mol378 přečtené 806

Ruská ruleta 2011, Petr Heteša

Z dosud přečtených knih od autora tato se mi jeví zatím nejslabší. Nápad dobrý, trošku po ruském způsobu šmrncnutý do mystična, postavičky charakterizované zábavně nadsazeně, prostředí krematoria originální, ale provedení mi na autora přijde trošku příliš rutinní a řemeslné a ačkoliv mi vůbec v jeho knihách nevadí ta trocha erotiky a mužského šovinismu, spíš naopak, tady mi už přišla několikrát jako vycpávka. Ale tak už to bývá, že se něco povede hodně a něco trochu míň. Autor mi poskytl očekávanou lehkou nenáročnou zábavu, takže pěkné třiapůl hvězdičky.... celý text

Infico 2016, Petr Heteša

Zhltla jsem dalšího Hetešu - nalezla jsem zalíbení v jeho humoru a v jeho fantazii, která podporuje fantazii moji. Baví mě prudce futuristické prostředí, ve kterém se příběh odehrává a baví mě nápad stáhnout fungování mozku na flešku a přenést je jinam - prostě infikovat... Co říct o hlavní postavě - oba mi byli sympatičtí; a proč oba? No, to si přečtěte. Je to sranda. Ale pozor - pro překorektní: Polovina hlavní postavy si hraje na mužského šovinistu, a nejen to: Černocha nazývá černochem, nepřátelského Číňana dokonce žluťákem, blba blbem - většinu jevů a lidí bez obalu pravým jménem. Příběh odsýpá a často se při něm čtenář mého typu zasměje. Hluboké a vážné myšlenky neočekávejte, bavte se smyslem autora pro absurditu.... celý text

Nevermore Baltimore 2010, Petr Heteša

Po Zelených šupinách, střepech a rubínech a před doporučenou Co to žere a kde to spí, kterou nemůžu sehnat, střihla jsem během hektických svátků poněkud místy ukecanou hru v Baltimore. Nebylo to špatné, v každém případě zábavné, přiměřeně napínavé, ale ne zas tak, aby jeden nespal, nejedl a visel očima na čtečce i během čištění zubů. Nicméně mě velmi bavilo představovat si totálně zničené město, akvárium, přístav, vyvřeliny. Závěr pro mě překvapivý co se hlavních aktérů týče. Dobrá nenáročná dobrodružná četba pro náročný čas.... celý text

Zpěv drozda 1986, Walter Tevis

Zneklidňující, depresivní, pohlcující. Ani závěrečný náznak, že vše se možná v dobré obrátí, neuklidní. Hned na začátku mě fascinoval hlavní postavou objevovaný fenomén čtení, poznávání světa skrze slovo. Slovo se zde vpravdě stává skutkem, věcí, celým lidským poznaným světem, jakkoli to zní až biblicky, tak to prostě je. Lidé bez komunikace a vyjádřených (a pojmenovaných) emocí přestávají myslet, být lidskými bytostmi, je možné je snadno ovládat, namluvit jim ve jménu jejich pomyslného dobra, pohodlí, zdraví a blahobytu cokoli. Sci-fi mě v poslední době překvapuje svojí pro mě nečekanou hloubkou. Marlowe, děkuji za doporučení. Stálo to za to.... celý text

Lazarovy ženy 2015, Marina Lvovna Stěpnova

Plnotučný moderní román postihující život několika ruských generací, zejména osudy žen, které si poradí s těžkostmi života i mužského světa každá po svém. Román o zmařených, potlačených i naplněných touhách, román pěkně realistický, místy i krutý. Na pozadí turbulentních ruských dějin dvacátého století, kde člověk neznamenal buď vůbec nic a bylo možno volně s ním nakládat jako s majetkem, nebo byl z nějakého důvodu téměř zbožštěn. Přesně v duchu rčení, že Rus je buď nevolník, nebo šlechtic, nic mezi tím. Do toho trošku ruského fatalismu a víry až mystiky ... a trošku atomových a vodíkových bomb. Svět a země velkých kontrastů. Podle mého výborná ruská současná literatura, autorčin styl mi připomíná Ljudmilu Ulickou.... celý text

