Revisor

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. I přesto, že jsem ji dočetla, mě příliš nebavila.

Pokračuju v klasické krasojízdě. Ruských autorů mám načteno velmi málo. Revizora bych rozhodně chtěla vidět v divadle. Je vtipný, archetypy tu skvěle fungují a dává nahlédnout do toho, jak to v Rusku fungovalo a co si budeme povídat, funguje nadále. Ať žijí úplatečky.

Dalo by se říct, že Revizor je obrazem Ruska, jaké bylo a je dneska. Tohle ale pochopíte spíš, když si komedii přečtete, než když se dáte strhnout divadelním představením se vším tím pitvořením a vybranými herci. Často vám uniknou věci, které vám zakryje bravurní komika tu Vlasty Buriana, tu Kodeta, dokonce i Tabakova, nebo ve vedlejších rolích Landovského, Somera nebo i Abrháma. Jenže to, co je ve hře hluboce na Rusko ukazující jsou ony "hlášky", které tady ostatní spolurecenzenti citují, ale celkový princip hry je mnohem širší. Stačí se ocitnout dneska v nějakém závodě v době návštěvy z korporátu a máte pocit, že by byla legrace, kdyby se tady nějaký Chlestakov objevil. A situací ze současnosti by se našla celá řada, ona by stačila kontrolní návštěva ze všemocné Evropské Unie...

Jistě Rusko je v téhle hře hluboce přítomné, ale tahle hra je světová v tom nejlepším slova smyslu, dodnes aktuální a platná. Kdekoliv na světě. Je vůbec zvláštní, jak se Gogol dokázal podívat na svět, ve kterém žil. A hra má ještě několik paradoxů. Velmi se líbila Nikolaji I., ale naopak jejím kritikem, stejně jako celého Gogolova díla byl T. G. Masaryk. Když ale člověk odhlédne od všech těchto zajímavostí, vidí cosi hluboce lidského a to ne zrovna v tom spíš negativním smyslu slova.

Knihu jsem četla do školy kvůli povinné četbě. Bohužel se mi moc nelíbila a ani mě moc nebavila.

K této knize jsem se dostala, protože si ji dcera vybrala jako maturitní četbu. Musím říct, že jsem se docela pobavila. Zřejmě je ruština také bohatá na jazyk, překladatel se určitě nadřel, protože těch prapodivných směšných výrazů tam bylo dost, jedním z nich třeba bylo hovado žíhaný :-)

Týhle ruský klasice jsem se kdoví proč vyhýbala už od střední, ale v pětačtyřiceti na ni dozrál čas.
Když už ji doporučuji studentům, tak si ji přece musím taky přečíst.
A je to skvělý, zatraceně vtipný a to tak moc, že jsem se fakt místy smála nahlas.
Stačí jeden Chlestakov, šizuňk a hochštapler, poštmistr co nectí listovní tajemství, a kvůli jednomu malému omylu se v městečku prosáklém šmelinou a úplatkářstvím strhne kolotoč neuvěřitelných situací.
Je to krátký, čtivý a fakt vtipný.

Neočekávala jsem příliš a možná proto jsem byla mile překvapená. Satirický pohled na dobovou ruskou společnost a záměna osobnosti, která stále funguje, je super.

(SPOILER) Kniha Revizor byla opravdu zábavná na čtení. Děj se odehrává v zapomenutém městečku gubernie okolo devatenáctého století. Na začátku se Hejtman tohoto města dozví, že přijede Revizor z Petrohradu, zkontrolovat gubernii.
Hejtmana to vyleká, protože ví, že v jeho městě je velká korupce. Přivolá všechny představitele z města a plánují, že Revizora podplatí. V tu dobu se v hostinci nachází Ivan Alexandrovič Chlestakov se sluhou Osipem. Ubytoval se inkognito , proto si všichni začnou myslet, že to je onen Revizor. Tak ho jdou navštívit a nabídnou mu ubytování v Hejtmanově domě. Představitelé města ho jednotlivě chodí navštěvovat, každý vychvaluje svůj úřad a Revizora uplácí. Hejtman dokonce přislíbí Revizorovi ruku své dcery. Začne se těšit na získání lepší funkce v Petrohradu. Chlestakov se svým sluhou a penězi od úředníků odjíždí z města pod záminkou, získat souhlas s dohodnutým sňatkem. Chlestakov před odjezdem napsal urážlivý dopis o nich do Petěrburgu. Poštmistr jako obvykle tento dopis otevřel a ostatní s ním seznámil. Na konci se všichni dozví, že to žádný Revizor není. V tu chvíli, když jsou ještě všichni v šoku, přijede Revizor opravdový. Kniha se vysmívá prohnilé úřední morálce v Rusku.

Tahle hra mě vážně bavila. Jedno z mála děl ruské literatury, které jsem si užila. Moc pěkně ukázané praktiky mrtvých duší a Potěmkinových vesniček.

Přečteno v rámci ČV.

