mol378 komentáře u knih

Mystické, moderní, napínavé. Závazky, sliby, morální dilemata. Trochu besy by dnešní západní rozvolněné, povrchní a požitkářské společnosti asi neškodilo.

Můj první Lars, a počítám, že je úplně fuk, že nečtu od prvního dílu. Zábavná četba, jde to ráz na ráz, rána na ránu, promyšlené, nepravděpodobné, přesně takové, jak jsem potřebovala po té ruské kruťárně, co jsem dočetla onehdy a která mě zasáhla hlouběji, než to původně vypadalo. Tak si myslím, že se s Larsem zas někdy ráda potkám a jsem fakt na jeho straně, protože s Larsem si to rozházet nechcete.

Už druhým rokem chodím číst dětem do školky před spaním a knížky po mých dětech začínají docházet. Takže v knihovně vzpomínám, co bavilo dcery před dvaceti lety - a ejhle, Radovan. Tenkrát bavil i mě, dneska už míň, ale pětiletí jsou spokojeni. Je to vlídné a uvěřitelné, zábavné a s morálním apelem, který mi přijde mnohdy trošku školometský, autor je holt učitel... ale děti jsou spokojené. Usnou všechny. Znám teda i lepší, zábavnější a nápaditější dětské knihy.

Poslech. Taťána Medvecká tomu přidala 50% působivosti. Zajímavé a zábavné, hlavně pro toho, kdo četl Boženinu Korespondenci.

Strašlivé téma, z mnoha povídek jde mráz po zádech, povídka Červený smích už byla na mě opravdu moc, to krvavé válečné šílenství bylo děsivé. Některé povídky na mě zapůsobily velmi, ten plíživý nástup šílenství z beznaděje, bezvýchodnosti, střetu s otřesným zážitkem. Některé povídky na pomezí ruské mystiky; Krysolov trochu fantastický (kdysi hodně dávno jsem viděla poměrně působivý film, z něhož si pamatuju jen krátké záblesky, chci se na to podívat znovu), v mnoha povídkách bezbřehá hrubost a násilí vzešlé z přízemního odlidštěného života v národě a zemi, kde člověk znamená jen málo. Zajímavé srovnání s literárními díly, akcentujícími širokou ruskou duši prodchnutou vírou. Myslím, že to má hodně co dělat s pověstným ruským fatalismem, vedoucím mnohdy buď k rezignaci až sebezničení, nebo krutosti k druhým a rezignaci na lidskost. (I když, abych byla stravedlivá, i naše naturalistická literatura je drsná a plná krutosti, jen jí není tolik a asi se v tom tak nerochníme. Ale člověk dokáže být strašný tvor bez ohledu na národnostní rysy...) Depresivní četba, vyvolávající obavy a smutek.

Tak jestli někdo tvrdí, že za jeho mladých let svět byl lepší - já to fakt netvrdím. V téhle postarší knížce je všechno: brutální zbytečné vraždy, kolosální finanční podvody, běžné zlodějny, podvůdky a drobné opakované krádeže, politické čachry, ba i drogy. Bezohlednost, absence svědomí, chtivost, pohrdání životem a lidmi. Ale nebojte, není to žádný drsný thriller. Moc zajímavá četba o kriminalistických metodách bez dnešní techniky s kulisou reálií poválečné a prvorepublikové Prahy. Autor odkazuje i na chaos a neuspořádanost popřevratových poměrů, kdy se začalo žít úplně jinak a nemálo to připomíná naše proslulé divoké devadesátky.

Standardní hetešovka s drsným nekorektním týpkem v hlavní roli, co je na správné straně - i když tady není úplně jednoznačné z hlediska budoucnosti, která to vlastně je. Jakože postapo Zero Ground Baltimore furt baví. S mistrem Hetešou by se jako s odvážným architektem mělo počítat při fakt velikých projektech!

Zábavná a napínavá drsná ptákovina, žene vás dál a dál velkou rychlostí, čekáte, co zas autor vymyslí na další straně. Komentář píšu po delší době, až se to uleželo a došlo mi, že jsem opravdu spokojena. Pro další díl série platí totéž. Ztotožňuji se plně s komentářem Sudkovak níže.

Zábavná a napínavá drsná ptákovina, žene vás dál a dál velkou rychlostí, čekáte, co zas autor vymyslí na další straně. Komentář píšu po delší době, až se to uleželo a došlo mi, že jsem opravdu spokojena. Pro další díl série platí totéž.

Pastorále s vraždou toho, kdo za vůbec nic nemohl. Nekomplikované, čtivé, lepší průměr.

Průměrné, dost slovní vaty a nepravděpodobné jednání postav. Čtivé, ale nepříliš napínavé, náznaky severského tajemna šly jaksi do ztracena. K četbě dalších knih autora jsem ztratila motivaci.

