Zelené šupiny, střepy a rubíny
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239639/mid_zelene-supiny-strepy-a-rubiny-239639.jpg
4
33
9
Akční sci-fi odehrávající se v obrovském zábavním centru uprostřed Baltimore v páteční večerní špičce. Policie ve spolupráci s FBI vysílá do centra přes 900 svých dobře vycvičených mužů, ale to ještě netuší, že ta krvavá hra, kterou vůbec nechápou (a možná ani nikdy nepochopí) je tak trochu mimo jejich svět. Tak trochu mimozemská. Autorovi je úplně jedno, komu budete držet palce. Přežít může jen ten nejsilnější. A hlavně nejchytřejší (myslíte, že to fakt bude policie?). "Zcela klasický akční thriller bez jakýchkoliv ambicí na nějaký další milník ve sci-fi literatuře. Napsáno na lůžkové části ortopedického oddělní českobudějovické nemocnice, kde se to míhá skalpely, endoprotézami a uřezanými prsty. Takže si to asi dovedete představit. Je tam fakt dost krve...... celý text
Přidat komentář
Na úvod zjistíme, že se v oblíbeném Baltimoru objevil tajemný vrah zanechávající na místě činu zelené šupiny. Scenérii tvoří nákupní a zábavní centrum se spoustou návštěvníků a v něm žena, která ví, že vrah jde po ní. A my nevíme proč a co je ten Šupináč vlastně zač. Do toho se rozvíjí další dějová linka, kdy neprávem odsouzený bývalý voják uskutečňuje svůj rafinovaný dlouholetý plán na vyloupení nedobytného bankovního trezoru. Svoje kompetence si vyjasňuje místní policie, ochranka centra a FBI. Souběžně se prolínají drobné osudy spousty vedlejších postaviček, aniž by se tím rozmělňovalo napětí. Naopak všechny mají své místo a jejich životy se propojují a vše do sebe zapadá. Kromě stříleček a důmyslných únikových cest je tu i parádně popsán kolaps počítačové sítě, která řídí celý komplex centra a neméně působivé je líčení rozpohybování zábavních atrakcí, což pro některé postavy až tak zábavné není. Nechybějí ani camelky ani Jack Daniels. Prostě (pan) Heteša se vším všudy! :-)
Petr Heteša má spoustu výrazných plusů. Nezdrhnul od sci-fi ani dnes, kdy to jiní radši udělali, má výborné nápady, smysl pro humor a spád, píše svižně a čtivě. A taky nelže. Když tedy napíše na začátku knížky, že „Text neprošel žádnou redakční ani jazykovou úpravou, veškeré překlepy, pravopisné chyby jakož i věcné nesmysly (mnohdy i kraviny) jdou na vrub autora.“ , tak nekecá. Vzala jsem to jako vtípek, moje chyba. Stejně mu tu odfláknutost ale zazlívám, protože si mě rozmazlil jak svým „Co to žere,…“, tak i „Nevermore Baltimore“ a akční ráz „Zelených šupin…“ mě bavil taky. No, nezanevřu na něho, už jen proto, že čtu jeho knížky proti toku času, takže se prakticky v psaní stále zlepšuje. Tak tedy příště, "PH faktore" mé dobré nálady!
Spokojena s Piknikem u cesty zjistila jsem, že na té sci_fi něco je. Toto je podstatně akčnější a destruktivnejsi. Existenciální přesah tam oproti Pikniku není žádný, což mi nevadí, byla to čirá zábava. I když se čtenář neubrání nepříjemnému tušení, že nám fakt jednou někdo ty systémy vypne a jsme v háji... Vtipné rychlé dialogy, pro mě překvapivé rozuzlení, sympatické zakončení. Ty rubíny si fakt zasloužil, přála jsem mu je.
Tak to byl zase pěkný "nářez". Představte si obrovské zábavní centrum a uvnitř spousta naštvaných návštěvníků i zaměstnanců, kteří nemohou jít ven, jeden masový vrah, paralyzovaná ochranka, policie a FBI, akční záhadná účetní a bankovní lupič. Ti všichni se navzájem honí, střílí po sobě, utíkají i umírají. A vy musíte stále číst a číst, abyste zjistili, o co vlastně jde a komu máte fandit.
„Řeknete mi už konečně, co se děje?“
„Neslyšel jsi tu reportérku?
Někde tady vraždí ten šílený maniak. To se děje.“
„No jo… To jo. To vím… Ale co s tím máte vy?“
„Jdu ho zabít,“
Pan Heteše nás opět napíná. Nejen, že známe potenciálního zloděje (Červené rubíny) hned od začátku, ale pro složitější pojetí je tu ještě jedna zavražděná (ten zloděj to neudělal), detektiv (pije hnusný kafe), specialista na šupiny (neptejte se) prokázaného vraha (Zelené šupiny) a pak je tu Darla Langeová (Střepiny) To vše se dozvíte v prvních pěti kapitolách. A pak to začne být mazec.
Citát: A hele…,“ zase zaváhala, „…a nenašli tam zelenou šupinu?
Později se příběh soustředí jen na dva lidi (pokud to jsou lidi). Střídavě je sledujem, (Šupina a Střepy) jak se vlastně chtějí k sobě dostat a jeden druhému udělat něco moc zlého. (nejlépe se zabít) Dva bojovníci na hřišti plném nepřátel, kteří se je snaží zničit, přičemž zároveň oni dva se snaží zničit sebe navzájem. Možná by ten scénář šel prodat firmě Playstation. Jenže zábavní park StarWorld je obrovským bludištěm, tak to nebude jednoduché. (ne pro Playstation) Ostatní postavy jdou trochu stranou, ale napětí se stále zvyšuje. Jen škoda, že tu není skoro žádný humor. Tak nějak je to spíš (nabušená) akce. Dal jsem si panáka vodky a přinesl si pivo. (a česnek) Tohle bude ještě drámo.