Knihu nemohu hodnotit, protože jsem ji četl ve vydání od Jana Otty z roku 1892, které jsem kdysi dostal. Pokud v díle je komika jazyková, stáří překladu mi ji dokonale zastřelo a zbyl jen poměrně úmorný text a křečovité překřikování Dobčinského s Bobčinským (zajímalo by mě, jestli byli Hergému předlohou pro Kadlece a Tkadlece v Tintinovi).
Čili komiku v díle moc nespatřuji, ale zato mě zaujal jiný efekt, který vyvolává. A sice to, jak čtenář postupně začíná fandit Chlestakovovi, navzdory tomu, že se jedná o náfuku, hejska a budižkničemu. Jediný totiž jedná na rovinu. Ostatní jsou jen podlézaví prospěchářští srabíci, a tak jim ponížení, strach z revizora a v posledku i obrání o peníze ze srdce přejeme. A fascinující je představa, že soudobí (i dnešní) diváci Revizora jsou přímou předlohou karikatur na jevišti.
Hejmanovo zvolání v závěru: "Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!" tak patří stejnou měrou postavám ve hře, jako samotným divákům (to nemám to ze své hlavy, někde jsem to slyšel).
Což je jednak odvážné a jednak chytré. Efekt to na Vás má ale pouze za předpokladu, že jste se dříve opravdu smáli.

(SPOILER) Humorné, hlavně na začátku. Bohužel stále aktuální.
...Ono čím víc se bourá, tím víc to vypadá, že se městská správa snaží.
..člověk je v podstatě jednoduchej: jestli má umřít, umře, jestli se má uzdravit, však on se uzdraví. Jen žádný drahý medicíny! V povedeném překladu Zdeňka Mahlera. Sám autor označuje Chlestakovova za přitroublého, ale je to pitoma velmi šikovný, dokáže z nastalé situace vytřískat co se dá.

(SPOILER) Co se týče Gogola, je to určitě velmi zajímavý autor. Kniha ovšem, mi tak zajímavá nepřišla. Myslím, že je to přesně ten typ knihy „jednou stačí.“ Neměla jsem žádnou motivaci knihu dočíst, kromě toho, že ji potřebuji k maturitě. Až na zmatek v postavách, který mám, za který autor nemůže, jelikož ruská jména jsou pro mne těžká k zapamatování, je děj velmi lehký. Revizor nepřijede, neodjede, přijede. Chlestakov přijede, vybere peníze, odjede. Zápletka byla dobrá, ale podání knihy není nic pro mě. Byly tam části, které byly nezáživně nudné. Neustále se opakovalo a řešilo to samé. Prakticky se něco začalo dít až na konci, začátek o ničem. Knihu neberu jako ztrátu času, to rozhodně ne, jen asi prostě není šálek mé kávy.

Klasika ruské literatury kritizující podlézavost, korupci a přetvářku ruského lidu - ať už úředníků, nebo běžných občanů.
Gogol si zde opravdu nebere servítky a zpátečnickým carským korupčníkům nastavuje nekompromisní zrcadlo.
Bohužel je dílo aktuální i dnes, což jen dokazuje jeho nadčasovost. Proto skutečně stojí za přečtení.
Podle problémů, které zde Gogol popisuje, by se mohlo zdát, že hra byla napsána teprve nedávno.

4.5/5

Základní zápletka je dobrá. Napsat to tak ve své době nejspíš chtělo i kus odvahy, protože to neslo určitý společensky podvratný tón (takže se diváci možná bavili podobně, jako se bavili diváci za normalizace i u špatných her, ve kterých ale našli protirežimní ostny).
Ale děj prostě není víc než rozmělněná anekdota. Dnes je to už jen průměrné, protože předvídatelné a průhledné. I kdybych hru neznal z osnov středoškolské literatury, asi by mi trvalo opravdu chvilku abych zjistil, jak se věci budou vyvíjet i jak skončí. Jednotliví maloměšťané byli zaměnitelní a společně ve svém chování groteskně přepálení, dokonce i na poměry žánru.
Pro mě dost trápení.

