kristie
přečtené 289
Nic pro děj zásadního nevyzradím, ale pár odkazů k příběhu v mém komentáři je. Tohle prostě funguje. Ono to vlastně není nic nového pod sluncem, ale autor umí skvěle vykreslit postavy. Zoe je skvělá. Sice se dokáže téměř komukoli dostat do hlavy, ale mezilidské vztahy nejsou její silná stránka (Jeden příklad za všechny: Neschopnost pochopit, proč se Tatum naštval a následně neschopnost pochopit, co bylo na její "omluvě" špatně. Ač to vtipné nebylo, musela jsem se u jejích myšlenkových pochodů smát.) Tatum je správnej klaďas, který má pro Zoe slabost -a ona pro něj- jen si to zatím ani jeden nejsou ochotni naplno přiznat. Ale to je taky fajn, aspoň se máme na co těšit. No a pak tu máme Marvina. Ten je prostě neskutečný. Přidat do detektivní série někoho takového je geniální. Samotná zápletka byla zajímavá. Taky mě příjemně překvapilo, že se autor vyhnul dalšímu klišé detektivek dnešní doby: geniální sériový vrah s nějakou vizí. Jak se ukázalo, vrah byl prachsprostý úchyl a svin*, která si nějaké to "vyšší dobro" vymyslela jen pro omluvení svých činů. Sice jsem tak nějak tušila, kam to celé směřuje, ale pachatele jsem odhadla jen chvíli před tím, než to na mě autor vybalil.... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Tohle bylo opravdu psycho. Ten pocit bezmoci mě nutil číst dál a dál. Millie byla skvělá. Co mně osobně ale přišlo přitažené za vlasy, byla ta absolutní ignorace okolí. Kromě Ester si nikdo nevšímal, že Grace nikdy není sama, že se Jack klidně nacpe i na oběd, kde měli být jen tři kamarádky, nemá mobil, nemá emailovou adresu, když už se s ní a Jackem sejdete, tak je na ní nalepený jako klíště. Možná jsem stejně jako Ester v tomhle ohledu víc podezřívavá a všímavá. Spíš mi ale zbytek postav, které měli k páru bližší vztah, připadal jako totální ignoranti... chápu že to mělo význam pro příběh, ale stejně mě to strašně rozčilovalo.... celý text
Marco
2014,
Jussi Adler-Olsen
Dala bych 3,5 hvězd, ale to nejde, takže 4. Tenhle díl byl, zejména po Složce 64, slabší. Ale rozhodně ne špatný. Četl se dobře. Marcovi jsem fandila (pravda, to neustále unikání o vlásek už bylo ke konci trochu otravné). Skvadra z oddělení Q v čele s Carlem mě pořád baví. Jen tomu tentokrát trošku chyběla šťáva. Uvidím jak bude série pokračovat, jen doufám, že postupně nevychladne a má po skvělé Složce 64 ještě co nabídnout.... celý text
Jsme poslední
2019,
Hanna Jameson
Jak tohle shrnout jedním citoslovcem? Uf. Kniha má skvělý námět i postavy mi přišly dobře vykreslené, ale ten zbytek už pokulhával. Zajímalo mě, jak to skončí. Jenže prokousat se ke konci, mi trvalo bez nadsázky snad 3 měsíce. Knihu jsem vždy po pár stranách odložila. Dokonce jsem i přeskočila snad ze strany 200 až na stranu 250 a nejsmutnější bylo, že mi to ve čtení vůbec nevadilo. Těch 50 stran byla očividně jen další výplň o ničem, tak jako dalších 150 stran. Autorka se v tom plácala, skákala od jednoho k druhému, jako by si při psaní najednou vzpomněla na informaci, kterou nám měla před pár stranami dát, tak ji bez kontextu přihodila tam, kde zrovna s psaním skončila. Scény, které měli působit vyhroceně nebo akčně tak vůbec nepůsobily. V knize se míchá postapo, detektivka, vztahové drama a thriller dohromady, bohužel ani jedna z těchto částí není dost propracovaná a tak to celé působí příšerně zmateně. Nepomohl tomu ani jedna dost slabá zmínka o S. Kingovi. Bohužel, je to opravdu škoda. Za zajímavý nápad a relativně dobře zpracované postavy dávám alespoň ty 2 hvězdy.... celý text
Ledové sestry
2017,
S.K. Tremayne (p)
Já mám tyhle thrillery vlastně celkem ráda. Většinou si je pouštím jako audio při pracovních cestách a Ledové sestry nebyly výjimkou. Navíc děj na pozadí drsné skotské přírody byl jen další bonus. Autor zvládl jak napětí, tak mě poměrně dlouho dokázal vodit za nos. Mísí se tu duchařina a psychologický thriller. A dlouho člověk neví, čemu má vlastně věřit a kdo z nich je ten nejvíc vyšinutý.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Osvícení je prostě klasika. I absolutní nečtenář zná minimálně filmovou verzi. (Scénu, kdy se Jack snaží dostat přes dveře k Wendy a jeho šilený výraz viděl minimálně jako meme snad každý.) Já ho dlouho přehlížela a vybírala jsem si jiné Kingovy knihy. Měla jsem pocit, že po filmu už mi kniha tolik nedá. Chyba! Byla to jízda od začátku do konce. Naprosto chápu, proč se z Osvícení stal takový fenomén. Vše ostatní už bylo řečeno. Rozhodně doporučuji.... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
