Les / Je těžké být bohem
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13177/mid_les-je-tezke-byt-bohem-tAz-13177.jpg
4
135
22
Kniha obsahuje dvě díla bratrů Strugackých. Les (slovensky vyšlo samostatně pod názvem Slimáčik na úbočí) a Je těžké být bohem. V lese je všechno jinak: oděvy, nábytek i nádobí rostou ze země, ta je ostatně jedlá a chutná jako sýr, houba je s to zarůst celé vesnice, kolem nichž se potulují mrtváci, ale snad největší hrozba se tají v Dosažení... Pozemšťan to na cizí planetě, procházející právě údobím středověku s veškerou špínou, dvorskými intrikami a krutostí, nemá lehké. Třebaže je svými znalostmi, schopnostmi a technickými možnostmi roven bohům, někdy je těžké být bohem…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1983 , SvobodaOriginální název:
Ulitka na sklone / Trudno byť bogom
více info...
Přidat komentář
Pět hvězd hlavně díky Je těžké být bohem. Ta povídka mě úplně vcucla. Odjakživa se mi líbí myšlenka cestování časem! A tohle mi přišlo až znepokojivě aktuální a zároveň platné, co lidstvo lidstvem jest...
Les absurdní, některé nápady velice zábavné (jedlá hlína, nadměrná a nestřídmá konzumace kefíru, krajáče a mrtváci otáčející se uvnitř vlastní kůže), něco s trpkou příchutí, neb sovětské reálie z toho čouhají jak čertovo kopyto, a byrokracie typu Kafkova Zámku i v našich životech stále přítomná, systém, co svírá a dovoluje toho čímdál míň. Ale v Lese je znát ukecanost Strugackých, takže se občas trochu rozplizne. Les by byl na pěkné tři hvězdičky. Tak.
"Uvidět a pochopit je totéž jako si něco vymyslet." (Les)
Les je totální úlet, přičemž v těch všech šílenostech a absurditách je nejdrsnější v okamžicích, kdy se tamní svět nebezpečně podobá tomu našemu. Čumáka chlupatýho!
Je těžké být bohem je z úplně jiného soudku a musím říci, že závěrečná pointa mě opravdu potěšila.
"Pusinko, miláčku, nesnaž se tomu přijít na kloub, já tomu taky nikdy na kloub nepřišla, a asi je to tak lepší, protože z pochopení se často rodí pochybnost, z pochybnosti přešlapování na místě a přešlapování na místě, to je konec jakékoli administrativní činnosti, tedy taky můj, tvůj a vůbec..." (Les)
Les má super námět, ale je na můj vkus až moc absurdní a tím pádem se se dost těžko čte. Pasáže o byrokracií prosycené Správě s návštěvníkem Perecem mi zrovna dvakrát neubíhaly, zatímco kousky přímo z Lesa s trosečníkem Candidem a jeho útrapami mezi obyvateli Lesa měly podstatně víc šťávy. Tajemno je absolutní a různých zajímavých nitek a odboček je nespočet, bohužel však většina z nich zůstává nerozpletena a kniha končí de facto bez konce. Škoda, z mého pohledu jasně promarněný potenciál, ale co já jsem? Obyčejný človíček, který zdaleka nevidí všechny paralely a skryté významy.
Je těžké být bohem je spíše fantasy se SF prvky. Četlo se mi to podstatně lépe, protože se jedná víceméně o lineární, přímočarou příběhovou linku. Kdybych i zde chtěl hledat nejrůznějšíé narážky a skryté významy, určitě bych jich našel celou kupu, ale já se spokojím s jednoduchým zkonzumováním povrchního obsahu, který má hlavu a patu sám o sobě.
Jako celek je to sice nesourodé, ale proč ne? Beru to jako povídkovou knihu o dvou povídkách. Jistá podoba v jinotajích tam koneckonců stejně je.