Volání odnikud 2003, Jaroslav Velinský

Mám čtecí krizi, nelze si to dále zastírat, a z ní plynoucí absťák hodný léčby v ÚVN. Přerušuji Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové u nezajímavé vraždy, sebevraždy, či co to má být, č. 3, a po několika dnech otálení (ještě je brzo, šetři!) se ponořuju do Oty Finka. Ne že nezklamal, nadchnul, potěšil a rozesmál jako vždy. Prostředí mrtvé vesnice ve vojenském úvoze, rozježděný, rozrytý a rozstřílený kus krajiny a pár ztracených vojclů, hospoda nadšená z čehokoli, co je nové, hýbe se a vydává zvuky, oblíbený a všude uplatnitelný repertoár - hospůdky malé a dotazy na činnost hasičů, závěrečná zábava ve stylu Šakalích let a proměna housenky v nevídaného motýla. Zápletka bizarní a mrtvolný puch z útrob řopíku, který může skrývat cokoliv. Díky, Otakare, i za tu trochu sentimentálních vzpomínek na oheň, kytary, hvězdy, cvrčky - a cesty pro vodu - a teď zas do reality...... celý text

Z kopce do kopce 2018, Kateřina Dubská

Autorka sama se odkazuje na inspiraci Betty MacDonald - Vejce a já. S tím jsem ke knize přistupovala. Proč ne, každý se rád občas něčím inspirujeme. Jenže nezáleží jen na tom, co píšeme, ale také jak píšeme. A Betty MacDonald psala živě, šťavnatě, vtipně, psala knihy, ke kterým se čtenář s radostí pro potěšení vrací. Z kopce do kopce je kvalitativně úplně jinde _ slohovka, knížka pro vlastní rodinu a přátele typu Maminko, vyprávěj... Doplněno později _ hlavni hrdinka pracuje jako co? Jako ďas prosím _ ale hlavně se zvířaty, takže mi vyplní kolonku v letošní čtenářské výzvě.... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Zápletka mě zaujala, jinak velmi slabý průměr, spousta hluchých odstavců, které lze přeskočit _ někdy celé třičtvrtěstránky, aniž by čtenář o cokoli přišel. Není potřeba velké pozornosti při čtení, takže do vlaku to ušlo. Číst od autorky cokoli dalšího mě nijak neláká.... celý text

Zelené šupiny, střepy a rubíny 2008, Petr Heteša

Spokojena s Piknikem u cesty zjistila jsem, že na té sci_fi něco je. Toto je podstatně akčnější a destruktivnejsi. Existenciální přesah tam oproti Pikniku není žádný, což mi nevadí, byla to čirá zábava. I když se čtenář neubrání nepříjemnému tušení, že nám fakt jednou někdo ty systémy vypne a jsme v háji... Vtipné rychlé dialogy, pro mě překvapivé rozuzlení, sympatické zakončení. Ty rubíny si fakt zasloužil, přála jsem mu je.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Ačkoliv sci-fi není můj zvlášť oblíbený žánr a moc se v něm nevyznám, sem tam si něco střihnu a tohle mě pobavilo moc. Taková old school, slušná, nekrvavá, nehulvátská, hravá, napínavá tak přiměřeně. Atmosféra postupem času houstla, potěšili mě mrtví nemrtví tak trochu ve stylu K. J. Erbena nebo J. Havlíčka. A taky huňatá holčička. A ta věčná lidská touha po šťastném životě a schopnost přežít cokoli. Rusové překvapili! Asi od autorů ještě něco zkusím.... celý text

Až se ti zatočí hlava 2020, Ondřej Štindl

Začátek zaujal pokusem o společenskou sondu, pokračovalo to poměrně zábavným absurdním usilováním hlavního protagonisty o mstu a sondou tentokrát do duše a mysli stárnoucího sebestředného sobce - a pak už velmi nebavilo a nezajímalo, i když jak příběh dopadl, jsem se dozvědět chtěla, takže s úsilím dočteno. Postavy jsou jaksi schématické, děj neobjevný, společenská sonda skončila tím začátečním pokusem. Hodnocení vyjadřuje spíš pocity, nedokážu být konkrétní. A jsou to pocity prázdnoty...... celý text

