Petra Škrabák
přečtené 124
Květy zla
1997,
Charles Baudelaire
Charles Baudelaire je pro poezii ten, kterého nelze připodobnit, on sám byl samotnou poezií a Květy zla jsou pro milovníka poezie tím, co je Bible pro křesťana.
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Pokud mohu mluvit za sebe, pak je to jedna z knih, které můžete přečíst dvakrát, třikrát, ale i desetkrát. Na mě zanechala nepopsatelný dojem, je to první kniha, u které jsem kdy se během čtení rozplakala a je to jediná kniha, u které jsem plakala hned v průběhu několika pasáží. Pro někoho vytrženo z kontextu, pro mě jedny z mnoha nezapomenutelných pasáží: "To se nedá popsat. Tato chvějící se, vzlykající žena, která se mnou lomcuje a a na mne křičí: 'Proč pak ty žiješ, když on je mrtev!', ..." "... zase se krčím, jsem napjatý, slyším řinčení, plížení a klapot. Do toho zaznívá ojedinělý mocný výkřik. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk. Nemyslím, nerozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě." Rozhodně se tato kniha nedá nedoporučit!... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Pokud se Vám u knihy ještě nikdy nezvedl žalůdek tak, že jste se málem pozvraceli, pokud si myslíte, že už Vás nemůže nic nechutného zaskočit, pak jediné, co lze poznamenat je právě Mechanický pomeranč. U téhle knihy se Vám jistě šoufl udělá! Odporné, strašné a nechutné až vzrušující, neodolatelné... pokud knihu neodložíte při běhu na záchod s plnou pusou zvr...., pak ji jistě neodložíte a přečtete na jeden nádech (nehledě na to, že budete po dechu lapat po celou dobu četby). Doporučuji otrlejším odvážlivcům, ale doporučuji!... celý text
