mol378 přečtené 807

Zvěrolékař opět v jednom kole 1993, James Herriot (p)

Všechny knihy tohoto autora mám doma již hodně let. Je to nutné. Když je mi blbě, jsem smutná, nebo naopak je vše v nejlepším pořádku a výborná nálada chce podpořit a něčím korunovat, když se chci nenápadně vytratit z reality, sáhnu po kterékoli z nich. Ach Sigfried, ach, Tristan, samotný James a jeho psi, farmáři v Yorkshiru, roztomilé postavy a postavičky všech velikostí, charakteristik a povah, no prostě _ kdyby jich nebylo, byl by život chudší a moc míň hezký!... celý text

Když se zvěrolékař ožení 1981, James Herriot (p)

Jamese Herriota beru i ženatého! A otec jeho manželky Heleny je k nezaplacení. Mám radost, že Tristan a Sigfried nám i tady zůstali svobodní se svými milostnými spády... A hlavně duch místa, vlídný humor, nostalgie za poklidným životem, trocha smutku a hodně radosti nám v tomto díle zůstaly také!... celý text

To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl) 1991, James Herriot (p)

Něha, radost, moudrost, soucit, nadhled, humor _ atributy vsech knih autora. Vše jsem již napsala k dalším dílům. Asi bych je chtěla s sebou na pustý ostrov.

Zátiší 2014, Louise Penny

Spíš společenský román než detektivka. Což nevadí. Bylo tam i přiměřené napětí (tušíte pachatele, ale jisté není nic), detektiv solidní a seriózní celkem sympatický strejda (4S) typu midsomerského Barnabyho, malebné prostředí, nápad na motiv vraždy celkem neotřelý. Zajímavé jsou vztahy mezi franko a anglofonními obyvateli Quebecku. Kdo si chce přečíst něco poklidného na odreagování, směle do toho.... celý text

Šílená hra 2009, Sebastian Fitzek

Jej, to byla nuda. Celkem slibný rozjezd a pak naprostá odúmrť. Samotný nápad s rukojmími dobrý, ale z mého pohledu zahozený a pohřbený. Nebyla jsem schopna vytvořit si k jakékoli postavě kladný či záporný poměr, od první třetiny mi bylo dokonale fuk, jak to dopadne a proč se tak děje a dočtla jsem to vysloveným úhlopříčným rychločtením ve stálém očekávání něčeho, co vzhledem ke zdejšímu poměrně vysokému hodnocení snad přijde. Nepřišlo vůbec nic. !Doplneno pozdeji _ uvedomila jsem si, ze v knize hraje dulezitou roli dopis a tak sup s ni do knizni vyzvy. Aspon nejake plus. Odmena za trpelivost.!... celý text

Mulatka Gabriela 1977, Jorge Amado

K naprosto dokonale vystiznemu komentari od Koka nize je nadbytecne dodavat cokoli. Snad jen neco osobnich dojmu a nalady. Cetla jsem totiz Mulatku Gabrielu poprve asi v patnacti, a to je uz dost dlouho. A od te doby je v mem srdci spolu s Nacibem, ktereho jsem litovala a pak byla stastna, jak to vsecko elegantne a dustojne vyresil. A spolu s celou prudkou a horkou vasnivou jihoamerickou atmosferou, kde zeny jsou zenami a muzi muzi, at uz v dobrem ci horsim smyslu tech slov. Roman s velkym R.... celý text

Smrt má vůni inkoustu 2017, Vilém Křížek

Do poloviny knihy ne a ne se začíst, neudrželo to moji pozornost a hraničilo to s nudou, ale až tak, že se mi asi dvakrát chtělo to zabalit. Udržel mě jenom duch starého mocnářství, Praha v době, která mě zajímá a kterou mám ráda. Od půlky už to šlo, ale nenadchlo. Nemusím mít za každou cenu akci, krev a šok, ale od detektivního příběhu očekávám napětí a aspoň trochu překvapení. Což se tady nekoná. Hvězdička za rakousko-uherské kavárny, druhá za snahu o odlišení od formátu thrilleru a pokus o klasickou detektivku.... celý text

