Ale časem jsem zjistila, jak čtení odsýpá. Že čím více Winterberg mluví, tím já zrychluji, až jsem se těšila, kdy to přestane, kdy konečně zavře klapačku, kdy nastane ten kýžený oddych, zklidnění a Winterberg konečně usne. Uff!! Tohle tedy byla jízda! A já mám teď chuť, naskočit v České Lípě na vlak a jet přepadnout Liberec..... Ano, ano, milý čtenáři! Tato kniha opravdu stojí za to!... celý text
Zimní včely
2021,
Norbert Scheuer
Je to kniha, která by mohla v té záplavě všelijakých bestsellerů a trháků velmi snadno zapadnout. A věřte, že by to byla věru škoda! Děj je zasazen na Eifelskou vrchovinu, která se rozprostírá ze západního Německa až k belgickým hranicím a tato krajina hraje v příběhu důležitou roli. Hlavní hrdina Egidius Arimond je totiž včelař a nebýt toho, že je rok 1944 a v Evropě zuří 2.světová válka, žil by si spokojeně uprostřed přírody, se svými milovanými včelkami a milenkami a ve volných chvílích by překládal fragmenty ze starých foliantů o životě svého předka Ambrosia Arimonda. Ten žil a taktéž včelařil léta páně 1489 v kláštěře ve Steifeldu. Zprvu se válka dotýká Egidia jen zpovzdálí. Kvůli epilepsii nebyl odveden, léky mu pravidelně posílá bratr a čas od času pomůže přes hranice dostat židovské uprchlíky. Situace se však začne zhoršovat na přelomu let 1944/45, kdy na západní frontě propuká bitva v Ardenách... Kniha je psána formou deníku, velmi úsporným jazykem, kde každé slovo má své místo a přesně vystihuje situaci či autorovo rozpoložení. Velmi mě také zaujaly pasáže o včelách. Je tu spousta zajímavých informací o jejich životě, o fungování tohoto fascinujícího organismu a jeho navázanosti na přírodu. Opravdu doporučuji vřele!!... celý text
Nebe nad Jemenem
2019,
Tomáš Šebek
Lékaře bez hranic už delší dobu sleduji i podporuji a tak bylo celkem nasnadě, že přijde čas, přečíst si o jejich práci i nějakou literaturu. A že to je práce více než záslužná, to velmi dobře a bez jakéhokoliv sentimentu popisuje ve své poslední knize Tomáš Šebek alias Ohňostroj (ano, opravdu se v tamní řeči překládá jméno Tomáš jako Ohňostroj, čímž vzniká spousta nezapomenutelných situací a mnohdy to pomáhá odlehčit jinak tíživou chvíli). V knize se popisují jednotlivé případy, medicínské zásahy, na které není připraven žádný běžný absolvent medicíny, ale musí je vyřešit akutně, s rozvahou a chirurgickou přesností. Popisují se zde válečná zranění i běžné operace apendixu či komplikované porody. K ruce si zde stojí křesťané, muslimové, zarytí věřící i ateisté. Skoro 60% všech případů zde tvoří děti, a ty, jak víme, by neměly ve válce vůbec co dělat..... Není to však jen kniha o medicíně. Šebek si všímá i běžného života v Jemenu, ikdyž poznat jej na vlastní kůži je mu zapovězeno, neboť se smí pohybovat jen v rámci nemocnice, a to jen od 7-18 hodiny a pak bývá autem převezen do guesthousu nedaleko, odkud se nesmí vzdálit. Inu, přísné bezpečnostní předpisy. Pokyny ovšem obdržel i ve věci týkající se jednání s jemenskými ženami. Jak s nimi jednat, jak je moci vůbec vyšetřit či co je v jejich blízkosti přípustné. Zajímavé byly i jeho krátké medailonky dvou lékařek, které se mu podařilo vyzpovídat a které velmi otevřeně odpovídaly na Šebkovy zvídavé otázky. Jiný kraj, jný mrav, ale některé věci běžný Evropan prostě pochopit nemůže.... „...tihle lékaři popisují možnost léčit lidi jako privilegium. Jako něco, co vůbec není samozřejmé. A to je pro mě nejsympatičtější přístup, který bych si chtěl i pod tlakem zachovat. Tyhle prototypy lékařů přistupují ke svým pacientům s absolutní úctou, respektem, pokorou a vlastně i poděkováním, že je mohou léčit. Jinými slovy, podle mě by měl správný doktor před zahájením léčby pacientovi poděkovat za důvěru, kterou v něj coby lékaře vkládá, a velebit ho, že se vůbec nechá léčit! Připadá vám to přitažené za vlasy? Mně vůbec ne. Nikdy nikdo nebude dokonalým lékařem, který všechno zná a všechno umí. Budete na správné cestě, když budete v každém případě postupovat tak, jako byste léčili sami sebe anebo drahého rodinného příslušníka....“ Amen, Pane Šebku!... celý text
Satanarcheolegenialkohrozný punč přání
1993,
Michael Ende
