1. Domů
2. Autoři
3. Mario Vargas Llosa
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 17
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 3

Nová kniha Mario Vargas Llosa

Vám teď věnuji své ticho

V románu se Mario Vargas Llosa vrací do rodného Peru a přináší příběh muže, jenž sní o sjednocení své země prostřednictvím hudby a při psaní knihy, v níž by se ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Mario Vargas Llosa

Tetička Julie a zneuznaný génius

„Bohatý jazyk i fantazie, spousta zajímavých slovních obratů a pro našince nevšední prostředí jihoamerického rozhlasu 50. let… Tvorba populárních rozhlasových her, předcházejících telenovelám, tvoří z mého pohledu nejvtipnější linku příběhu – ani ne tak v prvním plánu, jako neokázalým a vtipným popisem zákulisí a okolností, za jakých vznikaly. Milostný příběh mi naproti tomu od začátku připadal až neprávem odsunutý. Minimálně do poloviny románu ho totiž svými nápady i charakterem razantně zastínil horlivý psavec Pedro, který měl stejně jako řada dalších postav předobraz ve skutečném autorovi tehdejších bestsellerů. Střídání reálných a fiktivních kapitol mě zprvu bavilo, ale v závěru, kdy se opravdový příběh dynamicky dostává do popředí, už trochu rušilo, přestože se témata předloh nejen cyklí, ale vlastně i nenápadně prolínají se skutečným dějem. Autorovy vzpomínky jsou totiž sice optimistické, ale dá se vytušit, že i jeho příběh by mohl být podobně schematický jako u smyšlených hrdinů, jejichž dramata rozhlas předkládá veřejnosti. I on sám (podle děje) pocházel z dobře situované rodiny, která mu už v jeho 18 letech zajistila jiný přístup než jeho redakčním kolegům. Celkové vyznění knížky je tak pro mě smutnější, než jak ho Llosa podává. Nejen proto, že se zdá, že důležitější než Julie pro něj byl úspěch. Zkrátka mě tak nějak zamrzelo, že se spisovatel v rámci svého alter ega uchýlil spíš k zábavě a mlčení, než k pomoci. Asi jsem dokladem toho, že nejen fanoušci líbivých her touží po hrdinech s pevným charakterem :-).“... celý text
— Clair16

---

Smrt v Andách

„Kniha mě zaujala primárně tím, jak propojuje politické napětí a problémy s místním terorismem v 80. letech v Peru s detektivní zápletkou a velmi dobře vykreslenou atmosférou andské krajiny a zmiňuje i pro tuto zemi typické starodávné pověry a rituály, které nacházejí své místo i v „novějším světě". I když je děj místy zmatečný, četla jsem ho s chutí a líbil se mi. Jediné, co ve mě zanechalo vlnu nevole, byla část s vikuněmi.“... celý text
— Natty

---

Tetička Julie a zneuznaný génius

„Jemně humorný příběh "zakázané lásky", který je sám o sobě telenovelou, prokládaný záměrně přepálenými, nedokončenými scénáři pro rozhlasové seriály. Autor se při vymýšlení absurdností jistě dobře bavil a bavit se budou i jeho čtenáři. Nakonec si člověk klade otázku, co je větší limonáda - pošahané telenovely, nebo reálný život a jak se z těch zápletek nakonec vymotat ? Celé je to psané lehkou rukou.“... celý text
— lugosi1911

