kristie
přečtené 287
Nesmírný
2015,
Jussi Adler-Olsen
Parta z oddělení Q s Carlem v čele neomrzí. I v tomto díle mě postavy a dynamika mezi nimi nesmírně bavila. Nicméně samotný případ mě už tak moc nebavil. Určitě je to z části způsobené tím, že na ezo věci mám doslova alergii. Navíc už zde vidím jistou šablonovitost mezi jednotlivými knihami. Chápu, že to u detektivek úplně jinak udělat nejde, ale nejspíš jsem se toho konkrétně u Adler-Olsena přesytila... Marco mě bavil víc, ač jsem měla také menší výhrady. Nesmírný tedy čistě subjektivně pro mě nejslabším dílem série. Nicméně je to pořád jedna z mých top sérií a i přes výhrady s oddělením Q rozhodně nekončím.... celý text
Konec léta
2018,
Anders de la Motte
Ze všech 4 dílů ročního období mě Konec léta bavil nejméně. Nicméně i jako pro mě nejslabší díl je pořád rozhodně ve velkém nadprůměru oproti jiným thrillerům, které jsem v posledních letech četla. Zmizelé a nikdy nenalezené dítě, s jehož ztrátou se rodina nikdy úplně nevyrovnala a střídání dvou časových os jen přidává na čtivosti. Na autorových knihách oceňuji především jejich uvěřitelnost, nejsou vyhnané do extrému ve snaze co nejvíc šokovat a přesto člověka šokují právě svojí reálností. Ke konci jsem začala tušit díky dopisům, nicméně i přes to mě úplný závěr překvapil.... celý text
Mrtvé vzpomínky
2020,
Angela Marsons
Opět skvělé, napínavé. Tentokrát se děj opět víc točí okolo Kiminy minulosti a traumatech. Sérii jsem začala někdy před 2 roky první knihou, pak odložila téměř na rok a od druhého dílu jedu víceméně co měsíc, to jedna kniha s Kim. Takže mám minulé díly ještě poměrně čerstvě v paměti, pro někoho, kdo má mezi knihami věší odstup by mohl být problém se zpočátku zorientovat v postavách. Nicméně to nic neubírá na napětí, právě naopak. A ještě jedna myšlenka, která mě u knih A. Marsons napadá opakovaně: proč nikdo z týmů, který má za úkol dopadnout vrahouny, sakra nenosí bouchačku? Nemám ráda, když se vše řeší přestřelkami a hlavní hrdina je neporazitelný, nicméně tady ty zbraně chybí úplně (ze strany policie)... Nevím, třeba to mají v GB jinak než všude po světě a policie se musí spokojit s pěstmi, ale o tom pochybuji...... celý text
Jarní oběť
2021,
Anders de la Motte
Naprosto skvělé. Malé švédské městečko, na první pohled přátelské a spořádané... Na ten druhý už tak přátelské není. Dávná rituální vražda mladé dívky je zde obecné tabu a tak není divu, že doktorka Thea, která se postupně propracovává hlouběji do minulosti, ve snaze najít pravdu, začíná být místním lidem trnem v oku. K tomu nám autor naservíroval neskutečně hutnou atmosféru švédské přírody, která se všemi bažinami, tajuplnými rituály a bájným Listoněm na čtenáře přenáší pocit nadpřirozena... Hlavní hrdinka je sympatická a působí lidsky, takže si ji člověk hned oblíbí. Pravda o vraždě Elity mě tentokrát ani na vteřinu nenapadla a nechala jsem se autorem pěkně tahat za nos až do konce :).... celý text
Čekala jsem, že se kniha o něco déle poveze na vlně přízraku strašícím v léčebně. Ale i když je poměrně brzy jasné, jak to s tím přízrakem je, kniha je stále napínavá. Několik dějových linií se střídá a obzvlášť ke konci mi přerušení té linie, kterou jsem právě četla dost lezlo na nervy. Jenže každá část měla svoje otázky, které je třeba zodpovědět a tak se tohle roztrpčení opakovalo po každé kapitole. Nakonec do sebe všechno pěkně zapadne. A ač pro mě nebylo celkové rozuzlení překvapením, ukončení Issakova příběhu mi to vynahradilo.... celý text