Klíč k pražským hřbitovům 2001, Petr Kovařík

Dlouho jsem ji sháněla, nezbytná příručka. Hřbitovy jsou velmi zajímavá místa svou historií, tím, kdo na nich leží a jaký byl jeho příběh, atmosférou, spojením s nekonečným zástupem předků, vzpomínkou. Na pražských hřbitovech spojeno i s uměleckým zážitkem, protože náhrobky velmi často zdobí špičková sochařská díla. K tomu povznášející a tajemný funerální esprit a vědomí přesahu tohoto života.... celý text

Okrasná zahrada a její rostliny 1988, Čestmír Böhm

Publikace z doby, kdy u nás knihy o tvorbě soukromých okrasných zahrad příliš neexistovaly, o časopisech ani nemluvě. Autor to vzal z gruntu a popsal v úvodu krásně význam takové zahrady, vzory ve šlechtických zahradách, správné zásady koncipování venkovního obytného prostoru, zkrátka pěkně nakročil k budování dnes preferovaných obytných zahrad. Velmi zajímavé, nikoli suše odborné, ale čtivé. Ačkoli od té doby bylo vyšlechtěno, přivezeno a je v zahradách používáno plno nových rostlin a literatura pro zájemce a laické zahradníky je široce dostupná, beru tuto knihu do ruky několikrát ročně a stále ji prakticky používám. Je jaro, takže vzhůru do zahrad do stínu i na sluníčko, zkrášlovat své prostředí a pak si ho užít. A v neposlední řadě má kniha nádhernou fotografii na přebalu. Poezie.... celý text

Okrasné stromy a keře v zahradě 1997, David Gerald Hessayon

Oblíbená stručná, jasná, věcná a praktická příručka, která je u mě v permanenci od podzimního do jarního sázení přes řez po rozmnožování. Pěkně už očtená. Nenahraditelná jak pro začínajícího zahradníka, tak pro starého parda, jehož rukama zasazené stromy dávno přerostly střechu patrového domu i s podkrovím. Protože ten už zas zapomíná!... celý text

Klíč k rodným chaloupkám 2004, Petr Kovařík

Byly jste takové hézkééé, ty naše chaloupky čéééskééé... Ale teď vážně - hrozně ráda si na vlastní oči prohlížím prostředí, ve kterém žily například moje oblíbené literární postavy a jejich autoři, oblíbení hudebníci, malíři a známé osobnosti vůbec. Je to jakýsi druh voyerství nebo co. Plánuju si podle toho výlety. Takové Malé Svatoňovice - no to jsou Čapci (nebyla to ovšem zrovna chaloupka). Hronov - Jirásek a U nás. Sentiment a vlastenectví, tak trošku cimrmanovské, to je moje! P.S. Označení "významný jedinec" v anotaci stojí za všecky prachy.... celý text

Vlk 2015, Mo Hayder

Vystrašit, ukolébat - a pak to teprve rozjet. Autorka to má promyšleno a pěkně si čtenáře vodí. Přes u ní obvyklé děsy a násilí až k postupnému svítání - a pak prásk, rozuzlení šokem. Jack Caffery stále sympatičtější, dozvěděl se, co my už víme dávno, ovšem jeho životní trauma tím vyřešeno není, a já se ptám - není dávno čas na další díl? Chybí mi Blecha!... celý text

Blouznivci našich hor I + II 1955, Antal Stašek (p)

