Muž se srdcem kovboje

Pro dva mé dobré známé šlo kdysi o naprosto zásadní a formativní knihu, ze které si převzali své celoživotní zálesácké přezdívky. Na mě takový vliv mít nebude, ale souhlasím, že je to moc pěkné vyprávění ze života kovbojů z přelomu 19. a 20. století. Není to jeden dějový oblouk, spíše o řadu historek s hlavním hrdinou Monte Walshem. Kdyby se měla kniha filmovat, tak by to byl seriál, nikoliv film. To trochu ubírá napětí a řekl bych, že zpočátku autor trochu tápe, jak celý příběh uchopit, ale nejpozději od úseku, který se věnuje ranči diagonála Y, se vypravěčský styl konsoliduje a zároveň knížce prospěje, že se vynoří několik dalších zajímavých postav.
Ne každému musí sednout překlad, objevuje se řada zvláštních archaických výrazů, kterými se překladatel také asi snaží tlumit obhroublou mluvu kovbojů. Místy to působí až rušivě, ale zvykl jsem si a rychle mi to přestalo vadit.

Život Monte Walshe, který žil svůj kovbojský sen. Sen prohánět se na hřbetě věrného koně nedozírnými dálkami rozhlehlých planin. Sen zkrotit i toho nejdivočejšího koně...."Dyť je to jenom kůň". I přes krásné pasáže jsem se hodně potýkal s Schaeferovou rozvláčností. Nevadí mi popisnost a detailnost. Z cestopisů z 19. století jsem zvyklý i na podrobnější texty, ale tady to prostě ubírá na plynulosti a dokonce místy i nudí. Co ten překlad ? Do frasa, ohryzávat kotníky ? To jako vážně ? Nakonec ale převládla spíše pozitiva. S přelomem století je to více o Montovi a tím čtivější. Text váš již nepustí a několikrát vás zasáhne přímo do srdce. Když si v závěru promítnete Monteho život, tak vás to prostě dostane. To, že nakonec knihu více procítíte, je tou její největší devizou.

V rámci čtenářské výzvy jsem se vrátila k autorovi, kterého nám v oblasti westernu doporučovala vyučující na vysoké škole, k Jacku Schaeferovi. Kdysi jsem od něj četla knihu Jezdec z neznáma, která se mi moc líbila, i když jsem nikdy nebyla fanynkou westernu. Zkusila jsem tedy další knihu stejného autora.

Už po přečtení prvních několika kapitol mi došlo, že Muž se srdcem kovboje už asi není kniha pro dnešní dobu. Mapuje celý život kovboje Monte Walshe od jeho mládí až po jeho smrt. Není tedy nijak napínavá, jak to od knih tohoto žánru obvykle očekáváme. Spíš zachycuje různé epizody ze života Monta a jeho druhů. Bylo ale léto a to přeje oddychové četbě, takže jsem knihu neodložila. Nakonec si myslím, že jsem se o „divokém západě“ dozvěděla asi víc, než z mnoha napínavých knih. Tady máme celý oblouk života jednoho kovboje, se všemi pozitivy i negativy, která mu jeho práce přinášela. A závěr Montova života, který samozřejmě nebudu prozrazovat, mě úplně dojal. Už jenom kvůli němu stálo za to tu poměrně tlustou knihu přečíst. Dnes už se více čtou knihy kratší a napínavější. O to víc pro mě byla kniha Muž se srdcem kovboje příjemnou změnou.

Takhle autor v knize charakterizuje Monta Walshe:
A vidíte támhle toho tenkýho, kterej vypadá, jako kdyby rozrážel vítr, i když stojí úplně klidně? Toho, co si zrovna utírá obličej? To je Walsh. Monte Walsh. Mám takový nejasný podezření, že se ještě nenarodila kobyla, která by porodila koně, na kterým by nedokázal ject. Je to u něj takovej dar od pánaboha. Umí víc, než si myslí, a myslí si, že toho umí hodně. A nejde jenom o to, že umí jezdit. Mám ještě jedno nejasný podezření, a to je, že když Monte s takovýho koně sleze, tak ten kůň už pak ví, jak se má chovat a co je jeho povinnost. No, a támhleten silnější, kterej se chystá Montovi nalejt za krk vodu, jestli se Monte včas neohlídne, to je Rollins, Chet Rollins. V životě jsem neviděl chlapa, kterej by doved líp zacházet s lasem. Nejspíš o tom sám neví, protože má pořád plný ruce práce s tím, jak v jednom kuse chodí za Montem a tahá ho z nějaký šlamastiky. Monte, to je náramnej kos, když jde o to, do něčeho se namočit. Do nějakýho maléru. V městečku se stačili zamíchat už aspoň třikrát nebo čtyřikrát do náramně krásnejch rozmíšek.“
„Zajímavé,“ řekl pan Winslow. „Ale myslíte, že tím neutrpí pověst ranče, když…“
„Pověst ranče tím utrpí přesně tak, jak potřebuje,“ odvětil Cal.

