kotasbk přečtené 173

Taras Bulba 1947, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Tak jsem se dočetl, že prý Laši byli strašně ukrutní, strašně zlí, že páchali hrozné zločiny proti kozákům a tak dále, ale dle mého jsou právě v Tarasovi popsány nejvíce zločiny a ukrutnosti samotných kozáků. Nejspíš to mělo vyzní tak, že právě Poláci jsou ti špatní v jihoruských stepích, že neuznávají pravoslavnou víru a podobně, ale kozáci se nemají za co stydět. To, co páchali Poláci je pouze slabý odvar toho, co páchali kozáci. Pokud jsem dobře četl celou knihu, dával pozor při strašně archaickém textu, tak mi prostě a jasně vyplynulo, že největší zloduši byli kozáci. Katolík byl pro ně odpad, Žid ještě větší, Tatar, Turek a muslim to byli pro kozáky nevěřící psi. Ve zkratce se dá říci, že všichni, kdo nebyli pravoslavní křesťané, byli prostě psi, čerti a bůhví co ještě. Ale kvůli tomu se nezlobím, také bylo asi cítění v 19. století mezi literáty, ale hlavně mezi kozáky a ruskými lidmi v 17. století. Ty jejich náboženské rozpory jsou směšné až do dnešní doby, ale to je fuk. Věří ve stejného Boha, ale hádají se kvůli nějakým prkotinám jako malé děcka na písku. Každopádně tohle dílo je pro mne překvapením. Nerad čtu knížky s modrým hodnocením, ale prostě Gogol je Gogol. To je láska už od střední školy, kdy jsem poprvé četl Petrohradské povídky. Taras je ovšem o trochu slabší. Četl jsem jakési staré vydání, kde to archaismy a různými prapodivnými tvary jazyka českého jen hemžilo. Nakonec jsem byl rád, že byly na konci vysvětlivky, jinak bych byl ztracený. Doufám, že novější vydání Tarase už není takový starý paskvil, který spíš mladé čtenáře (prej to mají studenti v povinné četbě, což je pěkná hloupost, protože Gogol má lepší knížky na rozbor) odradí od čtení Gogola, ruských klasik nebo od samotné četby povinných knih. Ostatně povinnost číst knížky ze všech možných směrů - od antiky po současnost, má spíš za následek to, že mladí méně čtou, než aby s radostí četli a měli rádi literaturu. Ani se jim nedivím, protože takový to překlad Gogola chce nervy při čtení, nejlépe nějaký slovník staročeštiny. Každopádně byla to dobrá kniha. A už pokukuji po Ohněm a mečem... celý text

Piková dáma 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

Krátká povídka, která bohužel moc nenadchne, ale také nezkazí večer. Musím se přiznat, že se jedná o mé první dílo od Puškina. Většina z nás zřejmě začínala z Oněginem, přece jenom je známější, ale já se rozhodl pro povídky a krátké romány. A zatím toho nelituji.... celý text

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

Kaplický dokázal v Kladivu na čarodějnice zvěčnit kus naší temné historie. Byla to skvělá sonda do 17. století. Bohužel, stále je mezi námi tolik lidí, kteří čarodějnické procesy přehlíží, nekritizují, pokud ano, tak jen v rámci toho, že tam kdysi někdo upaloval čarodějnice. Taková minulost je strašně vzdálená, lidé byli určitě hloupí, věřili v pověry, báli se, ale nikdo si neuvědomuje, že tihle neviní lidé věřili stejného Boha jako dnešní čeští křesťané. Jak je to všechno úsměvné, že křesťan huláká, že za bolševiků byli pronásledování, vězněni, ale nebyli upalování. Neuvědomuje si, že to stejné prováděli křesťané všem nevěřícím, ale i věřícím jiného vyznání, přitom věřili ve stejného Boha. Jaký je tedy rozdíl mezi upalováním čarodějnic a vykonstruovanými procesy v 50. letech v Československu?... celý text

