Raymond Chandler

Na střední škole mi naše paní PhDr středoškolská učitelka odmítla uznat jeho knihy na seznam přečtené literatury s odůvodněním, že ona sice také má ráda detektivní příběhy Dicka Francise, ale že detektivky nejsou vážná literatura.... od té doby beru ten titul se značnou rezervou.

Camusové, Sarterové atd. se můžou jít projít - TOTO je pravý existencionalismus, obnažený až na dřeň.

„Ukažte mi člověka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka.
Možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka,“ mínil sám klasik drsné školy Raymond Chandler (1888-1959).

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1061958448-postrehy-odjinud/414236100061051-zapad-ameriky-ocima-jana-smida/

Pro Raymonda Chandlera mám prostě slabost – s tím člověk nic nenadělá. A tak celý život čtu jeho sedm románů a šestadvacet povídek pořád dokola a mám-li být upřímný, jeho knížky se mi zdají rok od roku lepší a lepší.
Přitom Chandlerovy romány nejsou obsahově nic moc, vlastní zápletky působí mnohdy těžkopádně a samotný děj zhusta naráží na pletivo logičnosti. Ale to, co Chandlerovy romány a povídky povyšuje do literární síně slávy (a proč je s takovou chutí znovu a znovu čtu), je autorova neopakovatelná schopnost vládnout krásným shakespearovským jazykem, jeho umění VIDĚT a následně pak VIDĚNÉ POPSAT. Jeho brilantní postřehy dokážou udělat strhující čtení i z prostého popisu zaplivané policejní kanceláře – a jeho dialogy, přirovnání, „hlášky“ a práce s nadsázkou (včetně schopnosti dechberoucím způsobem načrtnout každou postavu téměř ve 3D plastičnosti), to všechno dělá z Raymonda Chandlera člena světové literární extraligy (o kterémžto názoru, jak praví klasik, můžeme diskutovat, může se nám hrubě nelíbit, můžeme s ním dokonce i nesouhlasit, ale to je tak to jediné, co s tím lze dělat…)

Po E.S.Gardnerovi můj nejoblíbenější autor a nejlepší z "tvrdé školy" . Jeho lehkost psaní je fascinující. Jako jediný z tvrdé školy dokázal do svých knih vnést humor,nechal bít svého hrdinu, dopřál mu whisky, prostě Phil byl nejen detektiv, ale i člověk se svými lidskými vlastnostmi, chybami - "jen" ČLOVĚK. Chandlerův popis, co se děje v hlavě Marlowa je něco úžasného, lehkost, vtip, sebekritika, lépe by to nenapsal ani psycholog s psychiatrem. Navždy zůstane s Gardnerem na mém piedestalu.

Raymond Chandler, otec Phila Marlowa, byl po půlstoletí znovu pohřben.
V San Diegu se v pondělí konal nový pohřeb amerického spisovatele detektivních románů Raymonda Chandlera. Byl při něm uložen do společného hrobu se svou zemřelou manželkou. Pohřbu se zúčastnilo na sto lidí. Ostatky obou manželů spočívaly půl století odděleně.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/raymond-chandler-otec-phila-marlowa-byl-po-pulstoleti-znovu-pohrben-1ij-/literatura.aspx?c=A110215_085834_literatura_ob

........již za mne někdo životopis doplnil - je potřeba zdůraznit, že Chandler napsal vlastně jen sedm skvělých románů s Philem Marlowem- ten osmý román zůstal nedokončen /viz dále/ , chybí doplnit románová díla : Loučení s Lennoxem /poprve vyšlo v Odeon 1962 v překladu Josefa Schvarze/ a Případ z Poodle Springs/Ametyst 1997/, poslední nedokončený román R.Chandlera. Knihu dopsal současný skvělý pokračovatel "drsné" školy Robert B.Parker. A tím nastalo naprosté loučení /ne s Lennoxem/, ale s jedinečným Philem Marlowem . Ostatní vzpomínané knihy jsou většinou povídky. U nás poprve vyšla ucelená povídková kniha Poslední útočiště /Odeon 1976/ kde je 12 povídek - později vydávaných jako samostatné knihy, další povídková byla kniha Vrah v dešti /Albatros plus - 2007/kde je osm povídek, ale šest je jen nových překladů. Dále je potřeba napsat, že jeho povídky Vrah v dešti a Opona byly použity jako předloha pro později napsané romány Hluboký spánek a Loučení s Lennoxem.