Už po přečtení prvních několika kapitol mi došlo, že tohle už asi není kniha pro dnešní dobu. Mapuje celý život kovboje Monte Walshe od jeho mládí až po jeho smrt. Není tedy nijak napínavá, jak to od knih tohoto žánru obvykle očekáváme. Spíš zachycuje různé epizody ze života Monta a jeho druhů. Bylo ale léto a to přeje oddychové četbě, takže jsem knihu neodložila. Nakonec si myslím, že jsem se o „divokém západě“ dozvěděla asi víc, než z mnoha napínavých knih. Tady máme celý oblouk života jednoho kovboje, se všemi pozitivy i negativy, která mu jeho práce přinášela. A závěr Montova života, který samozřejmě nebudu prozrazovat, mě úplně dojal. Už jenom kvůli němu stálo za to tu poměrně tlustou knihu přečíst. Dnes už se více čtou knihy kratší a napínavější. O to víc pro mě byla kniha Muž se srdcem kovboje příjemnou změnou.

"A vidíte támhle toho tenkýho, kterej vypadá, jako kdyby rozrážel vítr, i když stojí úplně klidně? Toho, co si zrovna utírá obličej? To je Walsh. Monte Walsh. Mám takový nejasný podezření, že se ještě nenarodila kobyla, která by porodila koně, na kterým by nedokázal ject. Je to u něj takovej dar od pánaboha. Umí víc, než si myslí, a myslí si, že toho umí hodně. A nejde jenom o to, že umí jezdit. Mám ještě jedno nejasný podezření, a to je, že když Monte s takovýho koně sleze, tak ten kůň už pak ví, jak se má chovat a co je jeho povinnost. No, a támhleten silnější, kterej se chystá Montovi nalejt za krk vodu, jestli se Monte včas neohlídne, to je Rollins, Chet Rollins. V životě jsem neviděl chlapa, kterej by doved líp zacházet s lasem. Nejspíš o tom sám neví, protože má pořád plný ruce práce s tím, jak v jednom kuse chodí za Montem a tahá ho z nějaký šlamastiky. Monte, to je náramnej kos, když jde o to, do něčeho se namočit. Do nějakýho maléru. V městečku se stačili zamíchat už aspoň třikrát nebo čtyřikrát do náramně krásnejch rozmíšek.“
„Zajímavé,“ řekl pan Winslow. „Ale myslíte, že tím neutrpí pověst ranče, když…“
„Pověst ranče tím utrpí přesně tak, jak potřebuje,“ odvětil Cal."

Tohle je moje velká srdcovka, kniha, ke které se vždycky po letech vracím. A znovu jsem dojatá a znova se směju, opět jsem napnutá a dočítám ve smutku s pocitem neuchopitelné krásy. Neumím vystihnout proč, ale dostala mě.

Na začátku příběhu stojí šestnáctiletý chlapec a na jeho konci zralý muž. Páteří příběhu je Monte Walsh. Muž, nadevše milující své povolání, které je dříve či později odsouzeno k zániku. Kniha je surová, občas drsná, ale přesto velmi lidská a dojemná. Život měl v té době svá vlastní pravidla, zákony i hranice. A mezi nimi se pohyboval člověk a jeho kůň. Příběh o přátelství, cti, odpovědnosti, o slovu které platí. Krásná kniha o těžké době je poctou všem mužům, kteří ji spoluvytvářeli.

"Dyť je to jenom kůň " dyť je to jenom krásná knížka o jednom kovbojovi ,to si musíte přečíst !!!

Monte Walsh je archetypem, pravzorem, typickou postavou všech příběhů o honácích ze starého Divokého západu, o všech těch dříčích z farem, toulavých pistolnících, spravedlivých soudcích, šerifech, majitelích rančů, chránících své lidi, prostě o všech, kteří se nám vynoří v hlavě, když narazíme na tento žánr.
On a další z Diagonály Y jsou tím Chrisem a jeho společníky ze Sedmi statečných, honáky ze dvou usedlostí ve Velké zemi i těmi, kteří žili na ranči Yellowstone. Když námořní kapitán James McKay z Velké země krotí svého divokého mustanga, je to jako když se o totéž snaží Monte. Do frasa, "Dyť je to jenom kůň, ne?"
A jaký je vlastně rozdíl mezi Calem Brennanem z Diagonály Y a Johnem Duttonem z ranče Yellowstone? Podle mne žádný.
Jack Schaefer postavil svými knihami všem těm zapomenutým, bezejmeným honákům a vlastně celému Divokému západu trvalý pomník. Díky mu za to!

