Volání odnikud

BUDE DôLEŽITÝ DETAIL KOSTRY DEJA!
Tentoraz by som Otu hodnotil trošku nižšie. Nejde o detektívku aj keď... nakoniec aj trochu hej. Spoileroval by som. Pravidlo číslo jedna. Kde nie je mŕtvola, nie je zločin a vražda. A nakoniec teda aj je, aj keď nie tá čo sa očakávalo. Tentokrát je to hlavne dobrodrúžo okolo trempovania, rozohráva sa silnejšie ľúbostná linka a Housetem, veď akože konečne. Rozbieha sa veľká tanečno hudobná zábava orchestrálna, a pár tajomných javov. A až posledných asi 40 strán dojde k dosť prekotnému a motivačne nie celkom na pevných nohách postavenému odkrývaniu zločinu a dosť akčnej časti. Nie je to zlé, ale mne tentoraz celkom na plný počet nevychádza. :) Fakt ako som si to po dočítaní tak premietal, správanie a motivácie postáv, ako nám to Velinský rozbalil a zdôvodnil, škrípalo mi to.
!Konkrétnejšie! Hlavný zločinec, jeho konanie a šaškovanie s telefónom, čo je vlastne ten prvotný a hlavný tajomný motív ktorý Otu vlastne privedie k zvedavosti (lebo nič viac ako podozrenia celý čas nemá) na odhalene ktorého sa celú knihu tak trochu čakáme /!
Ale, a to je teraz veľké plus, ja by som Finkovu sériu a hlavne kúsky ako Voláni odnikud pokojným srdcom doporučoval ako to čítanie pre odrastajúcu mládež, ako ďalší krok napr. od Fóglaroviek. Tak ako je to odľahčene napísané, netlačí sa to do krvavého krimi, je to v prostredí vidieka, trampingu, prehánania sa nočným lesom vo vojenskom priestore, táboráky, bunkre, vidiecka zábava, mierne karikatúrne zobrazené vojsko, fajn parta hudobníkov, láska v čučoriedkach (borúfky voe:). Dnešná mládež môže mať problém predstaviť si reálie šesťdesiatych rokov, v podstate ako aj ja, navnímané mám len z filmov a seriálov samozrejme. Zvonenie telefónu uprostred lesa by nám iste neprišlo dnes divné, hoci by mobil mohol vo vrecku zvoniť aj obesenému, však? Nemusíte so mnou súhlasiť, ale jak vraví klasik, to je tak všetko, čo so mnou môžete urobiť. :) Tak zasa pri ďalšom Otovi do vydrenia.

V dětství jsem měl na romantiku v přírodě Ostrov přátelství od Miloše Zapletala. V pokročilém věku mám Volání odnikud s detektivní zápletkou navrch. V obou případech nikdy nekončící maximální spokojenost.

24.11.2025

Vůbec si neumím představit to překvapení a Ota s Housetem asi nevěřili vlastním uším, když se nočním lesem rozlehlo zvonění telefonu.
Dnes je celá situace úsměvná, ale v šedesátých letech byl ve vesnicích telefon jen v hospodě.
Na čundru jsem nikdy nebyla ( mládí jsem prožila na vsi), ale posezení u ohně a zpívání za doprovodu kytar jsem milovala.
A také jsem si zatancovala na candrbálech, kde bylo vše možné.

Proměna Housete ve stříbrného hádka a později ve hvězdu House bandu Ljubu Vondr je prostě kouzelná.

Pátrání po nezvěstné? manželce plukovníka Hlomoze ( toho mám před očima díky Černým baronům) za pomoci seržanta Pepíka Humhala nám vysvětlí záhadné zvonění telefonu.

A až do konce jsem podezírala nevinného, tak má správná detektivka vypadat.

Kam se poděla Beáta alias Sulika? A jakou roli zde hraje Zdeněk Vedrálek? Co se dělo v bunkru? Jak do pátrání zapadají verše Stěpana Ščipačova v ruštině?
Poslechněte si Libora Hrušku a dozvíte se vše.

Knihy pana Velinského jsou moje srdcovka a už se těším na další audionahrávku "Finkovek".