Les: pocta Kafkovi a jeho Zámku, absurdita byrokratického zřízení v části jedné, absurdní svět, neuchopitelný a nestvůrně jinaký a snaha o jeho alespoň částečné pochopení v části druhé. Děj je mnohdy spíše karikaturou reality, než-li jejím popisem. Závěr je pak celkem násilně utnut.
Je těžké být bohem: Zajímavý motiv zkoumání středověkého světa výrazně rozvinutější civilizací. Přesto se zde objevuje trochu naivní a době poplatný motiv jakéhosi smyslupného pokroku dějin, který trochu kazí zážitek. Také postavy nezúčastněných pozorovatelů jsou problematické, protože do děje zasahují a zasahovat chtě nechtě musí.
Koho napadlo vydat tato dvě díla společně? Naprosto nesmyslné. Na druhou stranu byla jsem tak donucena přečíst i to druhé, i když s velkým sebezapřením.
Obdivuju Strugackých hru s jazykem, čtení je pak zážitek už sám o sobě, děj už je pak jen takový bonus navíc. Za styl bych dala plný počet bodů. Jistá slovní spojení se tak zažerou, že je ani po týdnech nedostanete z hlavy (čumáka chlupatýho, že)!
Les je zážitek skutečně neobvyklý. Moc mě bavila linie odehrávající se ve vesnici, charaktery jednotlivých obyvatel, autoři jim vymysleli zcela odlišný styl mluvy, tleskám. Druhá linie, ústav, je tak nějak reálnější, a o to víc absurdněji se zamotává. Nakonec se ale ztratíte úplně a v tom přijde konec. Wau.
Je těžké být bohem. Tohle se nedá číst bez přípravy, po dvou kapitolách jsem se stále nechytala, cože středověk, cože Toška a Paška, cože don Rumata, cože vrtulník? A tak jsem si šla přečíst anotaci a vaše názory. Aha, tak takhle je to. Začala jsem znova od začátku a najednou to už číst šlo. Stále jsem ale měla pocit, že tohle číst nechci. Šlo vlastně o psychologické dílo než o scifi. Navíc prodchnuté beznadějí, no podobně jsem viděla možnost, že to někdy dočtu. Ale stalo se, sice s velkýma prodlevama, a já se tak můžu připojit k názorům, že zde byly předneseny vážné otázky ohledně psychologie a směřování lidského druhu.
Knihu jako celek hodnotím níže proto, že v obou dílkách bylo obtížné se zorientovat. Náročné čtení.
Po tom psychedelickém mozkovaru na téma pokrok/degenerace zvaném Les je druhý román vyloženě relaxační četba. Tedy intelektuálně relaxační. Co se týče otázek svědomí, dá člověku zabrat.
Les se mi líbil moc. Druhá novela začíná velmi zmateně, několikrát jsem ji rozečítal od začátku, abych pochopil, o co jde, a nakonec jsem to stejně začal chápat až později v textu. Pak se mi to ale líbilo čím dál tím víc.
Tak po Pikniku u cesty jsem se rozhoupal k znovupřečtení i další knihy, než se vrhnu někdy na další kousky těchto dvou vykutálených bratrů, které jsem ještě nečetl. Z této dvojknihy si pamatuji pouze pasážičku s přeletem bitevního satelitu ve výšce 400 km nad hlavami postav.
