kristie
přečtené 289
Duchové rodiny Folcroftů
2020,
Darcy Coates
Shodnu se s ostatními. Jednak už nejsem ve věku, kdy by mě něco takového posadilo na zadek. Ale přesně tohle by bylo něco pro mé 12-14 leté já. Vím jistě, že bych to fakt žrala. No a pak je tu taky ta poslední část. První dvě třetiny se četly moc dobře. Byla sem napnutá a čekala, co že je to vlastně s tím barákem v nepořádku. Vysvětlení celé záhady mě ale neuspokojilo, ani celá gradace příběhu mi vlastně nepřišla vůbec napínavá (však se celé drama odehrálo snad na jedné/dvou stranách a to včetně vysvětlení všech podivností). Nicméně, tahle série je taková "jednoduchá" a příjemně odpočinková. Takže jsem si jistá, že časem, až budu mít potřebu zase čtenářsky úplně vypnout, sáhnu opět po nějakém tom baráku od Darcy.... celý text
Zapomenuté dítě
2013,
Charlotte Link
Tohle bylo hodně zvláštní. Dalo by se říct takové převyprávění rodinné historie a vytahování kostlivců ze skříní. Místy se to trochu vleklo, vyšetřovatelka tu byla na vedlejší koleji a tak trochu jsem z pasáží s ní cítila, že jsou do příběhu nacpané na sílu. Ale hlavně mě dost štvalo, když se v textu zaměňovaly postavy. Nejspíš to je asi chyba v překladu/české korektuře, protože se objevovalo taky dost překlepů a chyb. Jenže když je v ději tolik postav a do toho Vám ještě zaměňují jména, tak to prostě člověka pěkně na.... Je to škoda, protože to kazí dojem a zážitek z jinak povedené knihy. Samotný příběh byl ovšem geniální. Minulost dřív nebo později vyplave na povrch. A obzvlášť na pozadí války nebývá příliš slunečná. Zároveň je dobré si připomenout, že nečinnost a nečinné přihlížení (nebo spíš přehlížení) zla, je trestuhodné tak jako samotný čin. Jak se říká, boží mlýny...... celý text
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Tak a moje cesta se Strikem a Robin je prozatím pozastavena a teď už budu muset čekat jako všichni ostatní na další díly... Tahle série prostě není jen čistá detektivka, spíš je to příběh dvou hlavních postav, který se odehrává v rámci jedné detektivní kanceláře. A mě to baví, konec konců, těžko člověk přečte 700 stránkovou bichli za pár dní, pokud by ho nebavila. Chápu, že pro člověka, který očekává detektivku, může být jistým rozčarováním, když hlavní zápletka přijde prakticky až po necelých 300 stranách. Nicméně pokud si Vás J.K. namotala stejně jako mě, budete hltat každé slovo. A na konci budete stejně nedočkavě jako já vyhlížet 5. díl a stejně jako mě Vás potěší zjištění, že v originále má Troubled blood přes 900 stran. Méně Vás ale potěší, že se knihy nedočkáme dřív jak za půl roku.... celý text
Pohřbení
2020,
Ellison Cooper
Tahle série prostě táhne a táhnout bude. Čte se to prakticky samo, nechybí akční scény, ale i části kde se Sayer věnuje psychopatům jsou zajímavé. Jen začínám vidět jistou kostru, která byla prakticky stejná jak v prvním, tak druhém dílu. Trochu by mě mrzelo, pokud by autorka nedokázala z tohoto systému vystoupit, pokud to totiž člověk prokoukne, lehce pak dokáže odvodit následující průběh vyšetřování. Nicméně třetí díl už na mě čeká ve čtečce a rozhodně se tam dlouho neohřeje.... celý text
Exorcista – souboj s ďáblem
1992,
William P. Blatty
Film jsem neviděla a asi ani neuvidím, neb na něj nenajdu odvahu. Kniha byla ovšem skvělá, jsem ráda, že nešlo o pouhou "lekačku" s cílem čtenáře šokovat. Na knize je znát, že od jejího napsání uplynul nějaký ten čas a o to víc na mě celá atmosféra dopadala. Ze stejného důvodu mě příjemně překvapil pragmatický přístup Karrase a obecně církve k vymítání. Autor si dal také hodně práce s odbornými termíny a daignostikou jak v neurologii, tak poté v psychiatrii. S tím, jak byla každá možná diagnóza vylučována, narůstala beznaděj, strach a bezmoc ve všech zúčastněných a tyto pocity se úspěšně lepily i na mě jako čtenáře. Rozhodně doporučuji, do sychravého podzimního počasí je to kniha jako dělaná.... celý text
Ďábelské hry
2016,
Angela Marsons