S Shari mám zvláštní vztah. Nikdy nemám po dočtení pocit, že to bylo něco co jsem nutně musela číst. Takové to: neurazí, nenadchne. Ale stejně mě k ní něco jednou za čas přitáhne. Manželé odvedle měli skvělý rozjezd až jsem si ho začala v hlavě řadit jako zatím nejlepší knihu autorky. Ovšem po dočtení až tak nadšená nejsem. Bylo to fajn, dobře promyšlené. Ani ten úplný konec by mi nevadil. Jen mi chvílemi přišlo, že se postavy chovají naprosto iracionálně. Například pan detektiv má očividně plnou hlavu domněnek a předčasných závěrů, ale skutek utek. Na druhou stranu mi tady postavy nepřišly tak ploché jak v jiných autorčiných knihách. Když to shrnu: průměrný thriller se zajímavým nápadem. Spíš než napětí čekejte stísněný pocit. Z těch knih, které jsem od autorky zatím četla, ale zůstává za mě nejlepší Nevítaný host.... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Posloucháno jako audiokniha. Celá cesta je popsána s neskutečným nadhledem a humorem. Opět: kudy zrovna prochází a často i kam míří, neví dost často ani autor, natož čtenář. Klasický cestopis v tom tedy nehledejte. Ale o atmosféře a nátuře místních se toho naopak dozvíte opravdu hodně. A jako bonus se i dobře pobavíte. U audioknihy ale přeci jen mám jednu výtku. Bylo tam příliš hudebních přechodů a různých jinglů. Místy to dost rušilo.... celý text
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Z nějakého důvodu (možná protože je Zibura tak oblíbený a já přeci nepojedu na mainstreamové vlně) jsem jeho knihy dlouhou dobu přehlížela. A že na mě vyskakovaly dost často... Nakonec jsem ale dala šanci audioverzi a jediné čeho lituji je, že jsem to neudělala dřív. Pravda, o pamětihodnostech Turecka a Izraele se toho moc nedozvíte. Ale o životě obyčejných lidí v těchto oblastech naopak spoustu. "Zibi" zároveň dokáže i ty nejobyčejnější či nejotravnější situace na cestě podat tak, že má člověk chuť hodit si krosnu na záda a jít.... celý text
Lovec králíků
2017,
Lars Kepler
Tak další díl mojí oblíbené "pohádky" (berte s rezervou) je za mnou. A opět jsem dostala to, co jsem chtěla. Spousta lidí, spousta zločinů, vražd a akce. Vše často dotažené až do bizarnosti a absolutní neuvěřitelnosti. Ale tohle všechno je zabalené v neskutečně napínavé a čtivé knize. A jako bonus tu dostala prostor i Saga. (Mimochodem, jsem opravdu ráda, že knihy nečtu zároveň s jejich vydáváním. To laciné zaháčkování čtenáře na další díl v epilogu by mě v takovém případě dost nakrklo. Pokud doma nemáte další díl, doporučuji epilog dočíst až ho dokoupíte.)... celý text
Ústav
2020,
Stephen King
Jakmile je hlavním hrdinou v Kingově knize dítě, je téměř jisté, že to bude stát za to. Nevím jak to dělá, ale on prostě odkáže napsat dětskou postavu tak přesvědčivě, že mu to prostě žeru od A do Z. Čtenář Kinga tu najde vše, na co je zvyklý. Otázka dobra a zla, která prolíná většinu jeho děl je tu vlastně hlavním tématem, ač to není zřetelné na první pohled. Kdo je dobrý a kdo zlý? Kde jsou hranice rčení "účel světí prostředky"? Kromě skvěle napsaných postav a příběhu, který chytí a nepustí, mi ale po dočtení zůstal v hlavě tichý, ale o to víc nepříjemný hlásek: Jsme jako lidstvo opravdu tak otupělí a zaslepení vlastním prospěchem, že jsme se už dávno sami odsoudili k záhubě? Každopádně je dobré si připomenout (ostatně naše historie je nám toho důkazem), že dělat odporné věci pro "vyšší dobro" se nevyplácí. King tohle prostě umí. Za jeho příběhy se často skrývá daleko víc. A Ústav je toho jen dalším důkazem.... celý text
Později
2021,
Stephen King
Oproti starším Kingovým knihám je Později rozhodně přístupnější i pro jeho nefanoušky. Je to čtivé, poměrně (na Kinga) útlé a téma dítěte, které mluví s mrtvými je tahák sám o sobě.... celý text
O čem se nemluví
2021,
Jess Lourey
Kniha není žádnou perlou, ale napsaná je dobře. To, že je zde vše jen v náznacích mi vůbec nevadilo, ba naopak. (Taky je důležité si uvedomit, že vypravěčem je malá holka na prahu puberty.) Dnes je trend u těchto "průměrných thrillerů" (bez negativní konotace) čtenáři vše naservírovat až pod nos, vysvětlit, popsat do těch nejmenších a nejdrsnějších detailů. Hlavně ať nemusí zapojit hlavu. Ne že bych i po takových někdy nesáhla, tak nějak jsem to čekala i od této knihy. A právě proto jsem po dočtení celkem mile překvapená. Příběh z pohledu Cassie ve mě po celou dobu vyvolával nepříjemný plíživý pocit. Znovu si knihu nejspíš nepřečtu, ale i po 2 měsících po dočtení si z knihy pamatuji veškerý děj a to se moc thrillerům nepodaří.... celý text