Nezvratné alibi 2020, Peter May

Příjemně napínavé, nenáročné a čtivé jako celá série, některé málo pravděpodobné náhody už patří k Enzovi. Tenhle díl patří mezi ty zdařilejší. Jako vždy je bonusem Francie a tamní reálie, tvořící tu pravou atmosféru. Vrátí se ještě někdy Enzo? To uvidime.... celý text

Ratajský les 2016, Aleš Palán

Během dvou dnů přečtená náhodou již druhá kniha s podobnou tématikou - zločiny komunismu a jejich následky. Není to veselé čtení, ale velmi dobře zpracované, napínavé, živé, uvěřitelné, kruté. Aleš Palán mě překvapil, neznala jsem ho dosud jako vypravěče - a je velmi dobrý, ba vynikající vypravěč. Doporučuji všem, kdo se zajímají nejen o poměrně nedávnou historii, ale i o lidské povahy a pohnutky k nejrůznějšímu jednání. Člověk je bohužel schopen všeho, některému stačí příležitost, jiný podlehne menšímu či většímu nátlaku, skoro každý si dokáže své jednání před sebou omluvit. Čest výjimkám.... celý text

Prvotřídní hajzl 2019, Jiří Šimáček

Můj oblíbený autor mě nezklamal! Po přečtení předchozích komentářů jsem byla zvědavá. Šimáček mě totiž vždy potěšil, pobavil a něco k přemýšlení taky dodal, ale tahle knížka mu tady zatím moc hvězdiček nepřinesla. Mě nadchla. Vhled do povah těch prvotřídních hajzlů, o kterých to je - a že jich tam je - je vynikající. Akorát teda fakt nepobaví, spíš mrazí. Celkem povinná četba pro ty, kteří si naivně myslí, že naše pořádkové státní - a i komunální - složky zajistí pořádek, spravedlnost, pomoc a ochranu, tak určitěěě... a že se toho slibuje, kór teď před volbami, kdy si policajti založili vlastní stranu. Nejsem z těch, co nutně potřebují překvapivé a nečekané finále knihy, dnes módně nazývaný wow efekt. A tady u té knihy mi už vůbec nechybí, naopak. Zcela nenápadný konec příběhu dokonale souzní s naprostou vyprázdněností života hajzla, který ztratil moc. Co teď bude dělat? "MOŽNÝ SPOILER: Čekat na smrt, až se jí vcelku banálně dočká..." A kdo zná byť jen zvenku hradišťský kriminál a něco ví o tom, co se tam dělo a kdo v tom dění figuroval, toho knížka nemůže nudit.... celý text

Velice dlouhé schody 2009, Jaroslav Velinský

Toto byl první díl série, u kterého mě vnější okolnosti donutily přečíst si vždycky jen před spaním pár stránek. Ale Ota Fink se prostě musí zhltnout, páč je k sežrání! I když poněkud zvážněl. A jako obyčejně - nejkrásnější je na knize duch místa a doby! Těším se na další díl a bojuju sama se sebou - hned teď, nebo si ho šetřit a těšit se?... celý text

Sběratel sněhu 2018, Jan Štifter

Svižné, zajímavé, celkem dobře vypovídající o všech dobách, kdy se příběhy odehrávají, o lidských povahách a různých životních principech a přístupech. Líbilo se mi propojení časových rovin i reálna s nadreálnem, které popřelo postoj samotného "sběratele sněhu", který žil jen přítomným okamžikem. Přestože tvrdil, že co bylo, ho nezajímá, něco ho stejně nutilo k jeho bizarní sběratelské činnosti a konzervaci vzpomínek a do minulosti byl magicky vtažen... Má to hloubku! Přirovnání z některých zdejších komentářů ke knihám Mornštajnové nesedí - Štifterovy postavy jsou živé, procházejí vývojem, nejsou jen protagonisty čtivě sepsaných příběhů a nezmizí z mysli se zavřením dočtené knížky. Doporučuji, pro mě byl autor velmi příjemným objevem.... celý text

