marcela6183
přečtené 304
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla. Klady: - co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum; - pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM; - když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí. Zápory: - naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala; - bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku); - to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu. Neutrál: - vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl; - snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo; A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.... celý text
Padesát odstínů temnoty
2013,
E. L. James (p)
Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla. Klady: - co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum; - pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM; - když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí. Zápory: - naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala; - bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku); - to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu. Neutrál: - vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl; - snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo; A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.... celý text
Jedna stránka celého díla je děj. Jasně, existujicí i spletitější dramata a tragédie. Viděno dnešní optikou. Nelze však upřít autorovi neuvěřitelnou schopnosti dobového zpracování. Základní kámen dnešního divadla a divadelnictví. Stojí rozhodně za přečtení - už jen proto, že vůbec je. V době, kdy vychází kdejaká slátanina, je tohle poklad hodnotitelný od pětky výše.... celý text
Komunikační pasti v medicíně
1999,
Radkin Honzák
Četla jsem jen díky tomu, že ji vytáhla z knihovny mamka. To, co bylo před 15 lety jako zázrak a zjevení dnesa učí manažerské a jiné "-ské" kurzy jak na běžícím páse. I proto jsem ráda, že o tématu samém i knize vím už dávno a pohled na ni nezkreslují cizí výklady. Vlastně je to sonda tak trochu ve stylu ryze československé lékařské školy a s trochou nadsázky bychom mohli říct, že nejlepšího československého doktora známe z podání p. Hrušínského. Nám, narozeným v té době tak někdy ke konci, majícím odstup od startého a ne dokonalý pocit sžití s novým přináší pohled na duši člověka, který mnohdy doslova i obrazně drží naše srdce a jiné orgány na dlaních a na špagátě. Mám ráda i styl psaní pana doktota. I doktor je jen člověk - i když chytřejší, než většina z nás. A já vám, páni lékaři, tenhle úděl nezávidím. Je to čtyřka, ale pěkná čtyřka, Mlho!... celý text
Hospoda Jamaica
1992,
Daphne du Maurier
Mám z té knihy husí kůži. Podobně se to podařilo jen pár vybraným dílkům. Ale takhle výrazně to dokázala jen Daphne du Maurier a Kladivo na čarodějnice. Kniha je ponurá, velmi nevšedně pojatá. Romantiku nevidím v příběhu samotném, ale v krajině, přírodě. Pokud patříte k těm, co jako já milují déšť, temné lesy a neuspořádané shluky křoví. Tvoří přesný protipól zvěrstvům člověka. Hlavní hrdinka je vylíčená spíš jako heroina z romantického pohledu Jany Eyrové. Rozhodně nečekaná zápletka a nevšední pointa - viděno optikou dnešní romantizující young adult produkce. Mary Yellan mi navíc navždy zůstane neodmyslitelně spjatá s Doktorkou Qinnovou. Film viděn v originále a konečně jsem pochopila, že kostrbatý česky překlad je mistrovským dílem. Pro mne nepřekvapivá pětka.... celý text
Poslední tečka za Rukopisy
2005,
Miloš Urban
Urban mne bavil, baví a bavit bude. Jen škoda, že mírné nelogično z tého knihy trčí snad nejvíc, co jsem zatím měla možnost číst. Jak tak koukám na ostatní komentáře, vyčítáme autorovi všichni právě toto. Podle mne tak zůstává otázkou, zda právě tohle nebylo autorským záměrem. Kdyby to nebyla tak krásná pohádka, dalo by se to považovat za literaturu faktu. Být to literatura faktu, měla by česká literatura o záhadu méně. Mít o záhadu méně, o čem bychom se my, Češi, hádali? Tudíž pěkný kus beletrie s povedenou mystifikací. Samotné čtení by byla suchařina, v tomhle případě mocně pracuje čtenářský zážitek nabiflovaný školními lavicemi a psychologie dlouho utajeného tajemství. Mocná tři a půlka.... celý text