LES. Bohužel se mi nedostalo, jako kolegovi Eldarovi, zadarmo halucinogenního psychedelického zážitku, ale jízda to byla pořádná. I když jsem vůbec nechápal, co se děje, velice jsem si toto absurdní představení užíval a měl jsem z něj jen příjemné pocity zmaru a nedosažitelnosti. Taková hladivá Kafkovina, ne nepodobná Zámku. Nepřekonatelná a nepochopitelná byrokratická bariéra, plná nesmyslných direktiv a nepochopitelných nařízení. Lidé, jež se tomu přizpůsobili, a jejich chování nedávající žádný smysl, situace jako z nepovedených grotesek, naprosto šílený LES, který žije podle neznámých zákonitostí a jeho děti, rozené kloakama, Kypření a Dosažení, smysl nedávající dialogy a repetetivní monology, no úžasný maglajz, který mě ani na chvíli nechtěl pustit a já natěšeně otáčel stránku za stránkou s netrpělivým očekáváním, co za nesouvisle absurdní nehoráznosti na mě budou v zběsilém tempu vyvrženy. Dostal jsem znovu svůj automaticky bitevní satelit (jak krásné dvojsloví) nadívaný jadernou municí, který tiše, mrtvě a bděle prolétl 400 km nad sněhobílými kadeřemi robota, filozofujícího nad nedosažitelností lidství. Já se taky nepotřebuju ufilozofovat k smrti, ale domnívám se, že je celá kniha zamýšlená jako kritika lidského zřízení jako takového, kdy absurditě a nesmyslnosti různých nařízení se musí všichni chtě nechtě podřídit, i když nedávají třeba žádný smysl. Možná to autoři skryli na str. 203 (vydání z r.1983, Svoboda), kde se Perec, coby už ředitel podivuje, že všichni jen pracují a na nic jiného nemají čas. Kde dojde k tomu, že dobrý mechanik opraví auto za 2 hodiny, ale když to nechají dělat kuchaře, může to trvat třeba 22 let. „Jářku, Pereci, blesklo mu myslí, a co když celý tenhle kolotoč existuje právě proto, aby všichni pracovali?“ Jak podobné dnešní době, kdy o užitečnosti práce některých lidí mohu silně pochybovat! Naproti tomu stojí primitivní Les, z kterého není úniku, odmítající jakýkoli pokrok, plný nebezpečí, denně se přeměňující, absurdnější ještě než celá ta byrokratická Správa. Mám-li to krátce shrnout, i po letech úžasný zážitek a pestré rozjitření temných koutů představivosti.
JE TĚŽKÉ BÝT BOHEM. Velice svěží a příjemná jízda krvavým středověkem kdesi na vzdálené planetě a morální dilemata nadřazeného, technicky vyspělého tvora, který ztrácí, tváří tvář své ovládání a nakonec i lidskost. Navíc mám rád popisy špinavých krčem, smradlavé zlodějské chátry, opulentních žranic, ale i skromné mrvy špinavých vesnických balíků, k tomu trochu okořeněné láskou, bohužel bez exaktních popisů, které nahradilo to pěkné a milé ideologické vražděníčko, upalováníčko a napichováníčko na kůlečky, až jsem z toho dostal chuť konečně vytáhnout z knihovny Kladivo na čarodějnice.
Podrobnější komentáře jsem napsal k jednotlivým knihám.
Zatímco první příběh je psychedelická absurdní šílenost, tak druhý je podprůměrné sci-fi.
Knížka se dá doporučit asi jen fanouškům Strugackých. Mě to prostě neoslovilo. Obě novely ve mě totiž nezanechaly hlubší stopu. Sice Les byl poměrně extrémní zážitek, ale co bych si z něj měl odnést jsem nepochopil. Naopak Těžko být bohem sice vybízí k přemýšlení, ale vlastně všechno zde zůstává na čtenáři a jeho vlastní iniciativě si s příběhem a celkovou myšlenkou pohrát.
Asi to není kniha pro sóločtenáře, protože obě knihy vyloženě vybízí k probrání s dalšími, kteří to taky četli. Takže pokud máte stejně trhlé přátele a jste filozoficky založení a nebráníte se dalo by se říct experimentální próze, přečtěte si to a pak to proberte v hospodě posilnění mozek otupujícím jedem a nebo někde v přírodě se zakázanou bylinou omezující krátkodobou paměť. O čem sme se to vlastně bavili? Úplně mi to vypadlo. No nejdřív nějaká fakt hodně divná haluz a pak, že to ve středověku stálo za hovno. Jó, ahá... 55% a 70%
Je těžké být bohem jsem dočítal s hodně velkou prodlevou, musím ale říct, že je to síla. Stále jsem se pokoušel, a to dost marně, představit sám sebe v tak šíleně rozdvojené roli hrdiny, balancujícího na ostří mezi odtažitostí a přílišným ponořením. A představoval si, jaký musí mít na něj dopad, když ho doženou následky i neuvědomělých postojů - třeba s milenkou ministra mu bylo odporné souložit, ale na pokoj s ní šel, i když musel víc než tušit, jak tragicky to dopadne. Běhá z toho mráz po zádech, i s vtipnou douškou, že dobrý historik by to zvládl..