Habsburkové v českých dějinách - Ve stínu tvých křídel 2012, Jiří Rak

Cesta kolem světa za 80 dní 1924, Jules Verne

Slušná Verneovka. Díky Verneovi jsem se mohl plavit kolem světa za 80 dní, aniž bych vylezl z postele nebo vstal z vany. Příběh to byl slušný, místy napínavý, ale postavy někdy strašně protivné. Největší averzi jsem měl právě k Foggovi. Tenhle anglický týpeček mi byl nesympatický až do morku kostí. Jeho přesnost, čajík o páté, čajík s topinkou, beztak i fish and chips, zkrátka smrděl anglickým snobismem. Korunu tomu všemu dával francouzský sluha. Jen je vidět, že si Fogg neuměl ani uvařit vajíčko ve skořápce. Zavázat tkaničky taky ne. Ale o to nejde. Na Verneovi mám rád jeho nadšení a vyzdvihování evropské civilizace. Právě na této knize je vidět, jak se pokrok a civilizace šířily do všech koutů světa. Nebýt anglické nadvlády nad polovinou světa, bůhví, jak by vypadal dnešní svět. Někde jsem četl, že anglické zisky z obchodu s otroky, opiem a dalšími neřestmi, uspíšily pokrok a modernizaci světa. Jen se podívejme, kudy všudy jel Fogg a jaké zde Evropané zanechali stopy. Domnívám se, že nebýt interakce západu s východem, tak by východní státy vypadaly daleko jinak. To právě evropský člověk přinesl pokrok do všech částí světa, ačkoliv ne vždy byl pokrok vítat přívětivě, leckdy místní obyvatelstvo trpělo a umíralo.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Mrazivé? Vůbec. Hororové? Vůbec. Nadčasové? Ano, a velmi. Ale celý příběh smrdí takovým pacifistickým puchem, že to čtenáře ihned strhne na stranu Galéna.

Neviditelný 1990, Herbert George Wells

Můj první Neviditelný ze tří (druhý je od Havlíčka a třetí od Ellisona), které mám v plánu. Budu stručný a řeknu vám rovnou, že jsem knížku v polovině odložil. Nebavila mě. Pak jsem se vrátil a dočetl, ale opět to nebyla žádná sláva. Zdá se mi, že asi nejlepší část celé knihy je samotné vyprávění Griffina o tom, jak se stal neviditelným a jeho první dny strádání. Celkově byl příběh dobře čitelný, i když občas nemusel autorův styl vyprávění, nicméně abych se přiznal, tak se mi líbila myšlenka neviditelnosti. Samotná myšlenka a nápad byl vynikající, ale celkové zpracování a rámec toho příběhu mě až tak nezasáhl. Krom té části, co jsem zmínil. Jo a ještě první část příběhu, jak byl kdesi ubytovaný, tak ta mi připominala úvodní hostinec v Ostrově pokladu (Poklad na ostrově) od Stevensona.... celý text

Baron Prášil 1958, Gottfried August Bürger

Pane Barone, to byla ale jízda!

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Je zajímavé, že všichni hodnotí Kytici plným počtem hvězdiček, ale samotné básně už tak hodnoceny nejsou. Šest básní má modré hodnocení, zbytek (sedm) básní má červené hodnocení. To zkrátka nemůže být plný počet hvězd! Přečetl jsem všechny básně a troufám si říct, že né všechny básně si zaslouží plný počet hvězd. Snad jediná, která se zdá být na 87% je Vodník. Tahle báseň nemá v celé sbírce obdoby. Je přímo skvělá. Vždy při čtení si vybavuji vodníka od Josefa Lady, jak sedí na topole nad jezerem (ačkoliv u Lady sedí vodník na vrbě, ale to je detail). Zkrátka a dobře. Celá sbírka je taková průměrná. Jediná báseň, která mě nějak výrazněji zasáhla, u které jsem pocítil mráz, chlad a jistou formu emocí, byla Vodník. Ostatní proletěly kolem mě a nic nezanechaly. Možná jen to, že některé byly složitější na čtení a pochopení. A to by se dalo čekat, že básně z dob poloviny 19. století jsou jaksi zastaralé. Ovšem Karel Havlíček Borovský, který byl o 10 let mladší jak Erben, psal své básně daleko čtivější a srozumitelnější.... celý text

Planeta opic 1970, Pierre Boulle

Neskutečný! Geniální!

Kočár do Vídně 2009, Jan Procházka

Tak o Procházkovi jsem nikdy v životě neslyšel. A kde je ta chyba? Buď jsem nevzdělaný blbec, který si z hodin literatury odnesl málo znalostí, nebo zkrátka nám o něm pan učitel neřekl. Je to ovšem škoda, protože Kočár do Vídně je vynikající sondou do myšlení lidí na konci války. Nejde ani tak o děj, který je jednoduchý, dalo by se říct i dobrodružný, ale spíše o celé jazykové zpracování. Právě z toho důvodu se mi líbily krátké úsečné věty, žádné zdlouhavé popisy krajiny, žádné monology na dvě strany o hovně a o ničem. Nadávky a délka vět krásně odpovídaly tomu, jak se člověk vyjadřuje v takových situacích. A to nemluvím o prostředí, kde se příběh odehrával. Ani se nedivím Hansovi, že měl pro strach uděláno. Být sám opuštěný v lese, kde mohli být partyzáni, ale hlavně číhající Krista, tak to bych si nasral do kalhot. Voják-vojáček měl beztak taky hnědé trenky.... celý text