(SPOILER) Dílo Revizor je nadčasová satiristická komedie kritizující pokrytectví, korupci a zneužívání moci ve společnosti, také poukazuje na lidskou chamtivost a touhu po bohatství. Příběh se odehrává v malém ruském městečku devatenáctého století, což bylo typické období pro tehdejší ruskou absolutistickou vládu a korupci ve všech společenských vrstvách. Děj začíná, když místní hejtman, největší byrokrat města, obdrží dopis s informací, že má do města přijet revizor-inkognito. Dojde ale k nedorozumění a místní obyvatelé si revizora zamění za podvodníka-Chlestakova, chudého, ale mazaného muže z Petěrburgu, a to ve městě vyvolá obrovský chaos. Všichni úředníci se ho snaží zaujmout a dostat jej na svoji stranu, aby zakryli roky provozování nelegálních činností. Chlestakov se vžívá do role a předstírá, že je pravý revizor. Od všech si půjčuje peníze, namlouvá si hejtmanovu dceru, až jednoho dne zmizí. Místní si uvědomují svoji blbost a slepou důvěru v autoritu.
Na díle oceňuji jeho nadčasovost a schopnost kritiky společnosti, protože témata jako korupce, manipulace a další jsou aktuální i v dnešní době. Přímá kritika lidí přes postavy ukázala, jak jednoduše uvěříme lžím a necháme se zmanipulovat. Nejvíce mě asi oslovila myšlenka toho, že každá z postav představuje určitou lidskou vlastnost, jako je chamtivost, pokrytectví a touha po bohatství, což z díla dělá silnou společenskou kritiku. Také mě zaujala myšlenka, jak důležité je dávat pozor na to, komu věříme a koho považujeme za autoritu, protože se můžeme velmi lehce spálit, pokud si vybereme špatně. Kniha mě určitě obohatila tím, že humor můžeme použít nejen pro pobavení, ale i jako nástroj pro kritiku a hlubší porozumění. Kniha mě v mnoha situacích nutila k zamyšlení se nad naší společností, ale nejvíce na mě asi zapůsobil konec knihy, když se po odjezdu Chlestakova všechny iluze obyvatel městečka rozpadly a ukázalo se, jak málo stačí k tomu, aby se vše zhroutilo. Také na mě zapůsobil jazyk, kterým je příběh napsaný, je ironický a vtipný zároveň, což mu dodává nový rozměr. Moje očekávání o knize nebyla nijak velká, takže mě kniha příjemně překvapila. Nečekala jsem, že by mě mohla i bavit, i když místy jsem byla trochu zmatená, o čem se zrovna mluví. Byla zábavná, ironická, kritická a šla i do hloubky. To mě přimělo k zamyšlení se nad tím, jak lidé vykazují stejné vzorce chování, ať už v jakémkoliv období a na jakémkoliv místě. Co mě tedy moc neoslovilo, byly momenty, ve kterých se dalo jednoduše předpovědět, co se stane. Zápletka mi nepřišla překvapivá a děj mi místy přišel trochu uspěchaný. Také mi tam chybělo hlubší emocionální propojení s postavami, většinou byly vykreslené jen povrchně, chtěla bych je lépe poznat. Ale přece jen je sto lidí, sto chutí.

Satirická komedie, pranýřující byrokracii pozdního carského ruského režimu, dnes jedno z klasických dramatických děl, které je dodnes adaptováno v divadlech po celém světě. Jedno ze stěžejních děl Gogolovy tvorby.

Oblastní město v odlehlé gubernii propuká v paniku – dle zvěsti má přijet na inspekci vládní inspektor z Petrohradu. Všichni vlivní potentátci města, v čele s hejtmanem, vzrušeně diskutují a přemýšlí, jakým způsobem zakrýt skuteční stav věcí ve městě. Najednou přichází „zaručená“ zpráva, že revizor nocuje v městském hostinci. Chlestakov - domnělý revizor a ve skutečnosti bezvýznamný ne příliš inteligentní úředníček a podvodník se rázem stává cílem přízně a podlézání všech těchto postaviček. Využívá této situace a přistupuje na dvojí hru – na jedné straně se tváří jako nesmlouvavý a mocný inspektor, se styky na nejvyšších místech, na straně druhé řeší svoji skutečnou tíživou ekonomickou situaci a ze zástupců města postupně vymámí peníze, pod požadavkem půjčky. Chlestakovovi, kterého hostí ve svém domě hejtman, se nastalá „hra“ natolik zalíbí, že začne přijímat audience různých skupin obyvatel, které se navzájem udávají a před tímto domnělým revizorem dehonestují. Započne npokrytě flirtovat s hejtmanovou ženou a dcerou, kterou nakonec požádá o ruku. Hejtman a jeho rodina, s vidinou společenského vzestupu a budoucího povýšení, spřádá plány na přestěhování do Petrohradu. Chlestakov ovšem pod záminkou nutného jednání odjíždí a jeho identita je vzápětí v závěrečné scéně prozrazena. Všichni aktéři jsou v závěrečné scéně konsternováni příjezdem skutečného revizora…

Dle legendy získal Gogol námět k této komedii od Alexandra Puškina a tento námět cizeloval postupem času do pětiaktové satirické komedie, která je kritikou byrokracie v carském Rusku – její hlouposti a zkorumpovanosti, a která se stala jedním z vrcholných dramatických děl nejen 19. století. Podle očekávání její uvedení na divadle naráželo na odpor právě těch představitelů státní moci, na které byla svojí břitkostí a kritičností namířena. Leitmotiv díla je nadčasový – jedná se tedy o klasické dílo, které dokáže oslovit diváky v jakékoliv době. Jedno z mých prvních seznámení s ruskou klasickou dramatickou tvorbou – a hned „trefa do černého“…

Kniha se mi líbila. Doplňuji si mezery ve vzdělání....tzn. jako mladé mi někteří autoři unikli a tak to teď doháním
Příběh se dá napasovat na kteroukoliv dobu. Vtipné a nadčasové.

Kniha se mi docela líbila, byla krátká a podle mě i vtipná. Takže k maturitní četbě doporučuji :)