Les jsem zkoušel číst v celku i po částech, smysl mi to moc nedávalo, ale občas jsem se i pobavil, například při rozhovoru robotů o citové a mravní nedospělosti vlastního druhu, během kterého úplně mimochodem 40 km nad přecitlivělou robotkou přeletí automatická sonda prošpikovaná atomovými zbraněmi :o
Podobně jako u Pikniku u cesty jsem nakonec dostal něco úplně jiného, než jsem očekával - obsahy na obalu knihy totiž úplně neodpovídají tomu, co se děje v jednotlivých částech knihy. Zejména Les je úplně o něčem jiném - čte se to složitě, zejména dějová linka v Ústavu je až absurdní a nepochopitelná. Naproti tomu Les je svým způsobem fascinující, bavilo mě jeho postupné objevování (které mi trošičku připomínalo Nonstop od Aldisse). Ale i tak po přečtení těch cca 200 stránek není člověk, co se fungování Lesa i Ústavu týče, moudřejší. Možná ale pomůže druhé přečtení...
Naopak Je těžké býti bohem se čte po úvodu podstatně svižněji, čtenář se poměrně snadno rozkouká. Není to ani tak sci-fi, jako spíš "historický" román, ve kterém se kromě intrikaření rozebírají morální dilemata vyspělého člověka v temném období středověku. Každopádně se ale jedná o strhující dílo.
Les ma skvely napad, ale citalo sa to tazsie, tak za 4 hviezdy. Je tezke byt bohem aj vdaka silnemu zaveru za 5 hviezd.
Na Les jsem se vyloženě těšila a nebyla jsem zklamaná. Bratři to umí pěkně roztočit:) Zajímavý styl vypravování mě neustále nutil si myslet, že je to vše jen snový výjev, něco co se mi možná někdy zdálo v mých strašidelných snech. Jo, tohle se mi líbilo. Dokonce jsem pocítila touhu číst Les znovu, pro úplné pochopení, v klidu a bez přestávek. Ale to se bohužel nestane...ne teď, snad později.
Co jsem ale nedočetla, byla druhá část knihy. To už jsem se ztrácela, až jsem úplně ztratila nit a bylo po všem.
Už je to hodně dlouho (přes 20 let), co jsem tuto knihu četl. Přesto si docela dobře pamatuji Je těžké býti bohem. Dokonce to řadím k tomu nejlepšímu, co Strugačtí napsali. Naproti tomu Les si vůbec nepamatuji - tzn. že mě to tenkrát vůbec nezaujalo, nelíbilo se. Čtyři hvězdičky dávám pouze Je těžké býti bohem.
Jako u mnoha dalších: Les stačil právě tak jednou, Je těžké být bohem jsem zhltal několikrát dokola a zamiloval se.
Les v sobě nese takové prvky které člověk až těžko snáší:) ale to jsou takové ty esence absurdity, pro kterou oni nešli daleko. Je těžké býti Bohem je potom trochu jiné kafe, ovšem neméně komplikované. Ale čtení je to dobré. Možná i víc jak jen dobré.
Lesem jsem se prokousal a těšil se, až konečně skončí, za to Je těžké býti bohem jsem hltal a přečetl takřka jedním dechem, naprosto famózní věc.
Jedna z nejlepších knich kterou jsem od nich četl