Oto, ty kluku ušatá, ty kujóne jeden, kde jsi byl celej můj život?
O existenci Velinského detektivek jsem věděla, ale nějak je nebrala na vědomí, ani vám neřeknu proč. Chyba, přátelé, velká chyba. Protože v tomhle svérázně pojatém vyprávění o telefonech v lese, vesnických candrbálech, zmizelých manželkách plukovníků a trampících, co si jen chtěli užít dovolenou, je všechno, po čem mé srdce prahne. I Klekí Petra ve vaťáku. S Otou Finkem jsem se potkala poprvé, ale vím jistě, že ne naposledy, a to nejen proto, že Ota je jediný další člověk, kterého znám (i když je vymyšlený), který dokáže nazpaměť odrecitovat celé jméno hadžího Halefa (hadží Halef Omar ben hadží Abúl Abbás ibn hadží Dávúd al Gosarrah, abyste věděli, a bez googlení, ha!)

Na konci tohoto hodnocení vás čeká SPOILER!
V lese se ozve telefon. To je zápletka, co? A vy můžete hádat, jestli ho Ota zvedne, nebo ne. A jestli ho zvedne, co uslyší?
a) Oznámení vraždy
b) Smrtelné chroptění
c) Sovětskou poezii
Hudební peripetie super, včetně popisu techniky.
A teď pozor SPOILER SPOILER SPOILER:
Ota si za**ká

Další detektivka , která nemá chybu. Skvělá.

Toto, o Otovi Finkovi se dá číst pořád dokola a pořád to bude skvělé čtení, stejně - a ne-li lepší, jako poprvé.

Letos opět pokračuji ve čtení knih Jaroslava Velinského - Kapitána Kida a série Ota Fink. Už dříve jsem si pro knihy podobného charakteru vytvořil název "Naivní detektivky". Myslím to v dobrém, mám je rád. Zde řadím mimo tohoto autora zatím také knihy Ellis Peters a Petera Tremayne. Všechny tři série jsou výborné a velmi mě baví.
Autor si mě získal svým stylem psaní hned u první knihy, kterou jsem od něj četl. Krásné popisy drobností, situací a lidí. Zajímavé, mnohdy vtipné dialogy, pěkný humor a vše je umístěno do dávné minulosti a doby, která byla hodně jiná.
K tomu jako vždy pátrání, které i tentokrát probíhá souběžně s líčením Otova milostného života. Ten se opět jen tak mimochodem ocitne v situaci, kdy se čundr změní v pátrání po záhadně zmizelé. Hudby je v knize taky spousta a tu pak střídají různá nebezpečí číhající v bývalém vojenském prostoru.
Takže docela pohodové čtení, opět jsem našel to, co se mi líbilo i v předchozích dílech.
Jen krátkou poznámku k vydání knihy od Mystery Press 2024. Asi jsem nepochopil, proč je každá kapitola oddělena černou stránkou. A když je těch kapitol 61.... Jak by to bylo krásné, kdyby místo černých stránek byly situační kresby k textu, klidně i černobílé. Vydání od Kapitán Kid z roku 2003 má 248 stran a obsah je stejný.
Proto mírně snížené hodnocení, i když za to autor už určitě nemůže.

Ani ne tak detektivka, jako spíš dobrodrůžo s krimi zápletkou. Ale funguje to dobře, budu se muset mrknout po dalších finkovkách.

Letní trampské dobrodružství se očekávaně zvrhne v další napínavý případ. Spousta humoru, dráždivé letní atmosféry i chvílemi až surrealistických střetů venkovanů, vojáků a rozmarné zálesácké partičky kolem Oty Finka. Závěrečné vyústění nepostrádá hořkost, i kapku nejednoznačnosti. Radost se začíst!

Tak tohle je úplně jiná lahůdka, odehrává se úplně jinak než ostatní díly, pořád jsem čekala na ty "mrtvoly" :-) A plukovník Hlomoza a jeho hlášky prostě boží!!!

Nějak jsem se nemoha začíst. Nejsem tramp, pod stanem jsem v prudkém mládí trávila dovolenou asi třikrát a nijak mě tahle romantika nebere. Takže mi trvalo než jsem se prokousala kempováním k detektivní zápletce. Víc se mi líbily autorovy knihy ze série Discret.

Z Oty jsem prostě nadšená, být holka House, taky ho budu věrně milovat.