---

---

Kozlova slavnost

„«„To nejhorší, co se Dominikánci může stát, je to, že je inteligentní a schopný,“ zaslechl jednou Alvara Cabrala. […] A ta věta se mu vryla do paměti: „Protože v takovém případě si ho Trujillo dříve či později povolá, aby sloužil režimu nebo přímo jemu, a když povolává on, není dovoleno říci ne.“ On sám toho byl jasným důkazem. Nikdy ho nenapadlo se jakkoli vzpírat všem těm jmenováním. Jak říkal Estrella Sadhalá, Kozel připravil lidi o posvátnou vlastnost, kterou jim udělil Bůh: o svobodnou vůli. Na rozdíl od Turka v životě Antonia Imberta náboženství nikdy nehrálo hlavní roli. Byl to katolík na dominikánský způsob, […] nikdy nebyl příliš svědomitý věřící, moc ho nezajímal dopad víry na každodenní život ani se neobtěžoval zjišťovat, jestli jeho chování odpovídá deseti přikázáním, jako to dělal Salvador způsobem, který jemu připadal až chorobný. Ale to o svobodné vůli ho zasáhlo. Možná proto se rozhodl, že Trujillo musí zemřít. Aby získal zpátky, on i ostatní Dominikánci, schopnost přijímat nebo odmítat alespoň práci, kterou si člověk vydělává na živobytí. Tony nevěděl, co to znamená. Možná to věděl v dětství, ale zapomněl to. Muselo to být hezké. Šálek kávy nebo sklenka rumu určitě chutnají lépe, kouř z tabáku, koupel v moři za horkého dne, sobotní film nebo merengue v rádiu určitě zanechávají na těle i na duchu příjemnější pocit, když má člověk to, co Trujillo vzal Dominikáncům před jednatřiceti lety: svobodnou vůli. » -- Maria Vargase Llosu ocenila Švédská akademie „za jeho zobrazení mocenských struktur a jeho pronikavé obrazy odporu, vzpoury a porážky jednotlivce“. Tenhle jeho román, tohle arcidílo latinskoamerické literatury, nejde popsat výstižněji. Všechno vychází z jednoho momentu, 30. května 1961, kdy Dominikánci zabili svého tyrana, jednoho z nejkrutějších diktátorů 20. století. Odtud vybíhají tři linky příběhů, jedna zajímavější než druhá, a ukazují mechanismy moci a sílu, s jakou ničí obyčejné lidi a jak bezohledně zasahuje i do těch nejintimnějších sfér lidského života. A vy pořád čekáte na jednu konkrétní, zásadní scénu, která se nad příběhem vznáší. A jak se blíží konec, začínáte si myslet, že ji autor nakonec vynechá – a cítíte úlevu, protože ji vlastně ani číst nechcete a protože ji snad ani on nechtěl psát anebo si netroufl, protože některé věci se snad ani nedají napsat dobře. A pak přijdou poslední stránky. A vy pochopíte, za jaké mistrovství dostal Nobelovu cenu. Ukázky přeložil Petr Zavadil. -- « „Nechápu, jak to o svém otci můžeš říct,“ ozve se teta Adelina. „Za celý svůj dlouhý život jsem nepotkala nikoho, kdo by se pro svou dceru obětoval víc než můj ubohý bratr. Myslela jsi to o ‚špatném otci‘ vážně? Byla jsi největší láska jeho života. A zároveň jeho největší trápení. Když zemřela tvá matka, už nikdy se neoženil, abys tím netrpěla, přestože ovdověl tak mladý. Díky komu jsi měla to štěstí, že jsi mohla studovat ve Spojených státech? Neutratil za tebe všechno, co měl? Tomu říkáš špatný otec?“ Nemusíš jí odpovídat, Uranie. Jakou vinu nese tahle stařenka, která tráví své poslední roky, měsíce nebo týdny v nehybnosti a zahořklosti, na něčem, co se stalo tak dávno? Neodpovídej jí. Přikývni, přetvařuj se. Omluv se, rozluč se a navždy na ni zapomeň. Poklidně, bez sebemenší útočnosti řekne: „Nepřinášel ty oběti z lásky ke mně, teto. Chtěl si mě koupit. Očistit své špatné svědomí. A věděl přitom, že to je zbytečné, že ať udělá cokoli, prožije zbytek svých dní s pocitem, že je stejný hanebný ničema jako v minulosti.“ »“... celý text
— empivarci

---

Město a psi

„Nečetla se mi lehko, trochu tíživá, teď se mi ale po hrdinech stýská.“
— blimba