january
přečtené 134
Její konec
2021,
Shari Lapena
odpad!
Neuvěřitelně hloupé, únavné, nedomyšlené, konec neuzavřený. Opravdu nepovažuji za umění napsat (hloupý) příběh a na konci jednou kapitolou sfouknout “vlastně to bylo úplně jinak”. Chci deset hodin svého života strávených četbou tohoto braku zpět.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Miluju dlouhé výpravné příběhy (a zároveň je i nenávidím, protože mě hrozně pohlcují a pak jednou skončí a ....), takže i přes nedostatky nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami. Jen se trochu bojím, aby se autorka do příběhu nezamotala až moc a abychom nečekali spousty let na další díly. Dost mě překvapilo, že dílů bude pět, myslela jsem, že Nasterea je poslední. Také jsem si všimla, že počet stran se postupně zvyšuje a že na třetí díl se čekalo čtyři roky, což mě trochu děsí. Kniha je skvěle napsaná, mám z ní při čtení pocit, jakobych tam byla s postavami, a je v ní spousta napínavých momentů. Někdy je to hodně o náhodách - hlavní hrdinka je opravdu často ve správný čas na správném místě, ale ve fantasy žánru mi to nevadí.... celý text
Hezký, ale narovnej se!
2021,
Johana Fundová
Na první pohled feel good četba (už jen obálka knihy), která má ve skutečnosti přesah do dětských i dospěláckých starostí. Ačkoli příběh není nijak extra dlouhý, autorce se v něm podařilo oživit uvěřitelné charaktery a vypointovat jejich příběhy v závěrečný střet. Myslím, že spousta mladých dospělých se v dosti situacích v knize najde.... celý text
Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
2007,
Roman Švaříček
Skvěle, čtivě napsané. Kapitoly od různých autorů z různých pohledů. Kniha mi dala opravdu hodně, doporučuji všemi deseti, a to nejen pedagogickým odborníkům.
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
V jednu chvíli jsem byla přesvědčená, že knihu odložím. Pak jsem si řekla, že jí dám poslední šanci, a v ten moment příběh nabral takový spád, že jsem ji pro změnu těžko odkládala. Zpětně dlouhý rozjezd chápu (ačkoli kvůli němu nejsem schopná dát pět hvězd). Čtenáři se odkrývá příběh a všechny informace postupně tak, jak je zažívá hlavní hrdinka, takže než se začne něco dít, musíme si vyslechnout to, co do té doby Ilan věděla a v čem žila. Na rozdíl od jiných jsem s Ilan problém neměla. Podle mě bylo její smýšlení jakožto omezené znalostmi, ale bystré malé dívky zvládnuto dobře. Že byla trochu "oprsklá" bylo známé od první stránky, kdy se do děje uvedla nebezpečnou výpravou mimo ghetto. Pár naivních momentů mi samozřejmě neuniklo, třeba že ji (malinký spoiler) jinak pečlivě skrývající matka nechala narůst předlouhý cop, aby nikomu při případném odhalení ani na moment neuniklo, že není chlapec. Oceňuji taky postupné rozkrývání sklenařské historie s faktem, že svět není černobílý. Těším se na další díl.... celý text
Jeden z nás
2020,
Shari Lapena
Skvěle rozehraný příběh začal několika menšími zápletkami, kdy se jen netrpělivě čekalo, jak se vyvinou a spojí. Když si ale podezření začaly zhruba za polovinou pinkat mezi sebou dva páry, knize docházel dech. Závěr byl ukázkou toho, že touhu po šokujícím odhalení je někdy lepší ovládnout. Co nechápu: jak to, že nikomu (a detektivům nejvíce) nebylo divné, jak se jeden pachatel dokázal zbavit mrtvoly a auta a pak se dostat z odlehlého místa pryč? Tedy, že komplic byl nasnadě. Vážně se Keith na policejní stanici prořekl právě v tom, z čeho měl už týdny strach, a tudíž v jediné věci, na kterou si musel dávat pozor, aby ji neprořekl (zamčená chata a schovaný klíč). A proč bylo nutné se zbavovat zrovna Carmine? Přijíždějící auta mohl přece vidět kdokoli v sousedství. Navíc mě docela mrzí, že v knize vůbec nebylo rozebráno manželství Roberta a Amandy, když spoustu podivných věcí z něj bylo nakousnuto. Shrnuto: na dovolenou a do vlaku dobrý.... celý text
Ústav
2020,
Stephen King
Knihu bych neoznačila za klasický horor, přesto to byl snad nejděsivější Kingův příběh. Možná až příliš děsivý. Celkem třikrát jsem měla během čtení o “Ústavu” noční můry; teploměr, škrábance v nádrži a oddělení A mě budou strašit ještě hodně dlouho. Příběhově, stylem psaní, postavami a i myšlenkami mi kniha přišla v pořádku, jen mi asi chybělo trochu víc “kingovské poetiky” (pravidelní čtenáři pochopí). Ale je to zmlsání jinými naprosto geniálními kingovkami. S odstupem času vnímám, jak mě kniha zasáhla a že to bylo sakra dobré počtení.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