Skryté karty
2019,
Angela Marsons
Pro mě (a dle celkového hodnocení i pro ostatní čtenáře) je tato kniha prozatím nejlepším dílem z celé série. V Skrytých kartách si A. Marsons posvítila na elitářství a pocit nadřazenosti vyšších vrstev. Obzvlášť v Anglii se pořád dost klade důraz na rozdělení do sociálních tříd, takže není překvapivé, že se autorka dotkla i tohoto tématu. A kde toto elitářství začíná? Na školách, na škrobených, drahých, soukromých internátech. Skvělé prostředí i téma. Konec šokoval a na napsání hodnocení, jsem si musela nechat týden čas na vstřebání všech faktů.... celý text
Pohřbená pravda
2018,
Angela Marsons
Na knihách od A. Marsons je neskutečně super, že v každém dalším díle se věnuje jinému problému. Ať to byly duševní choroby, rasismus, pomsta,... Navíc se nedrží čistě zajeté šablony a nebojí se do knih přidat něco nového. V tomto díle nepracuje Kim se svým týmem a je tu dán velký prostor Stacey. A ono to funguje. U detektivních sérií mám většinou problém, že po nadupaném začátku mé nadšení po pár dalších knihách vyšumí. S případy Kim Stoneové je to naopak. První díl mě nenadchl/neurazil. Kim mi přišla ledová a neosobní. Ale jak jsem četla další a další knihy, najednou jsem zjistila, že čtu už třetí díl po sobě a že se série stala mou letošní závislostí. Ani tady to nebylo jiné. Je to jednoduše skvělé. Myšlení lidí a skvělý vhled do situace očima Stacey mi zase dal něco dalšího k zamyšlení o dnešní společnosti...... celý text
Tiché lži
2018,
Sarah Pinborough
Chtěla jsem psychologický thriller a dostala ho. Lži, tajemství, sebeobviňování, budování napětí a očekávání grandiózního finále... To vše bylo skvělé. Ale bohužel, to velké finále člověk čeká téměř od poloviny knihy a temné odhalení pravdy, která má šokovat, mě nešokovala ani v nejmenším, protože jsem o ní byla na 100 % přesvědčená dávno před tímto rozuzlením...... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Předpokládám, že k 5. dílu se dostanou pouze ti, kterým se styl a dlouhé opisy prostředí, řešení myšlenkových pochodů postav a jejich vztahů líbí stejně jako mě. Je to bichle, případ je zamotaný, je tu spousta postav, ale opět je to skvěle a čtivě napsané. Samotný případ je tu sice hlavní kostrou knihy, ale těžko by se na něm dalo postavit 1000 stran příběhu. Jak vychází další a další díly, je čím dál víc a víc jasnější, že tato série není ani zdaleka jen detektivkou. Je to vhled to lidských vztahů, Cormoran i Robin jsou tak reální a někdy i lidsky nemožní, že má člověk pocit, jako by to nebyli jen postavy z románu, ale skutečné osoby, které se na stránkách zhmotňují stejně jako se před více než 20 lety zhmotnil kouzelnický svět. Na závěr ještě zpět k Neklidné krvi: bylo to opět fenomenální, vraha jsem neuhádla ani náhodou, teď budu mít opět problém se začíst do něčeho jiného a jdu dohánět domácí práce, které jsem od pátku zanedbávala.... celý text
Mrtví do soumraku
2009,
Charlaine Harris