Šťastnou přešťastnou náhodou jsem před lety objevila prostřednictvím filmu Mír jejich duši obec Paseky nad Jizerou. Ach, Pojizeří! Vloni mi v každoroční návštěvě zabránil koronáč a trpím silným absťákem. Ten kraj se mi zapsal do duše navždy, nádherný. A spiritismus k němu patří, hledání duchovního přesahu, hranic, kde se ztrácí těžký každodenní život předků v naději na něco krásnějšího, oduševnělého, pravdivého, na něco, co člověka ochrání, stojí při něm a dá mu sílu. Pokládám tzv. odpady od víry (řečeno církevním výrazivem) za plody snahy o duchovní růst u těch, kterým nestačily církevní obřady a chtěli pochopit víc. Za plody přemýšlivosti a vnímavosti lidí. No a při četbě Antala Staška mám celý ten kraj před očima. Kniha je možná pro mnoho lidí stará naivní vyčpívka, ale stojí za čtení, přivede čtenáře k mnohým přínosným zamyšlením.... celý text

Smrt komára 2006, Jaroslav Velinský

Po pátém kousku Oty Finka v jednom zátahu dávám nucenou pauzu. Strašně mě láká číst další, tak snadno se to čte, má to přiměřené napětí, je to příjemné, vlídné, vtipné a retro a taky jsem zvědavá na další Otův objekt obdivu a zamilování se. Ale v nejlepším přestat a taky si musím něco šetřit na horší časy. Až se zase bude potřeba vzpamatovat z tíže života a spravit si chuť po kdovíjakém neznámém příštím čtení. Pak se k Otovi s elánem radostně vrátím!... celý text

Čenž 2005, Jaroslav Velinský

S Otou Finkem je to jako s pytlíkem brambůrků - jak ho jednou otevřete, nějak nemůžete přestat. Už na to ani zas tak velkou chuť nemáte, dobře víte, že byste si měli dát pro změnu zas něco jiného, ale marné volání, strašně snadno se to konzumuje, baví to a vzbuzuje dobrou náladu, občas i hlasitý smích. Hezký komentář níže od Medunkavera zcela vystihuje moje pocity a zážitky z četby a tak se nezdržuju a jelikož nejsem zdaleka u dna pytlíku, jdu na Smrt komára.... celý text

Našeptavač 1989, Jaroslav Velinský

Tak se nám Ota poněkud spustil - ale vkusně, stále rytíř bez bázně a hany. Ono není divu, po Růženě to byla příjemná změna. Naskočila mi při četbě píseň z dob dávných Zuzanóóó, tvoje jméno pod balkónem z bílých květů vysázeno chtěl bych mít - jakož mi naskakují lecjaké hluboko v paměti zasuté obrazy let šedesátých. Domácnosti, které jsem znávala jako dítě chodící s babičkou po návštěvách, kuchyń a jedna další cimra, na zdi polička s dráťákem, samorosty ve vysokém lesku, všelijaké vypalované lampičky a okrasná paroží. A nejen domácnosti, ale také stará nádraží, která jsou dnes buď hermeticky uzavřená (ve vesnicích) a není v nich ani pokladna, natož výpravčí, nebo se mění v neosobní tzv. dopravní terminály, což zejména v případě našeho malého městečka ve mně budí jednak posměch a jednak vztek. Bourat místo údržby umí každý! Nostalgii budí taky, po vůni pražců v letním horku a po takové té suché trávě kolem trati třeba, po době, kdy se ještě lidi normálně koupali v řece a člověk měl z okna lokálky lecjaké zajímavé výhledy na lidské hemžení. Kriminální příběh jsem tentokrát trochu vnímala jako druhý plán a konec byl trochu srandovní, ale napětí tam trochu bylo, i když pátrání bylo poklidné a Laura i ti dva psychopati na závěr trošku neuvěřitelní. Myslím, že budu i nadále zvědavá, jak to Ota bude mít s ženskýma a nechám se opět potěšit, jaký je to chlapec šikovný, chytrý, zručný, čestný a citlivý!... celý text