Volyň 1943: Genocidní čistka - fakta, analogie, historická politika 2018, Grzegorz Motyka

Před pár měsíci jsem viděl polský filmeček Volyň (2016), takže jsem pochopitelně musel přečíst nějakou tu knížku týkající se dané problematiky. Bylo to věru zajímavé čtení. Občas mi slza ukápla, ale pro lepší "efekt" je nutnost se podívat na film. V knížce se dozvíte takové ty informace, které nejsou ve filmu (např. celý historický kontext, počty mrtvých, represe ze strany NKVD atd.), ale film Vám to vše přiblíží. Ze stránek knížky si jen tak nepředstavíte, jak hoří stavení, jak se tělo půlí nebo jak se stahuje z kůže (o tomhle se Motyka snad nezmiňuje, ale třeba se to událo).... celý text

Dějiny zemí Koruny české II. 1992, Petr Čornej

Křest svatého Vladimíra 1948, Karel Havlíček Borovský

Ano, tohle já mohu. Výborně napsaná satirická báseň, která kritizuje poměry jak v Rusku za cara, tak v Rakousku za císaře pána. KHB se ani nevyhýbá kritice církve, což mě nejvíce potěšilo. Je dobré vidět, že někdo před více jak sto padesáti lety měl podobné názory a věděl moc dobře, co církev představuje. Krásné to vše zakomponoval do tohoto díla a někteří by si měli uvědomit, že bez Boha by svět také existoval. A jak píše Karel, tak by i slunce přes den svítilo, v noci zase měsíc, lidé by se rodili a umírali, zkrátka vše by fungovalo stejně jako doposud. Hloupým lidem ale nevysvětlíš, že bez Boha se dá také žít. A třeba to tak vše bylo. Aby se jedna vrstva obyvatelstva uživila, vymyslela si boha. Bez víry v Boha by byl chaos, ale hlavně by nebyly peníze na chlast a chlebíčky pro jeptišky. Zkrátka a dobře. Kdo chce být hloupý, ať rozum ve víře utopí. Tu hned tekla krev z obrazů, děly se zázraky, čistá panna porodila čtyři mladé draky. Všem lidem, co věří v Boha radím, aby se zamysleli, jestli panna Ježíše opravdu porodila.... celý text

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

V poezii se nevyznám. Naposled mě nejvíce zaujal Rytíř smil, který nasadil laťku velmi vysoko. Každá sloka se mi líbila a bavila. Naopak tadyk u Lávry byly některé části slabší. Přemýšlím, jestli v tom není ukrytá nějaká kritika tamního režimu.... celý text

Tyrolské elegie 1885, Karel Havlíček Borovský

Přiznám se, že jsem se KHB vybíhal jak čert kříži. Poezie nebyla nikdy můj šálek kávy, protože vždy jsem četl nějakou chujovinu o přírodě, o septajicim mechu a tam podobně. Tyrolské elegie jsou ale něčím jiným a jsem za to rad. Bylo potěšením číst verše o zatýkání a cestě do Brixenu. Páni policajti na něj ještě počkali, aby se pan redaktor oblékl. V kočáře si kouřil cigaretu a očividně se měl fajn. Nejspíš jiná doba, jiný mrav. Za padesát let později v jiné zemi někde na východě by pro něj četníci přišli a odešli s prázdnou. Přece jenom se Karel měl dobře.... celý text

Dějiny Polska v meziválečném období 1999, Lukáš Fasora

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Moje první verneovka. Nesmírně vtipná knížečka, plná cestování, geografie, geologie a taky paleontologie. Určitě stojí za to ji přečíst. Je ale nesmírná škoda, že o takových knížkách se na střední škole neučí. Mají to snad žáci již znát? Nebo prostě má přednost nějaký random autor s Nobelovou cenou, jehož dílo je pochopitelné jem pro tři procenta čtenářů? Mě osobně Verne překvapil, poučil a díky němu jsem nalezl dalšího autora (sice opožděně, ale nalezl), se kterým budu trávit čas ve vaně. Už přemýšlím, kterou další knížku od něj přečtu. Asi tu, kde typecek cestuje kolem světa.... celý text

Dějiny Ruska 20. století - 1.díl 2014, kolektiv autorů

Dějiny Polska 1975, Josef Kolejka