Parabible

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic je aktuální, místy až provokativní biblickou parafrází. Dávný příběh o Ježíši Nazaretském zasazuje do kulis současného Česka, především ale staví dnešního čtenáře před nově obnažené pointy dávných evangelijních příběhů a výroků. Jak v předmluvě uvádí prof. Martin C. Putna, v Parabibli jde o rozlousknutí jádra biblických textů ze slupky jejich dobového kontextu a o jejich nové „zabalení“ do současné literární formy. Evangelický teolog Alexandr Flek je známý jako překladatel Bible21, bestselleru roku 2009. Tentokrát ale namísto snahy o maximální přesnost překladu volí jiný přístup: aktualizované převyprávění. Reflektuje tak původní záměr biblického textu: vyprovokovat čtenáře k reakci, překvapit, konfrontovat, rozesmát nebo rozčílit. Parabible je tedy dílčí, zaujatou, subjektivní, ale vážně míněnou odpovědí na otázku: Jak by mohl vypadat Ježíšův příběh, kdyby se odehrál dnes. Předmluva: Martin C. Putna....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395127/big_parabible-jbw-395127.jpg 4115
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Parabible

Anežka11
01.11.2021

Wow!!! Nějak takhle převyprávět Bibli aby jí mohl každý rozumět bych určitě nedokázala. Některým evangeliím jsem předtím nerozuměla a díky Parabibli jsem v nich našla nový smysl.

Alma-Nacida
28.10.2021

Předesílám, že jsem ateista, a budu hodnotit "jen" literární kvality knihy. Protože to, co mi skřípalo v Novém zákoně, to mi skřípe i v Parabibli. Třeba to přirovnání k ptactvu nebeskému, které údajně jen tak poletuje a Bůh je sytí. Ehm... Já jsem venkovanka, ptactvo poletuje, protože celý den shání potravu.
Literárně je to velmi povedené a mnohé modernizace mě nadchly, třeba paralela celník - exekutor, pastýři - popeláři. Jiné cítím jako pokulhávající, malomocní - feťáci. Chudáci malomocní si za to fakt vůbec nemůžou... ;)
Celkově mi kniha přijde jako takový nástin ducha zákona, který by sice měl stát nad literou zákona, ale ne vždy tomu tak je. Nedá mi to a musím srovnávat s Čapkovými Apokryfy, a protože ty u mě vedou, hodnotím třemi hvězdami.


mirektrubak
02.10.2021

„Jeden otec měl dva syny,“ pokračoval Ježíš. „Zatelefonoval prvnímu a řekl: ‚Synku, přijeď dnes prosím za mnou, mám hosty a potřebuji tvou pomoc.‘ Ten řekl: ‚Mám moc práce,‘ ale pak toho litoval a rozjel se za ním. Otec mezitím volal druhému synovi se stejnou prosbou. Ten řekl: ‚Jasně, tati, přijedu,‘ ale nepřijel. Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ odpověděli mu experti na křesťanské hodnoty.
„Přesně tak,“ přikývl Ježíš. „Proto vám říkám, že ateisté a feministky budou v nebi spíš než vy! Když vás František vyzýval k milosrdenství s běženci, řekli jste jen pár frází, ale poslechnout jste ho nechtěli. Mnozí bezvěrci a jinověrci ale šli pomáhat bližních v nouzi – a nevědomky naplnili Boží vůli. A CO VY? Ani když jste viděli milosrdenství v akci jako nikdy dřív, nepohnulo vás to k lítosti. A ještě si myslíte, že jste ti jediní správní!“.
(paraverze Matouše 21:28-32)

Číst si Parabibli pro mě bylo potěšením, bylo to svěží a chytré, místy téměř geniální; nedokázal jsem se od toho odtrhnout a nedokázal jsem se ze čtení přestat radovat. Parabible totiž zpřítomňuje a zpřístupňuje úchvatný Ježíšův příběh velmi působivým a půvabným způsobem. Vůbec se nedivím nadšeným reakcím čtenářů a posluchačů, a dokážu si také živě představit, jak by taková nebo podobná interpretace evangelií mohla podněcovat porozumění a zaujetí i v našich katolických kostelích, jak by mohla lákat k bližšímu spoluprožívání Ježíšových příběhů.