Jsem potěšena! Hravostí jazyka i děje, autorovou znalostí toho, o čem zapáleně píše, vzpomínkami na dědovo album, u kterého jsem snila o dalekých zemích a vnímala kouzlo a estetiku takové maličkosti, jako je poštovní známka, bez ohledu na nějakou hodnotu, které jsem nikdy nerozuměla a dodnes nerozumím. Ale už vím, co znamená touha sběratele. Potěšilo mě kouzlo Prahy šedesátých let, které sice nepamatuji, ale které se do sedmdesátých, kdy mě jako dítě z maloměsta Praha oslnila stavbami, neony, historií, ruchem, nijak nezměnilo , tenkrát se nežilo nijak překotně. A tahle stará detektivka má totéž kouzlo tajemna, dobrodružství, nepřekotnosti. Dokonale česká.

Obdivuji, jak nám autor předkládá Otu proměněného v čase, jak jsme mohli sledovat Otu mládím ztřeštěného, romantického, místy poněkud zmateného, přes Otu trošku oslněného svými milostnými úspěchy, k Otovi částečně zmoudřelému, logickému, poněkud obezřetnějšímu, zodpovědnému. Stále však je to Ota vtipný, chytrý, dobrosrdečný, citlivý. Nevzpomínám si, že bych kdy narazila na takový vývoj hlavního hrdiny v literatuře. Téma mosazné postele je vážné a vlastně dobře uvěřitelné. A podané čtenáři s krásnou bigglesovskou lehkostí.

Pro mě malinko slabší díl, ale opravdu jen malinko, s trochu srandovně pohádkovým závěrem - ale proč ne. Mezi nebem a zemí je možné vše.

Velmi se mi líbily první tři novely Trujkuntu, zaujaly výbušným vyšetřovatelem a zejména geniem loci a nářečím. Další knihy střídavě oblačno. Krysta patří dle mého vkusu k těm lepším. Je to lehké čtení, nářeční vsuvky mě pořád baví, eskapád rtuťovitého sexuálně neúnavného Sarana by klidně mohlo být méně, je to už poněkud monotematické.

Promyšlené a napínavé. Přitom civilní. Zápletka docela obyčejná, žádné senzační málo pravděpodobné peripetie. Opět jsem si uvědomila, že u Slováků proběhly devadesátky zřejmě o dost divočeji než u nás. Hodně se o nich v jejich kriminálkách mluví. Asi dosud citlivé téma. Fakt je, že Slovensko je dobrodružná země, takový únos prezidentova syna, to už je silná káva. Ale o tom kniha nepojednává, to jen tak na dokreslení atmosféry. A já končím doporučením - Neuera čtěte.

První díl série se mi zdál lepší. Buď mi teda něco velmi podstatného uniklo, nebo autor příběh vraždy bezdomovce vyřešil prostřednictvím deux ex machina. I ten Saran už mi přišel míň zábavný, my víme, že je rváč a umí to, nemuselo by se to furt zdůrazňovat. A taky je dost přebuchtíno, jak říkali kamarádi za našeho mlada. Vata. Ovšem baví mě nářečí po našemu a další humorné momenty, takže další díl si ještě dám.

Dokáže jednoho udržet v napětí! A přitom žádné brutální krvavé scény. Zápletka krutá, hlavní postavy sympatické - samozřejmě ty na té správné straně, zločinci strašliví, hlavní padouch dobře zakuklený, ale vytipovat se podle indicií dá. Colomba značně neprůstřelná a nezničitelná, ale není to přece litaratura faktu! Konec dobrý, všecko dobré! Až na to, herdek filek, že víc toho od autora česky není.

Několikrát jsem se neúspěšně snažila začíst do Odyssea a ačkoli mám ráda sledování toku myšlenek třeba u Hrabala, Joyce ne a ne... Tak jsem zkusila Dubliňany a vůbec to nebylo špatné. Něco, přiznám se, se mi četlo dosti klopotně, některé povídky jsou zdánlivě bez pointy, ale nakonec se čtenáři vždycky rozbřeskne, třeba až na druhý den, až se to uleží - což je známka kvality četby, ukládá se v hlavě, ve vědomí, které potom vyvozuje závěry. V tomto případě trochu smutné a nahořklé závěry. Jedna z povídek mi už týden tkví v mozku jako hřebík. Člověk ( v tomto případě mladá žena, která se vzdala vyhlídky na lepší budoucnost) se může, možná pro druhé zcela nepochopitelně, zachovat v rozporu se zdravým rozumem, a já se vlastně nedokážu rozhodnout, jestli dobře, či ne.

Přečteno poprvé před mnoha lety na základě shlédnutí záznamu geniálního představení Národního divadla s Borisem Rösnerem v roli Rybáře, představení, v němž každý hrál svoji roli tak, jako by to byla role hlavní. V knize jsem objevila mnoho dalších vztahů a podrobností a je to úžasná mozaika lidských osudů, venkovského života předminulého století, figur, figurek, humoru i krutosti. Pokládám Rok na vsi za veliké dílo a čtu jej vlastně kontinuálně. Život je pořád stejný, jen kulisy se mění.