Raymond Chandler

Některé hlášky jsou fakt na zamyšlení a odzbrojující pro lidi, kteří chtějí mít svou pravdu, nebo vnucovat své hodnoty.
Napíšu příklad za všechny, možná nepřesně: Všichni lidi se celý život ženou za ctí, kterou stejně nikdy neměli.

Teď poslouchám díky Českému rozhlasu Raymond Chandler: V baru. Pan herec Alois Švehlík hraje R. Chandlera. Snad jedině pan V. Voska by mohl konkurovat. Ale zpět k panu R. Chandlerovi, který je klasik a mistr vyprávění. Nyní jsem motivována se zas do něj začíst. Těším se. :-)

V pubertálním věku jsem díky jeho 3x propadla knižní detektivní vášni, která mě drží dodnes.
Pojem Marlowe je jak i ostatní znalci označili za rytířskost je to fluidum, co knihy autora zdobí.
Citace :" R.Chandler - chtěl jsem posunout emoce popisem."
Což se mu opravdu zdařilo.

Jeden z autorů, jehož romány nebo povídky mohu číst kdykoliv už více než dlouhou řádku let a přesto mě jejich četba zatím nedokázala nudit nebo dokonce otrávit. Velice pravděpodobně je můj obdiv k jeho dílům až nekritický, ale to už se asi nezmění.

Na střední škole mi naše paní PhDr středoškolská učitelka odmítla uznat jeho knihy na seznam přečtené literatury s odůvodněním, že ona sice také má ráda detektivní příběhy Dicka Francise, ale že detektivky nejsou vážná literatura.... od té doby beru ten titul se značnou rezervou.

Camusové, Sarterové atd. se můžou jít projít - TOTO je pravý existencionalismus, obnažený až na dřeň.

„Ukažte mi člověka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka.
Možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka,“ mínil sám klasik drsné školy Raymond Chandler (1888-1959).