Pokud by byl podobným způsobem parafrázován Shakespeare nebo Homér, asi bych mohl zůstat u nadšení z předchozího odstavce. Jenže Bible je Písmo svaté, je to prostě kniha, se kterou se musí zacházet velmi opatrně. A tak si nemůžu odpustit i výhrady, kterých nebylo úplně málo.
Na řadě míst jsem měl pocit, že změna text neaktualizuje. Když místo slov „učedníci odešli“ čtu „učedníci vzali do zaječích“ nebo když Ježíš místo „Buďte zdrávi.“ říká „Ahoj, hoši.“, nečiní to text srozumitelnějším (původní formulace není nejasná), pouze to mění jeho náladu, a to směrem, ve kterém se podle mě forma vzdaluje obsahu.
Ale to je maličkost. Víc znepokojující mi přišla místa, ve kterých pan Flek mění význam textu. Ježíšova maxima „milujte bližního jako sebe“ prostě není to samé jako pokyn, abychom přijali sebe takové, jací jsme. V podobných případech se už myslím nedá mluvit o výkladu Bible, tady už Alexandr Flek nepíše to, co v Bibli je, ale to, co by si sám přál v Bibli mít. Nebo co si myslí, že by si čtenáři měli z Bible odnést. Měl jsem pocit, že podobné změny významů jsou často tam, kde se setkáváme s nadpřirozeným, to se pak z jednoznačného „Hospodinova anděla“ stává „cizinec s tváří anděla“, ze zprávy o zázraku, že slepí vidí a mrtví ožívají se stává čistě lidské „zaslepení teď vidí v druhých bratry“. Evangelijní vertikála se stává horizontálou, a pokud je to cena za tomu, abychom měli Ježíšův příběh obecně přijatelnější, pak to pokládám za cenu příliš vysokou.

Ale nechci končit tohle svoje mudrování kriticky. V žádném případě si nemyslím, že je Parabible nepovedená kniha, jen si zkrátka myslím, že je k ní třeba přistupovat ne jako k novému podání Písma, ale jako ke svého druhu apokryfům, k vyprávění, které je Biblí pouze ovlivněno. V téhle poloze se mi Parabible jeví výborná a může dobře plnit účel, který měl jistě její sympatický autor při psaní na mysli: představit Ježíšovo přebývání na zemi jako událost, která se opravdu stala, která se přihodila úplně obyčejným lidem. Lidem jako jsme my.

A na závěr si neodpustím ještě parabiblickou verzi Ježíšovy odpovědi na otázku nejdůležitějších přikázání:
„Přece láska. Miluj a dělej si co chceš, jak řekl svatý Augustin. Měj rád Stvořitele i veškeré jeho stvoření – to je ze všeho nejdůležitější. A ještě něco: Nezapomeň, že Bůh miluje právě tebe, tak se nesnaž být někým jiným a buď sám k sobě laskavý. Na těchto dvou bodech stojí celá Bible.“

Kočí357
31.08.2021

Úžasná kniha, autor využívá techniky, kdy mozek si více pamatuje, když jsou zapojeny emoce a já se velice smál a připadalo mi parabiblické jako z dob totality, kde se na demokracii pouze hraje, no počkat...

Účel parabilbe je parafrázovat narativ bible, aby se tak mohla bible dobře chápat v její originální přeložené verzi, proto je u každé stránky ukázán originální text z bible.

Jako ateista jsem si knihu užil, jako idealistickou pohádku, kde dobro zvítězí nad zlem, ale také, že k dobru patří určité vlastnosti, bez kterých to dobro nefunguje.

huhuhu
02.04.2021

O Parabibli jsem už leccos slyšela, moc jsem se na ni těšila a byla jsem zvědavá, jak autor který text z Nového zákona pojal.
Celkově nezklamala moje očekávání, i když nějaké výhrady mám. Některé texty jsou výborné, mnohé objasňují a promlouvají ke čtenáři nově. Potěšující je též autorův smysl pro humor. Některé texty ale trochu pokulhávají, respektive je na nich vidět, že převést všechno do našich dnešních reálií prostě nejde.
Ale každopádně hodnotím jako užitečný počin zvlášť pro věřící, kteří už minimálně ty notoricky známé části Nového zákona slyšeli a četli mnohokrát. Parabible je skvělou příležitostí podívat se na ně nově a možná i trochu jinak.

gladya
19.04.2021

S touhle knížkou mám jeden problém. Pro koho vlastně je určena? Kdybych byla praktikující věřící, zejména katolík, Parabible by mi možná dokonce trochu vadila jako zlehčování Písma. Jelikož jsem agnostik, neuráží mě a oceňuji některé velmi zdařilé parafráze. Ale to je všechno.

Nepovažuju se za znalce biblických příběhů, ale všechny jsem poznala. Možná je to startovní čtení pro velmi mladé. Moudrost, která je v Písmu se tam najde. A i to, co je spíš k debatě.

