Volání odnikud

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ani o dovolené nemá Ota Fink klid. Tráví ji na čundru ve zrušeném vojenském újezdě a při milostném špitání s dívkou House na louce při měsíčku ho vyruší vyzvánění telefonu. V době bez mobilů to je opravdu záhada. A tak Ota vyslechne v bunkru z polního telefonu záhadný vzkaz, který ho vrhne do případu ztracené manželky plukovníka Hlomoza....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26925/volani-odnikud-26925.jpg 4.750
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Volání odnikud

Luigi1
08. března

Opět Fink nezklamal.

kolacky
27. února

Naprosto geniální. I když už dlouho poslouchám rock, ty písničky, o kterých je řeč, jsem jako dítě poslouchala z rádia, Simonku, Cortése i Vašíčka. Nostalgie jako s prominutím kráva. A major Terazky... ehm, Hlomoza, ty řeči, něco fantastického...!


kopeceli
19. února

To byla zápletka! Originální, vtipné, laškovné čtení, které si ohromně užívám. S panem Velinským dostal můj kulturní život nový rozměr.

mol378
15.11.2021

Mám čtecí krizi, nelze si to dále zastírat, a z ní plynoucí absťák hodný léčby v ÚVN. Přerušuji Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové u nezajímavé vraždy, sebevraždy, či co to má být, č. 3, a po několika dnech otálení (ještě je brzo, šetři!) se ponořuju do Oty Finka. Ne že nezklamal, nadchnul, potěšil a rozesmál jako vždy. Prostředí mrtvé vesnice ve vojenském úvoze, rozježděný, rozrytý a rozstřílený kus krajiny a pár ztracených vojclů, hospoda nadšená z čehokoli, co je nové, hýbe se a vydává zvuky, oblíbený a všude uplatnitelný repertoár - hospůdky malé a dotazy na činnost hasičů, závěrečná zábava ve stylu Šakalích let a proměna housenky v nevídaného motýla. Zápletka bizarní a mrtvolný puch z útrob řopíku, který může skrývat cokoliv. Díky, Otakare, i za tu trochu sentimentálních vzpomínek na oheň, kytary, hvězdy, cvrčky - a cesty pro vodu - a teď zas do reality...

milary
27.07.2021

Jestli jsem si doteď myslela, že po přečtení devíti dílů Oty Finka už mě pan Velinský zas až tak nepřekvapí, tak to byl omyl přímo gigantických rozměrů.

Mně vám už skoro ani nesejde na kvalitě detektivní zápletky - pravda, občas v komentáři něco jako srovnání jednotlivých částí ubreptnu, ale to jen, aby řeč nestála; beztak jsou ty zápletky vedle většiny (nejen retro) detektivek domácí produkce tak (přinejmenším) standardně dobré, že se o tom ledaskomu z autorů může - zvlášť v tomhle množství - akorát zdát.

To překvapení? Ještě stokrát úžasnější jazyk, postavy, ještě vtipnější a živější dialogy, ještě nápaditější situace, ještě bizarnější, neuvěřitelně uvěřitelný :) reál.

Chtěla bych citovat a citovat. Klekí Petra s mucholapkou, Ljuba Wonder /stříbrnej hádek, Jukóni a jejich náramnej bál, Guma Coural a dům Ušerů, Prokrista, - pardon, Prokrusta :)... Ale citovala bych do zejtřka.
Tak jenom - cenkjú, pane Velinský...

mi-380
27.07.2021

Konečně se střetávají dvě Velínského celoživotní priority: tramping a muzika. Do toho přihodí lidovou armádu s charakteristickou důstojnickou československou mluvou (kterou starší znají dobře z vojny, mladší si ji mohou vychutnat v Tankovém praporu nebo Černých baronech), holku House v důstojné roli, a máme tu další, záhadou zpestřený, příjemný návrat do doby před šedesáti lety. Navíc s pěkně zamotaným finále a po něm ještě s autorovým připomenutím dosavadních deseti Otových dobrodružství.
85 % (zatím jen 39 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida – 96 %).