King v dodatku ke knize Pod kupolí napsal, že mu editorka v mnoha místech poznačila “rychleji, rychleji, ztrácím se”. Osvícení na mě působilo, jakoby mu takové editorské poznámky nepředcházely. Děj byl na místech roztahaný s ubíjejícími popisy. Námět oživlé budovy byl ale geniální; působící mi přišla prezentovaná možnost, že posedlá mohla být Wendy, ale “ředitel” se rozhodl pro Jacka. Také mi přijde zajímavé, jak některé čtenáře rozčilovala Wendy a některé Jack. Skoro jako v té Jackově nedokončené hře ;-)... celý text
Modrá sféra
2001,
Jeffery Deaver
Detektivka s předhánějícími se hackery byla zábavná, na dovolenou bych ji doporučila. Ale ty neustálé plot twisty, “sociální inženýrství” u každé druhé postavy a hacker beznadějně zamilovaný do učitelky klavíru na mě působili trochu “béčkově”. Postava vraha měla fakt štěstíčko, že měla tak nevýrazný vzhled, že se dovedla převléct úplně za kohokoli.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Před nějakou dobou jsem si pročítala své komentáře ke knihám a až jsem se podivila, kolikrát zmiňuji, že mě postavy v knihách štvou. Ovšem na postavy z této knihy jsem se každý den těšila. Stejně tak mě bavil příběh i mnoho výborných nápadů od “rozdvojení” po odkrývání života fiktivního japonského spisovatele. Bavil mě styl a jazyk, kterými byla kniha napsaná, i místa, kde se příběhy odehrávaly. Jen toho nadpřirozena na konci bylo možná víc než jsem čekala. Na konec si překvapivě nemohu stěžovat, přijde mi, že doslovně popisovat následné události už nebylo vůbec potřeba. Konec mě mrzel, protože to byl konec knihy, kterou jsem si moc užila. Opravdu nesmírně milá četba.... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Čtyři hvězdy v rámci žánru "nenáročné dovolenkové počtení". Jasně, není to žádná vyšší dívčí. Kniha se čte (stejně jako ty předchozí) velmi snadno a děj je velmi dobře představitelný a odsýpá. O zápletce je těžké napsat cokoli tak, aby nebylo nic vyzrazeno. Tato kniha mi celkem připomíná styl Agathy Christie, nicméně Hercules Poirot v detektivce Smrt na Nilu řekl něco ve smyslu, že každý detail příběhu musí být v závěrečném odhalení vysvětlen, jinak to není pravé vyřešení případu. Zde bych to aplikovala na závěr, kdy spousta motivů a stínů minulosti hlavních hrdinů do příběhu nakonec vůbec nezapadala, což je podle mě hrozná škoda. Že čtenář neměl v průběhu knihy šanci uhodnout, kdo je pachatel, nevnímám jako chybu - umocňovalo to atmosféru nevědomosti, jakou museli prožívat aktéři knihy, kteří se také navzájem neznali. Pokud si někdo chce přečíst velmi podobný, ale naprosto geniální příběh podobného charakteru (a náhodou ten příběh nečetl), pak Deset malých černoušků je naprostá nutnost.... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
"Co jsem to právě přečetla??... řekla jsem si po přečtení; nicméně v opačném slova smyslu. Opravdu moc hezká novela.
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Mně nevadí, že je kniha dlouhá. Nevadí mi, že je to napůl román a napůl detektivka. Ale ať má proboha čtenář alespoň trochu šanci se chytit. Překombinovaný příběh s několika nesouvisejícími zločiny, nesouvisejícími motivy, vedlejšími dějovými linkami a se spoustou falešných stop.... Byla jsem chvílemi napjatá k zbláznění, ale na konci jsem koulela očima a přemýšlela, zda šlo vymyslet ještě zamotanější příběh, a z vysvětlovací kapitoly jsem téměř dostala tik jako postava Billyho. Podobný problém jsem měla už i s druhým dílem: kdokoli může být vrah, všichni mají motiv, všichni můžou lhát, kterákoli stopa může být falešná. A teď k ústřední dvojici. Jsem ráda, že nejsem jediná, na kterou hlavní dvojice působí taky tak všelijak. Neodolatelná Robin bez pudu sebezáchovy a věčně kouřící Strike s nepochopitelnými city a myšlenkovými pochody ve vztahu k ženám. Chápu, že svět není černobílý, ale pokud mi při čtení lezou dvě hlavní postavy svým chováním na nervy, tak je něco špatně. Zajímalo by mě, zda jejich povahy jsou záměrem autorky nebo si myslí, že snad v někom vzbuzují porozumění, když si ve skutečnosti za vše mohou sami svým hloupým chováním. Nechápu, proč se z Robin, v prvním díle vylíčené jako sympatická, celkem pohledná holka, která řeší případy právě svojí obyčejností a nevinností, musel stát někdo mezi Black Widow a trojskou Helenou. Podepsala bych se pod komentáře od: SONP a mynonka.... celý text