1. Domů
2. Autoři
3. William P. Blatty
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih William P. Blatty

Exorcista – souboj s ďáblem

„Trochu mi u čtení běhal mráz po zádech. Překvapilo mě, že to je hodně o zjišťování, co s malou Regan vlastně je, a jak by se jí dalo pomoct, nejen o samotné posedlosti nebo vymítání. Je to hodně o tom, co se děje s její matkou, s knězem, který jí má pomoct, a s dalšími lidmi. A to je dobře, protože tahle psychologická stránka příběhu je nesmírně zajímavá. I když scén, kdy autor popisuje Reganino chování a nevysvětlitelné věci je tam taky hodně, včetně různých drsných (někdy až nechutných) detailů. Bez toho by to ani nešlo. Kdybych neviděla několik podobně zaměřených filmů, asi bych si jejich hrůznost jen z popisu neuměla představit v plném rozsahu. Konec mě překvapil výsledkem i rychlostí. I přes jisté výhrady, celkově hodnotím dobře. Vyvolalo to ve mně silné emoce. To se cení.“... celý text
— denib

---

Exorcista

„Postava detektiva byla snad parodie...“
— saman001

---

Exorcista

„Film jsem nevidela, takze nemam srovnani. Sice mi pri cteni nemrzla krev v zilach, ale atmosferu to ma fakt ponurou. Nejake pasaze mi prisly zbytecne zdlouhave, cekala jsem vetsi prostor tomu samotnemu exorcismu. Asi pujdu v hodnoceni proti proudu, protoze me to nijak zvlast neoslovilo, nejak jsem se nemohla zacist a v hlave se dostat do deje :(“... celý text
— Biba_with_Book

---

---

Exorcista

„Světová klasika, Vymítač ďábla je kultovním hororem. Jeho knižní předloha je však jiná. Při čtení se mi zdálo, že kniha není tolik o exorcismu, tajemnu a posedlosti ďáblem, ale hledání určité cesty, pochybnostmi člověka nad sebou, hloubce citu. Jasně, bylo tam i dost blití, průjmu a nehezkých návrhů, hutná atmosféra a tak... takže záleží jen na vás, jaké verzi knihy dáte přednost.“... celý text
— stanislav0373

---

Exorcista – Souboj s ďáblem

„Tohle není četba pro mě. Horor si pro sebe představuju jinak, je to samozřejmě věc osobní nátury, ale scény plné nechutných výjevů a obscénních nadávek mě neoslovovaly, ani neděsily. A ďábel v těle malé dívenky, hovořící latinsky i pozpátku a vydávající zvuky zvířat, mi způsoboval spíš úsměv, než strach, nejsem prostě cílovka, omlouvám se, fanouškové... A taky mě napadlo, jak by se daly v tomto duchu třeba přepsat romány o našich čarodějnických procesech; ty ženy by opravdu mohly být čarodějnice, mohly by opravdu lítat na koštěti na sabaty na Petrovy kameny a ďábel by jim opravdu pomáhal na mučidlech. To by byl teprve horor, i když na hlavu postavený... Abych jen nehanila, postavy románu byly zajímavé, tím myslím zejména mužské hrdiny, tři kněží a jeden detektiv, jejich portréty a vnitřní svět s jejich problémy (detektiv Kinderman mi občas svým upovídaným projevem připomínal poručíka Colomba, což nemyslím nijak hanlivě). Nakonec mě opravdu mrzelo, že vyústění nebylo jiné, psychiatrické... Ale chápu, byla by to kniha o něčem jiném. Ze stejných důvodů mi nesedla Levinova kniha "Rosemary má děťátko". Film jsem neviděla, i když o něm vím; na jednu stranu po něm netoužím, téma mě moc neláká, ale Max von Sydow v roli otce Merrina musí být strhující, tohle byl jeden z těch herců, kterým na plátně věřím úplně vše...“... celý text
— Rade