Jazz06
přečtené 113
Duna
2006,
Frank Herbert
První třetina pro mě byla neskutečná nuda. Knihu jsem díky tomu dočetl až na 3. pokus. Místy velmi zdařilé, ale vždy, když příběh začne nabírat tempo, zpomalí se nudnou kapitolou, kde se jen vysvětlují plány, intriky a vnitřní úvahy postav. Vidinami budoucnosti a úryvky z knih od princezny Irulan navíc dost ztrácí na napínavosti. Nejcitelnější je to právě na začátku, kdy se ví přesně, co se stane. Dál už je to o něco nejasnější, ale stejně čtenář tuší, jak se bude příběh vyvíjet dál a do konce ho nic nepřekvapí. Postavy většinou nejsou moc do hloubky rozebrané. Nebo aspoň po jejich osobnostní stránce. Většinou se popis zaměřuje jen na jejich logické uvažování, díky čemuž působí chladně a v interakcích s ostaními křečovitě. Nejemotivnější jsou nakonec záporné postavy, které se umí nejméně ovládat. Takže jsem si žádného z hrdinů nijak zvlášť neoblíbil. Co se mi na knížce líbilo byl nakonec směr, kterým se příběh vydal, a výborně rozebraný zrod fanatismu.... celý text