Nejspíš začínám té Kim přicházet na chuť. Po roční pauze od prvního dílu, který mě až tak nezaujal, jsem v knihovně sáhla spíš ze zvědavosti a taky kvůli svému nutkání nenechávat vyset první díl série, aniž bych dala autorovi alespoň ještě jednu šanci. Kim je sice zosobněním detektivních klišé. Ale řekněme si upřímně, ony tyto zlomené a osudem zkoušené bytosti, které přesto chrání svět před zlem, čtenáře prostě baví víc než rovnej, slušnej detektiv, kterého žádná osobní tragédie nepotkala. V druhém díle mi Kim byla o něco sympatičtější a vzhledem k tomu, jak se prozatím v knihách její osobnost vyvíjí, mám dojem, že ji možná po pár dílech začnu mít i ráda. Samotný případ byl pro mě opravdu tahounem. Jde vidět (jak ostatně sama Marsons v poděkování píše), že si o sociopatii hodně načetla a také se věrně držela v mantinelech této psychické poruchy. Pachatel byl v tomto případě sice známý, ale o to víc zajímavé byly kapitoly, kdy jsme mohli nahlédnout do jeho mysli. Druhý případ, na kterém tým stále dělal, byl pro mě snad ještě otřesnější. Pedofilie je něco, o čem se mi čte snad nejhůř. Kam se na to hrabou brutální vraždy. Nicméně autorka to pojala podle mě moc dobře a opět na mě dýchalo odborné pojetí celého případu. Co musím na tomto druhém případu vypíchnout je způsob, jakým Kim dokázala usvědčit jednoho z pedofilů. Nebylo to žádné prozření bez nějakých logických odůvodnění, jak to často v novějších detektivkách bývá. Kim se v hlavě spojila čerstvá událost s drobností co viděla, ale z počátku si to nespojila a právě díky tomu dokázala případ uzavřít. Díky fyzickým důkazům, které pachatele s případem spojovali a kterých si dříve nikdo nevšiml, ač byly na očích.... celý text
Nechtěj nic vědět
2013,
Lisa Jackson
Z této knihy mám po dočtení rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě to vážně bavilo a atmosféra je vážně hutná až mystická. Velký, pomalu chátrající dům na malém ostrově. Zdrcená matka, která se snaží přijít na to, co se stalo jejímu synovi. K tomu lidé, kteří žijí v domě s Avou jsou jeden větší magor než druhý. To vše dohromady způsobí, že tak první 2 třetiny plynou a vy čtete a čtete a doufáte a dedukujete, sem tam vás zamrazí. Místy mě trošku rušila po 10. opakovaná fakta (ne, čtenář nemá paměť zlaté rybičky a není potřeba mu všechna fakta po pár stranách opakovat- jako třeba to, že ač se Ava 2 roky utápí v depresi a prakticky jen leží nebo bloumá domem, má fakt "úžasný zadeček"). Nicméně to vše bych přešla a zapomněla, protože až do cca 400. strany jsem byla napnutá jak kšandy a knihu pouštěla z ruky jen na nejnutnější dobu. Pak přišlo postupné zjišťování pravdy a najednou se na sebe kupilo jedno odhalení, které záhy vyvrátilo odhalení jiné a tak to pokračovalo dalších sto stran. Úplný závěr byl neskutečně překombinovaný a motivy některých ze zainteresovaných v celém tom prů*eru mi přišli minimálně nedostatečné. Ač mi konec mírně pokazil dojem z celé knihy, něco na stylu autorky mě nutí jít a pořídit si od ní další knihu. Takže to zakončím, jak jsem začala. Mám z toho rozporuplné pocity... 3/5... celý text
Ve službách zla
2016,
Robert Galbraith (p)
Po skvělé Kukačce následoval Hedvábník, který byl také skvělý, ale měla jsem v jeho případě pár menších "ale". Ve službách zla opět hodilo laťku o kousek výš a opravdu se těším na Smrtící bílou. Díky zajímavému prostředí a tématům, kterým se tento díl věnuje a také díky dobře udržované rovnováze mezi vyšetřováním a osobním životem Robin a Strika, se tento díl zatím stává mým nejoblíbenějším. Tato série je rozhodně můj šálek kávy. První díl mě nadchl a po 2. dílu se zařadila mezi mé oblíbené krimi série. Jsem zvědavá jak se J. K. podaří další knihy v sérii a v budoucnu také na to, zda ji zvládne úspěšně zakončit. Takže ano, rozhodně doporučuji.... celý text
V kleci
2019,
Ellison Cooper
Slibný rozjezd série. Zajímavý motiv a pohnutky vraha. Napínavé, ale zároveň ne překombinované. Sayer je mi sympatická a to je pro mě u detektivních sérii důležité. Stejně tak další postavy, které se v knize vyskytují mě bavily a zajímaly i jako osobnosti. Autorce se podařilo na něco málo přes 400 stranách napsat napínavý průběh vyšetřování zločinů opravdu vyšinutého vraha, zároveň nám k tomu dokázala nenásilně vykreslit postavy tak, že si je člověk dokáže oblíbit a už jen kvůli tomu sahám po pokračování hned co mi přijde z eshopu.... celý text