Revisor
1947,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Jen víc, jen hloubš, jen dál pod kůži malého povrchního měšťáčka. Ať to bylo před dvěma stoletími nebo včera, pořád to funguje. A zrovna tak je jedno, jestli to byla administrativa carského ruska, habsburské monarchie, pseudodemogratické republiky české nebo starověkého Říma. Dej blbovi přepážku a židli a vytvoříš boha. Sešli na boha nadřízenou instanci a najdeš patolízala. Dokonalá sonda, nadčasová alegorie, čtyřka k tomu a touha pro jednou (sic!) vyznávat chaos.... celý text
Lakomec
2008,
Molière (p)
Bohuže jako první viděn film, takže kniha slyšena ústy p. Filipovského a viděna očima p. Funèse. Jen ten Molière mi trochu utek. Přece jen zajímavý jazyk a skvělá myšlenka. Už nikdy nezakopu nic na zahradě (ani mrtvolu). Jak napálit vychytralého škrta se mi od té doby v životě hodilo už několikrát. Deformace charakteru vlivem peněz pozoruju i na sobě. A co víc - nějak to nejde ovlivnit:-) Každopádně ve zkratce je síla, v dialogu vtip, v pointě kouzlo a já dávám za pět.... celý text
Městečko na dlani
1971,
Jan Drda
Představte si, že si donesete z knihovny knihu s kybernetickou obálkou (vydání z šestašedesátého) a doma v šoku zjistíte, že to není ABC hudební teorie, ale pyšně nabubřelé povídání o nabobech z Rukapáně a utlačovaných duších těžce pracujícího dolujícího hornictva. Přiznávám, zklamání bylo rychle nahrazeno zvědavostí, jelikož tenhe Drda se četl skoro sám. Jen mi za ty nemístné štyři hvězdičky udělal neuvěřitný bordel v hlavě. Nechtěla jsem věřit a dodnes nevěřím, že autor ty lidi nemiloval jako svou rodinu. Takže jdu do lednice upytlačit jogurt na dobrou noc a budu se u toho usmívat jak pytlák nad plnou pastí.... celý text
Lady Fuckingham
2009,
neznámý - neuveden
Nejenom, že byl Wilde jasnozřivý pohádkář. On ty pohádky dokázal i prošoustat až k totálně vyčerpanému konci. Přemýšlím, jestli jsem náhodou zrovna tuhle knížku nedostala do rukou dost brzy (tedy co to kecám, v knihovně to běžně k dostání FAKT nebylo). Nicméně četla jsem ji ještě před tím, než jsem tohohle prasáka brali ve škole. A pak se mi tam nějaká učitelka pokoušela nakecat, že jeho nejvýznamější dílo je nějaký Obraz a pohádky. Jako umělecky to moc hodnotné není, příběh je na svou dobu košatý jak moderní porno (= pro neznalce "neexistuje"), ale má to svou dobodou hodnotu a nespornou hodnotu výchovnou. U Greye ještě stále řeším, jestli je to na dvě hvězdy, nebo na dvě a půl. Tohle si zaslouží tři s čistou hlavou. Není to totální úleťárna jako myrkýz de Sade, ale o to větší prožitek:-)... celý text
Staré řecké báje a pověsti
2005,
Eduard Petiška
Já prostě byla, jsem a budu duší spíš mrně. A tím pádem budu milovat pohádky, pověsti, příběhy a hrdiny. Nevím, zda v tomhle pořadí. Je asi fakt, že když zklame princ v životě, hrdina starořeckého typu jednoduše nezklame nikdy. Podle mého gusta skvělý autorský příspěvek, můj nedozírný vhled do starověké mytologie - a láska na celý život. Pět a půl z vděčnosti a za osvětu.... celý text
Kubula a Kuba Kubikula
1989,
Vladislav Vančura
Jestli je tu někdo, kdo neviděl večerníček a bude tvrdit, že jako první četl knížku, tak sním svůj slabikář z první třídy. /REVIZE 22/11/15: "Jestli je tu někdo, kdo se se narodil v osmdesátkách, kdo neviděl večerníček..." Neboť mne jeden pán upozornil, že v jeho věku je dané konstatování nepravděpodobné. A já mám ráda svůj slabikář./ Každopádně to, že takhle roztomilé vyprávění pro děti vyprodukovat autor temné Markéty Lazarové, naivního Rozmarného léta a depresivního Pekaře Marhoula - klobouk dolů. Podle mne jedna ze dvou knih starého pána, které se dají číst. Vždycky jsem byla zlobivá a Barbucha bylo super strašidlo pro zlobily. Jednou ho musel napolo spící rodič vyhánět zpod postele, abych byla ochotná v pokojíčku zase znova spát (podotýkám po sledování večerníčku). Fenomén dětského strachu je těžce výchovný - pak jsem byla minimálně měsíc hodňoučký dítě. Příběh kompaktní, promyšlený, vypointovaný a dokonale dětský. Děkuji, pane Vančuro za skvělou čtyřku a kousek, na něž nikdy nezapomenu.... celý text