Po hodně dlouhé době jsem dostala chuť na nějakou upířinu a protože je na HBO celý seriál, rozhodla jsem se prvně pustit do knih. Po první kapitole jsem měla chuť knihu odložit a nikdy znovu nevzít do ruky (Sookie mi připadala jako archetyp tupé blondýny a ich forma mě kvůli tomu vytáčela do vrtulí. Že je úplně pitomá, mi tedy připadalo posléze delší část knihy, ale na konci jsem zjistila, že ač je to naivka, tak to vypadá, že si na ni asi zvyknu a možná, že během dalších dílů z té své naivity 13 leté puberťačky možná i vyroste.) Nicméně je to opravdu chytlavé a já budu doufat, že postava Sookie v dalších dílech ještě trochu "vyroste" z té své naivní bubliny, protože jinak z ní vyrostu já, jelikož další díl si určitě chci také přečíst.... celý text
Slib mlčení
2014,
Linda Castillo
Zařekla jsem se, že nejdřív dočtu všechny serie, co už rozečtené mám, ale když na m náhodou v knihovně vyskočil první díl s Kate, musela jsem po něm sáhnout. Chápu proč je tahle série tak opěvovaná a má tak vysoké hodnocení. Autorka píše skvěle, poutavě. Postavy jsou tu vykreslené jako lidé se svými problémy a minulostí (ano, máme tu detektivní klišé- vyhořelý detektiv alkoholik s hrůznou minulostí. Ale vzhledem k tomu, že kniha vyšla už před lety, je otázkou jestli to bylo klišé i tehdy). Když k tomu přidám zajímavé a originální amišské prostředí a brutální vraždy, vyjde mi z toho kvalitní a napínavý detektivní thriller. Jen vrahem jsem si byla jistá od poloviny knihy, ale jako první díl a úvod do celé série je tahle kniha pecka.... celý text
Nic pro děj zásadního nevyzradím, ale pár odkazů k příběhu v mém komentáři je. Tohle prostě funguje. Ono to vlastně není nic nového pod sluncem, ale autor umí skvěle vykreslit postavy. Zoe je skvělá. Sice se dokáže téměř komukoli dostat do hlavy, ale mezilidské vztahy nejsou její silná stránka (Jeden příklad za všechny: Neschopnost pochopit, proč se Tatum naštval a následně neschopnost pochopit, co bylo na její "omluvě" špatně. Ač to vtipné nebylo, musela jsem se u jejích myšlenkových pochodů smát.) Tatum je správnej klaďas, který má pro Zoe slabost -a ona pro něj- jen si to zatím ani jeden nejsou ochotni naplno přiznat. Ale to je taky fajn, aspoň se máme na co těšit. No a pak tu máme Marvina. Ten je prostě neskutečný. Přidat do detektivní série někoho takového je geniální. Samotná zápletka byla zajímavá. Taky mě příjemně překvapilo, že se autor vyhnul dalšímu klišé detektivek dnešní doby: geniální sériový vrah s nějakou vizí. Jak se ukázalo, vrah byl prachsprostý úchyl a svin*, která si nějaké to "vyšší dobro" vymyslela jen pro omluvení svých činů. Sice jsem tak nějak tušila, kam to celé směřuje, ale pachatele jsem odhadla jen chvíli před tím, než to na mě autor vybalil.... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Tohle bylo opravdu psycho. Ten pocit bezmoci mě nutil číst dál a dál. Millie byla skvělá. Co mně osobně ale přišlo přitažené za vlasy, byla ta absolutní ignorace okolí. Kromě Ester si nikdo nevšímal, že Grace nikdy není sama, že se Jack klidně nacpe i na oběd, kde měli být jen tři kamarádky, nemá mobil, nemá emailovou adresu, když už se s ní a Jackem sejdete, tak je na ní nalepený jako klíště. Možná jsem stejně jako Ester v tomhle ohledu víc podezřívavá a všímavá. Spíš mi ale zbytek postav, které měli k páru bližší vztah, připadal jako totální ignoranti... chápu že to mělo význam pro příběh, ale stejně mě to strašně rozčilovalo.... celý text