Pacient
2019,
Sebastian Fitzek
Moje první setkání s Fitzkem a hned jsem ho zařadila mezi oblíbené autory thrillerů. Pravda, že z počátku mi jeho styl psaní přišel kostrbatý a neuhlazený, ale to může být jednak překladem a jednak i tím, že němčina (za mě) kostrbatá prostě je a tak se to projevilo i v překladu. Nicméně po cca 100 stranách jsem si zvykla a pak už to frčelo až do konce. Pacient sází na jistotu: psychiatrická léčebna, kde je zavřený únosce, zdrcený otec, jehož malý syn se nikdy nenašel a který potřebuje, musí, znát pravdu. K tomu krátké kapitoly a člověk opravdu nemůže přestat číst. Jediné co mě při čtení rušilo je opět poměrně dost překlepů. Což ale není problém samotného autora a díla, ale české korektury. Bohužel na tohle u nových knížek narážím čím dál častěji...... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Druhý díl a opět skvělé. Je ovšem pravda, že z pohledu vyšetřování a případu mě více bavil případ Luly Landryové, kde na mě dýchala atmosféra věčně upršeného Londýna víc romanticky a taky přívětivěji (pokud toto lze o vyšetřování smrti mladé modelky tvrdit). Nicméně v Hedvábníkovi dostal větší prostor soukromý život a vztahy Robin a Cormorana, což je skvělé, protože jsou to výborně napsané postavy, jenže zhruba v půlce knihy jsem si uvědomila, že mě tyhle části baví víc, než samotný případ. Pravda je, že J.K. skvěle vykreslila nevraživou nenávistnou a nekompromisní atmosféru, která mezi jednotlivými podezřelými z branže panuje. Navíc to vše doplnila o Quinovo "veledílo" (které kdyby měl člověk přečíst celé prakticky na jeden zátah tak jako Strike, rozhodně by potřeboval přinejmenším dvojitého panáka, antidepresiva a možná i psychoterapii). A k tomu tu je samozřejmě neutěšená spisovatelova rodinná situace, mrazivé nepříjemně vlezlé počasí, bolest Cormoranova kolene a jeho frustrace z případu a máme tu skvělou knihu, které ve mně zanechala nepříjemný pocit, kterého se už druhý den nedokážu úplně zbavit. A to se doposud povedlo snad jen Kingovi.... celý text
V mysli vraha
2019,
Mike Omer
Na knihu jsem narazila tady na databázi spíš náhodou, ale rozhodně nelituji. Jsem ráda, že letos vyšel druhý díl a doufám, že se dočkáme i dalších dílů, protože tahle kniha mě opravdu bavila od začátku do konce. Zoe i Tatum jsou sympatičtí, ač každý jiný. Díky krátkým nahlédnutím do jejich soukromého života (hlavně tedy Tatuma) jsou v knize i odlehčená a vtipná místa. Příběh je ale hlavně o pomatené mysli psychopata, do které můžeme díky Zoe z části nahlédnout. V knize je zkrátka skvělá rovnováha mezi napětím, vyšetřováním, znechucením z vrahova uvažování a pitváním se v minulosti hlavních vyšetřovatelů. Doporučuji a jdu si sehnat druhý díl.... celý text
Lady Fuckingham
1999,
Oscar Wilde
Potřebovala jsem něco do výzvy, něco ideálně né moc dlouhého a tohle bylo fakt přečtené za chvilku. Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec převážila ta pozitiva. Člověk asi nejde číst Lady Fuckingham s očekáváním něčeho oduševnělého. Je to prostě porno na papíře, tak jako některé dnešní moderní erotické knihy. Alespoň tu ale na jedné stránce nemusím číst 10x dokola šu*at, protože autor nemá ani sebemenší fantazii... Naopak autor Lady Fuckingham (ať už je to kdokoli), společně s překladatelem, odvedli skvělou práci co se slovní zásoby spojené se sexem a lidským tělem týče. Děj sice minimální, ale čtení nelituji.... celý text
Popravčí
2013,
Chris Carter
Carter má nepochybně spisovatelské nadání, protože jeho knihy vtáhnou a nepustí. Děj letí (taky díky extra krátkým kapitolám) a když náhodou hrozí, že se tempo knihy zpomalí, dojde k další brutální vraždě. Já jsem ten typ čtenáře, který si rád počká, nevadí mu delší popisné části, ráda se povrtám v povahách postav a poklidné tempo mi nevadí, takže Carterův akční styl je pro mě spíš zpestřením, než tím, co bych vyhledávala u většiny knih. Ale stejně po něm jednou za čas sáhnu, protože na tom jeho psaní je cosi návykového.... celý text