Byl to plukovník Hlomoza, pod kterým jsem tady na jaře bránil vlast s krumpáčem a lopatou. Jeho národnost byla typicky důstojnická, něco mezi chacharem, horehroňákem a mírně pokročilým vasrpolákem.

„Ty, Bigglesi, hele… Já tě fakt strašně miluju.“
Nebylo to pro mě nic novýho a nemůžu říct, že by mi to nelichotilo. Problém byl v tom, že holka House mě takhle strašně milovala už dobrejch šest let.

„Prečo ste nezuóstal na vojně?“ zeptal se.
„Protože jsem vás tenkrát neznal, soudruhu plukovníku,“ odpověděl jsem. „Kdybych bejval —“
„Choďte mi volakdě,“ zašklebil se. „Kecátě.“

Před panelákem se hemžil houf kluků kolem Bimba. Seděl v sedle motocyklu, pokuřoval a vypadal jako samotnej Harley s Davidsonem dohromady. Kluci čuměli na jeho americkej silostroj, a když jsme zaparkovali vedle, jen se po Fandově číze pohrdavě ohlídli.

Chesterton
14.04.2021

Balzám po Oldřisce Milnerové Sáry Saudkové :o)
Téměř dokonalé řemeslo, dobrý příběh, svěží vtip. Z celku čiší odlehčený postoj autora k socreálnému marasmu, přirozená inteligence a lehké svižné pero bez zbytečných vycpávek. Záměna vojenského újezdu s trampy za Pragokov a Strašnice hodně osvěžující!
Díky Mistře ❤️
5/6

Medunkavera
27.02.2021

Volání odnikud podruhé

Zajímavý příběh. Pustila jsem se do něj znovu. Protože mi straší v hlavě.
Ano, znova jsem to začala číst. Chtěla jsem najít to, proč jsem napsala, že je to slabé. Protože.. i když jsem městské dítě, tak mám přírodu ráda. Miluju ji. Když jsme měli chalupu, (skoro třicet let) tak jsem se těšila, až skončí pracovní týden a pojedeme tam a já se zase budu šťourat v zemi a dolovat ze záhonů plevel, který tam narostl za tu dobu, co jsme tam nebyli. Budu obdivovat, jak nám všechno za těch pár dní vyrostlo. Co se ujalo, co se neujalo.. A jakou práci máme rozdělanou a nestačili jsme ji dodělat. A až ji doděláme, tak co budeme dělat potom. A moje dcera přišla s tím, že každý den bychom měli sníst osmnáct sedmikrásek a žvýkat stlvoly pampelišek na vyčištění jater. A tak jsme jedli ty sedmikrásky a žvýkali stvoly pampelišek (který byly hnusně hořký :-)) abychom byli zdraví.. Všichni jsme to tam milovali. Zvlášť ty koláče, které jsem pekla a dala na ně ovoce, které se tam urodilo.

Už dřív mi došlo, že místo, kde je člověk spokojený a šťastný by si měl chránit. A chránit ho za každou cenu. Bohužel.. tady to nešlo. Chalupa se musela prodat. A abych tohle místo zachovala, musela bych mít peníze. Hodně peněz. A to jsem neměla.. Došlo mi, že mít chalupu, u ní větší pozemek, kde by mohl člověk pěstovat zeleninu, ovocné keře, stromy je úúžasné bohatství. Bohužel, o tohle jsem přišla. A tenhle příběh mi to nějak připoměl.

Ale zpátky k příběhu:
Tuhle zajímavou partu navštívil předseda místního Národního výboru, který se obrátil na Otu:
"Výborně." radoval se Prokrusta. "Výborně."
"Vy prý jste odborník na rozhlasovou techniku, soudruhu Finku?!"
"Já jsem odborník na všecko."

Ano. Tak tady to je. To je to, co mi v příběhu chybělo a proto jsem napsala, že se mi to zdá slabé. To, jak se Ota krásně vytahuje, to mi tam chybělo.
Prostě.. jak si tahá triko, no.

A také přidávám poslední hvězdu. Takže né čtyři, ale všech pět.

(Jednou zkusím kombinaci slunce a čerstvě uštípnutého kabelu,
jestli to hodí prasátko..)

1