Malá ochutnávka:
Monika Nikleová (zdravotní sestra, 22 let, malá postava, trochu silnější, rovné odbarvené vlasy) se sešla s Robertem Heynou (25 let, ještě menší a navíc s krátkýma nohama, prodavač mobilních telefonů ve filiálce Amcom) na čtvrté galerii pasáže Delta. Monika pro Roberta přišla těsně po skončení jeho pracovní doby, když před tím dvě a půl hodiny seděla v Cinestaru na filmu Démoni jsou věční. Poté, co film skončil (dopadl dobře) a Monika vyšla ven, zjistila, že celý StarWorld je uzavřen, což bylo špatně. (Obě postavy však pro příběh nejsou důležité – šlo jen o ten film)
Všechno to bylo nádherně zamotané. Pan spisovatel nám tu střídá postupně všechny zainteresované postavy (kladné i záporné) a poukazuje na jejich situaci. (někdy i krátký život) Někde se něco kazí, jinde to zase vychází, ale nic dohromady nedává naději na dobrý konec. Obsahuje to vše, nač jsem od mistra zvyklej: Sex, alkohol, krev, lásku, smrt, povedené dialogy (pokud právě nemluví třetí osoba coby vypravěč) některé dobře vypointované konce kapitol (jen škoda, že humoru je málo) a všechno se to rozuzlí (jak je zvykem) až na konci celého příběhu.
Citát: Něco se s ním stalo, protože tohle určitě nemůže být realita. Viděl Zeleného šupinu.
Tohle je jedna z mála elektronických knih, kterou jsem četl. Prostě jsem jí knižně nesehnal. Je to jedna ze dvou knih z toho kompletního seznamu Hetešovo knih, které mám jen v PC. (Druhá se jmenuje Tekuté krystaly) A protože čtu doma, poslouchám u toho i hudbu. Chtěl jsem, na doporučení jedné postavy z tohoto příběhu ( Darla Langeová), si pustit Toma Waitse, ale po prvním songu jsem to musel vypnout. (To prostě nedávám). Tak jsem si pustil Cradle of Filth a bylo dokonáno. A kdybych kouřil (což nekouřím), tak bych si určitě ke čtení zapálil Camelku. Po přečtení se dívám do slunce a věnuji tomuto příběhu čtyři a půl Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Ne, nezajímají mě rubíny. Jak jsem řekla, zajímají mě zelené šupiny.
Po Inficu, ktere bylo skvele, je toto druha kniha od Hetesi, kterou jsem rozecetl a po 1/4 skoncil.
Je to samozrejme subjektivni, ale kniha mi prisla tak zaplevelena, ze se to tezko cetlo. Po revizi by to mohlo byt velmi dobre.
Olson se úplně zpotil, když na to zase pomyslel a už chtěl říct nahlas něco hodně sprostého, když do jeho kanceláře bez zaklepání vletěl rozcuchaný poručík Chriss Denver.
„Ve StarWorld máme hlášenu střelbu. Mike s Tomem už jsou na místě.“
„Klepu, Denver… Klepu, než sem vejdu, kurva.“
„Promiňte, pane, ale…“
„Do prdele už jste u policie třetím rokem, tak vás přece nemůže rozhodit nějaká střelba… Nebo tam byl prezident?“
Můj zatím druhý Heteša – a opět velká spokojenost.
Zatímco román Co to žere, kde to spí, je vybudován na poměrně sofistikované zápletce, tady se hraje více napřímo: Klapka, akce a jedem! A přestože vzduchem od samého začátku létají projektily všech možných ráží, člověk se při četbě mnohokrát přistihne s vesele nakrabacenými vějířky vrásek u očí – a občas se i regulérně rozřehtá (jako po zlatavém moku z pivovaru Koníček).
Ano, jedná se o klasickou akční oddechovku, o kterou by si literární snob neopřel ani kolo, ale pro tu zábavnost (a tak trochu z hecu) dávám i tentokrát plný počet.
Co se to sakra děje?
Aktivoval vysílačku na svém pravém rameni a zahlásil do ní:
„Tady hlídka 21, spojte mě s velícím důstojníkem.“
„Co se děje jednadvacítko?“ ozvalo se na druhé straně.
„Mluvím s velitelem operace?“
„Ne… mluvíte se mnou."
Místo abych četl nejnovější román od Petra Heteši začetl jsem se do tohoto staršího díla. No a nebyl jsem zklamán. Pěkně napínavý děj v oblíbeném Baltimore v rozlehlém komplexu nákupního centra. Trošku mi děj připomněl film Smrtonosná past, ale tady více v Hetešovském stylu = mimozemských cyborgů. Dostal mě překvapivý závěr a děj se spoustou přestřelek a akčních scén. Parádní kniha z které mám obrovskou radost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2009 | Démoni jsou věční |
Kniha Zelené šupiny, střepy a rubíny je v
| Přečtených | 39x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 7x |
To bolo niečo:), celú dobu som rozmýšľala, akú úlohu budú mať tie rubíny...
Zamotané, vtipné. Jednoznačne odporúčam.