Přestože tento žánr běžně nečtu, tak toto byla jedna z nejkrásnějších knížek co jsem kdy četla.

Dofrasa, tak jsem znovu dočetla tuto nádhernou poetickou knihu. A dofrasa, znovu na mě hluboce zapůsobila. Moc jsem si ji vychutnala, mnohokrát se smála nahlas, párkrát byla i smutná a nevyhnutelně se blížila k tomu přesmutnému konci, který jsem obrečela jak malá holka. Jo, Monte byl kabrňák.
Kniha zároveň odpovídá i dobovým reáliím a já mohu jen říci, že v tomto románu odvedl autor skvělou práci.

ke knize jsem došla přes Osamělou Holubici... doporučovaná jako ještě lepší kovbojská..tak jsem si ji sehnala a seznámila se s Monte Walshem.. i když jsem celou dobu měla tendence porovnávat (a fakt mi styl psaní i parta z Holubice byli bližsí...) Monte a jeho příběh mi nakonec vlezl pod kůži. Pomalu, rozvláčně... Byl takový...neuchopitelný a přitom skutečný. Podle autorových popisů jednoduchý věčný kluk s duší dítěte. Připraven k ráně, ke kanadským žertíkům. Zároveň umí vzít za práci. když na to přijde, položit za kamaráda život.. Žije z ruky do pusy. Nesvázaný /leda se svým koňem), nespoutaný. Pomalu, pozvolna lezoucí blíž a blíž. Nakonec jsem si celou partičku oblíbila... a těžce nesla jejich odchody... Docela mě mrzel i vývoj vztahu Monte - Chat, ale to je přesně ono - život..a pro směřování Monta byl zřejmě rozhodující...

no a co vám budu říkat, konec jsem i obrečela. Buď s Bohem, a nashledanou, Monte Walshi, muži se srdcem kovboje !
"Dofrasa, vždyť je to jenom kůň !"
Doporučuji

Sužován celé svátky zánětem hrtanu a dutin, naordinoval jsem si ke čtení Muže se srdcem kovboje. Tahle kniha mě vždy naplní klidem a dobrou náladou. Vlastně je to sled povídek se stejnými hrdiny. Ty vážné jako třeba Štědrý večer na ranči Diagonála Y, Dobe Chavez a zlaté hodinky, Mizerná smrt Kraťase Austina nebo závěrečná Monte a automobil, střídají lehké a veselé – Jed na vlky, Monte vítá soudce Colemana, Svatební dar a mnoho dalších. Kdo jste nečetl, neváhejte, pomůže kdykoliv, nejenom o Vánocích.

Život jednoho kovboje popsaný sledem tematických historek, prokládaných humornými vsuvkami. Autor tak zajímavou a přesto ucelenou formou skvěle vykresluje rozsáhlý a plastický obraz Divokého západu, chlapské sounáležitosti, přátelství a hrdosti. Nádhera. Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četl.

Přečteno v rámci Čtenářského klubu kkvysočiny. Už asi potřetí v životě. A na konci zase slzy, prostě hlavní hrdina přiroste k srdci.
Jedná se spíše o sled historek, ale dobře vykreslí konec 19. století na rančích a stezkách.

Na základě zdejších pozitivních komentářů jsem si knihu o Vánocích přečetla a byla nadšená atmosférou Ameriky přelomu 19./20. století, postavou Monteho i prostředím rančů a potulného života. Je to podle mě výborná kniha i pro ty, kdo vůbec western jako žánr neprožívají, nebo nic v tomto duchu zatím nečetli...

(SPOILER) Tempo mi nepřišlo pomalé, jak mnozí píší, ale je dobré si na styl autora zvyknout. Hrdina také nemusí přirůst k srdci každému, ale je to určitý prototyp, ideál. V rámci žánru určitě fajn kniha.

Krásná kniha o kovbojích, o časech a lidech víceméně černobíle jasných.
Kůň nikdy nemůže být nahrazen autem. Nikdy. Ale ví to už jen ta generace, která odchází s hlavním hrdinou. Ta totiž ví (a celý život zažívala), CO TO JE kůň.

Kdybych tu měla popsat všechny pocity, které mě při čtení provázely, napsala bych asi novou knížku. Nezapomenutelný, drsný příběh, napínavý a smutný. Udělal na mne velký dojem.

Věděl jsem o ní už od našich v sedmdesátých letech. Teď při vyklízení pozůstalosti jsem na ni narazil a přečetl. Musím říct, že naši měli skvělý vkus a díky jim za ni do nebíčka - je úžasná, i když je to, do frasa, pořád jenom kniha! :)