Většina lidí (včetně mě), má Michaela Endeho spojeného hlavně s Nekonečným příběhem a jeho velmi dobrým filmovým zpracováním, které ovlivnilo nejedno dětství či dospívání. K jeho další knize Punč přání, jsem se dostala až v dospělosti díky mým dětem, ačkoliv poprvé u nás vyšla už v roce 1993. Nakladatelství ARGO jí dalo velmi krásnou grafickou podobu a tou si mě, milovníka všech krásných dětských knih, naprosto získalo. A každou čtenou stránkou jsem byla nadšenější a natěšenější, jak to všechno dopadne a prožívala s dcerkou každou minutu příběhu. Ten se totiž odehrává jednoho Silvestrovského večera, přesně od 17 – 00 hodin a vy tak můžete se zatajeným dechem sledovat vývoj situace a krácení nemilosrdně ubíhajícího času. A o co že tam jde? Vlastně o všechno! O to, zda dobro zvítězí nad zlem, a zda podlý kouzelník Škodolib s přeukrutně zlou tetou Tyranií nakonec namíchají punč přání a po jeho požití obrátí svět vzhůru nohama. Výroba je však neskutečně obtížná, každý z nich musí přiložit svůj kus vědomostí k dílu, jeden druhého se u toho snaží přechytračit a navíc se u nich projevuje stále větší a patrnější účinek alkohrozného nápoje. „Oba sice měli dost vysmolená hrdla a leccos snesli, ale že museli pít v takovém spěchu a mok byl ďábelsky silný, měli brzy jaksepatří nakoupeno...“ A v neposlední řadě jim stáli v cestě dva protivníci, (původně jejich domácí mazlíčci), kteří je naštěstí včas prokoukli – opelichaný kocour Mauricio a revmatický havran Kuba. Dvojka jinak normálně v přírodě nepřátel na život a na smrt, okolnostmi však donucena spolupracovat a nakonec najít společnou řeč a táhnout za jeden provaz. Kniha oplývá neskutečným humorem a takovým krásným jazykem a obraty, že je tu namístě poděkovat i překladateli Radovanu Charvátovi. Je to opravdu skvostné. Takže pokud hledáte něco ke čtení s dětmi, u čeho nebudete usínat, ale budete se náramně bavit a na každé večerní čtení se nesmírně těšit, namíchejte si tento silný a opojný drink. Budete nadmíru spokojeni!!!... celý text
Hladový lán
2021,
Andrew Michael Hurley
To je tak, když se člověk nechá zlákat velmi povedenou obálkou. Jméno autora neznám, ikdyž jsem si, (zpětně), zjistila, že už mu u Nakladatelství Argo jedna kniha u nás vyšla. Vlastně jsem ani nečetla anotaci.... Takže zprvu jsem si myslela, že půjde o komorní příběh rodičů, kteří se musejí vyrovnávat se smrtí svého malého syna. A já si řekla: Óoj, do čeho jsem se to jen pustila? Tohle je zrovna téma, kterého mi vůbec není zapotřebí! Pak se to přehouplo v příběh skoro duchařský, s hrozivou dějovou linkou sahající hluboko do minulosti vesnice, kam se mladá rodina přestěhovala z Edinburghu. A mě napadlo, že to sice není úplně můj šálek kávy, ale napětí to rozhodně nepostrádalo a to tajemství kolem pozemku jejich domu, mě napínalo jako kšandy. A v druhé polovině už to nebyl žádný čajíček, ale pěkné psycho. To už jsem se nedivila všem zúčastněným, že jdou raději mladým z cesty a s jejich synkem nechtějí nechávat o samotě ani psa, natož své děti. Doporučuji tedy milovníkům napětí a duchařských historek. P.S.: Zajíci nejsou tím, čím se zdají být.... celý text
Akira 1
2021,
Katsuhiro Otomo
V žánru mangy jsem stále ještě nováčkem a přečtené tituly by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Průvodce mi dělá moje 14letá dcera a když vyšel Akira a já jí nový přírůstek v našem knihkupectví nahlásila, její nadšení nebralo konce. A to, samosebou, vzbudilo mou zvědavost. Naprostá klasika žánru, vydaného v Japonsku už v roce 1984, se odehrává v blízké budoucnosti roku 2019, kdy se svět vzpamatovává ze 3. světové války a v megapoli Neo-Tokio se připravují na olympiádu, která by měla naznačovat nový počátek, nový rozmach města i nastolení nového řádu. Ovšem všechno má svůj rub a líc a pod povrchem tu probublává druhá tvář města, ta „za tou dálnicí“, která spojuje zakázané místo, kde kdysi vybuchla vodíková bomba rozpoutavší válku. Tady vládne tvrdou rukou Plukovník a jeho armáda, je zde tajná laboratoř, kde se provádějí kdovíjaké výzkumy a vyrábí se pilulky, pro které by mnozí byli ochotni i zabíjet. Seznamujeme se s teenagery, kteří se potulují po barech, bezstarostní, zvlčilí a bez zábran, štvoucí městem své nabušené motorky a bojující mezi sebou v různých motorkářských ganzích. Seznamujeme se s kámoši Kanedou a Tecuem, kteří drželi při sobě, dokud se na zakázané dálnici nestali svědky střetu s velmi podivnou bytostí – je to dítě či stařeček? A kam tak najednou zmizel? A kam se poděl zraněný Tecuo? Děj uhání zběsile stejně jako Kanedova vytuněná Honda a je neskutečně akční. Honičky, přestřelky a souboje se střídají s napětím a s velmi mrazivým tajemstvím, které se ukrývá ve výzkumné laboratoři a vy byste tomu sakra chtěli přijít na kloub!! Zatímco ruce by chtěly strašně rychle listovat stránkami a číst, co se stane, oči to vše zdržují a těkají po každém jednotlivém okénku, hledajíc každičký detail v kresbě, plechovku na chodníku, nápisy či graffiti na stěnách klubů nebo jemné hnutí emocí na tvářích hrdinů. Katsuhiro Otoma je totiž vskutku bravurní kreslíř a každá maličkost na stránce má své místo a smysl. Jediné, co mě na tom znervózňuje, je fakt, že zatím není udáno datum vydání druhého dílu...... celý text