Chápu že, ukázat JC jako hustýho cool týpka v současnosti a u nás je celkem zábavné. Taky patřím k těm, kdo by do recenze na Bibli nenapsali "čte se to samo". I když mám víc problémů se Starým zákonem. Jenže se mi zdá, že autor až moc tlačí na pilu. U Nového zákona by stačil modernější jazyk a text jako plynulý příběh a bylo by po problému s "čtivostí". Alespoň pro mě. Pravda, mám ráda historii a příběh nepotřebuju aktualizovat.

baacinka
13.01.2021

Dlouho sem se rozhodovala zda tu hvězdičku neumažu, protože mě několikrát A. Flek zvedl ze židle. Jsem si vědoma, že provokace právě byla jeho cílem, ale někdy prostě v parafrázi zašel příliš daleko. Pak jsem si ale uvědomila, že stejně jako erotickému románku neubírám hvězdičky za to, že v něm postavy nemají Dostojevského hloubku, nemůžu ubírat knize hvězdičky za to, co není. Co tedy Parabible není: 1. Není to Bible. Není to nový překlad Bible ani převod do moderního jazyka či reálií. Není to náhrada za původní text; 2. Není to zkratka pro nevěřící, kterým text evangelia nelahodí. K domu bych doporučila spíš Slovo na cestu; 3. Není to kázání o jedné pravdě a jedné interpretaci. Mám pocit, že toho je autor dalek. S vědomím tohoto tedy mohu hodnotit pěti hvězdičkami to, co Parabible je: 1. Inspirace k novému čtení textů, které si myslíme, že dokonale známe; 2. Inspirace k vlastnímu pokusu o parafrázi, který (jak se píše v doslovu) odhalí, zda skutečně původnímu textu rozumíme. A aby tohoto efektu autor dosáhl, vědomě a cíleně provokuje a nachází se na hraně interpretace a občas bodá do vosího hnízda (aspoň z mého pohledu), což ovšem dělal i Ježíš, ač to v tom starém malebném biblickém jazyku někdy zanikne. Co mě nakonec vedlo k těm pěti hvězdičkám, i když to nebylo zase takové terno, byla jednak vizuální stránka knihy. Hlavně ale přítomnost původních textů jak v nejnovějším překladu z Bible 21. století, tak v řeckém originále. Tím autor vyjadřuje pokoru nejen před písmem jako takovým, ale především před vlastním úsudkem a rozumem čtenáře. A to je něco, co je dnes nejen v církevních, ale také ve světských kruzích těch, kdo to myslí s lidmi dobře, docela vzácnost.

puczmeloun
09.01.2021

Nejsem nějaký znalec nebo pravidelný čtenář Bible a do Parabible jsem se ze zajímavosti pustil symbolicky v předvánočním období. A i když jsem se do poslechu (pro zájemce je vše na Radiu Wave) pouštěl s otevřenou hlavou, něco mi na tom nesedí. Zasazení celého příběhu do současného Česka (i s odkazy na "budelípismus" apod.) je spolu se snahou o zachování co nejvíce originálních principů i stylu jakési na sílu (už jen odlišným politickým i společenským uspořádáním, kde ono "prezidentství" prostě nesedí).

Využívání a poukazování na stávající problémy skrze parafrázi biblických příběhů je zajímavé, s povrchní znalostí originálních textů si ho ale nedokážu tolik užít. Současné čtení Parabible a Bible, jaké je v papírové verzi, by kazilo pointu poslechu a měl jsem pocit, že Parabible je směřovaná i mimo stávající věřící, kterým má základní myšlenky podat jinak - současnou formou. Jenže i ona Ježíšova kázání mi příliš šustí papírem/historií a neznalému zněla jako neuvěřitelný mix staromilsky konzervativního a progresivně liberálního. Zajímal by mě pohled samotného autora. Stejně jako náhled na to, pro koho je kniha opravdu určena. Pro neznalce je málo stravitelná, znalci zase nemusí krom aktualizace přinést nic nového (resp. umím si představit, že může vyvolávat i odpor). I dle různícího se hodnocení z obou stran se mi zdá, že to není úplně ono...

...světlo mi po přečtení (resp. poslechu) do věci vnesl text na Goodreads: Důležitější než jednotlivé substituce je ale jiná otázka: představuje samotné přesazení známého příběhu do jiného kontextu, jakkoli odborně podložené, literární hodnotu, je to něco, kvůli čemu by stálo za to psát knihu? Nemyslím si. Jenže kromě toho Parabible nemá vůbec co říct. (...) Jako inside joke pro ty, kdo Bibli znají, to není špatný nápad, ale maximálně na fejeton (kniha ostatně vznikla z facebookových statusů), ne na celou knihu – jedna dvě perikopy zpracované tímto způsobem by bohatě stačily, u třetí by to asi začalo být trapné a křečovité.

1