Percabethka
přečtené 689
Jana bude brzy sbírat lipový květ
2022,
Miloš Doležal
Vyhlížím tě každé ráno ve vánku v jitroceli v mátě v květech orlíčku na zápraží dveře nechávám pootevřené Dělí nás jen tenké, tenoučké sklo. Překrásná, dojemná, smutná a zároveň snová sbírka.... celý text
Čtyři mrtvé královny
2020,
Astrid Scholte
Námět mi přišel zajímavý, stejně jako odhalení vraha. Autorka si ale navymýšlela spoustu témat, z nichž žádné nezvládla uchopit a nějak ho podrobněji popsat. Pořád jen klouzala po povrchu, skákala od jednoho tématu k druhému, děj byl často nelogický, postavy absolutně ploché a popis politiky opravdu hodně naivní. Přišlo mi, jako kdybych nečetla ya fantasy, ale spíš nějakou pohádku pro věkovou kategorii 6-9 let.... celý text
Za prokletými zdmi
2022,
Lauren Blackwood
Jednu hvězdu dávám za originální námět, jinak je ale tahle kniha na úrovni špatného díla z wattpadu. Prostoduchá, naivní, nelogická, bez nějakých hlubších myšlenek.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
"Člověk ujde sotva pár kroků a věci nadobro ztrácejí zdání opravdovosti. I to, jaký jsem byl já sám ještě před docela malou chvilkou, mi už připadá neskutečné." Murakamiho filosofie a stylistika, surrealistické scény, ve kterých se zhmotňovaly duševní boje a prožitky jednotlivých postav, kontrast mezi mladým Kafkou a starým Nakatou a velká spousta symboliky. Nejen díky tomu je tahle kniha skvělá. Kafka na pobřeží se v mnoha ohledech podobá ostatním Murakamiho knihám. Často jsem se nad nějakou větou zastavila a říkala si, že už jsem podobnou myšlenku četla třeba v Kronice ptáčka na klíček apod. Zároveň je ale něčím úplně jiná. Během čtení mě bavilo nacházet skryté odkazy na mytologii, knihy a podobně. A vždycky jsem pak přemýšlela o tom, jak velkou část se mi nepodařilo odhalit. Jednu hvězdu ale strhávám za ty detailní scény, ve kterých Kafka spí se svou matkou a sestrou.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
"Moc se mi líbí, jak mluvíš. Jako když se čistě omítne zeď. Už ti to někdo řekl?" Na Murakamiho trošku slabší, ale jinak skvělá kniha. Styl psaní, příběh, roviny, ... Ačkoli ta filosofická rovina mi právě v porovnání s ostatními Murakamiho knihami přijde trochu na sílu a dialogy s ní spojené nejsou úplně uvěřitelné.... celý text
Město schodů
2015,
Robert Jackson Bennett
Tahle kniha je něčím výjimečná. Propracovaností světa a jeho popisem, postavami, tempem i dobrodružností mi připromíná fantasy/sci-fi knihy pro děti - třeba knihy Kaie Meyera. Během čtení jsem měla pocit, jako bych se přenesla v čase a prožívala úplně stejné pocity. Jako by autor vzal Meyerovi 13-leté hrdiny, nechal je zestárnout tak o 20 let, lehce jejich věku přizpůsobil zápletku a Město schodů bylo na světě. Navíc bylo úsměvné, že se autor často snažil o různé umělecké popisy, ačkoli se to moc nehodilo. A celkově nejde o žádné veledílo. Ale díky určitě nostalgii mě celý příběh opravdu bavil.... celý text
Meč a ptáček
2019,
Amy Harmon
Tohle je ta nejmíň feministická ya fantasy, jakou jsem kdy četla. Hlavní hrdinka je hloupoučká, dětinská, a přestože má obrovskou sílu, nechává se ovládat všemi muži v okolí. A nejhorší je, že si to uvědomuje a nic s tím nedělá. Ze začátku mi to nevadilo, protože jsem myslela, že je to autorčin záměr - vykreslit nesebevědomou odvrženou dívku, jak se mění v silnou postavu s nějakým charakterem. Bohužel byly podobné tendence spíš opačné. Ke konci už mi to tak vadilo, že jsem přemýšlela, jestli knihu neodložím, a do posledních kapitol jsem se musela nutit. Celý svět byl navíc nepromyšlený a co se děje týče, vždycky se spoustu stran vlekl a pak najednou autorka v pár větách popsala hromadu událostí. Úplně rozumím tomu, že nevyšly další díly.... celý text
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
"Všiml sis, že většina lidí na světě je strašně seriózní?" Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila právě ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala na čas utéct z hektického života, slézt na dno studny a jen v té tmě a tichu přemýšlet. Bavila mě ta klidná, lehce kafkovská atmosféra knihy, všechny ty symboly, nad kterými musel člověk dumat a sbírat k nim vodítka, než je pak ke konci Murakami vysvětlil. A nebo nevysvětlil a nechal to jen na nás. Murakami prostě nezklame)... celý text
Zvrácená pouta
2022,
Lexi Ryan
Jsem překvapená, jak moc je tenhle díl lepší než ten předchozí. Je čtivější a zajímavější. Pořád je to jen další neoriginální vílí ya, ale bavilo mě to. Jen mě mrzí, že tu nezbylo víc prostoru pro Sebastiana.... celý text
Prázdné sliby
2021,
Lexi Ryan
Klasická vílí fantasy, jak přes kopírák se spoustou jiných knih. To bylo jasné už z anotace. Baví mě ale autorčin styl psaní a jako oddechovka na 1-2 dlouhé zimní večery, když se člověku nechce moc přemýšlet a chce se začíst do něčeho, co ho odpoutá od reality, je to super. Jen je potřeba nejít do toho s očekáváním něčeho převratného.... celý text