Lidožrout 2004, Jaroslav Velinský

Jeee - on to fakt nevěděl!!! Spoléhala jsem na to, že ví! A tak jsem se nečekaně na konci opotila. Toto bylo lepší než Temná studnice. Napínavější. Na humoru to neztratilo, socialistická úderka nechyběla - a ta Růžena je děsná, ještě spolu ani pořádně nechodí a ona už mektá jak po 20 letech manželství. Doufám, že brzo odpadne a najde svazáka svému srdci blízkého. Někdo tady napsal, že série s Otou Finkem trochu připomíná Majora Zemana. Možná, ale jen reáliemi. Pojetí je naprosto jiné. Ze seriálu o Zemanovi dýchalo zlo té doby, bojovná třídní ideologie, všemocnost tzv. orgánů a teror. Tohle je vlídné! A člověk si s úsměvem vzpomene, jak nebylo zbytí a musel se sám stát činovníkem, neboť z povinnosti být v ROH se nevykroutil a jelikož byli na detašovaném pracovišti tři - vedoucí, zástupce vedoucího a on - stal se jako služebně nejmladší opovrhovaným úsekovým důvěrníkem, tzv. ÚDem. Někdo to dělat musel. Naštěstí to bylo v kultuře, nikoliv ve výrobě, takže schůze ÚDů se podobala spíše posezení "samozvanců a ztroskotanců". Bylo s kým směnit opisovaný samizdat. Čtu dál, už kvůli Růženě.... celý text

Tmavá studnice 2003, Jaroslav Velinský

Tak jo, jde to. Je to zábavné, docela napínavé a hlavně retro. Čtu v e-formě a tak nevím, jestli mi čtečka špatně ukazuje některá písmenka, nebo jdou chyby na vrub slangu. Lehká rychlá četba s připomínkou nadšeného budování socialismu. Jsem sice o generaci mladší než Ota Fink, ale z mnohého podobného mám dosud kopřivku - pod modrou košilí srdce rudá, brigády socprc, závazky. Ten detektivní příběh jde spíš pod tím jako druhý plán, ale není špatný. Taková srandička na koupaliště nebo do vlaku. Mám už rozečtenou dvojku, ale myslím, že pak na dlouho sérii vysadím, je to na jedno brdo. Doplněno po půl roce a dalších sedmi dílech _ ach, jak jsem tady byla kritická! Nemístně! Nějak se už během dvojky stalo, že jsem se zformátovala a začala vnímat to fluidum _ a stala se velkou milovnicí série a co jsem původně měla za nedostatky, stalo se přednostmi.... celý text

Nejhorší obavy 2020, Michal Sýkora

Moc ráda se s autorem a hrdiny jeho knih procházím a projíždím milovanou Olomoucí, mám ráda atmosféru poklidné české detektivky v univerzitním historickém městě. Občas se objevují svérázné lidové postavičky a tým kriminalistů je příjemně civilní bez supermužů a superžen. Ale tahle kniha se mi líbila ze všech autorových krimi nejmíň. První povídka nezaujala vůbec, druhá taky celkem o ničem a dvě hvězdy dávám za povídku třetí s nečekaným koncem, jednu navíc ze "staré známosti". Přečteno bleskově a věřím, že příště to bude trošku spletitější a napínavější.... celý text

Vojta Náprstek - Vlastenec, sběratel, mecenáš 2011, Milena Secká

Dozvěděla jsem se vše, co jsem chtěla vědět a dokonce i mnoho dalšího. Velmi obsáhlá, výborně nesuchopárně a čtivě napsaná kniha pro každého, kdo chce pochopit historické souvislosti a kdo ví, že český národ má mnoho světově významných osobností, o kterých se ve školách téměř neučí a když, tak jako o těch, kteří žili tak strašně dávno, že nemá smysl se o jejich přínosu šířeji bavit. Velká škoda! Přitom právě odkaz Vojty Náprstka je stále živý!... celý text