Je to druhá knížka s Otou Finkem, kterou jsem přečetla. Jsem z ní nadšená. Líbilo se mi prostředí, zápletka, všechno... Už dlouho jsem si detektivku tak neužila. Nejlepší na tom je, že to není takový ten bakelitový thriller, které někteří autoři sekají jak Baťa cvičky. Líbí se mi psychologie postav, i když je někdy trochu naivní. Pořád se něco děje...

Ota Fink jede na čundr. A samozřejmě vyšetřuje ,,případ", kde není mrtvola, kde sám nic neví, kde někdo telefonuje a neví komu, kde si postupně vše vydedukuje... zkrátka samá záhada. Nechybí tu ženy/a, které Otu ovlivňují a svádí. On samozřejmě podlehne. Hraje tu hudba, střílí se tu a všechno dopadne/nedopadne.
Dobrá kniha, tedy za ***. Jen toho humoru bylo na mě pomálu. Nevadí. Těším se na další.

další báječný případ-nepřípad, tentokrát odněkud z konce světa, ale opět doplněný takovými hláškami, které by se měly tesat do kamene, a které mě spolehlivě rozesmějí.

Ještě, než jsem se pustila do knihy Volání odnikud, četla jsem od J. Velinského Velice dlouhé schody a Strašidlo minulosti. A bezděčný detektiv Ota Fink mě velmi zaujal. Ve všech případech se jednalo o detektivku psanou velmi živým, hovorovým jazykem s dobře propracovanými dialogy, navíc prošpikovaným ironickými komentáři hlavního hrdiny, což dohromady velmi dobře fungovalo. Četbu jsem si vždycky nesmírně užila.

Volání odnikud je spíše než detektivka román s detektivní zápletkou, protože kromě onoho volání, které je v realitě 60. let velmi enigmatické, čtenář převážně sleduje letní dovolenou v trampském stylu. Samotný detektivní příběh je pak spíše okrajovým. Je tomu tak proto, že vlastně celá detektivní zápletka je jednoduchá a vystačila by na jednu povídku. Autor ale potřeboval napsat román, proto se čtenář dozvídá více detailů o kempování v bývalém vojenském prostoru, než o stopách, zainteresovaných osobách, podezřelých apod.
Přestože z uvedených detektivek J. Velinského bych tuto zařadila na pomyslné třetí místo, neubírá jí to kvality spočívající v živém jazyku, zajímavé hlavní postavě, živých popisech prostředí a reálií, ve kterých se děj odehrává. Text je velmi čtivý a děj příjemně ubíhá. Doporučuji a těším se na dalšího Otu Finka (a vím, že tyto knihy vyšly již dříve, ale vydání Mystery Pressu má něco do sebe :-).

Léto je v plném proudu a Ota Fink vyráží se svou partou kamarádů do rozlehlých lesů u Holetína, do míst, kde dříve býval vojenský prostor. Ideální příležitost pro klidné rozjímání nad nesmrtelností chrousta, kdyby se ovšem uprostřed temných hvozdů najednou nerozezněl zvuk vyzvánějícího telefonu...
Snad poprvé v sérii se Jaroslav Velinský projevuje jako plnokrevný tramp, což vyniká především v dokonalém popisu čundráckého bivakování, mluvy a naturelu. Zápletka je přitom zcela prosta nějakého složitého vraždění či prvoplánových morbidit. Ostatně, ani pořádné mrtvoly se zde nedočkáte, protože celé vyprávění se primárně točí kolem zjevných záhad a možných tajemství. Autor však dokonalým způsobem umí gradovat napětí, které je navíc podkresleno jedinečnou atmosférou počínajících 60. let, což fantasticky vyniká při líčení příprav vesnického candrbálu. Nevinné letní dobrodružství se tak pomalu mění v kriminální drama, jehož vyústění zase jednou dá za pravdu Otově bezděčné detektivní intuici.

Tento trampský příběh se autorovi opravdu povedl. Nápadité situace, vtipné a nenásilné dialogy, kombinace trampové a vojáci, plukovník Hlomoza s jeho důstojnickým česko-slovenským jazykem charakteristickým pro celou řadu důstojníků tehdejší doby, svižné tempo příběhu bez zbytečné vaty a výsledkem je prima počtení, které jsem si skutečně užil. Za mne naprostá spokojenost.