Strašidlo minulosti 2007, Jaroslav Velinský

Tentokrát už to bylo vážné, zločincům šlo o hodně a podle toho byli odhodlaní ke všemu. Otovi šlo o život a čelil hlavni zblízka. Vedle toho obvyklá linka obyčejného pracujícího ve zblbujicim výrobním procesu, kolotoč směn a pocitů při odpoledních a nočních velmi výstižný, fuj. Humor Ota neztrácí, ale tentokrát jsem se jen tiše usmívala. Mírně se mi nelíbilo, jak se nechal smýkat vášněmi a trošku na úkor své cti lhal, nicméně vše napraveno! Kde jsou ty casy, kdy zeleným údolím jsem si ji téměř platonicky ved... A kdo z Vás si taky pamatuje na alpakové poháry na zmrzku a nedělní cukrárnu šedesátých let? Třínohé bruselské stolečky, kleštičky na cukr, krajkové čelenky na drdolu! Mě do ní brával děda (což o to, brával mě i do pivnic typu U dvouch stehen!), do alpaky mi poručil dva kopečky zmrzliny se šlehačkou, sám si dal kafíčko a laskonku _ vždy s dezertni vidličkou!, do staré válcovité termosky nakoupil další kopečky a letěli jsme dom, než to nám i odpolední návštěvě roztaje. A někdy jsem směla dozadu do výrobny, protože paní Koutná, vedoucí, byla bývalá majitelka a s dědou se znali ze starých dobrých prvorepublikových časů, kdy jí děda s bábinou prodávali boty. (Měla, jako Jituš, hodinky na tenounkém řemínku zařezaném do faldíku na zápěstí...) Vy, co to pamatujete _ taky máte pocit, že ty zákusky byly tenkrát nedostižné? A tak nejen Otův příběh, ale příběhů mnoho běží při čtení mou myslí a čerta se starám, jestli logika je dokonalá a napětí vyvážené, je to prostě nádhera. Apetitlich Jituš a House s kaťanem a ten její fantastický poloněmý něžně drsný brácha, máme se pořád na co těšit!... celý text

Dáma se zeleným slonem 2001, Jaroslav Velinský

Absťák, normálně absťák už jsem měla. A pořád nemám dost. Ota zvážněl, prošel neveselou zkušeností, zachoval si čistou mysl, rytířství, něhu a příslovečnou Moldánkem vzývanou intuici, která nikdy nezklame. Bylo to barvité, napínavé, srandovní (zavřel jsem okno, hubu a radiátor a šel spát) a milé. Autora psaní zjevně bavilo tak, jako mě čtení. Skvělá radostná četba proti blbé náladě! Jen na ty keře, co si plete s rebarborou, jsem nepřišla _ prej každý inteligentní čtenář si to doplní, no tak já teda nic... Paráda jako vždy a dám si ještě jeden díl, potřebuju se odměnit! O den později: Víte co? Před každým dalším dílem si jako otvírák přečtu Vaše milé, zábavné, vtipné a obdivné komentáře a o to víc se těším a o to víc si pochutnám! Díky Vám!... celý text

Není římského lidu 1975, Jarmila Loukotková

Na střední, a vlastně už od základky, jsem milovala antiku. Tahle kniha mě přenesla velmi čtivou formou do onoho období a prožívala jsem s Římany nejen velkou historii, ale i každodenní život, hostiny, intriky, vraždy, lásky. Ráda bych věděla, jestli byl Nero pouze spratek bez svědomí, vedený odmalička k naprosté svévoli a opilý vlastním božstvím, nebo skutečný psychopat. Asi obojí. V té pradávné době mi knihu dobře doplnil televizní seriál Já, Claudius. I po letech si román s potěšením přečtu znovu a při pohledu na přebal jsem ráda, že i za totality jsme u nás (pokud nebyly zakázané) měli edice na poměrně vysoké úrovni.... celý text

Inkognito 2004, Sue Townsend

Jsem mile překvapena. Autorku jsem měla zařazenou mezi spisovatele pro děti, vzhledem k mému věku mě daleko minula, nic jsem tudíž neočekávala, pouze co slibovala anotace. A ta nelže. Kniha je především zábavná občas trochu střeleným způsobem, což mě baví, zároveň má ambici poskytnout i něco k úvaze na sociální a politická témata _ a tuto ambici naplňuje velmi dobře. Příjemné čtení na pár hodin, lehké, ale ne povrchní.... celý text