1. Domů
2. Autoři
3. Mario Puzo
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 13
• Bazar 42
• Životopis
• Citáty 27
• Diskuze 9

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Mario Puzo

Kmotr

„Tady jsem úplně v koncích. Myslím, že o této knize už se nedá napsat nic, co by nenapsal někdo přede mnou. Jestli je totiž něco Klasika (s velkým K), pak je to právě Kmotr. Myslíte, že víte o někom ve svém okolí, kdo Kmotra nezná? Nevěřím. Faktem určitě je, že velká většina zná pouze filmové zpracování s Marlonem Brandem a Al Pacinem. Knihou se prokousala jen menšina. Jsem rád, že k té menšině patřím. Přestože je film skvělý a nedám na něj dopustit, kniha je prostě kniha a sálá z ní cosi víc. Stejně ohmataného mám ve své knihovně snad jen Švejka. Přečetl jsem ji několikrát a pořád objevuji něco nového. Ale v mezičasech jsem po knize nesčetněkrát jen tak sáhl a přečetl si pouze pár desítek, nebo opravdu jen pár, stran. Jen pro to potěšení ze čtení, pro radost ze skvělé literatury. Kdysi na počátku sedmdesátek jsem jej měl pouze ve slovenštině. V té době byli totiž Slováci na knižním trhu trochu pružnější a odvážnější. A přestože, jak jen to bylo možné, jsem si opatřil výtisk v češtině, ten slovenský, z jakési nostalgie, neustále mám. Knihu bych samozřejmě doporučil, jen nevím komu. Úplně mladé generaci už asi nic neřekne. Tak snad aspoň těm, kteří mají rádi tu filmovou verzi a ke knize se doposud neodhodlali. Zkuste to, nebudete litovat. A nemyslete si, že vás kniha nebude bavit, protože už děj znáte z filmu. Není to pravda, přesvědčte se.“... celý text
— sakro

---

Kmotr

„Komplexní dílo, mistrovské dílo, legenda. Někde jsem četl, že Puzo litoval, že Kmotra nenapsal lépe. LÉPE? Vždyť tohle mělo vše! Po celou dobu čtení jsem si myslel, že je to dokument. Že Puzo jen zapisoval, čeho byl svědkem. Jediné, co mě trochu zamrzelo, že druhá polovina knihy (po odjezdu Michaela na Sicílii) mi přišla trochu rozlítaná. Jasně - dávalo větší smysl, aby se věci udály o rok, 2, 5, či 8 let později. Přidá to na věrohodnosti, než když se vše odbyde v jednom roce. Takže ač chápu, proč to tak je, stejně mě to trochu zamrzelo. Ale z celkového dojmu to neubralo ani píď :-)“... celý text
— Dom95

---

Temná aréna

„No já nevím. Mělo to světlé chvilky. Respektive velice temné chvilky, což je klad této knihy, tíživá atmosféra poválečného Německa, kde "nikdo není nácek" a jen děti sbírají vajgly. Případně rozhovor Lea s otcem nácka. Opravdu, některé momenty si říkáte, že jsou velice dobré. Ale jindy knihou bez zájmu valíte a vlastně si říkáte, že je to zcela o ničem. Výsledek tak je průměr.“... celý text
— risha03

---

---

Kmotr

„Knihu jsem poprvé četl ve svých šesti letech (uměl jsem číst již v předškolním věku). Nevím, zda jsem v tom věku chápal všechny souvislosti, nicméně jsem z knihy nabyl dojmu, že v tehdejší době (nutno podotknout, psal se rok 1983 a vyrůstal jsem v antikomunistické rodině) jsou vládci jen takový staří páprdové a pořádní hrdinové tu zatraceně schází. Asi nebylo úplně rozumné, že se mi kniha dostala do rukou v tak útlém věku, kdy si malý človíček utváří hodnoty v kontextu s chápáním světa. To později zjistili i moji drazí rodičové, když přišli poměrně zděšení z první třídní schůzky s informací, která nebyla jednoznačně zcela v souladu s tehdejším socialistickým zřízením... Ve škole jsem totiž na obligátní otázku čím bych chtěl být až budu dospělý odpověděl, že kmotr..., na nechápavý pohled soudružky učitelky jsem lakonicky dodal: mafián.“... celý text
— uwe.filter

---

Kmotr

„„Mezi Italy existuje žertovné rčení, že svět je natolik krutý, že každý člověk musí mít dva otce, aby se o něho starali. Proto mají kmotry,“ pronese právník Tom Hagen v ikonické scéně patrně jedné z nejslavnějších mafiánských ság literárního světa. Kmotr je kultovní román o moci, rodině a loajalitě, který přesahuje svůj "mafiánský" žánr. Mapuje osudy italské famiglie Corleonů z New Yorku. Prostřednictvím výrazných postav se v něm podařilo sugestivně vylíčit pozadí sicilské mafie, ale rovněž i způsob amerického života třicátých až padesátých let minulého století. Autor staví příběh na silných postavách, promyšlených intrikách a střídmém, svižném vyprávění, které drží napětí od první do poslední kapitoly. Text ukazuje násilí i pravidla, chladnou strategii i cit pro rodinné závazky, díky tomu nepůsobí černobíle. Kniha nabízí širší záběr než filmová adaptace – víc kontextu, vedlejších linek i motivů postav. Výsledkem je nadčasový čtivý román, který obstojí i mimo své „stigma“ filmové adaptace režiséra Francise Forda Copoly.“... celý text
— uwe.filter